26.-28. 9. 2008 - Podzimní Javorníky

Na Javorníky jsme se chystali už dlouho a když to konečně vypadalo, že se na víkend umoudří počasí, tak jsme s Ájou neváhali, objednali ubytování, vzali každej v práci půl dne volna a v pátek v poledne vyrazili vlakem z Brna do slovenského Makova. Bohužel České dráhy opět „nezklamaly“... všude výluky, vlaky narvaný, všechno zpožděný až o hodinu atp. Takže místo v půl šesté jsme se dokodrcali do Makova až v osm a to už byla totální tma. První noc jsme měli ubytování domluvený na chatě Kmínek, jenže ta leží asi čtyři kiláky nad Makovem na hřebeni. Takže zapnout baterky (no, baterky... takový ty svítítka připnutý na klíčích :o)) a tradá do temných lesů a kopců. Asi kilák za Makovem se najednou objevují světla auta, auto zastavuje, na dveřích logo chaty Kmínek a příjemný majitel náhodou jedoucí z Makova nahoru se nás ptá, jestli nechceme svézt. Ufff... když jsme pak cestou z auta sledovali ty neskutečně prudký stoupáky, totálně rozježděnou blátivou cestu a celkovou délku trasy, blahořečili jsme tuhle neskutečnou náhodu a hodného pana majitele - ještě jednou obrovské DÍKY!!! Pěšky bychom přišli na chajdu tak k půlnoci :o)) Velice milá a sympatická paní majitelová nám dává pivko, limču a kafe a jelikož jsme na Kmínku úplně sami, nechceme otravovat, dopíjíme a šup do sprchy a do hajan.

Probouzíme se do krásného rána, dáváme kafčo, platíme nocleh a hurá na štreku. Cesta mezi Kmínkem a Bumbálkou je krásná... svítí slunko, modrou oblohu zdobí bílé mraky a otevírají se nám krásné výhledy na Beskydy.



Bumbálky překračujeme silnici a jdeme celkem nudným lesem odkud není nic vidět až k památníku U Tabulí na česko-slovenské hranici. Pokračujeme opět tou lesní nudou, cesty jsou rozježděný od lesáků, takže buď jdete po kolena v blatě nebo pořád něco obcházíte... lesy jsou zarostlé náletovým plevelem... začínám být pěkně naštvaný. Navíc se zatáhlo a ocelová šeď oblohy na náladě taky nepřidává. Snažíme se ji vylepšit zpěvem písní jako „Červená se prase v páře“ nebo „Milá má, vola má...“, ale nějak to stejně není ono :o) Scházíme do sedla pod Lemešnou, dáváme pauzu a čeká nás celkem obstojný výstup nahoru na Černou vodu. Když procházíme kolem Kasáreň, začíná se obloha trošku protrhávat a občas zase vykoukne slunko... sem tam se jde i po kraji lesa nebo přes louky s výhledy, tudíž se nálada zlepšuje. A to ani nemluvím o tom, jak se mi zlepšila, když jsem si odskočil na chvíli dřepnout do křoví :o)))

Přes sedlo se dostáváme konečně na nejvyšší vrchol s názvem Velký Javorník a příroda a okolí se konečně začínají podobat představám se kterými jsme sem jeli. Krásné čisté smrkové lesy s podrostem borůvčí se střídají s pralesovitými bučinami s pokroucenými nahloučenými buky a to celé je doplněno o famózní výhledy na Vsetínské vrchy a Beskydy. Po obloze se neuvěřitelnou rychlostí honí mraky, které střídavě odkrývají a zakrývají slunce, takže na exponování snímku nasvícené krajiny má člověk vždycky tak dvě, tři sekundy... kolikrát než jsem stihl zvednout foťák k očím a zaostřit, tak se „zatáhlo“ a já už cvakal „do tmy“ :o)



V podobném duchu pozvolna procházíme celý krásný hřeben Javorníků... přes Stratenec (betonové kříže na počest osvobozeneckých bojů na konci II. světové války a malá rozhlednička), Bukovinu, Malý Javorník, Frňovské sedlo, Frňovské a Stolečný vrch až k cíli našeho dnešního putování hotelu Portáš. Vítá nás nádherná horská chata (hotel) s milým personálem, pěknými interiéry, parádním ubytováním za velice rozumné ceny, horkou sprchou, opulentní večeří, šesti Radegasty a posilujícím spánkem :o)



Ráno je ještě hezčí než včera, obloha jak vymetená a v údolích pod Portášem se válí romantické chuchvalce mlhy. Po parádní snídani (v ceně ubytování 290Kč/noc/osoba!) hážeme bágle na záda, chvíli se ještě kocháme výhledy do údolí a na protější kopce, vracíme se kousek stejnou cestou, kterou jsme včera přišli a začínáme scházet po zelené značce do údolí k vodní nádrži Stanovnice a obci s půvabným jménem Karolinka. Po sejití do údolí se jde sice až do Karolinky po asfaltce, ale tentokrát nám to vůbec nevadí. Nikde ani živáčka, čerstvý ranní vzduch začínajícího podzimu, modré nebe... sem tam nějaká osada či drevenica... vybarvující se stromy... paráda!!!



Přehrada Stanovnice se nám (po přejití na žlutou turistickou) ukazuje jen občas a nesměle mezi stromy - stezka totiž vede celkem daleko od vody v úbočí nad přehradou a k vodě je z důvodu ochranného hygienického pásma vstup zakázán. Nakonec ale docházíme těsně nad Karolinkou na přehradní hráz a nádrž se nám představuje v celé své kráse... stejně jako okolní kopce s vybarvujícími se stromy. Oddychujeme, dělám pár fotek, Ája se láme smíchy nad infantilním nápisem na zdi (hahaha!) a mažeme do dědiny.



V první hospodě dáváme pivko a brču na žízeň, ale jelikož máme hlad, přesunujeme se do hotelu Koník a nacpáváme si bříška před dlouhou cestou k domovu. Z roztomilého vesnického nádraží v Karolince si to drndáme parádní krajinou v místní lokálce, kde průvodčí zná většinu lidí jmény a s každým prohodí pár slov a nadšeně pozorujeme okolní krajinu plnou pastvin, luk, remízků a zalesněných kopečků. Přes vesničky s kouzelnými názvy jako Hrozenkov, Halenkov či Huslenky dorážíme do Vsetína a pak už směr Brno a domů...



Resumé: Když pominu nepříjemnou lesní anabázi mezi Bumbálkou a Kasárňami, od které všechny potenciální návštěvníky těchto míst upřímně odrazuji, pak to byl nádherný víkend! Počasí na 95 % excelentní, ubytování a přístup lidí dokonalý, ceny přiměřené kvalitě, hřeben Javorníků s výhledy na Beskydy s typickou "špičkou" Lysé hory úžasný, záda propocená, nohy bolavé... prostě paráda!!! :o)

mapa-javorniky
Klikni pro zvětšení


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE!!!

Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Javornících a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně