Toulání po České Kanadě

O víkendu 20.–21. června jsme s Ájou vyrazili na naše oblíbené Slavonicko. Tuhle nádhernou krajinu máme moc rádi, není to od nás zas tak daleko a nejsou tam kopce :o)

Vstáváme už klasicky před pátou a o čtvrt na sedm už si to drandíme busem do Telče a následně do Dolního Bolíkova. Tam jsme sice měli jet původně vlakem, ale je výluka, takže opět autobus. Čert to vem...

V malebné dědince Dolní Bolíkov se napojujeme na žlutou a hned za vesnicí už si vychutnáváme krásné rozhledy, louky, lesy a pastviny s roztroušenými ostrůvky osamocených stromů či velkých balvanů... Všude spousta voňavých polních květin, u cest září nejčastěji kopretiny, chrpy a vlčí bob. Počasí je excelentní, nikde ani noha, co víc si přát. Navíc jsme si celý dvoudenní výlet naplánovali jako vééélmi oddychový, tudíž nemáme kam spěchat a můžeme se v klidu poflakovat. Co chvíli sedáme někam na mez, pozorujem okolí, kecáme, svačíme, pohodička jak hrom...



Přes malé vesničky Nová Ves a Vlastkovec docházíme do lesa pod Graselovu sluj. Jdeme se na známé místo mrknout a cestou se paseme na borůvkách, kterých jsou tady mraky a které jsou kupodivu už parádně zralé. Graselova sluj je malá díra mezi pár balvany, ve které se podle pověsti ukrýval Johann Georg GRASEL, který se na přelomu 18. a 19. století potuloval zdejším krajem, loupil a přepadával. Za své zločiny, kterých mu vídeňský soud napočítal přes dvě stovky, dostal po zásluze provaz a nám po něm zbyl výraz pro lumpa či darebáka - grázl.

Mažeme dál kolem Velkého rákosního rybníka, přes obec Stálkov, připojuje se modrá a zelená značka a to už vidíme na horizontu siluetu majestátního Landštejna. Na zahrádce oblíbené hospůdky Holubník do nás zasyčí pivko a limča a jdem se mrknout nahoru na hrad. Upřímně řečeno, jsem tady potřetí a už mě prohlídka tak nebere. Nicméně z horní věže je opravdu krásný výhled, kvůli kterému stojí za to se tam vydrápat.



Vracíme se dolů a jdeme otestovat konkurenci zmíněného Holubníku. Hned vedle totiž vyrostla nová hospůdka, která tady ještě minule nebyla. Pravá točená studená kofola je v tom vedru požehnáním a smažák byl přesně takový, jaký má být. Spokojenost...

Příjemně napojení a nasycení hážeme bágle na záda a vyrážíme po červené pod hradem do Starého Města pod Landštejnem. Po vyjití z lesa na silnici se otevírají nám už známé pěkné výhledy, slunce už má ten příjemný, lehce podvečerní šmrnc, takže fotíme jak o život. Vedle silnice už je pokosená pastvina, tudíž se netrápíme na asfaltu, ale šouráme se trávou a kocháme krajinou a nádherným podvečerem.



Nicméně teplo je pořád víc než dost, takže s povděkem docházíme do dnešní konečné stanice - Starého Města. Ještě v rychlosti omrkáváme, kam to v noci zalomíme (pokosená louka kousek za dědinou bude víc než dostačující) a rychle se vracíme k hospůdce U Skipiho na náměstí a s chutí shazujeme batohy z propocených zad. Naposled to tady byl neuvěřitelný vesnický pajzl s totálně ožralým hospodským (ne, že by nám to vadilo, jsme velmi nenároční :o)), nyní je z toho příjemná vesnická hospoda s dobře chlazeným gambáčem. Sedíme na zahrádce, doplňujeme tekutiny, prndáme a pozorujeme krásné večerní světlo zapadajícího slunce. Vedle ke stolu si přisedává nějaký pár a my zanedlouho zjišťujeme, že onen pán je známý český kaskadér a šéf Filmky Ladislav Lahoda, který má tady v obci chalupu. Později se přesunujeme dovnitř do hospody a mydlíme do půlnoci kostky.

Po cestě k vyhlídnutému „bivaku“ ještě kupujeme v jiné otevřené restauračce nějaké nealko na další den, rozbalujeme za vesnicí alumatky a hurá do nových spacáků. Kupovali jsme je před pár dny v akci u Huskyho a teď už můžeme říct, že jsme dobře udělali. Na spaní v létě bohatě stačí, váha 800 g a rozměry sbaleného spacáku 24x13 cm jsou v batohu víc než příjemné. Nedaleko nás duní celou noc taneční zábava na místním fotbalovém hřišti, ale sedm gambáčů ve mně působí jako spolehlivý uspávací prášek :o)

Brzo ráno pozorujeme ze spacáků luxusní východ slunce, pak se ještě chvíli povalujeme, ale po sedmé už začíná být takové teplo, že musíme vylézt. Nějaká ta hygiena, rohlík se sýrem, sbalit a vzhůru po červené do Slavonic. Je nádherné ráno, obloha jak vymetená a slunko naznačuje, že dneska si teda tepla užijeme víc, než bude zdrávo.



Pomalinku se procházíme krásnými a voňavými lesy a užíváme si skutečně malebné přírody České Kanady. Kolem linie pevnostního opevnění (známé řopíky) docházíme Slavonickým lesem k odbočce na Pfaffenschlag a jdeme se mrknout, co se tam od naší poslední návštěvy změnilo. Jedná se o odkryté základy středověké vesnice a kdo chce vědět víc, může se podívat na stránky Slavonic.

Procházíme kolem soustavy místních romantických rybníků s nádhernými názvy (Dědkův, Vožralý, Protržený,...), kolem další linie řopíků a pomalu scházíme do Slavonic. Je ukrutný vedro a jsme durch mokří. Aby nám vůbec dali někde najíst, tak převlékáme čistá trička a hurá do naší oblíbené Besídky. Tahle slavonická restaurace ještě nikdy nezklamala a nejinak je tomu i teď. Obrovské porce výtečného jídla za rozumné ceny, tuhle hospůdku můžeme jen a jen doporučit. Báječný oběd zazdíváme zmrzkou a jelikož máme ještě spoustu času, tak zalézáme na lavičku ve stínu podloubí a pozorujeme cvrkot slavonického náměstí.



No a pak už jen výlukovým busem u kterého řidič těsně před jízdou nechtěně utrhl dveře (!) do Telče, tam na rychlovku limču a škopek a za nehorázného vedra autobusem domů do Rosic.

I přes to to úmorné a zničující nedělní sluneční peklo dostává tenhle víkend jedničku s hvězdičkou. Přírodní park Česká Kanada je opravdu krásný kout naší vlasti a jeho návštěvu by si žádný milovník pěší nebo cyklo turistiky neměl nechat ujít.

mapa-kanada-full
Klikni na mapku pro větší náhled

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po České Kanadě a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně