28. a 29. 9. — Jeseníky

Počasí se konečně po asi třech týdnech trošku umoudřilo, takže bylo načase někam vyrazit… a volba padla na Jeseníky. Sestava už takřka klasická – já, Ája a Markéta.

Vstáváme v sobotu v půl čtvrté, tuberákem (prvním ranním vlakem) frčíme do Brna, přesun na Zvonařku a odtud v šest busem rovnou až do Koutů nad Desnou. V Koutech menší zmatky s vystoupením na správné zastávce (díky, pane řidiči :o)), a hned valíme k lanovce. Tam zrovna startuje extrémní horský duatlon Koutyman 2013. Dokonce slyšíme moderátora akce vyvolávat jméno startujícího s číslem jedna, kterým není nikdo jiný než známý „ironman“ Petr Vabroušek!

Kupujeme lístky na lanovku, protože po teprve rok staré červené značce nahoru na Medvědí horu se podle paní z infocentra Dlouhých Strání nedá kvůli nedávné těžbě takřka projít. Cestou od kasy k lanovce kolem nás proběhne celé startovní pole duatlonistů a nám nezbývá než tiše obdivovat tyhle namakané šílence (myšleno v dobrém!).

Vyjíždíme na Medvědí horu, dopínáme bundy ke krku (teplota tady není zrovna červencová a celkem fučí), odmítáme nabídku vyjet k přehradě mikrobusem pro pohodlnější turisty a začínáme šlapat lesem po červené značce vzhůru. Krátká pauzička u větrné elektrárny (jedna vrtule chybí, dvě se netočí :o)) a míříme k Mravenečníku. Bohužel jsme netrefili neznačenou odbočku na vrchol (příště už ale budu vědět!), takže docházíme až k rozcestníku v sedle. Nicméně nahoru na Mravenečník se jdeme podívat. Ještě tam nikdo z nás nebyl a měl by být odtud pěkný kruhový výhled. Cesta ze zmíněného sedla je krátká a pozvolná, jde se pohodlnou cestičkou v nyní již suché trávě. Z vršku Mravenečníku jsme ale trošku zklamaní… zas tak úchvatný výhled, jak jsem četl různě na internetu, tady zrovna není. Ani fotku nedělám, protože není pořádně co fotit… vrchol je široký a skoro všude zavazí ve výhledech stromy. Navíc počasí nám taky nepřeje a místo slunečného dne s modrou oblohou, jak slibovala předpověď, se nad námi kaboní těžká mračna a jen občas mezi nimi na chvilinku probleskne pár slunečních paprsků. Tím si ale přece nenecháme zkazit výlet ;o)

jeseniky_09-2013_clanek_1

Scházíme stejnou cestou zpět do sedla a pokračujeme směrem k vodní nádrži Dlouhé Stráně, kam taky po pár desítkách minut dorážíme. I přes hodně chladné a větrné počasí je tady celkem dost lidí a taky tady znovu potkáváme účastníky zmíněného duatlonu, tentokrát již v sedlech bicyklů… démoni!!! Obcházíme si horní nádrž nejvýkonnější vodní elektrárny v Česku, která se honosí provozním objemem 2 580 000 m³ a zabírá plochu 15,4 ha s největší hloubkou 26 m!

jeseniky_09-2013_clanek_2

Na její východní straně pak sestupujeme po kamenných schodech opět po červené TZ a přes pralesoidní lesy scházíme k rozcestí Malá Jezerná. Tam značka (podle mě dost nesmyslně) končí, my se stáčíme mírně doleva a po neznačené cestě přes slatě a podmáčený les šlapeme dál. Narážíme dokonce na rozcestník se značkami, takže tuplem nechápu, proč tudy nevede klasická turistická značka. Stáčíme se doprava, kde pokračuje lesáky brutálně rozježděná cesta, takže škobrtáme pár set metrů po jejím kraji v borůvčí a lesním podrostu a následně přicházíme k Františkově myslivně. Tady už se napojujeme na zelenou TZ a stoupáme na hlavní hřeben Jeseníků na rozcestí Nad Malým kotlem.

jeseniky_09-2013_clanek_3

Na hřebeni se dáváme doprava a po horských loukách nejkrásnější části Jeseníků procházíme kolem Jeleního hřbetu, Jelení studánky s pramenem a kamennou útulnou a Břidličné až na nejjižnější vyhlídkový vrchol hlavního hřebene – Pecný. Nad námi je pořád zataženo, ale paprsky prodírající se mraky nad Velkými Losinami a Šumperkem vytváří efektní divadlo. Pár minut se kocháme, ale jelikož tady fest studeně fouká, tak radši slézáme z kamenné vyhlídky. Ještě stavíme mužíka pro štěstí a stejnou cestou se vydáváme po hřebeni zpátky. Porosty žloutnoucího a červenajícího borůvčí v kombinaci se zažloutlou trávou, červenými bobulemi jeřábů, solitérními smrky a „divokou“ oblohou jsou překrásnou podívanou začínajícího podzimu. Mít celý den slunce nad hlavou a vymetenou oblohu by bylo fajn, ale tohle má taky svoji atmosféru. A když se občas přecejen prodere slunce na chvilku skrz mraky, tak je úžasné „tmavé světlo“ na focení… A navíc aspoň můžu v tomhle studeném a větrném počasí otestovat svoji novou softshellku ;o)

jeseniky_09-2013_clanek_4

Od rozcestí Nad Malým kotlem, kde jsme začali výšlap po hřebeni, se vydáváme pozdním odpolednem na druhou stranu. Kolem vrcholů Velký máj a Vysoká hole přicházíme k Petrovým kamenům a kolem nich scházíme k Ovčárně. Lidí jak much, asfaltka… chjo, tyhle návraty do „civilizace“ mě ničí :o( Popocházíme ještě asi kilák k chatě Barborka, kde máme zamluvený nocleh. K večeři se ládujeme vývarem a svíčkovou, následně pár piv a her UNO (tohle ti, Ájo, nedarujem!!!) a před půlnocí jdem chrnět.

Ráno už stepujeme před osmou před jídelnou a hned jak je to možné, tak do sebe hážeme snídani, bágle na záda a hurá na vodopády. Venku je pěkná kosa a určitě byl i mráz, protože auta před chajdou jsou pokrytá námrazou. Holky nasazují šály, kapuce, rukavice a sestupujeme po modré rovnou od chaty ke kaňonu Bílé Opavy. Kolem nás se válí mlha, která dělá prastarý les ještě tajemnějším, rezavé kapradí se zelenou trávou vytváří opět překrásné barevné kombinace, takže fotím jak o život, i když prstíky pěkně mrznou.

jeseniky_09-2013_clanek_5

Já s Ájou jsme tady ještě nikdy nebyli, takže jsme zvědaví, jak moc mají nadšené popisy na webu pravdu. A po chvilce už vidíme, že nelhaly a tahle štreka fakt stojí za to. Pokud třeba znáte Jánošíkovy diery na Malé Fatře, tak tohle je něco podobného… minimálně stejně hezkého. Bílá Opava tady překonává v podobě peřejí, kaskád, tůní a vodopádů výškový rozdíl cca 400 metrů na 2,5 km a vytváří nádherný kaňonovitý zářez do krajiny. Kolem koryta se všude válí popadané smrky ponechané po větrné kalamitě v roce 2004 napospas přírodě a podtrhují tak tajemný ráz celé lokality. Koryto samo se v průběhu let několikrát měnilo a stále mění. Dochází k různým sesuvům, balvany a svahy se řítí a přesouvají a neustále tvarují a mění tok řeky. Při povodni v roce 1997 si dokonce Bílá Opava vytvořila zcela nové koryto a turistická stezka se tak musela přesouvat.

jeseniky_09-2013_clanek_6

Všechno je po ránu vlhké a kluzké, takže nějaká opatrnost je na místě, ale spíš se na různých kládách, mostcích a rozpadlých žebřících bavím. Foťák samozřejmě nezůstává v klidu a kde jinde se vyblbnout s dlouhou expozicí než tady ;o) Bohužel nemáme extrémně času nazbyt, takže co chvíli dobíhám holky a snažím se skoro za běhu fotit, co to jde. Tohle místo mě tak nadchlo, že bych se sem ještě určitě někdy rád vrátil a prošel si to v klidu.

jeseniky_09-2013_clanek_7

Na druhou stranu – když v dolní části stezky pozorujeme ty neskutečné zástupy, které míří od Karlovy Studánky v protisměru nahoru, tak si říkám, že tohle bych určitě nemusel. A jen si medíme, jakou jsme měli kliku, že jsme vyráželi celkem brzo, navíc shora od Barborky, a měli tak celou nádhernou horní část jen pro sebe. Úžasné nedělní ráno! V Karlově Studánce už se jdem jen chvilku projít po „hlavní třídě“, kupujeme v pekárně nějakou svačinku do busu a v 11:30 se řítíme směr Brno.

MAPA VÝLETU

Trošku škoda, že počasí nevyšlo o malinko líp, ale na druhou stranu jsme nezmokli a navštívili hned tři místa, kde jsme ještě nebyli (Mravenečník, Dlouhé Stráně, Bílá Opava). A ona i mlha, chlad, větrno či vlhko mají své kouzlo. Ubytování, jídlo a obsluha na Barborce taky celkem v pohodě, takže moc nechápu ty negativní reakce na tuhle chatu, které se dají najít na internetu. Spali jsme tady už podruhé a nic zásadního nemůžeme vytknout. Jen škoda, že tyhle krásný víkendy vždycky tak rychle utečou. Tak zas někdy…

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně