19. 10. — Dunajovické kopce

Třetí říjnovou sobotu se udělalo neskutečně nádherné podzimní počasí, takže jsme rychle vyrazili na již několik měsíců plánovaný výlet. Cílem byla méně známá NPP Dunajovické kopce…

Tato národní přírodní památka o rozloze asi 100 ha se nachází u obce Dolní Dunajovice a je takovou opomíjenou sestřičkou nedaleké a mnohem známější Pálavy. A přitom má rozhodně co nabídnout a vynechat její návštěvu při toulkách tímto krajem by byla veliká chyba.

NPP Dunajovické kopce na mapě

Dunajovické kopce jsou určitě krásné i na jaře, kdy na jejich svazích rozkvete spousta květin, a kdy se spousta lidí vypraví omrknout zejména vzácné mandloně nízké. Dalším známým zástupcem flóry Dunajovických vrchů je třeba hlaváček jarní nebo katrán tatarský (stepní běžec), ze zajímavých živočichů se dá určitě zmínit náš asi nejjedovatější pavouk Zápřednice jedovatá. My čekali s návštěvou na podzim hlavně kvůli fotogenické barevnosti vinohradů, křovin, polí, stromů atp. A že se bylo na co koukat!

dunajovicke-kopce-10-2013_clanek-1

Auto necháváme v Dolních Dunajovicích na konci ulice Sklepní a po cestě mezi poli šlapeme směrem k Dunajovickým kopcům. Všude okolo je čilý ruch, protože krásného slunečného počasí využívají místní vinaři ke sklizni a různé samo‑domo traktůrky a podobná vozítka plná zralých hroznů se kolem nás jen míhají :o) A nezbytnou kulisu vinohradů doplňují rány z plašicích děl. Když jsme o nějakou tu hoďku později pozorovali nahoře na kopci obrovské hejno špačků, chápali jsme, proč je asi vinaři nemají v oblibě. I Hitchcockovi by běhal mráz po zádech nad počtem těchto nenechavých potvůrek, které dokážou zlikvidovat během pár desítek minut celou úrodu ve vinohradu.

dunajovicke-kopce-10-2013_clanek-2

Přicházíme ke kopečkům a jako první volíme jejich „levou stranu“ – Liščí kopec. Nahoře se nachází zbytky křížku a je odtud nádherný výhled na všechny strany. Na východě se rýsuje silueta Pálavy se Sirotčím hrádkem, Děvínem a Děvičkami, na jihovýchodě pak Mikulov a jeho Svatý kopeček. Přímo naproti severním směrem jen za malým údolíčkem se hrdě vypíná terasovitá „moravská pyramida“ Velká Slunečná, vlevo od ní pak Růžová hora s úžasnou solitérní osikou, nyní zbarvenou do podzimní žluti.

dunajovicke-kopce-10-2013_clanek-3

Scházíme stejnou cestou zpátky z Liščího kopce a kolem vinohradů a pastvin se v teplém podzimním dni vydáváme směrem k Růžové hoře. Tu zatím jenom obcházíme a jdeme se projít až na Malou Slunečnou s (omezenými) výhledy na horní část vodní nádrže Nové Mlýny. Zase se vracíme stejnou cestou, ale ve správném místě odbočujeme na Růžovou horu. Výhledy od osiky na všechny strany jsou opět neskutečné a z palety barev podzimní krajiny kolem nás a pod námi až oči přechází.

dunajovicke-kopce-10-2013_clanek-4

Z Růžové hory scházíme úzkou pěšinkou v trávě směrem k Velké Slunečné. Pod ní je nutno překročit elektrický ohradník, který brání v útěku kozám spásajícím tento biotop a potom už vyšlapanými cestičkami přes jednotlivé terasy až nahoru. Na vrcholové plošině se pěkných pár minut kocháme, protože tyhle výhledy fakt berou dech. Nakonec… co vám tady budu popisovat, mrkněte se na fotografie ;o)

dunajovicke-kopce-10-2013_clanek-5

Z Velké Slunečné pak na druhé straně cestou‑necestou slézáme zpátky směrem k hlavní cestě a pod modrou oblohou a kolem překrásně vybarvených vinohradů za neustálých ran špačko‑plašičů míříme k autu. Drobným zpestřením je ještě nález jedné zajímavé rostlinky, kterou asi zemědělci původně mezi kukuřici nevysadili (viz poslední foto v galerii :o))

Až někdy pojedete směrem na Mikulov, nechte si hoďku nebo dvě volné a odbočte do Dolních Dunajovic. NPP Dunajovické kopce stojí za návštěvu určitě v každém ročním období…

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Dunajovických kopcích a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně