26. a 27. 12. 2015
Jesenické courání

Po třech měsících doma s bolavým kolenem mně konečně ortoped povolil nějaký výšlap. Nechtěl jsem to nějak hrotit, abych si koleno znovu neodrovnal, takže jsem vymyslel jenom nenáročný špacír v relativně blízkých Jeseníkách. Sice už jsem na těch místech byl dostkrát, ale pořád lepší než čučet doma na přiblblé vánoční pohádky ;o)

jeseniky_12-2015_mapa
Nenáročná 20kilometrová prochajda, při které nastoupáte a naklesáte asi 800 výškových metrů. Klikni pro přesun na mapy.cz.


V sobotu mě před jedenáctou dopolední vítá Karlova Studánka slunečným počasím a modrou oblohou. Ze spodního parkoviště to beru po místním červeno‑modrém značení, protože se mně nechce jít zase přes centrum a navíc jsem tímhle místním okruhem v kopci nad městečkem ještě nikdy nešel. A jsem mile překvapen… průzračný potok zregulovaný tak, aby tekl v půlce kopce přímo po vrstevnici a v kaskádách padal dolů nad parkovištěm, krásná lesní pěšinka… fakt moc hezké místo.

jeseniky_12-2015_clanek_1

Přecházím silnici a vcházím do údolí Bílé Opavy. Lidí potkávám jenom pár, protože je tak pozdě, že všichni už jsou od rána dávno nahoře :o) Zatahuje se a slunko už dneska neuvidím. Času mám kýbl, takže se pomalilinku courám kolem vodních kaskád, nad peřejemi a přes dřevěné mostky kolem říčky. Foťák ani z báglu nevytahuji… byl jsem tady už několikrát a dělat stopadesátousedmou fotku vody máznuté dlouhým časem se mně dneska nějak nechce. Spíš si to courání užívám „jen tak v hlavě“ a dělám jen pár dokumentačních výcvaků mobilem. Sem tam jsou tady ještě zbytky sněhu a ledu, kameny a kořeny jsou samozřejmě mokré, takže je třeba dávat trochu pozor, ale jinak je to v pohodě a kromě trochu zablácených nohavic není problém. Nahoře jsem v odpočinkovém tempu za dvě hodinky a pod Barborkou mě čeká fakt nevlídné počasí. Studený a poměrně silný vítr honí po lese a okolních hřebenech cáry vlhké mlhy a oblačnosti, je zataženo… sychravo… nevlídno… Přemýšlel jsem ještě o výšlapu na Praděd, ale v téhle slotě, kdy je vidět tak k prvnímu smrku, to zbaběle vzdávám.

jeseniky_12-2015_clanek_2

Druhý den ráno vyrážím z Barborky před sedmou ještě za tmy na čelovku a beru to klasicky kolem Ovčárny nahoru k Petrákům. Na tomhle severním svahu je ještě zledovatělého sněhu hafo, takže nesmeky by se šikly. Sice je v báglu mám, ale jsem líný je vytahovat a nasazovat :o) S troškou opatrnosti se ale dá a za chvilku už není potřeba ani čelovka, protože od Petráků svítí zapadající Měsíc jak kravská prdel a východní obzor zase rozjasňuje vycházející Slunce. Obloha na východě hraje neuvěřitelnými barvami a barví zbytky sněhu, suchou trávu a borůvčí do krásných růžovočervených odstínů. Krása…

jeseniky_12-2015_clanek_3

Celkem do toho dupu, abych stihl východ nahoře a kousek od přístřešku na Vysoké holi zdrhám na okraj hřebene s lepším výhledem. První sluneční paprsky se přehupují přes siluetu Beskyd někde mezi Smrkem a Lysou, dole v údolích se válí mlhy, Pradědek se taky vystavuje v krásném ranním světle a já si znovu užívám překrásných chvil o samotě na horském hřebeni za východu Slunce. Sice tady nahoře fučí ostrý vítr, ale jelikož je letošní zima prozatím taková, jaká je, tak se dá v klidu fotit i delší dobu bez rukavic.

jeseniky_12-2015_clanek_4

Po dostatečné kochačce pokračuji dál po hřebeni. Během chvilky se zatahuje, přes hřeben se valí oblačnost a viditelnost klesá takřka „k nule“. Sluníčko se sice občas pokusí prorazit husté oblaky, ale nedaří se, nedaří… Stylem „mlha přede mnou, mlha za mnou“ si to za stále silného fučáku z pravoboku štráduji pod Velkým májem a Jelením hřbetem k přístřešku u Jelenky. Pozdravím dva mládežníky, kteří se tady právě klubou ze spacáků a mažu dál.

jeseniky_12-2015_clanek_5

Pod Břidličnou horou to vypadá, že vítr oblačnost na hřebeni rozfoukává a možná budu mít kliku a z mé oblíbené vyhlídky na Pecném bude něco vidět. A taky že ano. Sice se nahoře na kamenech nedá skoro ani stát a vichorec mně rve zrcadlovku z ruky, ale ty výhledy… ach, ty výhledy…!!! Pro člověka nížinného brněnského je prostě pohled na inverzi shora něčím, co rozhodně nezažije každý den, takže se mně to asi těžko kdy omrzí. Nádhera, nádhera, nádhera…

jeseniky_12-2015_clanek_6

Sestupuji ještě o kousek níž na Ztracené kameny a i tady se drápu na kamennou vyhlídku (pěkně to klouzalo a odřel jsem si tam kolínko, bééé) a hezkých pár minut se kochám těmito leteckými pohledy na oblačnost a údolní mlhy pod mýma nohama. Jo, Jaryne, stálo to za to ;o)

jeseniky_12-2015_clanek_7

Je potřeba ale chytit bus od Skřítka, takže vzhůru dolů. Nastává část cesty, na kterou jsem nejvíc zvědavý a kvůli které jsem vlastně víceméně tenhle výšlap podnikl – test kolen s těžším báglem na hrbě při prudkém sestupu. Ze začátku jdu lehce opatrně, ale když cítím, že to jde, tak si dovoluji i delší kroky, seskoky z kamenů a snažím se prostě kolena maximálně zatížit. No a dole můžu s radostí konstatovat, že je vše OK. Tak jen doufám, že to tak zůstane co nejdéle ;o) Cestou dolů potkávám v protisměru celkem dost lidí stoupajících nahoru, někteří jdou v tričku s krátkým rukávem, jiní maximálně v rozepnutých mikinách… konec prosince jak noha :o) Ještě „povinná“ fotka kamenného skřítěte, výtečná polévka v motorestu (tady mě ještě nikdy s jídlem nezklamali) a odjezd zpátky pod tu hnusnou inverzní peřinu, do které se s autobusem noříme už někde u Sobotína, a která mě bude provázet celou cestu přes Šumperk a Olomouc až k nám na Brněnsko. Tak zase někdy, jesenické vršky…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na několik spojovaček, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Jeseníkách a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně