Bitva se smutnicemi vybojována!

Tenhle blogpost je sice z hodně jiného soudku než obyčejně, ale třeba to někomu pomůže…

Myslím si totiž, že rozhodně nejsem jediný, kdo se s malými muškami vyletujícími z květináčů s pokojovými rostlinami setkal a koho vytočili měrou nevídanou. Pokud jste na tom podobně, jsou následující řádky určeny převážně vám.

Krátké intro

Dospělé smutnice (Bradysia paupera) jsou asi 2–4 mm velké černošedé mušky s nápadnými průhlednými křídly (viz obrázek). Dospělé mušky rostlinám většinou nijak neškodí. Můžeme je často vidět, jak posedávají nebo poletují kolem rostlin nebo běhají po substrátu a po květnících. Samičky pak do vlhkého substrátu kladou vajíčka, ze kterých se líhnou nebezpečné larvy. Larvy jsou o něco větší než dospělí jedinci – mohou dorůst až 7 mm, mají převážně bílé zbarvení, někdy mohou být i průhledné. Od ostatních je snadno poznáte, mají totiž černé hlavičky. Většina larev smutnic se živí odumřelými částmi rostlin. Některé však napadají i živé tkáně, a to hlavně pokud dojde k jejich přemnožení. Protože vyhledávají mladé kořínky, oslabují hlavně klíčící rostlinky či řízky. Při přemnožení dokážou napadnout i starší rostliny.
Zdroj: greenhome.cz

smutnice-foto

Náš případ

Stejně jako tisíce dalších nebožáků jsme si larvy těchto (a já se nebojím použít těch slov) sviní svinských přinesli domů v nekvalitním substrátu. Po pár týdnech po přesazení několika pokojových rostlin do zamořeného substrátu se začaly smutnice množit geometrickou řadou a nastalo peklo. Práce u počítače, sezení u televize, večeře u stolu… vše doprovázené divokým mácháním rukama kolem sebe. Ty mrchy vám vletí do nosu, do ucha, do pusy, krouží vám před očima, sedají na monitor, na jídlo… děs‑běs! Sice vám nijak neublíží, ale otravné jsou jak Jílková.

Co s tím?

Následovalo podrobné zkoumání problému a možných řešení na internetu. Všelijakých rad a názorů v diskuzích se dočtete spousty, ale každému z postižených zafungovalo tak nějak něco jiného, takže jsem byl v podstatě tam, kde předtím. Nicméně k několika pokusům jsem se odhodlal.

Pokus č. 1

Jako první jsem zakoupil žluté lepové šipky, které se zapíchnou do květináče. Sice je fajn, že za pár dní byly plné nalepených smutnic, ale tahle finta účinkuje jen na vyletivší dospělce. Takže stačí, aby jich pár přežilo a množí se vesele dál :o( Šipky šly do háje a pro vás mám radu – vůbec za ně neutrácejte peníze.

Pokus č. 2

Parazitické hlístice doporučovali v mnoha článcích i diskuzích (více např. tady), ale nechtělo se mně dávat dvojnásobek ceny za poštovné. Takže tudy cesta taky nevedla.

Pokus č. 3

Na babské rady typu „vraž tam česnek s mlíkem, ono to přejde“ sice skoro nikdy nedávám, ale když je člověk obletován několik týdnů 24 hodin denně hejnem smutnic, tak je ochoten zkusit klidně i obětovat kravku za úplňku a tančit u toho nahý kolem ohně. Takže další na řadě byl pokus s tabákovým výluhem vyčtený v jedné diskuzi. Vydrobil jsem pár cigaret do vody, nechal půl dne louhovat a pak s tím řádně prolil zamořené květináče. A řekli jsme si s manželkou, že jestli do cca 3– 5 dní nebudou znát nějaké účinky, tak koupíme ten nejagresivnější insekticid, který existuje (něco zhruba tak na bázi rtuti, koncentrované kyseliny dusičné a obohaceného uranu) a vy‑stří‑ká‑me s tím celej barák od vstupních dveří po střešní trámy. Nebudu to protahovat – o cigára jsem přišel zbytečně.

Pokus č. 4 – a vítězství!!!

Cestou za kamarádem do jaderky v Dukovanech pro trošku vyhořelého paliva, které bych aplikoval na substrát, jsme se náhodou stavili v jednom zahradnictví. Kupovali jsme sice venkovní rostliny na zahradu, ale nedalo mně to, i optal jsem se místních profi zahradníků, jestli by neměli radu ohledně definitivního smetení celého pokolení Bradysia paupera z povrchu zemského nebo pro začátek aspoň z našeho obýváku. A moudrý pán pravil, ať se vybodneme na všechny postřiky a jednoduše zasypeme povrch substrátu v květináčích jemným křemičitým pískem. Larvy pod ním se udusí a dospělci se přes něj nedostanou k substrátu, aby nakladli další pokolení. A navíc je to totálně ekologické řešení a nemusíte dýchat v baráku nějakej biolit. Přiznám se, že jsem byl k této radě po těch všech předchozích neúspěšných pokusech trošku skeptický a lžička plutonia by mému záměru, jak se se smutnicemi vypořádat, odpovídala mnohem víc, ale zkusili jsme to. Lidi zlatý, co vám mám povídat? Prostě to funguje! Do pár dní po zasypání květináčů ty potvory zmizely z našeho bytu jako mávnutím Harryho hůlky a my zas můžeme v klidu večeřet bez toho, aby si člověk před každým soustem kontroloval, jestli se kolečka Vysočiny, které se právě chystá strčit do pusy, nepřidržuje na druhé straně okřídlená parta z květináče.

pisek-kvetinac-smutnice1

blog comments powered by Disqus
© 2005–2018 Mach Napište mně