11.–13. 7. 2014
Jeseníky po značkách i bez

Původně jsme měli s manželkou naplánovaný přechod Lúčanské Malé Fatry, ale páteční předpověď počasí slibovala slušný příděl deště, takže jsme pozměnili na poslední chvíli plány a „pršavý“ pátek využili pouze k přesunu pod Jeseníky, abychom pak mohli od sobotního rána už za mnohem lepšího počasí vyrazit na výšlap.

jeseniky_07-2014_mapa
Klikni pro přesun na mapy.cz

V pátek večer kecáme u piva do zavíračky bufetu v autokempu Dolina na okraji Vrbna pod Pradědem, přespáváme a v sedm ráno už šlapeme celkem ostrým stoupáním po místním značení na vrcholek Zámecké hory. Cesta je hodně zarostlá trávou, maliním a podobně, takže po chvíli máme od mokrého podrostu slušně promáčené boty a nohavice. Na vrcholku Zámecké hory se nachází zbytky zříceniny hradu Fürstenwalde a dřevěná „rozhledna“, jež je ukázkovým příkladem plýtvání evropskými dotacemi. Bouda v lese s „výhledy“ do okolních stromů spolkla 700 tisíc korun z evropských fondů a dalších 300 tisíc korun z rozpočtu Severomoravského kraje! Parádně utracený milion :o(

jeseniky_07-2014_clanek1

Z vrcholku sestupujeme ještě po zmíněném místním značení lesem do sedla, kde značku opouštíme a vystupujeme po lesácké cestě k vrcholu Plošina. Cesta několik set metrů pod vrcholem končí a dále je nutno se řídit pouze instinktem, mapou nebo (jako my) GPSkou. Prudkým stoupáním vysokou a stále vydatně mokrou trávou se prodíráme kolem různých skalek až k vrcholku (1015 m n. m.). Má odtud být výhled, ale asi bude potřeba vylézt na některou z vyšších skal, což není po včerejších deštích na mokrém podkladu žádná sranda, takže zbytečně neriskujeme a pokračujeme dál cestou necestou na druhý nepojmenovaný vrchol (1043 m n. m.).

jeseniky_07-2014_clanek2

Všímáme si, že sem tam viditelná cestička je kopírována lesnickým značením dvou bílých vodorovných pruhů na stromech, které označují oddělení lesa (více o lesnických značkách třeba tady). Pokud se tohoto značení tady budete držet, hodně vám v cestě bez turistických značek pomůže a provede vás krásným kouskem jesenické přírody kolem pěkných skalních městeček a útvarů. Zřetelnější lesní cestou pak stoupáme na Žárový vrch (1094 m n. m.), kde se nachází opravdu moc hezké a rozsáhlé skalní útvary, věže, převisy atp. Když budete mít chuť, tak si na spoustu z nich můžete vylézt a dosyta se pokochat vyhlídkami na okolní krajinu. My už máme vysoké a mokré trávy celkem plné zuby, takže se spíš držíme jen nejvyšlapanějšího chodníčku s výstupem pouze na jednu ze skalek s omezenějším výhledem. Všude je taky spousta zralých borůvek, takže za chvíli máme oba fialové ruce a jazyky – dobrota je to veliká ;o) Celkově je Žárový vrch překrásné místo, které má tu výhodu, že díky absenci turistického značení tady nepotkáte ani nohu a rozhodně stojí za návštěvu.

jeseniky_07-2014_clanek3

Z Žárového vrchu sestupujeme celkem dobře viditelným chodníkem k Sedlové boudě na rozcestí zpevněných cest. Původně jsme ještě chtěli zamířit na další dvě jesenické tisícovky bez turistického značení – Lyru a Sokola, ale z různých důvodů si tyto vrcholky necháváme na příští návštěvu… však tady nejsme naposledy. Od Sedlové boudy tak scházíme lesáckou cestou po úbočí Lyry do osady Vidly, kde nás čeká jedna orosená odměna v penzionu Adam.

jeseniky_07-2014_clanek4

Ajka odlovuje nedalekou kešku a po občerstvení se vydáváme po modré značce podél Střední Opavy s mnoha kaskádami a vodopádky. Asi po dvou kilácích konečně končí asfaltka a krásná lesní cesta začíná výrazně stoupat ke Kamzičímu vrchu. Výstup je to teda výživný, zpestřený občasnou přeháňkou, takže u Silonovy boudy dáváme na lavičce pauzu a po chvíli oddechu šlapeme po vrstevnici dál k rozcestí Černík. Tady se značka stáčí prudce doleva k poslednímu kolmému výšvihu na Malý Děd. Nad hranicí lesa se objevují pěkné výhledy do okolí, obloha už je zase modrá, slunko svítí, paráda!

jeseniky_07-2014_clanek5

Následuje krátký sestup na Švýcárnu, kde máme domluvený sraz s Ájinou sestrou, jejím manželem a dcerkou. Počasí je jak na houpačce, takže než si stačíme koupit jídlo, prchají všichni před další prudkou přeháňkou do chaty. Hladově se ládujeme a naštěstí déšť po chvíli ustává, protože uvnitř chaty je vzduch na padnutí. Nějakou chvíli pak ještě kecáme na lavičkách před Švýcárnou a následně se všichni vydáváme po nenáviděné asfaltce směrem k naší oblíbené chatě Barborka. Po cestě nás chytá další vydatný deštík, jenž vytváří v okolním lese krásnou mlžnou atmosféru.

jeseniky_07-2014_clanek6

Naštěstí by to podle předpovědi i radaru měly být poslední dnešní srážky a k večeru by se mělo dokonale vyjasnit. Sedáme ještě na dvě piva na Barborku a kolem osmé se „příbuzenstvo“ loučí a odchází na Kurzovní, kde jsou ubytovaní. My s Ájou dobíráme vodu a pomalu se vydáváme kolem Ovčárny ke stoupání na hřeben kolem Petráků. Slunko zapadá a večerní obloha se barví do překrásných tónů.

jeseniky_07-2014_clanek7

Navíc je dneska úplněk a Měsíc se předvádí v takové fazóně, jak už jsem ho dlouho neviděl… vypadá na vymetené obloze jako nějaká omylem připlácnutá nálepka. Škoda, že sebou nemám nějaké delší sklo – fotky by to byly parádní. Však dokonce na jednoho číhajícího fotografa se stativem na úbočí narážíme.

jeseniky_07-2014_clanek8

Houstnoucím šerem procházíme kolem přístřešku na Vysoké holi, po mírném sestupu hledáme někde v okolí Kamzičníku příhodné místo za kosodřevinou u cesty na bivak a zhruba kolem desáté si přejeme dobrou noc.

jeseniky_07-2014_clanek9

Vstávám něco po páté, párkrát cvaknu vycházející slunce, ale pak jdu ještě na chvíli do spacáku, protože venku fučí a na červenec je celkem slušná kosa. Kolem šesté ale budím Áju, snídáme, balíme a v sedm už pokračujeme dál po hřebeni.

jeseniky_07-2014_clanek10

Přes Velký máj a Jelení hřbet docházíme k Jelence, kde dáváme pauzu. Takhle brzo ráno není na hřebeni ani noha, takže si naplno užíváme klidu a ticha v překrásné horské přírodě s výhledy.

jeseniky_07-2014_clanek11

Počasí je nádherné, vítr se utišuje a teplota stoupá, takže za chvíli jdou bundy a mikiny do batohu a trajdáme jen v triku. Zrovna když jdeme kolem Břidličné, tak Áji vykládám, jak mě mrzí, že jsem tady ještě nikdy neviděl kamzíka… jen to dořeknu, něco se mihne na cestě před námi a hnědobílá kamzičí prdelka mizí v kosodřevině a za stromy u cesty :o) Po pár metrech vycházíme zpoza clony několika stromů, a když se mrknu směrem k vrcholku Břidličné, tak nevěřím vlastním očím – jeden kamzík stojí přímo nahoře a druhý se válí v borůvčí o kousek níž. Tiše stojíme na cestičce a skoro bez dechu sledujeme tahle překrásná zvířata, která spatřit v Tatrách není problém, ale tady v Jeseníkách se to přecejen nepoštěstí každý den. Jak už jsem zmínil výše, nemám sebou žádný delší objektiv, takže jenom prásknu širokáčem patřičným směrem a doufám, že aspoň malý hnědý flek na fotce bude důkazem, že jsme si setkání s kamzíky nevymysleli :o)

jeseniky_07-2014_clanek12

Docházíme na Pecný, Ajka si jde odlovit kešku a pak se hodnou chvíli vyvalujeme na vyhřátých kamenech a kocháme se již mockrát viděným a vždy znovu a jinak překrásným kruhovým výhledem od hřebene k Pradědu přes Mravenečník, údolí v okolí Šumperka a Velkých Losin až po Velký Roudný a siluetu Beskyd na východním obzoru.

jeseniky_07-2014_clanek13

jeseniky_07-2014_clanek14

Scházíme kousek níž na Ztracené kameny (další keš) a na výhledovém vrcholku si libujeme, že jsme tady tak brzo sami. V tu chvíli se pod námi ozývají hlasy a pěšinou z lesa se nahoru sune zájezd seniorů. Poslední pohledy na okolní krajinu, batohy na záda a padáme odtud. Když zmíněný zájezd pod Ztracenými kameny míjíme do protivky, tak si říkáme, jestli někteří z vitálních důchodců (klobouk dolů za ten výstup od Skřítka!) přecejen nepřecenili své síly. Pár babiček hodně pozdně důchodového věku je podpíráno silnějšími jedinci a s výrazem totálního vyčerpání se snaží o hůlčičce udělat další krok :o( A když ještě zaslechneme, že všichni míří až na Ovčárnu, tak máme o některých z nich hodně velké pochybnosti. No, upřímně doufám, že všichni v pořádku došli.

jeseniky_07-2014_clanek15

Pomalinku sestupujeme lesem až k motorestu Skřítek a jelikož máme do odjezdu autobusu pořád hafo času, tak jdem ještě asi 500 metrů na druhou stranu do lesa pro poslední kešku víkendu. Po úspěšném odlovu se vracíme do motorestu, kde si dáváme epesní oběd (ta líčka na víně s malými pečenými brambůrkami ve slupce byla famózní!) a pak už jen známé a nepříliš záživné cestování přes půlku Moravy domů k Brnu.

Závěrem…

Výstupy na neznačené tisícovky mě osobně hodně zaujaly a je super, že takovýchto vrcholů se dá v pohoří Hrubého Jeseníku najít spousta. Nic proti hlavnímu hřebenu od Vysoké hole po Ztracené kameny – tady je vždycky krásně (když nejdete v zástupu turistů), ale přecejen objevování (pro mě) nových cest a míst mě zajímá o chlup víc, takže mám pocit, že moje případné další jesenické výpravy se budou ubírat tímto směrem. A výstup z Videl na Malý Děd byl taky fajn… šel jsem to poprvé a kaskády Střední Opavy i horní partie výstupu jsou moc pěkné. Jinak naše trasa měřila asi 30 km, nastoupali jsme cca 2000 m a sestoupali cca 1600 m. Tak zase někdy…

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně