26.–28. 10. — Krkonoše

Kombinace prodlouženého víkendu (státní svátek) a hodně slušné předpovědi počasí přímo vybízela někam vypadnout…

Volba padla na přechod hřebenovky našich nejvyšších hor s přenocováním na boudách. V sobotu brzo ráno se tak přesouváme vlakem do Brna, a následně přes Pardubice do Trutnova. Tady máme asi dvě hoďky čas, takže okukujeme náměstí, zevlujeme a trošku i nakupujeme v místním Hudy a dáváme oběd. Při čekání na bus se ještě Ája pokouší odlovit jednu náročnější kešku, což se jí bohužel nedaří, ale sranda u toho je. Autobus nás před druhou odpolední vyhazuje na Pomezkách, počasí je excelentní, nebe modré, teplo, lehounký větřík. Nahazujeme bágle a vyrážíme po červené, která nás vede lesem do kopce k Jelence (všude lidí jak much) a dále už po kamenných chodnících na Svorovou horu a Obří hřeben. Tady při pohledech na polskou stranu naposledy zahlédneme sluneční paprsky a kousek modrého nebe a začíná nám být jasné, že ze západu slunce na Sněžce nebude nic.

krkonose_10-2013_clanek-1

Jestli jsme doposud šlapali v tričkách, tak během chvilky na sebe natahujeme mikiny a bundy, protože při výstupu na Sněžku začíná slušné peklo. Během chvilky je kolem nás „bílá tma“ a ledový vichorec s námi v nárazech pohazuje jak s papírem. Když se po pár desítkách minut dostáváme na vrcholek Sněžky, tak do Poštovny málem vrazíme, protože není vidět skoro na krok. To samé platí i pro Polskou boudu a Kapli sv. Vavřince. Digi‑měřák v Poštovně ukazuje 6 °C (pocitově tak nula), vítr 16 m/s (v nárazech tipuju 20 m/s) a 97% vlhkost vzduchu. Uznejte, že lepší počasí jsme si nemohli přát :o) Chvilku se v Poštovně ohříváme, ale personál už stejně pakuje lidi ven, protože taky potřebuje sejít aspoň trošku za světla dolů.

krkonose_10-2013_clanek-2

Na plánované lovení kešek není ani pomyšlení, protože venku se skoro nedá stát. Snažíme se co nejrychleji sestoupit na druhou stranu z vrcholku v naději, že na úbočí by mohlo aspoň trošku míň fučet, ale ani omylem. Poryvy větru nás opět takřka shazují co chvíli z chodníku, je skoro tma a cáry vlhké mlhy a oblačnosti pleskající nám do obličejů jsou taky moc fajn. Ale přesto nejsem naštvaný a dá se říct, že si tuhle docela hororovou atmosféru užívám. Romantický západ slunce se sice nekonal, ale atmoška to byla jako hrom :o)

Polská bouda (schronisko) Dom Śląski se nám taky zjevuje teprve když jsme pár metrů od ní a upřímně řečeno – jsme docela rádi :o) Zapadáváme do tepla, polsko-česko-německo-anglicky domlouváme s personálem nocleh a jdem se ubytovat. Po nějaké té hygieně scházíme na chvilku dolů do jídelny a dáváme si nějaké malé občerstvení, ale poměrně znechuceni přístupem personálu to rychle balíme a jdeme chrápat. Doporučení – pokud se na tuhle boudu chystáte, vyměňte si koruny za zloté, jinak se vám z kursu na chatě protočí panenky jako nám. Sice tam berou jak kačky, tak eura, ale výhodné je to asi jako půjčka u lichváře. V noci se mění čas, takže si pospáváme o hodinu déle. Snídani řešíme na pokoji vlastními zásobami, protože těmhle šizuňkům už nenechám ani vorla a před osmou vyrážíme směr Luční bouda. Slunce právě vychází nad Sněžkou a nádherně nasvěcuje protější Úpskou hranu.

krkonose_10-2013_clanek-3

Po pár minutách se ale opět komplet zatahuje a silný studený vítr se do nás znovu opírá plnou silou. Přes Úpské rašeliniště přicházíme k Luční, Ája odlovuje kešku za chatou a jdem se mrknout dovnitř. Přes nepříznivé počasí panující na hřebeni je chata narvaná k prasknutí, takže kupujeme jenom dva skvělé borůvkové koláče z jejich pekárny a mizíme odtud. Po žluté se vracíme na červenou hřebenovku, stáčíme se k západu a nad Malým a Velkým Stawem docházíme k Poledním kamenům. Polský název Slonecznik má v sobě asi nějakou magii, protože při příchodu se na chvíli roztrhává oblačnost a slunce ozáří hřeben a hlavně Polsko kolem Karpacze a Borowice.

krkonose_10-2013_clanek-4

Po krátké pauze a svačince v závětří za kameny pokračujeme pod Malým Šišákem ke Špindlerovce. Jak byl doposud na hřebeni klid a poměrně prázdno, tak tady se davům valícím se z parkoviště pomalu ani nedá vyhnout :o( Rychle procházíme kolem Špindlerovky a se zástupy turistů míříme nahoru k bývalé Petrovce. Tady už je vichorec opět takový, že to naštěstí spousta lidí otáčí, takže od rozestavěné nové Petrovky pokračujeme už zase celkem v klidu a samotě dál. Přes Dívčí a Mužské kameny docházíme pod Vysoké Kolo, a když tuhle čtvrtou nejvyšší horu Česka přelezeme, tak se opět dělá neuvěřitelná „bílá tma“. Viditelnost klesá na minimum a my se prodíráme ledovým větřiskem ke Sněžným jámám. Znáte tam stojící polský vysílač Wawel? Wikipedie uvádí, že se jedná o asi nejzajímavější a určitě nejnepřehlédnutelnější stavbu na hřebenech Krkonoš. Tak my jsme ji přehlédli :o) Respektive „všimli“ jsme si jí, když jsme stáli asi 20 metrů od její zdi. Z toho si můžete udělat představu o počasí, které nám skutečně přálo :o)

krkonose_10-2013_clanek-5

Pokračujeme přes Violík a Twarožník až na Svinské kameny, kde scházíme z hřebene a po žluté přicházíme k místu našeho dalšího noclehu – Vosecké boudě. Těsně před ní žena‑božena nachází další kešku, zapadající slunce čaruje na nebi, na obzoru se rýsuje silueta Ještědu a tak zůstáváme i přes stále zuřící vichřici chvilku před chatou a kocháme se přírodním divadlem.

krkonose_10-2013_clanek-6

V chatě se nás ujímá naprosto dokonalý zástupce čtyřprocentní menšiny a mám co dělat, abych nevyprsknul při jeho řeči a pohybech smíchy. Ano, je to trapné a dětinské, ale chtěl bych vidět vás :o) Hážeme věci na pokoj, dáváme sprchu a šup dolů do hospody. Nějaké to pivko, kostky, vynikající guláš na večeři a před osmou mažeme chrnět. Ráno do sebe hážeme snídani a jelikož se venku zase čerti žení, tak na sebe natahujeme nepromokavé hadry, věci v báglu do igelitu, přes bágl pláštěnka a vzhůru dolů. Déšť sice už ustal, ale vlhká a studená oblačnost, kterou nám žene ledový vítr do tváří je skoro jako pršení. Po zelené to bereme na Labskou louku a odtud po asfaltové magistrále k Mohyle Hanče a Vrbaty. Ani ta není vidět, dokud člověk nedojde na deset metrů k ní :o) Kolem Vrbatovy boudy scházíme po silnici na Medvědín a na 99 % tušíme, že v tomhle počasí lanovka nepojede. Když se ale asi půl kiláku od ní noří z lesa další a další lidi s dětmi a pejsky, začínáme větřit šanci. Ne že bychom to neslezli do Špindlu po svých, ale v tomhle počasí už toho máme celkem plný brejle a pokud by lanovka fachčila, tak rozhodně nepohrdneme :o) Lanovka nejenže jede, ale celkem nás zaráží to množství lidí, které chrlí. Navíc všichni jen v lehkých bundičkách, teniskách atp., tedy v oblečení naprosto neodpovídajícím právě panujícímu počasí. Taky jsou všichni zmrzlí z lanovky jak sobolí hovno a hned berou kramle do restauračky :o)

Sjíždíme dolů a zhruba v půlce kopce nám dochází, proč se tolik lidí vydalo nahoru. Jako mávnutím kouzelného proutku vyjíždíme z oblačnosti a zjevuje se nám prosluněný a barevný Špindl s okolními kopci plnými žlutě zbarvených modřínů, které září v zeleni smrků. Oči navyklé na totální šedobíločernou tmu nechápou… tolik barev jsme neviděli za tři dny dohromady. Nevědět, jak je nahoře, tak si taky vyjedu na hřeben :o)

Prodíráme se podél Labe mezi davy lidí a musím se jen usmívat, když vidím ty lehce prošedivělé seladony navlečené v hadrech od Mammuta, které mají jen na to, aby se v nich mohli ukazovat na kolonádě. No nic… Dáváme v jedné z normálních hospod meníčko, převlíkáme se na záchodě, a jelikož máme do odjezdu autobusu ještě čas, tak se vydáváme pro poslední kešku tohoto víkendu. Je fakt vtipná a Ájucha z ní má radost ;o) No a pak už jen nekonečné cestování skoro přes celou republiku k domovu zpestřené zpožděními snad všech vlaků na naší trase…

A hodnocení víkendu? I když by se zdálo, že nám tenhle výlet kvůli počasí vůbec nevyšel, tak paradoxně počasí byla jedna z mála věcí, která mě bavila. A taky jsem mohl aspoň pořádně prověřit nové hadry a botky (s naprosto pozitivním výsledkem). A mimochodem – taktéž se mně hodně osvědčily vlastnoručně nasušené jablečné křížaly… je to lehké, pytlík se vejde do kapsy, takže můžete ďobat za chůze, zažene žízeň i pocit hladu, osvěží to, chutná to… samá pozitiva a sociální jistoty :o)

Co se hor týče, tak Krkonoše skutečně nejsou (z mého pohledu!!!) příliš zajímavými kopečky… spousta asfaltu, upravených chodníků, davy lidí… ani ta příroda a krajina není nijak extrémně dechberoucí… docela draho… prostě taková dost komerční záležitost. Je mně jasné, že se mnou spousta milovníků tohoto pohoří nebude souhlasit, tak to berte prosím jenom jako můj osobní názor. Já prostě dám kdykoliv přednost slovenským horám nebo klidně Vysočině, Jeseníkům, Králičáku, … Každopádně si od Krakonošova teď asi pár let dám pauzu…

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Krkonoších a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně