Facebook ne… anebo jo… nebo ne…

Facebooku jsem se léta vyhýbal jako Mirek Dušín sprostému slovu a byl halasným zastáncem názoru, že nechápu k čemu by mně to bylo, a že mě tam nikdy nikdo neuvidí… Už jenom ta představa asociála (to jako já) na sociální síti… ufff! :o)

Před několika měsíci mě ale jedno nudné ráno posedla podivná myšlenka, že bych to přecejen zkusil. Hlodala v mozku celé dopoledne, pořád se tak nějak vynořovala, dloubala do mě a mumlala něco ve smyslu Jen to prubni, v nejhorším z toho zase vycouveš a já nakonec podal Ďáblovi ruku a zaregistroval se. Nebyla v tom žádná touha mít do týdne skvadriliardu virtuálních přátel, ani vědět, kdy a kde si moji kamarádi uprdli, ale jen možnost osahat si vlastní pařátou tenhle fenomén a nakouknout tzv. pod pokličku.

Prvních pár rozkoukávacích dní bylo poznamenáno jednou jedinou myšlenkou. Jak může být, kua, něco takhle user UNfriendly tak oblíbený?! Motal jsem se sem a tam, náhodně klikal na všelijaký příspěvky, nechápal, co jsem psal já a co ti mí přátelé, nechápal jsem, odkud jsem se dostal na tuhle stránku, kde se zrovna nacházím, jak se dostat zpátky, fotky se mně nahrávaly, kam jsem nechtěl atd., atp. Čiré zlo srovnatelné snad jen s Windows XP neblahé paměti. Možná je právě FB dělanej přednostně pro Win users, kterých je samozřejmě násobně víc, a oni tak nějak automaticky ví, co a jak, ale já si tahle přehlednost a vstřícnost systému/webu rozhodně nepředstavuji.

Pak jsem nad tím mávnul rukou a jal se několik týdnů až měsíců sledovat, jestli se FB dá využít nějak smysluplně a jestli to konkrétně pro mě může mít nějaký přínos. Přiznávám, že ze začátku mě celkem bavilo sledovat různé příspěvky mých FB přátel, ale zpětně bych to ohodnotil spíš jako radost z nové hračky. Tahle radost ovšem velmi rychle slábla a mizela, až jsem se přistihl, že jsem se na FB nepodíval třeba 14 dní, a že je mně to úplně šumák. Maminky hýkající nad hezkým bobečkem jejich miminka, kámoši radící si, jak dál v té super nové gamese, další vkládající haha videa z YouTube… šmankote, co já tady dělám?! Jedinými zajímavými přáteli se po čase jevili jen pánové Čermák a Šibík z Reflexu, kteří mně nabídli hlášky, témata a odkazy, které měly pro mě smysl. Možná kdybych nějak déle a poctivěji hledal, tak bych narazil na další lidi, jejichž příspěvky na FB by mě něčím obohatili, ale nějak se mně do toho nechce nebo co.

Možná jsem ze staré školy, které bohatě stačí mejl, nějakej ten chat a SMS, možná si moje asociální část osobnosti nechce FB připustit k tělu, možná to a možná ono, možná taky něco úplně jinýho, ale prostě mně osobně to nějak nic neříká. Účet jsem si sice (zatím) nedeaktivoval, protože se občas účastním nějaký soutěže např. o licenci na software apod., kde je podmínkou účasti nějaký ten like, občas mrknu na příspěvky zmíněného Reflex‑dua (naštěstí k tomu stačí Skype, kam je FB už nějaký čas integrován), ale jinak celkem fakt nezájem.

Neříkám, že je FB úplně na prd, ale holt nejsem asi ta správná cílovka. A stejně je lepší se s kámošem pohádat osobně u piva než někde v kyberprostoru ;o)

FB-god

FB-grave

FB-iran

FB-sex

blog comments powered by Disqus
© 2005–2018 Mach Napište mně