27. a 28. 9. 2015
Bílé Karpaty

Sice jsme měli poslední zářijový víkend prodloužený o den dovolené a státní svátek trávit úplně jinak, ale člověk míní a počasí v Nízkých Tatrách mění :o( Tak jsme vyrazili aspoň z neděle na pondělí na špacír po česko‑slovenských hranicích v oblasti Bílých Karpat.

bile-karpaty_09-2015_clanek_mapa
Trasa měří cca 30 kilometrů a našlapete kolem 1700 metrů nahoru i dolů. Klikni pro přesun na mapy.cz. 

Přes Brno a Uherský Brod se dopravujeme s Ájou a Markétou na zastávku Lopeník – mlýn, odkud kolem jedenácté dopolední vyrážíme nahoru. Chvilku ještě drbeme krásně zralé a velké vlašské ořechy, kterých je v tomto kraji všude u cest požehnaně a pak už funíme neznačenou polňačkou směrem k hřebeni. Počasí je jakž takž v pohodě… sice dost fučí, ale neprší a občas mezi mraky probleskne i sluníčko. Cesta se v lese napojuje na žlutou TZ, po které pokračujeme stále do kopce až na Malý Lopeník. Poprvé v životě se mně daří najít zvláštní houbu s názvem Boltcovitka ucho Jidášovo, a i když tahle houba není nijak vzácná, tak mám z nálezu radost (více o ní např. tady).

Pohodovou cestou po zalesněném hřebeni šlapeme až k rozhledně na Velkém Lopeníku (911 m n. m.). Trošku jsem doufal, že po přechodu fronty a v tomto větrném počasí budou obzory pěkně „vyfoukané“ a bude daleká dohlednost, ale nic moc. Z rozhledny rozeznávám tak tak siluety Povážského Inovce, Strážovských vrchů a Malé Fatry. Navíc nahoře fouká zatraceně ostrý a ledový vítr, takže pár fotek, pár rozhlédnutí a šup dolů.

bile-karpaty_09-2015_clanek_1

Na lavičkách pod rozhlednou dáváme svačinu a hurá na sestup z Lopeníku až dolů k potoku Hrubár. Je to celkem slušně dlouhý a celkem strmý krpál, který prověří vaše kolena… po dešti v blátě vyložená radost ;o) Dole přecházíme silničku vedoucí ke slovenské hranici, odlehčujeme místním osadníkům od další hromádky vlašských ořechů a kolem pramene březovské kyselky stoupáme lesem na Novou horu. Oblačnost se od rána už celkem solidně roztrhala, a když omylem vyjdeme na louky nad lesem (netrefená zelená TZ v lese), tak jsem celkem rád, protože courání rozkvetlou loukou v krásném babím létě s parádními výhledy zpátky k Velkému Lopeníku se sluncem a modrou oblohou nad hlavou prostě nemá chybu ;o) Dokonce bych si dovolil vám opuštění značky a vyjití z lesa na louky nad jeho hranicí doporučit… ty výhledy stojí za to a jsou mnohem zajímavější než cesta lesem. Stačí se pak jenom držet sloupů vysokého napětí a na značku zase po chvíli narazíte u lavičky a rozcestníku na kraji lesa.

bile-karpaty_09-2015_clanek_2

Z Nové hory scházíme po loukách a lesíky dolů do Květné, kde sedáme do hospody na kafe a jedno točené, abychom se posilnili před závěrečným výstupem na Velkou Javořinu. Ten začíná hned za posledním domkem (zelená TZ) a od začátku dává jasně najevo, že Velká Javořina není zadarmo ;o) Cesta nahoru nám trvá stejně jako loni asi dvě hodiny a se soumrakem dorážíme k Holubyho chatě, kde máme zamluvený nocleh. Dáváme si večeři, nějaké to pivo, kafčo a jde se chrnět. V noci je tzv. superúplněk a Měsíc svítící i přes záclonu do pokoje nám dělá z noci den :o) Někdy po třetí ranní má začínat zatmění Měsíce, ale nejsem zase takový „astro‑nadšenec“ a může mě akorát tak vohrát vylízat z postele ;o)

V šest ráno už ale vstávám, plížím se potichu z pokoje a jdu se pokusit zafotit si nad chatu východ Slunce. Je slušná kosa, ledový vítr žene po hřebeni Bílých Karpat cáry vlhké oblačnosti, ruce a uši i přes rukavice a čepici mrznou, a i když to není takový ten „čistý“ východ, tak atmosféru to má a rozhodně vstávání na tohle překrásné divadlo nelituji.

bile-karpaty_09-2015_clanek_3

Vracím se k holkám na pokoj, snídáme, balíme a kolem osmé s naraženými kapucemi a bundami dopnutými ke krku vyrážíme do hodně studeně rozfoukaného rána. Přes hřeben se pořád valí oblačnost a vysokou TV věž na vrcholku Velké Javořiny (970 m n. m.) vidíme až v okamžiku, kdy do ní málem vrazíme nosem :o) Po červené značce po jindy hezkém výhledovém hřebínku (dneska vidíme prd) docházíme k lesu a vydáváme se na sestup. Někde mezi Durdou a Dibrovovým pomníkem najednou začne slunko vytvářet v zamlženém lese takové efekty až se tají dech. Rychle sahám po foťáku a cvakám tuhle jiskřivou nádheru jako zběsilý. Hodně povedená omluvenka od přírody za ty ranní „nevýhledy“ ;o)

bile-karpaty_09-2015_clanek_4

Po tomhle hezkém zážitku přecházíme z červené na zelenou TZ a pokračujeme přes výhledové louky na Šibenický vrch s překrásným výhledem na okolí Nové Lhoty. Odtud to chceme stejně jako loni spustit dolů po sjezdovce, ale zrada – sjezdovka je na léto „obklíčena“ ohradou pro ovce. Ale naštěstí se nám daří najít jakous takous cestičku na boku v lese a s jedním přelezením plotu dole pod sjezdovkou se celkem v klidu dostáváme na silnici a následně k vodní nádržce, sloužící zřejmě v zimě jako zásobárna vody pro zasněžování sjezdovky.

bile-karpaty_09-2015_clanek_5

Kousek po silnici, rozhovor s místními kravkami na pastvině a šup na polňačku směrem k Hradisku. Sluníčko na modré obloze svítí, občasná oblaka malují stíny po krásné krajině česko‑slovenského pomezí, moc hezké výhledy na všechny strany, červenající se jeřabiny u cest… babí léto v plné palbě… nádhera! ;o)

bile-karpaty_09-2015_clanek_6

bile-karpaty_09-2015_clanek_7

Poslední výraznější stoupání celého výletu na zalesněný kopec Hradisko následuje celkem nepříjemný sestup v hodně rozbahněném terénu, kdy jsme všichni během chvilky jako ta čuňátka ;o) Na loukách nad Javorníkem pucujeme boty o trávu a hlavně se kocháme dalšími krásnými výhledy. Koberce kvetoucího ocúnu jesenního v kombinaci s balíky slámy, solitérními keři a stromy, modrou oblohou a okolní rozmanitou krajinou jsou hodně pěknou podívanou na závěr výletu.

bile-karpaty_09-2015_clanek_8

Sestupujeme do Javorníku, znovu se ládujeme ořechy, kterých jsou tady spousty a nikdo je nesbírá, v hospodě dáváme zas nějaké to občerstvení a o půl třetí odpoledne nás vlak odváží směrem k Brnu a domovům…

Závěrem…
Hřebenovka Nízkých Tater to sice nebyla, ale i tak jsem moc rád, že jsme vyrazili. Trasa je celkem nenáročná, jediné co vás může trošku potrápit je sestup z Velkého Lopeníku (obzvlášť po dešti) a výstup na Velkou Javořinu. Krajina Bílých Karpat je rozmanitá a nabízí toho poměrně dost na pěkné pokoukání… zkuste se tam někdy taky mrknout.


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na tři spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Bílých Karpatech a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně