Česká Kanada
21.–23. 6. 2013

Už uběhlo dlouhých pět let od naší poslední návštěvy Slavonicka, takže byl nejvyšší čas se do tohoto kouzelného kraje zase podívat. Vzali jsme v pátek dovolenou a před sedmou ráno vyrazila naše čtyřčlenná výprava (tentokrát autem) směr Česká Kanada.

Počasí vypadalo z rána hodně nevrle, ale kolem Třebíče se šedý poklop začal trhat a objevující se modrá obloha dávala tušit, že minimálně pátek dopadne hodně dobře. Spaní jsme měli domluvené v penzionu ve Starém Městě pod Landštejnem, ale prvně jsme si chtěli udělat celodenní výšlap a pak se teprve jet ubytovat. Příjezd do výchozího bodu pátečního courání – obce Suchdol – byl okořeněn menším zakufrováním těsně před cílem, ale díky zručnosti našeho odvážného šoféra jsme nakonec zvládli dojet z Olšan do Suchdolu, přestože tam nevede žádná oficiální silnice :o)

ceska-kanada-06-2013_clanek_1

Auto necháváme na návsi, pár drobností do batůžků a jde se na to. Obloha modrá, sem tam bílý mráček, teplota kolem 25 stupňů, mírný větřík, lehce zvlněná krajina, čisté smrkové lesy s borůvčím se střídají s pastvinami a malými vesničkami, kravky bučí, hladiny rybníčků se lesknou… tohle prostě nejde nemilovat. Po modré značce procházíme přes obec Mosty a pokračujeme dál až k rozcestí Pod Skalkou a odtud po červené k rybníku Zvůle. Jedno točený, k němu česnečka a jde se dál. Obcházíme si tenhle známý a hodně pěkný rybník, hledáme zde rostoucí Rosnatku okrouhlolistou (neúspěšně), pozorujeme pár koupajících se nadšenců (teplota vody ještě nic moc), kecáme o všem možném… pohoda.

Rybnik-Zvule_PANO-500px
Panorama rybníka Zvůle. Klikni pro plnou verzi (5000 px)

Lesem nás červená značka přivádí až k obci Terezín, následně přecházíme na zelenou, míjíme osadu Nový Svět a přes nádherné louky a lesy scházíme do Valtínova. Nedaleko této obce je zbudována fungl nová rozhledna ve tvaru tužky, ale k naší smůle se oficiálně otevírá až 1. července 2013, takže k ní ani nejdeme. Více informací o rozhledně např. tady. Ve Valtínově se pídíme po nějakém občerstvení, ale máme pech. Cosi jako „motorest“ otevírá až v pět odpoledne. Takže pár hltů z vlastních zásob a jde se dál po zelené. Mírným stoupáním přes pole nad obcí docházíme k lesu, kde dáváme opět malou pauzičku, protože slunko teď pálí jak o život. V příjemném stínu lesa pod Suchdolským vrchem se blížíme zpátky k vesničce, kde jsme nechali auto a kde zakončujeme po cca 20 kilometrech tenhle krásný špacír.

ceska-kanada-06-2013_clanek_3

TRASA TOHOTO VÝLETU NA MAPĚ ZDE.

Přesouváme se do Starého Města, ubytováváme se v příjemném penzionu Adria, sprcha, převlíct a hurá na jídlo. Restaurace patřící k Adrii tady ještě minule nebyla, takže hned testujeme její kvality a jsme všichni hodně spokojení. Jídlo chutné, porce poctivé, personál slušný stejně jako ceny… můžeme doporučit. Nicméně jsme přecejen spíš vyznavači „pokleslé hospodské kultury“, takže po jídle platíme a přesouváme se do paluše U Skipiho, kde mastíme karty a kostky hluboko do noci :o)

Ráno kupujem v obchodě na náměstí něco ke snídani a kolem deváté vyrážíme na další výšlap. V noci trochu sprchlo, ale teď už je zase teplo a modrá obloha – máme prostě kliku. Dneska nás čeká v podstatě klasický okruh (opět asi 20 kiláků), který už někteří z nás šli víckrát, ale někteří pro změnu nikdy a hlavně je tady fakt moc pěkně, takže žáden problém ;o) Po červené vycházíme přes pole a pastviny nad Staré Město k lesu, kde narážíme na slušné „hnízdo“ křemenáčů a podél linie betonových opevnění (známé řopíky) krásným lesem míříme k Pfaffenschlagu. Jde o základy středověké obce u malého rybníka (Spálený) a jedná se o opravdu krásné místo (více např. tady).

ceska-kanada-06-2013_clanek_4

Dáváme pauzu a potom po zelené, která je současně částí Naučné stezky čs. opevnění šlapeme lesem k rybníku Dolní Šatlava. Tam se k dosavadním dvěma značkám přidává ještě žlutobílé géčko coby značení další naučné stezky, tentokrát pojmenované po lotrovi Johannu Georgu Graselovi. U Velkého Troubného rybníka se stáčíme doleva na žlutou a scházíme do obce Stálkov. Malá rada – tady hospodu fakt nehledejte, není tady :o) Po silnici vycházíme nad dědinu a za chvíli už se žlutá značka stáčí zase do lesa a přivádí nás až k rozcestí Nad potokem Pstruhovcem. Tady už se začínají turistické značky kupit a to je neklamné znamení blížícího se Landštejna. Procházíme kolem malých rybníčků Jalovec a Punčoška, kolem osady Vitíněves a po vyjití z lesa už se objevuje majestátní silueta hlavní věže známé zříceniny.

Naše kroky míří samozřejmě prvně na zahrádku oblíbené restaurace Holubník, kde do nás zasyčí jedno od čepu následované vynikající zelňačkou a teprve potom se jde na hrad. U brány ještě chvilku zvažujeme, jestli se nám chce platit 70 Kč za osobu a jestli se nám chce vůbec nahoru, ale nakonec dovnitř jdeme. Jsem tady snad počtvrté, není tady nic nového a příště už opravdu návštěvu vynechám :o) Ale tentokrát se ještě šplhám na hlavní věž, kde se hodnou chvíli rozhlížíme po kraji. Máme štěstí a jsme nahoře dobrých 10–15 minut úplně sami. Když pak vycházíme z hradu a prodíráme se šílenými davy turistů mířících nahoru, tak si můžeme jen blahopřát, jakou jsme měli kliku.

ceska-kanada-06-2013_clanek_5

Scházíme po červené podhradím Landštejna, pak hezkým smrkovým lesem s kapličkou a osamocenými balvany až k silnici na Staré Město. Nudný pochod po silnici je víc než zpestřen postupným průjezdem desítek auto‑moto veteránů. Některé oktávky a ajrovky byly fakt skvosty! No a pak už jen po pokosené pastvině podél silnice dolů do městečka a do penzionu.

TRASA TOHOTO VÝLETU NA MAPĚ ZDE.

Po hygieně a večeři se opět vydáváme ke Skipimu a chechtáme se znovu až do noci. Kromě různých historek, kostek a karet nám dneska navíc zvedá koutky pozorování nefalšované vesnické dydžiny, která tady probíhá. Sice sedíme na zahrádce, ale hudba (no hudba…?!) duní až ven a při občasné cestě na záchod se dá leccos zahlédnout. Místní satani se trumfují v pití zelené, skrz kouř není vidět na krok, mařky na place (dvakrát dva metry za kulečníkem) se vlní víc než povrch D1 u Brna a Lucka Vondráčková se z repráků svěřuje ve žhavé hitovce, že si koupila kouzelný džíny, který ‚jdou jen za tebou‘. Nejsem si jistý, jak dlouho jsem ochoten tyhle „hudební masakry live“ snášet a upřímně – po nějaké půlhodince už to přestává být sranda. Navíc popito už máme slušně, takže to balíme a jdeme chrápat. Já s usínáním problém nemám a spím hned. Ája poslouchá dunění staroměstské dýzy asi do tří do rána a Markéta s Honzou vedle v pokoji vedou filosofické noční hovory, při kterých se pokoušejí definovat štěstí atp. No, byl to vydařený večírek :o)



Ráno opět snídaně z obchodu (mají přes prázdniny otevřeno i v neděli!), sbalit věci a přesun do Slavonic. Jelikož počasí pořád přeje (v noci se blýskalo, ale nic z toho), tak je škoda jen tak „zahodit“ neděli, takže necháváme ve Slavonicích auto a vyrážíme ještě na menší desetikilometrovou prochajdu. V dobře vybaveném a funkčním KICu (najdete ho na náměstí) se ptám na cestu, borec ochotně radí, přidává mapku a za chvilku už to štrykujem uličkami Slavonic k ulici Julia Fučíka (!!!), na které začíná už jednou zmiňovaná Naučná Graselova stezka. Na severozápadním konci města jdeme křížovou cestou až k poměrně velkému kostelu Božího Těla. Není otevřen, tak alespoň tuto impozantní stavbu obcházíme kolem dokola a v jednom místě nestačíme žasnout nad prapodivnou mozaikou, která ze zašlých zdí pozdně gotického kostela „svítí“ do kraje. No, ehm…

ceska-kanada-06-2013_clanek_6

Od kostela se poměrně dlouho táhneme málo prošlapanou stezkou ve vyšší trávě, ze které se ještě vypařuje rosa a v kombinaci s už pálícím slunkem vytváří slušnou „prádelnu“. Ale není to nic hroznýho a na konci luk nás vítá chladný les, kde navíc nacházíme pár hrstí voňavých lesních jahod. Kolem soustavy malých lesních rybníčků s krásnými názvy (Mateční, Nadmateční, Dlouhý, Malý a Spouštěný) procházíme lesem skoro až k rybníku Horní Šatlava, ale ještě před ním se stáčíme prudce doleva směrem k Pfaffenschlagu (tentokrát z druhé strany). Po pauze na tomhle oblíbeném místě se stáčíme na rozcestí znovu prudce doleva na červenou, která nás dovede zpátky až do Slavonic. Míjíme několik dalších krásných rybníků, chvilku okukujeme u známé zrenovované části linie pevnostního opevnění, čteme info tabule a prohlížíme řopíky a pak už jen poslední úsek cesty přes pole a lesem do Slavonic.

ceska-kanada-06-2013_clanek_7

TRASA TOHOTO VÝLETU NA MAPĚ ZDE.

Výměna triček u auta a pálíme do oblíbené sklepácké Besídky na gábl. Oběd je tady jako vždy na jedničku, tentokrát navíc zpestřen Ájiným soubojem s cheeseburgerem a Honzovým tabascem v oku :o) Po obědě ještě chvilku couráme po náměstí a přilehlých uličkách a na závěr zakončujeme tenhle úžasný třídenní výlet kafčem a zmrzkou na zahrádce cukrárny na náměstí. No a pak už k domovu… Tak zas někdy, Slavonicko, máš to tady nádherný ;o)

ceska-kanada-06-2013_clanek_8

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně