19.–22. 1. 2017
Malá Fatra

Na slovenských horách celkem dost sněhu, lavinovka v pohodě, předpověď počasí naprosto dokonalá a možnost přibrat si k víkendu ještě čtvrtek a pátek volno – přímo ďábelská kombinace, které nelze nevyužít! ;o) Původně jsem měl v plánu Nízké Tatry, ale logisticky se mně to nepodařilo tak narychlo zmáknout, tak volím bližší Malou Fatru s dobrou možností dopravy a noclehů na chatách…

Mala-Fatra_01-2017_clanek_mapa
Trasa měří asi 32 km, na kterých nastoupáte přibližně 2400 a sestoupáte asi 2100 výškových metrů. V zimním období počítejte i s dvojnásobnými časy oproti letní turistice! Klikni pro přesun na mapy.hiking.sk.


Čtvrtek 19. 1. 2017

Ráno mě Ája háže autem do Brna, protože svůj čtyřdenní výlet se mně vůbec nechce hned na začátku svěřovat do modrých pařátů státního železničního dopravce. Žluťákem od Grandu do Olomouce, tam přestup na EC Košičan, který má asi 15 minut sekeru, již cestou ještě navyšuje, takže v Žilině mám na přeběhnutí perónu, proběhnutí podchodem a doběhnutí na autobusák místo 26 minut tak minuty tři :o) Díky vytvoření osobního rekordu na této trase ale autobus stíhám a v půl jedné vystupuji u mostu přes Váh v Nezbudské Lúčce. Je nádherné počasí, všude sníh, modrá obloha, sluníčko hřeje, na protějším břehu se na skalním ostrohu vystavuje zřícenina hradu Strečno… super! Podcházím koleje a po červené nejprve po polňačce a následně lesem mířím podél řeky pod Starý hrad.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_1

Mala-Fatra_01-2017_clanek_2

Jelikož tuším, že následující dva dny budou celkem náročné, tak tentokrát nevolím pro výstup na chatu Pod Suchým od Starého hradu obvyklou červenou značku přes Plešel, ale pohodlnější variantu po zásobovací cestě kopírující Hradský potok. Ta je projetá a prošlapaná, takže se na umrzlém sněhu jde v pohodě. Do lesa slunko nedosvítí a kvůli inverznímu charakteru počasí je v těchto nižších pasážích trošku chladněji. Když ale kolem zmíněného potoka vyjdu do nějakých 900 m n. m., tak v podstatě „doháním“ slunce, které tady nahoře ještě svítí a poezie zimního prosluněného podvečerního horského lesa nemá chybu…

Mala-Fatra_01-2017_clanek_3

Kousek pod chatou potkávám od ní scházejícího staršího turistu. Chvilku se společně rozplýváme nad počasím, on mně doporučuje dát si Pod Suchým dršťkovku, popřejeme si šťastnou cestu a já docházím posledním úsekem k chajdě, za níž proti modrému nebi září zasněžený Suchý, jenž mě čeká zítra ráno…

Mala-Fatra_01-2017_clanek_4

Na chatě budu dnes kromě chataře a kuchařky úplně sám (přecejenom je čtvrtek), ale to nevadí. Jdu si hodit věci na pokoj, převléct propocené triko a na chvilku oddáchnout. Přímo z okna mám parádní výhled na slunce zapadající za hřeben protější Lúčanské Malé Fatry, navíc ozdobený krásnými rampouchy nad oknem – romantika horské chaty par excellence ;o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_5

Scházím dolů do restaurace na onu doporučenou dršťkovku a ta teda je! Parádní chuť, vůně, konzistence a neskutečné množství obrovských drštěk… přesně tak, jak to mají mazlíčci rádi :o))) Splachuji tuhle lehce pikantní dobrotu dvěma točenými a jdu chrnět.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_6


Pátek 20. 1. 2017

Vstávám před sedmou, rychlé sbalení, na snídani místní vynikající spišské párky, beru vřelou vodu na čaj do termosky, sněžnice na nohy a v osm hodin vyrážím nahoru. Teploměr před chatou ukazuje pohodových -8 °C, je sice podle předpovědi oblačno až zataženo, ale je úplné bezvětří, takže se šlape parádně. Vyfuním po sjezdovce nahoru na Javorinu a pokračuji po částečně prošlápnuté cestě po červené TZ do sedla Príslop Pod Suchým. V lese je sněhu po kolena, místy i po zadek, takže sněžky se tady celkem hodí, i když bez nich by to taky šlo.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_7

V sedle si dávám pauzu a přezouvám na mačky, protože do toho krpálu na Suchý by to na sněžnicích extra pohodlné nebylo a jít jen „na boso“ je s tím podkluzováním zbytečné trápení. Přesně v deset jsem na vrcholku Suchého, takže oproti letnímu rozcestníkovému času o půl hodiny později… to by celkem šlo ;o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_8

Nahoře samozřejmě dávám pauzu na vydýchání a několik fotek. Vrcholek Malého Kriváně je skryt v mraku a já s lehounkou obavou sleduji cestu přes Biele skaly a Stratenec. V létě už jsem tudy párkrát šel, ale v zimě je to pro mě premiéra, tak jen doufám, že to nebude nějak extra o hubu. Lehce mě uklidňují osamocené stopy, které ukazují, že tudy přede mnou někdo v uplynulých dnech prošel, tak snad to bude OK a hlavně nebudu muset cestu „vymýšlet“. Tady nahoře je sníh celkem zmrzlý, ale často se střídá s místy, kde se na každém druhém, třetím kroku propadám po kolena. Někde by se víc hodily sněžnice, někde zase mačky… jenže to by se člověk z toho přezouvání zbláznil :o) Takže zůstávám na „kočkách“, protože na občasných ledových místech bych se na sněžnicích (byť kvalitních s hroty a předními drapáky) necítil úplně bezpečně. Možná jsem zbytečný strašpytel a zkušený horal se u těchto řádků pousměje, ale na to, abych se projel po ledovém svahu dolů do údolí, se mám moc rád ;o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_9

Mala-Fatra_01-2017_clanek_10

Pokračuji opatrně přes zmíněné Biele skaly, a i když je to na můj vkus trochu dřina, tak se nezapomínám ani kochat výhledy… občas dokonce probleskne mezi mraky slunko. Výhledy do Žilinské či Turčianské kotliny, k Veľké Fatře, k Nízkým Tatrám… tolikrát viděné a přesto vždy trošku jiné a vždy nádherné…

Mala-Fatra_01-2017_clanek_11

V sedle Vráta krátká pauza a drápu se na Stratenec, kde si najednou na západní obloze všímám nádherného atmosférického optického úkazu, který se rozhodně nevidí každý den – tzv. bílé (mlhové) duhy. Ta vzniká na velmi drobných kapkách mlhy nebo nízko ležící oblačnosti, což bude zřejmě tento případ. Barevná duha vzniká na větších kapkách, kde se uplatní odraz a lom světla. U malinkých kapek vysvětlení lomem a odrazem světla už neuspěje, zde je třeba vzít v úvahu vlnovou povahu světla. Za objasnění a vysvětlení tohoto úkazu děkuji Tomáši Tržickému z diskuze na ukazy.astro.cz. Navíc slunce prosvítající mezi mraky čaruje jak se stíny na zasněženém hřebeni směrem k Malému Kriváni, tak s oparem dole v Turčianské kotlině a foťák má bene :o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_12

Mala-Fatra_01-2017_clanek_13

Následuje opatrný sestup ze Stratence a mírně náročnější úsek přes sedlo Priehyb pod Malý Kriváň. Náročnější ne snad profilem, ale množstvím sněhu, navíc často nafoukaném na kosodřevině. Určitě by to tady šlo stokrát lépe na sněžnicích, jenže když já jsem tak lííínýýý se přezouvat :o) Tak se holt trápím na mačkách a po čase už mně teda to propadání pěkně leze krkem. Když se konečně doplácám pod svah M. Kriváně, musím si dát chvilku pauzu, protože toho mám celkem plný kecky :o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_14

Při výstupu nahoru už je sníh zase víceméně tvrdý, místy nejde jen o firn, ale o čistý led, takže je potřeba trocha opatrnosti a hroty do toho jdou naplno. Asi v půlce výstupu vidím, že se shora ke mně opatrně spouští tři skialpinisté. Žádná zábava to pro ně evidentně není a celkem se divím, že jim to za to na tom ledu stojí. A nedosti na tom… když už jsme skoro u sebe, tak se jeden z nich rozhodne (přes varování jeho kamaráda) zkusit sjet jižní svah směrem na vrchol Meškalka. Jelikož jde o pěknou ledovici, tak jen zírám, do čeho se ten člověk pouští. Sjíždí pár metrů, okamžitě jde na hubu, vypíná mu jedna lyže a maník během další pár metrů nabírá na ledové krustě na zádech pekelnou rychlost. Bez jakékoliv možnosti kontroly pádu se řítí nějakých 40–50 metrů dolů a já bez dechu sleduji, jak tohle dopadne. Naštěstí se o kus níže nachází jakýsi žleb s vysněženou „protizávějí“, kde se tenhle blázen zastavuje. Jelikož je za terénní vlnou, tak ho ani nevidíme a jeho kamarádi jen řvou dolů, jestli je v pořádku (šlo o Poláky). Asi 10–15 sekund je ticho a řeknu vám, že to byly pekelně dlouhé sekundy. Viděl jsem něco takového na vlastní oči poprvé v životě, a i když se třeba zkušení skialpinisté poušklíbnou, že jsou takové věci běžné, tak já mám z toho slušnou husí kůži a ruka pomalu bezděčně sahá ke kapsi s telefonem a na mysli tane číslo 18 300 :o( K naší úlevě se po chvilce zespodu ozývá zvolání, že je borec v pořádku, takže pomalu pokračuji ve výstupu nahoru. Co chvíli se ještě ohlížím, a když vidím, že o kus dál se všichni tři kluci znovu potkávají, tak vím, že je vše OK.

Dodatek: Večer na chatě dávám tuhle „historku“ do jedné facebookové skupiny jako malé varování pro další odvážlivce a tam se mně pak v komentářích ozývá přímo ten týpek, který se takhle hezky projel. A že prý to měl pod kontrolou a ten žlab dole měl jako pojistku. Hmmm, nevím, no… podle mě stačilo, aby ho nějaká terénní nerovnost nad žlabem v pádu lehce nadhodila a poslala přes něj dolů do údolí, kde by ho po nějakém půl kiláku mohli seškrábat z prvního stromu špachtlí na sádru :o( Ale tak každý to vidíme jinak, no…

Mala-Fatra_01-2017_clanek_15

Mala-Fatra_01-2017_clanek_16
Plná šipka ukazuje dráhu pádu skialpinisty, na ni kolmá čárka žlab, ve kterém se zastavil a čárkovaná šipka potom možné pokračování pádu do doliny Bieleho potoka, kdyby k zastavení nedošlo


Na Malém Kriváni krátký oddech a dokonce i ta betonová ohyzdnost nevypadá s namrzlým sněhem tak hrozně jako v létě :o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_17

Zimní cesta z M. Kriváně směrem na sedlo Bublen vede samozřejmě přímo po hřebeni a ne v traverzu jako v létě. Pro zkušené zimní horské turisty určitě zábava, já jdu přecejen opatrněji, i když i tady je cestička prošlápnutá. Svahy jsou zde na obě strany příkré víc než dost a ledový povrch na nich se ve slunci jen leskne. Tady by zaškobrtnutí mohlo mít jediný možný výsledek. Ale ten nádherně členitý, zasněžený a nasvícený hřeben přede mnou je naprosto úžasnou podívanou, okořeněnou navíc stále tou bílou duhou, která se na nebi drží několik hodin.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_18

Mala-Fatra_01-2017_clanek_19

V jednu chvíli malinko polevím v pozornosti a trest přichází vzápětí. Přehlédnu načnutou obří vzduchovou kapsu, a než byste řekli borůvkovej koláč, tak se propadám až po prsa, a ani tak dokonce nestojím nohama na zemi! Naštěstí mě povrchová krusta „chytá“ pod pažemi, takže se držím hlavou a rukama nahoře a dole v díře mně klimbají nohy v luftě :o) O ničem nešpekuluji a „nějakým“ způsobem se hrabu ven… troška přitahování za cokoliv, na co dosáhnu, mrskání nohama i celým tělem… vlastně ani nevím, jak se mně to povedlo, ale jsem z toho venku :o))) Když opatrně nakukuji dolů do díry, tak se mně při představě, že bych tam zahučel celý, malinko klepou kolena… odtud bych se dostával horko těžko. Tak mě tenhle zážitek rozhodil, že jsem si tu džuznu dokonce zapomněl i vyfotit :o)

Pokračuji obezřetně dál po hřebeni a je to stále neskutečná paráda. Mačky se krásně zakusují do zmrzlé sněho‑ledové vrstvy, za zády pomalinku klesá slunce v mlžném oparu za vrchol Malého Kriváně… nikde ani noha a já si tyhle chvilky i přes zvyšující se únavu užívám naplno. Stejně jsem překvapen, že kromě dvou kluků ráno u Bielych skal a těch tří „odvážných skialpíků“ u MK jsem celý den na hřebeni sám… asi to bude tím, že je teprve pátek. Což je ale jen a jen dobře, protože samota na horách je pro mě dokonalou živou vodou a mentální očistou nade všechny cvokaře světa ;o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_20

Mala-Fatra_01-2017_clanek_21

Když se vydrápu na Pekelník, tak potkávám do protivky jdoucí polský pár na skialpech. Nemám tušení, kam se takhle navečer vydali, ale je to jejich věc :o) Důležitější pro mě je, že se na vrcholku Pekelníka zastaví a nevědomky mně tak poskytnou možnost udělat moc pěknou fotku s jejich siluetami a za mlžnou oblačností zapadajícím sluncem.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_22

Vycházím na hranu Veľkého Kriváně a stopro vím, že na vrchol těch pár set metrů dnes nepůjdu. Už jsem utahaný jako kotě, ale hlavně je vršek v oblaku a nebylo by tam stejně vidět víc než ruku před obličejem. A toho jsem si loni užil až až :o) Scházím tak do Snilovského sedla a přitom se kochám úžasnými barvami, do kterých se právě odívají vrcholky protější Veľké Fatry a Nízkých Tater díky zapadajícímu slunci, jehož poslední paprsky se proplížily pod dekou oblačnosti.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_23

Ještě troška kufrování za setmění ve Snilovském sedle, kde zimní cesta na chatu vede jinudy než letní zelená TZ, ale s pomocí GPS v telefonu se zorientuji a v klidu scházím pomalu k chatě Pod Chlebem, kde jsem těsně před pátou odpolední. Hikeplanner na mapy.hiking.sk udává pro moji dnešní trasu čas 4:55 hod. (letní turistika), já to šel rovných devět hodin. Není to ani málo, ani moc… prostě je to moje tempo, se kterým jsem spokojen a nemíním na tom nic měnit ;o)

Hážu si věci nahoru na poval a jdu na pivo a polévku. V hospodě je lidí tak akorát, takže se dá v pohodě sednout. Ještě probíhá oblíbená infantilní srandička, kdy mávám Áji do on‑line web kamery před chatou a kolem deváté to jdu zalomit. Celkem bych se i prospal, ale ženská obsluha v restauraci má asi nějaké alko‑tmelení kolektivu a s nějakými známými dělají do čtyř do rána takový brajgl, že toho moc nenaspím :o(


Sobota 21. 1. 2017

Kolem sedmé se jdu mrknout před chatu a čelist mně padá nadšením nad tou nádherou kolem. Východní obzor se začíná barvit do ranních tónů, je teplo, opět absolutní bezvětří, na nebi vymeteno a dole v Turčianské kotlině se převaluje moře nízké inverzní oblačnosti. Pohledy za milion!

Mala-Fatra_01-2017_clanek_24

Mala-Fatra_01-2017_clanek_25

Mala-Fatra_01-2017_clanek_26

Pár fotek, sbalení na povale, snídaně z vlastních zásob, opět několik fotek vycházejícího slunce a té nádhery okolo, vřelou vodu na čaj do termosky a před osmou vyrážím na další část mého úžasného zimního putování. Beru to tentokrát na rozcestí Kopiská a následně traverzem do sedla Za Hromovým. Za zvýšeného lavinového nebezpečí bych tudy nešel, ale tentokrát to není problém. A podle stop nejsem sám, kdo to tudy bere. Přesto se tady nějak extrémně nezdržuji… proč zbytečně tahat čerta za ocas? ;o) Při každé krátké pauze na vydýchání (je to celkem dřina v tom sněhu) se moje oči obrací dolů do údolí Úplazného potoka, potažmo do Turčianské kotliny, protože to inverzní moře pod nohama je pro mě prostě zážitkem nad zážitky :o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_27

Nahoře chvílemi celkem chladně fouká, takže občas dochází i na kapuci, ale to je zanedbatelná drobnost. Hezky ztvrdlým a prošlápnutým hřebenem pokračuji přes jižní vrchol Sten a Stienky až na severní vrchol Sten. S očima navrch hlavy pořád hltám tu nádheru kolem… jako ostrovy se z oceánu nízké oblačnosti vynořují Chočské vrchy, Západní či Nízké Tatry a další bližší i vzdálenější vrcholky… Objevuje se majestátní Stoh a vedle fešácký Veľký Rozsutec, za mnou krásně modelovaný a nasvícený hřeben po Chleb, Snilovské sedlo a Veľký či Malý Kriváň, hřeben od Kraviarského… kolem mě větrem zajímavě tvarované sněhové závěje a převěje… hřejivé slunce, modrá obloha, oblaka v dolinách… božský klid, lehké šumění větru, nikde ani noha… tohle je prostě něco, co vám vyjde jednou za hodně dlouhou dobu. Obzvlášť, když nebydlíte přímo pod kopci a nemůžete si tak vyběhnout nahoru, kdy se vám zachce ;o) Nemůžu se ani vynadívat na tu nádheru všude okolo a už teď vím, že na tenhle výšlap budu dlouho vzpomínat. V jednu chvíli dokonce spatřím vidmo na svém stínu. To už je po druhé v životě (poprvé kdysi právě na protějším Veľkém Choči) a já jen doufám, že se tak dnes nenaplní známá pověra o tom, že kdo spatří v horách tenhle Brockenský přízrak po druhé, něco zlého se mu přihodí:
1. spatření: hory tě vítají a znamená to štěstí
2. spatření: hory tě varují – nebezpečí, smrt
3. spatření: nebezpečí je překonáno a v horách se ti nic nestane

Mala-Fatra_01-2017_clanek_28

Mala-Fatra_01-2017_clanek_29

Mala-Fatra_01-2017_clanek_30

Mala-Fatra_01-2017_clanek_31

Mala-Fatra_01-2017_clanek_32

Ze severního vrcholu Sten vede cesta na Poludňový grúň a výhledům v tomto úseku samozřejmě vévodí Stoh a Rozsutce. Na Poludňovém grúni potkávám teprve asi třetího člověka od rána, ale rozhodně toho nejzajímavějšího. Ono jako je na sluníčku relativně teplo (na to, že je leden a jsme na horském hřebeni), ale že by to bylo úplně na trencle…?! Nevím, no :o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_33

Mala-Fatra_01-2017_clanek_34

Mám tady možnost hřebenovku ukončit a sestoupit kolem chaty Na Grúni dolů do Štefanové. Ale není ještě ani 11 hodin, a to bych musel být úplný blázen, abych zahodil druhou půlku takhle překrásného dne na horách. Takže za neustálého očumování úžasné dvojice Stoh a Veľký Rozsutec vyrážím na prvně jmenovaný vrchol.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_35

Nejprve je potřeba sestoupit do Stohového sedla, což je na tvrdém přemrzlém sněhu pohodička. Dole si dávám větší pauzu před výstupem na Stoh… něco zbaštím, vypiji, vyměním baterku ve foťáku, imaginárně si namažu pod koleny a ber sa hore! V sedle je přes metr navátého sněhu a občasné propadnutí až po pérdel je sranda převeliká :o) První část výstupu, která vede lesem je trošku nepříjemná… rozšlapaný sníh se boří a ujíždí, žádné výhledy… moc mě to nebaví, ale je potřeba se tím prodrat. Jakmile vyjdu nad horní hranici lesa, tak už je to sakra o něčem jiném. Do tvrdého zmrzlého podkladu se mačky krásně zakusují, na člověka svítí sluníčko, vidí nad hlavou modré nebe… ukazují se výhledy do okolí… hned se do toho krpálu funí radostněji :o)

Mala-Fatra_01-2017_clanek_36

Shora už sestupují občas další turisté. Není to žádný „Václavák“, ale dopolední, včerejší a předvčerejší samota je pryč… Taky se shora pokouší pár skialpinistů sjet dolů na lyžích, ale na tomhle ledovatém podkladu to teda žádný zážitek podle mě není a já jen doufám, že se nebude opakovat včerejší „sranda“ zpod Malého Kriváně. Někteří mají tolik rozumu, že berou lyže do ruky a sestupují pomalu dolů „pěšky“, což ale ve skialpových skeletech bez želez taky není žádná výhra :o)

A náhodou se musím trošku pochválit – přestože šlapu už třetí den a Stoh na sněhu není zrovna žádná „oddychovka“, tak výstup mně trvá oproti rozcestníkovému letnímu času o pouhých 10 minut víc ;o) Nahoře fičí pěkně ledový fukar, takže rychle nahazuji zateplovací péřovku a pak už se jen kochám, kochám a kochám! Pod nohama Osnica s vysněženým hřbetem či Šípská Fatra, tamhle zase Kubínská hoľa, naproti Veľký Choč, Veľká Fatra a Nízké Tatry, za mnou projitý celý kriváňský hřeben, vedle pře‑krás‑ný Veľký Rozsutec, na severovýchodní straně pak krásně viditelné Pilsko a Babia hora až na polských hranicích a v neposlední řadě úžasně plastické panorama Západních Tater se zasněženými končiary a vykukujícím vysokotatranským Kriváněm.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_37

Mala-Fatra_01-2017_clanek_38

Mala-Fatra_01-2017_clanek_39

Mala-Fatra_01-2017_clanek_40

Po dostatečné kochačce, focení a oddychu to balím a mizím z téhle „větrné hůrky“ vychlazen studeným větrem víc než dostatečně :o) Sestupuji do sedla Medziholie a na sestupu už to pomalu ten „Václavák“ připomíná :o( Nahoru proudí celkem dost lidí a je krásně vidět, jak jsou podmínky na hřebeni rozmanité, takže nikdo nemá jasno v tom, co bude nejlepší na nohy :o) Někdo jde „na boso“, někdo na sněžnicích, někdo na mačkách či nesmekách a řada lidí i na lyžích. Po cestě dolů ještě pár fotek (např. zajímavé stromo‑textury na úbočí Osnice) a pak už jen pohodové klouzání rozšlapaným sněhem v pásmu lesa a jsem v sedle Medziholie.

Mala-Fatra_01-2017_clanek_41

Mala-Fatra_01-2017_clanek_42

Mala-Fatra_01-2017_clanek_43

Mala-Fatra_01-2017_clanek_44

Dávám si poslední pauzu na pár hltů čaje, pozdravím Veľký Rozsutec nad mojí hlavou (na ten už bych dnes neměl ani síly, ani čas) a jde se po zelené TZ dolů. V prosluněném a zasněženém lese je dokonalé bezvětří a nízké slunce opět rozehrává po lese svou parádní stínohru. Ve spodní části se objevuje pěkný výhled na protější hřeben Sokolie, a když se otočím přes rameno, tak můžu ještě naposled zamávat na podvečerním sluncem nasvícený VR...

Mala-Fatra_01-2017_clanek_45

Mala-Fatra_01-2017_clanek_46

Ve Štefanové je poměrně dost sněhu a v kombinaci s dřevěnými chalupami to vypadá místy fakt pohádkově. Jdu se ubytovat, horká sprcha, večeře, pár točených na úspěšné završení dokonalého výletu a dobrou noc…

Mala-Fatra_01-2017_clanek_47


Neděle 22. 1. 2017

Ráno je ve Štefanové zataženo, ale kolem deváté už se oblačnost protrhává a opět se objevuje modrá obloha a slunko. Kdo má ještě dnes možnost vyrazit nahoru, tak rozhodně nebude litovat. Já už tu možnost bohužel nemám, protože mě čeká návrat zpět do všedních dní :o( A když cestou autobusem do Žiliny koukám na tu kopcovitou, zasněženou a sluncem zalitou nádheru kolem, tak se mně chce zpátky čím dál míň. S čímž se bohužel nedá nic dělat a aspoň se člověk může těšit na nějaké další krásné „příští“… Jinak cesta domů tentokrát proběhla až nechutně hladce bez jediného zpoždění… až mně to přišlo nějaké divné :o))) No a ten řízek s bramborovou kaší doma od Ájinky… ach!!! :o)


Závěrem
Na‑pros‑to dokonalý zimní výšlap, který neměl jedinou chybičku. Počasí na jedničku s hvězdičkou, překrásné výhledy, všechno klaplo přesně do puntíku podle plánu a já budu na tuhle hřebenovku určitě zatraceně dlouho vzpomínat. Tak zase někdy, Malá Fatro!


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na řadu spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

Mala Fatra_01-2017_panorama-ze-Sucheho-pres-Kopu-do-Zilinske-kotliny_vlevo-Velka-Fatra_vpredu-Biele-Karpaty-a-Javorniky_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-Maleho-Krivane-a-Meskalky_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-k-Velkemu-Krivani-a-Rozsutcum_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-ze-svitani-pred-chatou-Pod-Chlebom_zleva-Zapadni-Tatry-Chocske-vrchy-Nizke-Tatry-Velka-Fatra_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama_vychod-slunce_inverze_ZT-Chocske-vrchy-NT-VF_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-z-traverzu-do-sedla-za-Hromovym_vychod-slunce_inverze_ZT-Chocske-vrchy-NT-VF_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-ze-sedla-za-Hromovym_vlevo-lanovka-ve-Snilovskem_vybihajici-hreben-Kraviarske-Zitne-Baraniarky_pred-nim-v-inverzi-hreben-Sokolie_800px

Mala-Fatra_01-2017_hreben-na-Poludnovy-Grun_Stoh-a-Velky-Rozsutec_vzadu-uprostred-Babia-hora_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama_hlavni-hreben-Krivanske-MF-ze-sev-vrcholu-Sten_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-ze-Sten-k-Rozsutcum_Stohu_ZT-a-CHV_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama_cesta-do-Stohoveho-sedla_Velky-Rozsutec-a-Stoh_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-ze-Stohu-od-Zapadnich-Tater-k-Velke-Fatre_800px

Mala-Fatra_01-2017_panorama-z-uboci-Stohu_od-Velkeho-Rozsutce-po-Velkou-Fatru_800px

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně