1.–2. 4. 2017
Bílé Karpaty

Volný víkend, fajnová předpověď… co takhle zase někam vyrazit?


bile-karpaty_04-2017_mapa
Našlapal jsem hrubým odhadem kolem 30 kilometrů, ale přesnou cestu vám na mapě neukážu (jen naznačeno), protože ji ani neznám :o) Chodil jsem si sem a tam dle libosti…


V sobotu vstávám ve 3:30 a prvním ranním vlakem jedu do Brna, odtud pak přes Veselí nad Moravou do Velké nad Veličkou. Tady jsem v půl osmé ráno, ale jelikož jsem si zapomněl doma čelovku, tak se chvilku flákám po Velké a čekám až otevřou v osm elektro, abych si mohl koupit nějakou provizorní baterku. Hned poté vyrážím po zelené TZ nad městečko směrem k lokalitě NPR Zahrady pod Hájem, která je mimo jiné jakýmsi genofondem ovocných dřevin s několika zvláštními odrůdami (více např. tady).

bile-karpaty_04-2017_clanek1

Na kraji Suchovského Háje značku opouštím a začínám se courat lesy, loukami, remízky atp. bez nějakého konkrétního cíle. Jen zlehka dodržuji předem vytýčený směr, ale jinak je mně úplně jedno kudy a kam jdu… takhle mě to poslední dobou baví nejvíc :o) Lesy jsou tady doslova zaplavené porosty česneku medvědího a z té vůně se až točí hlava. Pohodu s modrou oblohou a sluníčkem jen trošku kazí hodně ostrý vítr, který se mnou občas na otevřených prostranstvích pěkně cloumá. Jaro je tady ještě v začátku a stromy jsou holé, nicméně v trávě už září řada jarních květin… mimo ty známější jako je prvosenka, sasanka, dymnivka či plicník jsem narazil i na chráněnou ladoňku dvoulistou a ohrožený hvězdnatec zubatý. A květy lýkovce jedovatého jsou potěchou pro oko vždycky…

bile-karpaty_04-2017_clanek2

Zvlněná krajina s krásnými loukami skrytými mezi lesy a ozdobenými solitérními stromy mě často nutí sebou jen tak fláknout do suché trávy někde v závětří a koukat do kraje. Nezapomínám ani řádně prozkoumávat lokální biotopy, kde by mohla růst kačenka česká, ale nemám štěstí. Buď jsem prostě netrefil správnou lokalitu nebo je tady na ně ještě brzo či příliš sucho :o( Obzvlášť údolíčko potoka Kazivce s porosty devětsilu vypadalo slibně, ale taky nic :o( Občas se v průhledu na obzoru vynoří TV vysílač na vrcholku Velké Javořiny, kam mám namířeno, ale kam nijak nespěchám. Času je dost, takže si užívám pohodového courání po lesích, loukách a kolem potoků.

bile-karpaty_04-2017_clanek3

bile-karpaty_04-2017_clanek4

bile-karpaty_04-2017_clanek5

V místě zvaném Dolnoněmčanské louky dávám pauzu na jídlo a hlavně na pokochání… překrásný kus přírody s loukami, solitéry a výhledy. V barevnějších obdobích roku to tady musí být nádhera! Cesta vede na vršek Lesná (696 m n. m.) a kolem PP Bahulské jamy. Všechno jsou to kouzelná místa okořeněná navíc výhledy na slovenskou stranu, Velký Lopeník a Moravské kopanice. A i když přes ně nevede turistická značka, tak si dovolím vám jejich návštěvu rozhodně doporučit.

bile-karpaty_04-2017_clanek6

bile-karpaty_04-2017_clanek7

bile-karpaty_04-2017_clanek8

bile-karpaty_04-2017_clanek9

Scházím ke zpevněné cestě, po které vede červená TZ a docházím k rozcestí u Kamenné boudy. Odtud začíná celkem pohodové stoupání na Velkou Javořinu. Nahoře u vysílače ostře fičí, výhledy jsou skrz silný opar slabší, takže jen pár „povinných“ výcvaků a sestupuji po sjezdovce k Holubyho chatě. Uvnitř je narváno, protože sem vede silnice a mraky rodinek či motorkářů využili pěkné slunečné soboty k „výletu“. Naštěstí chytám volné místo u stolu a orosená odměna jen zasyčí. Domlouvám spaní a po dvou pivech a kafi se vracím jenom s foťákem na vrchol Velké Javořiny omrknout západ slunce. Jak už bylo zmíněno – silný opar moc výhledům nepřeje, ale stejně je zase moc fajn stát na kopci a koukat, jak se sluneční kotouč kutálí za obzor ;o) Když se skryje i poslední kousíček a krajina česko‑slovenského pomezí potemní, sestupuji zpátky na chatu. Uřvaní výletníci už víceméně zmizeli, takže zbytek večera u piva už je v pohodě a jediný řev a nekonečné roztomilé žvatlání vyluzuje místní „maskot“, překrásný Ara ararauna Pedro, kterého personál usadil na volno na bidýlku v restauraci. Jinak ještě do loňského roku vítal Pedro návštěvníky rovnou dole ve vstupním vestibulu, ale poté, co se ho nějací dva kreténi pokusili ukrást už má voliéru v patře u pokojů. Jeho Ahóóój… Pedrrro… mně zní v hlavě dokud neusnu :o)

bile-karpaty_04-2017_clanek10

bile-karpaty_04-2017_clanek11

bile-karpaty_04-2017_clanek12

Vstávám před pátou, rychle balím a ještě za tmy odcházím na Jelenec. Jedná se o blízký vrchol (cesta mně trvala asi 30 minut), na kterém se nachází rozpadající se zbytky vojenských budov, ale hlavně 40 metrů vysoká vojenská věž. Výstup na ni je na vlastní nebezpečí, ale za tu trošku adrenalinu to rozhodně stojí. Tahle „rozhledna“ poskytuje překrásný kruhový výhled na okolní Bílé Karpaty a za příznivého počasí i daleko do českého či slovenského vnitrozemí. Bylo mně jasné, že opar a nudná obloha bez oblaků nebude přát nějakým extra dechberoucím fotkám východu slunce, ale stejně jsem si to chtěl zažít. Na Jelenec jsem se totiž chystal už několikrát a nikdy to z různých důvodů nevyšlo.

Vylézt těch pět osmimetrových žebříků není zas až tak úplná lambáda, kór když s celou věží cloumá silný vítr. Tip pro vás – na poslední žebřík nelezte, nahoře je uzamčený poklop vedoucí na nejvyšší plošinu. Já si toho všimnul až když jsem vylezl k němu :o) Naštěstí jsem nepodcenil oblečení, a i když se jednalo o takřka letní víkend, tak ráno jsem byl na studeném železe a v poryvech větru sakra rád za čepici, rukavice a ke krku dopnutou neprofuk bundu s naraženou kapucí ;o)

Asi 30–40 minut si užívám východ sluníčka na hodně zajímavém místě, dělám pár fotek a zmrzlý jak sobolí trus lezu opatrně dolů. V závětří pod věží je čas na snídani a poté jdu ještě lehce omrknout chátrající budovy. V jedné by se pořád dalo v případě nepřízně počasí přespat… sice žádný luxus, spousta myší, ale lepší než bouřka někde v lese ;o)

bile-karpaty_04-2017_clanek13

bile-karpaty_04-2017_clanek14

bile-karpaty_04-2017_clanek15

bile-karpaty_04-2017_clanek16

bile-karpaty_04-2017_clanek17

bile-karpaty_04-2017_clanek18

Kolem bývalého vojenského objektu je les doslova a do písmene pokryt nekonečnými koberci kvetoucích sněženek a obzvlášť v pěkném ranním světle jde o parádní podívanou. Takže několik fotek je nasnadě, následně balím harampádí a jde se pomalu dolů. Do odjezdu busu dole z Květné mám ještě celkem čas, takže se flákám a řádně okukuji zachovalý bělokarpatský bukový prales okolo mě. V jednom místě narážím na lán česneku medvědího, tak si trošku natrhám na doma a pokračuji v sestupu. V dědině jsem asi čtvrť hoďky před odjezdem, tudíž načasování parádní a přes Brno zase k domovu…

bile-karpaty_04-2017_clanek19

bile-karpaty_04-2017_clanek20

bile-karpaty_04-2017_clanek21

Závěrem…
Žádný megazásadní výšlap to nebyl, ale ta pohodička, když se člověk nikam nežene a chodí si naprosto o samotě úplně mimo značené (a často jakékoliv) cesty se mně zamlouvá moc. Škoda, že tak fučelo, a hlavně škoda, že jsem nenarazil na vytoužené kačenky :o) Ale „objev“ lokalit Dolnoněmčanské louky, Lesná a Bahulské jamy a ráno na Jelenci udělaly z téhle víkendovky moc příjemnou záležitost. Tak zase někdy, Bílé Karpaty…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na jednu spojovačku, takže kdo má zájem o výhled z Velké Javořiny ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhled níže. Jinak je panorama samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

058-vyhled-z-Velke-Javoriny-smerem-do-CR_panorama_800px

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně