6.–8. 5. 2016
Jarní Malá Fatra

Jaro v rozpuku, předpověď počasí nádherná, možnost vzít si v pátek volno = jedu! Ko‑neč‑ně zase ven! Je mně líto v tak krásném počasí koukat „jen do stromů“, takže volím něco vzdušnějšího s více výhledy. Malá Fatra sice není nic extra originálního, ale je poměrně blízko, je tam krásně, a když trošku popřemýšlím, tak určitě vymyslím i trasu aspoň částečně přes místa, kde jsem ještě nebyl. A navíc mně Malá Fatra za ten zimní Mordor ty výhledy ještě dluží ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_mapa
I s cestou z Vrútek a večerním výstupem na Chleb to dělalo něco přes 30 kiláků s převýšením asi 2000 metrů nahoru i dolů


V pátek ve dvě odpoledne vystupuji z vlaku na stanici Vrútky – nákladná stanica a přes zánovní most přes Váh a mostek přes Krpelianský kanál se přesouvám necelé tři kiláky do Turčianskych Kľačan, kde začíná zelená značka. Procházím dědinou a na loukách za ní mně pěkně zapózuje strnad obecný, hulákající svoje originální „Kdy‑by‑jsi‑se‑dláč‑ku‑chcíp“ na suchém stromku u cesty…

mala-fatra_05-2016_clanek_1

V krásném prosluněném jarním odpoledni pokračuji Repišťskou dolinou podél Kľačianského potoka. Postupem času nabírá cesta celkem slušný sklon, takže v půl páté docházím na chatu pod Kľačianskou Magurou s poměrně velkou chutí na pivo :o) Na lavičkách před chatou je pod modrou oblohou s plujícími bílými mraky, jarní přírodou kolem a výhledy do Turčianské kotliny a na Veľkou Fatru hodně příjemně, času mám hafo, takže si v klidu dávám ještě jedno, zelňačku a kafčo. Ještě nabírám vodu a odpočinut a osvěžen se kolem šesté vydávám na další štreku…

mala-fatra_05-2016_clanek_2

Cesta tady jde víceméně po vrstevnici a podchází krásným karpatským lesem vrchol Kľačianské Magury. Slunko svítí mezi větvemi, v trávě se občas zatřpytí modré květy šafránu, teplota příjemná akorát tak na šlapání… paráda. V lokalitě nazývané na slovenských mapách Svrčník (při klesání do sedla pod Suchým) se otevírají pěkné průhledy tu na Suchý, tu na Malý Kriváň či na žilinskou vodní nádrž…

mala-fatra_05-2016_clanek_3a

mala-fatra_05-2016_clanek_3

Kolem půl sedmé scházím do sedla a v nádherném podvečeru si dávám kochací pauzu. Nikde ani noha, hornatá slovenská krajina se začíná barvit do večerních tónů a já si v bohovském tichu sedám do vyhřáté suché trávy a hodnou chvíli si užívám téhle neskutečné pohody…

mala-fatra_05-2016_clanek_4

Zvedám se a čeká mě asi půlhodinový krpál při výstupu na Suchý. Nahoře jsem něco po osmé, shazuji bágl ze zad a s foťákem u oka zažívám další z nezapomenutelných západů slunce. Takřka letecký pohled na vodní nádrž Žilina, která v paprscích zapadajícího slunce vypadá spolu s kolejištěm u areálu Kia Motors jako tekuté zlato, bez přehánění bere dech. Povznesen nad strasti všedního bytí postávám zcela o samotě na tomhle úžasném slovenském výhledovém vrcholu a … ne, nemá cenu sem psát další řeči o kráse tohoto přírodního divadla… slova či jedničky a nuly na paměťové kartě foťáku to mohou snad zprostředkovat, ale nikdy nenahradí ten bezprostřední osobní prožitek… ten zůstává ve vašich hlavách a srdcích v nesdělitelné podobě ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_5

mala-fatra_05-2016_clanek_6

mala-fatra_05-2016_clanek_7

mala-fatra_05-2016_clanek_8

Sluneční kotouč mizí za obzor a já se vydávám dál po hřebeni najít nějaký flek na spaní. Přímo na vršku Suchého by se malá rovinka našla, ale hrozně tam fučí, takže to chce najít nějaké závětří. Šlapu ještě dobrých 15–20 minut, okukuji různé fleky na cestě i v trávě či kleči podél, ale nevěřili byste, jak dovedou být hory hrbolaté :o) A když už je někde pěkný flíček v závětří, tak jsou v něm zbytky rozbředlého sněhu. Konečně pod Bielymi skalami nacházím jakž takž rovný, klečí z obou stran krytý, plácek přímo na cestě, kam by se mohl tak akorát vejít jeden Machajda. Vybraný flek je sice trochu rozblácený, ale naštěstí mám kus Tyveku, který hážu na bláto a nebudu si tak zbytečně zasírat nafukovačku a žďárák. Během pár desítek minut mám spaní nachystané, polknuté nějaké jídlo, vyčištěné tesáky, jídlo pověšené o 50 metrů dál na větvi a v devět lezu do peří.

Noc je jedním slovem bombastická. Sice občas zafučí vítr v silnějším poryvu, ale kleč mě krásně chrání a přitom nepřekáží výhledu nad hlavu na hvězdnaté nebe. Celou noc je jasno a ty miliardy hvězd září tak, jak to z nížin od velkých měst se světelným smogem absolutně neznáme. Když se jdu kolem druhé ranní vycvrkat, tak se mně ani nechce zpátky do spacáku. Je pohodové teplo a pohled z výšky na zářící Žilinu je fantastický, o nebi ani nemluvě. Ještě hodnou chvíli před dalším spánkem ležím ve spacáku na zádech s rukama za hlavou a hltám tu hvězdnou nádheru – přímo nade mnou svítí Velký vůz a Cassiopeia nad siluetou Bielych skal vypadá jako zářící hvězdná koruna zdobící skalnatý vrchol. A když ještě občas protne oblohu „padající hvězda“ (bolid, asteroid, meteorit, … kdo se v těch potvorách má vyznat? :o)), tak se dá romantika z těchto chvil rovnou stáčet do sudů ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_9

Vstávám sám od sebe v půl páté, rychlé sbalení a bez snídaně vyrážím před pátou na vrcholek Bielych skal. A samozřejmě i ráno zažívám podobně krásné chvíle jako včera večer při západu na vedlejším Suchém. Sluníčko vystrkuje své první paprsky za hranou Malého Kriváně a celé to krásné Slovensko kolem mě a pode mnou se začíná probouzet do dalšího nádherného jarního dne. Pozorovat tohle divadlo zcela o samotě na krásném vápencovém vrcholu je zas a znovu zážitkem, který je potřeba si zapsat hluboko do srdce a chránit si ho tam jako vzácný poklad na horší časy. Víc za mě asi řeknou fotky ve fotogalerii…

mala-fatra_05-2016_clanek_10

mala-fatra_05-2016_clanek_11

mala-fatra_05-2016_clanek_12

Po dostatečné kochačce scházím do sedla Vráta, šplhám na (po ránu kluzký) nádherný skalnatý Stratenec, opatrně z něj na druhé straně sestupuji a kousek nad sedlem Priehyb si v prosluněné stráni dávám skoro půlhodinovou pauzu na snídani. Přes občasné sněhové fleky pak vystupuji na Malý Kriváň a samozřejmě se nemůžu vynadívat na všechny výhledy kolem. Krystalicky čisté rozhledy to skrz opar opět nejsou, ale mně to nevadí… tohle překrásné ráno na hřebeni mně takováhle drobnost rozhodně nepokazí…

mala-fatra_05-2016_clanek_13

V půl osmé shazuji batoh u betonové ohyzdnosti na vrcholu Malého Kriváně a užívám si samoty, která na tomto vyhledávaném kopci rozhodně nebývá samozřejmostí. Ale je příliš brzo na to, aby sem došli „lanovkáři“ ze Snilovského sedla, takže paráda! Na nebi se konečně objevují občasné hezké nadýchané oblaky, které rozbíjí tu lehce monotónní čistotu doposud zcela vymetené modré oblohy. Slunko začíná pěkně smažit a je čas se napatlat opalovákem…

mala-fatra_05-2016_clanek_14

mala-fatra_05-2016_clanek_15

Již mnohokrát prošlou klasickou hřebenovkou přes hezké skalky pokračuji do sedla Bublen, kde si s chutí oplachuji obličej v ledové vodě jediného pramene na hřebeni této části Malé Fatry. Zpětné pohledy k Malému Kriváni jsou překrásné a já začínám stoupat na Pekelník.

mala-fatra_05-2016_clanek_16

Tady už se objevují první batůžkáři, kteří se na hřeben vyvezli lanovkou. Aby nedošlo k mýlce – já, proboha, proti tomu vůbec nic nemám, relativně nedávno jsme to s manželkou dělali zrovna tak, ale postupem času mně začaly výstupy po vlastních připadat tak nějak poctivější… nebo jak to říct ;o) Ale furt je lepší si vyvézt prdláka lanovkou nahoru a šlapat celý den po horách než smrdět u televize ;o) Nehledě na to, že za pár let už zase budu moc moc rád, když si své staré chromé tělo tou lanovkou nahoru vyvezu, abych se mohl pokochat svými oblíbenými výhledy ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_17

Na hraně Veľkého Kriváně přemýšlím, jestli se mně v těch davech vřeštících mládežníků vůbec chce na vrchol, ale mám tak strašně moc času (je teprve 10 hodin!), že se tam jdu podívat. Nahoře s úsměvem zpovzdálí koukám na vrcholovou cedulku a vzpomínám, jak mně před nedávnem tenhle „nic moc kopeček“ ukázal svou surově mrazivou tvář. Tyhle davové scény, které se tady teď odehrávají, ale hodně nemusím, takže jednu dvě fotky a pryč odtud! Zezdola sem lanovka chrlí další a další stáda „kobylek“ a já s trošku smutným úsměvem v duchu vzpomínám na nádhernou samotu včerejšího večera a dnešního brzkého rána.

mala-fatra_05-2016_clanek_18

Ve Snilovském sedle sedám do závětří za chátrající budovu staré lanovky, tlačím do hlavy něco k snědku a přemýšlím, co se mnou dál. Sejít na chatu je strašně brzo, takže kolem půl dvanácté začínám stoupat na Chleb. Z něj pokračuji ještě na Hromové a dál na Steny. Počasí je kýčovitě ukázkové a pohledy na Stoh, Veľký Rozsutec, do Vrátné doliny, na Boboty, Baraniarky atd. jsou jako vždy potěchou oka…

mala-fatra_05-2016_clanek_19

mala-fatra_05-2016_clanek_20

mala-fatra_05-2016_clanek_21

Vracím se do sedla za Hromovým, po žluté TZ traverzuji svah dolů na Kopiská a kolem 13 hodiny jsem u chaty pod Chlebem. Dávám si na lavičkách jedno vytoužené orosené, suším na slunku spacák a žďárák a při kupování druhého piva se ptám na nocleh na povale. Čeká mě ovšem lehké překvápko v podobě odpovědi, že komplet chata včetně povalu je do posledního místečka zamluvená. Tak si tak přemýšlím venku nad tím, co a jak dál a najednou koukám… a piju pátý pivo :o))) Začínám to lehce cítit v hlavě, takže si jdu dát polévku, a když vracím prázdnou misku do okýnka, tak zaslechnu týpka, jak se omlouvá obsluze, že jich přišlo o čtyři méně než zamluvil postelí. Okamžitě využívám vzniklé situace a zabírám jedno volné místo :o)

Dávám ještě jedno točené, kafe a jdu se provětrat podvečerním výstupem na Chleb. Nahoře fučí, jako kdybyste jeli obkročmo na lokomotivě, takže čepici na ušiska a bundu ke krku, ale ty podvečerní výhledy za to zatraceně stojí. Všichni to tam známe, všichni jsem tam mockrát stáli, ale zas a znovu to člověka dokáže potěšit a zaujmout. Pohled na Veľký Rozsutec by se mně snad neomrzel ani kdyby mně tenhle kopec stál před barákem ;o) Na úplný západ slunce bych ale musel čekat ještě aspoň třičtvrtě hodiny a to se mně moc nechce, takže dělám pár „předzápadových“ výcvaků a pomalu slézám dolů…

mala-fatra_05-2016_clanek_22

mala-fatra_05-2016_clanek_23

mala-fatra_05-2016_clanek_24

mala-fatra_05-2016_clanek_25

Před osmou jsem zpátky v chatě, dávám si ještě zelňačku, kupuji opět domů vepřovou a jelení šoudru (pecka!), vrážím tam ještě jedno točené na dobrou noc a kolem deváté to balím. V hospodě oddělené od pokoje tenkou stěnou to samozřejmě hučí jako v rozdrážděném včelíně, ale jsem dneska po těch pivech a kopcích takový nějaký příjemně unavený, že je do pěti minut po mně jak po žabě a mohli by vedle třeba odpalovat ohňostroj…

Budím se v šest, ale ještě nějakou chvíli se jen tak povaluji a v duchu hodnotím dosavadní průběh výletu. Kolem půl sedmé už mě to ale v betli neba, tak beru foťák a potichu se plížím z pokoje mezi ostatními spolunocležníky ven. Ráno je samozřejmě opět kouzelné, občasné oblaky překrývající slunce dodávají výhledům na dramatičnosti. Courám s foťákem kolem chaty sem a tam a medím si v atmosféře horského rána. Kolem sedmé si jdu na pokoj pro bágl a dávám si venku před chatou ještě kafe.

mala-fatra_05-2016_clanek_26

Dneska mě čeká už jen sestup do Šútova na vlak (odjezd 12:23), který má trvat cca tři hoďky, takže času cisterna. Aspoň se budu moct flákat a vychutnávat krásnou jarní neděli na horách ;o) Po modré TZ z chaty do zmíněného Šútova jsem ještě nikdy nešel a musím přiznat, že kromě Šútovského vodopádu jsem žádnou extra parádu nečekal. Ono, přiznejme si, že ty nástupy a sestupy bývají často malinko nudnější. Ale JAK jsem se tentokrát mýlil!

Po modro‑žluté TZ se vracím na Kopiská a odtud pokračuje samostatná modrá překrásným úbočím Hromového. Slunko hřeje, na jedné straně mám výhledy na Veľkou Fatru, Chočské vrchy či Nízké Tatry… na straně druhé se mi nad hlavou vystavuje překrásný kamenitý vrchol Chlebu a hřeben na Hromové. V jednom místě hned u cesty vyvěrá ze stráně pramen a zurčení chladné vody dává tomuhle ránu další rozměr. Nádherná cesta!

mala-fatra_05-2016_clanek_27

mala-fatra_05-2016_clanek_28

Vrchol Úplaz modrá značka podchází, ale lehce znatelná cestička v borůvčí mě láká si vyšlápnout aspoň na jeho nezalesněný předvrchol. A byl to dobrý nápad! S přibývajícími výškovými metry se najednou začíná objevovat Veľký Rozsutec, doposud skrytý za úbočím Sten, v mnou doposud neviděném pohledu. Pokud budete mít cestu kolem, tak tenhle pidibrdek rozhodně nemiňte – ten pohled ke Stohu a Rozsutci za těch pár stovek metrů stojí ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_29

Pod Úplazem se cesta „láme“ a začíná hodně strmě klesat přes nádhernou horskou louku k Mojžíšovým pramenům. Vychutnávám si slunečnou pohodičku, flákám se po louce, fotím prvosenky s pozadím homole Stohu a nemá to prostě chybu. V jednu chvíli zahlédnu ve zbytku sněhu nedaleko cesty nějaké ťápoty a zdá se mně divné, že by byly lidské – kdo by tam co hledal? Jdu blíž a hurá! Ko‑neč‑ně vidím na vlastní oči aspoň medvědí stopy, když už ne samotného huňáče. Jsou sice staršího data a v tajícím sněhu dost špatně čitelné, ale na 90 % jsem přesvědčen o tom, že šlo o medvěda…

mala-fatra_05-2016_clanek_30

Sestupuji k Mojžíšovým pramenům a zase jen s údivem koukám, na jak krásném místě jsem doposud nebyl :o) Přímo ze svahu tady z mechových polštářů prýští průzračná voda, která se o pár set metrů níže vlévá do Šútovského potoka. Nad hlavou modré nebe a hřejivé jarní slunce, okolo záplavy kvetoucích blatouchů, prvosenek a sytě modrých hořců… horská poezie v plné palbě ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_31

mala-fatra_05-2016_clanek_32

mala-fatra_05-2016_clanek_33

Po pauze pokračuji dál v sestupu krásnou jarní loukou, naposledy mávám majestátnímu Stohu a nořím se do smíšených lesů Šútovské doliny. Klesání nabírá na obrátkách a má kolena v těchto místech děkují hůlkám za odlehčení zátěže… tady jsou vrstevnice fakt dost blízko u sebe ;o) Přecházím dřevěný mostek přes kamenité koryto přítoku Šútovského potoka a pomalu se blížím k Šútovskému vodopádu, který se už z dálky ohlašuje silným hukotem. Ještě nad vodopádem se jdu mrknout zřetelně vyšlapanou lesní cestičkou nad jeho horní hranu. Větším výhledům brání stromy, ale stejně je ta zhruba čtyřicetimetrová výška impozantní. Fotka turisty fotícího si dole vodpád zkresluje, ale když si uvědomíte, že ty šišky v popředí mimo hloubku ostrosti visí na špici zhruba třicetimetrového smrku, tak je to jiná ;o)

mala-fatra_05-2016_clanek_34

mala-fatra_05-2016_clanek_35

Scházím dolů pod vodopád a je to teda nádhera. Nejvyšší vodopád Malé Fatry se honosí výškou 38 metrů a tím je zároveň i čtvrtým nejvyšším vodopádem celého Slovenska. Vody je při mé návštěvě díky jarnímu tání dostatek, takže zážitek je dokonalý a pokud jste k této zajímavosti ještě nezabloudili, tak rozhodně doporučuji ;o) S videem nejsem moc kamarád, ale jen tak na dokreslení mých slov jsem si dovolil pár sekund (přepněte si kvalitu ozubeným kolečkem na 1080p)…

mala-fatra_05-2016_clanek_36




Pokračuji v sestupu Šútovskou dolinou podél potoka a najednou narážím na reklamní tabuli u cesty, upozorňující na nabídku jídel a nápojů v 50 metrů vzdálené chatě Vodopád :o) Okamžitě stáčím kroky a doufám, že budou mít otevřeno. Několik lidí popíjejících u stolů před chatou jasně naznačuje, že mám kliku, takže kafe a pivo, a jelikož je teprve 11 hodin, tak si v klidu půl hoďky vegetím…

mala-fatra_05-2016_clanek_37

Pak už následuje jen poměrně fádní asfaltka procházející osadou Rieka, jež mě vyhazuje přímo na frekventovanou silnici E50 kopírující závěr vodní nádrže Krpeľany a železniční trať. Tady je potřeba jít ještě asi kilák po krajnici na bokem ležící nádraží Šútovo‑Ratkovo a auta svištící pár decimetrů od mého lokte rozhodně nejsou zážitkem, který bych potřeboval opakovat nějak častěji. Na ohavné cosijakoželezničnístanici jsem asi 10 minut před odjezdem vlaku, takže už jen trošku ladím bágl a vlak mě odváží do Žiliny. Tady přestupuji na rychlík do Trenčína, kde mně cestu zpestřuje vtipný zážitek. V jednu chvíli vlakem prochází dva uniformovaní policisté a zkoumavě si prohlížejí obličeje cestujících. Jestli je to v souvislosti s pohybem migrantů po Evropě nevím a není to podstatné. Fakt ale je, že když je zmerčí naproti mně sedící Róm, tak bleskurychle sklopí hlavu pod kšilovku a jakmile cajti přejdou, tak mizí na WC :o)))

Z Trenčína mně má jet v 15:10 autobus firmy H.F. TOUR, na který mám předem přes internet zakoupenou jízdenku. S tímto dopravcem jsem jel zatím jen jednou (podzim 2014) a zůstali jsme tenkrát stát v mrazivém večeru s rozbitým autobusem asi 30 km před Brnem, tak jsem zvědavý, jak to bude probíhat dneska :o) Jsem na autobusáku s dostatečným předstihem, takže si v klidu před třetí nastupuji a čekám na odjezd. Slušné překvapení nastává, když řidič přesně v 15:00 (tedy 10 minut před odjezdem uvedeném v jízdním řádu i na zakoupené jízdence) zavře dveře a kopne do vrtule. Představa, že bych přišel na stanoviště třeba v 15:05 a čekal další třeba hodinu v domnění, že bus má asi sekeru, zatímco ten by byl dávno v trapu, mně moc úsměvná nepřijde! Další překvápko přichází v Novém Meste nad Váhom. Přistupují dvě babušky a jedna se domáhá mého sedadla s tím, že na ně má koupenou místenku. Pro jistotu kontroluji jak svůj, tak její doklad a co byste řekli – dvě místenky vydané na shodné sedadlo :o) Obracíme se na řidiče s dotazem na vysvětlení, ale ten jen mávne rukou, že je to normální, a ať si sedneme, kam chceme. Hmmm… výborný přístup :o( Naštěstí je autobus poloprázdný, takže babičky si spolu sedají jinam, ale být plno, tak by mě řešení zajímalo (samozřejmě, že bych je pustil sednout, ale nač si pak, kua, člověk kupuje místenku?!). Celou jízdu se šofér věnuje napůl řízení a napůl kecání se svým velmi živým, cca desetiletým, vnukem, který nepřipoutaný poskakuje po předním sedadle nebo pobíhá po autobusu. Kdyby děda musel hamznout na brzdy, tak klučina letí předním sklem jak projektil :o( Do Brna přijíždíme se 40minutovým zpožděním a navíc místo ke Grandu zajíždí šofér na Zvonařku! Takže milé H.F. TOUR, s vámi zase za hóódně dlouho a jen v případě nouze!

mala-fatra_05-2016_clanek_38

Závěrem…
Troška nepříjemností s dopravcem na zpáteční cestě mně samozřejmě ani omylem nemohla zkazit úžasný víkend v oblíbeném slovenském pohoří ;o) Prošel jsem si nové trasy, zažil překrásný nocleh na hřebeni, omrknul stará známá místa, viděl konečně aspoň medvědí ťápoty, dal si nějaké to pivo :o) Počasí přálo víc než dost a špacírování horskou esencí jara prostě nemělo chybu! Tak zasejc někdyvá, meine liebe Little Fatra hills…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na pěknou řadu spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy po jarní Malé Fatře a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně