8.–11. 5. 2014
Malá Fatra

Kombinace čtvrtečního státního svátku a víkendu přímo vybízela k tomu vzít si v pátek volno a využít čtyři dny k nějaké větší akci. Tak proč ne třeba přechod kriváňské části Malé Fatry?

mala-fatra_05-2014_mapa
Klikni pro přesun na mapy.hiking.sk

Ve čtvrtek ráno jedeme s manželkou žlutým busem z Brna do Žiliny a odtud vlakem do Strečna, kde nás vítá takřka letní počasí. Pod modrou oblohou procházíme přes Nezbudskou Lúčku a podél Váhu míříme po červené TZ do lesa, kde začíná slušně ostrý výstup, který nás vede jarním listnatým lesem až ke zřícenině Starého hradu. Pár zdí, nějaké omezené výhledy dolů k Váhu… upřímně – nic moc. Další z míst, která řadím do kolonky „navštíveno, příště netřeba“ ;o)

mala-fatra_05-2014_clanek1

Celkem prudkým krpálem stoupáme dál po červené přes Plešel a nádherným slunečným podvečerem docházíme k Chatě pod Suchým, kde máme zamluveno ubytování na první noc. Jelikož je fakt teplo a od vlaku na chatu dělá převýšení na cca sedmi kilácích skoro 800 výškových metrů, tak ve mně první pivo jen zasyčí. Následuje skvostný „baraní guláš“ na terase před chatou s krásným výhledem směrem k údolí Váhu. Po západu slunce se rychle ochlazuje, takže se přesunujeme ještě na kafe dovnitř do hospody, ale pak už rychlá sprcha a do hajan. Každopádně tuhle chatu můžu díky poloze, cenám, obsluze, nabídce jídla a pití či kvalitě ubytování při vašich případných potulkách Malou Fatrou jen a jen doporučit. Na dálku ještě jednou děkujeme…

mala-fatra_05-2014_clanek2

Ještě večer si říkáme, že ráno nemusíme nikam kvaltovat, protože na přejití části hřebenovky k Chatě pod Chlebom (další noc) máme celý den. Jenže jsme oba ranní ptáci, takže před šestou jsme stejně vzhůru a než se zbůhdarma povalovat na posteli, tak raději balíme, snídáme a kolem sedmé už vyrážíme. Je nádherné ráno, modrá obloha, sem tam mráček, slunko začíná hřát… paráda. Značka nás vede hned po ránu pěkně zostra po sjezdovce nad chatou na pěkný výhledový vršek Javorina, kde si Ája odlovuje kešku a taky se nám v celé své kráse ukazuje vrch Suchý, kam míříme.

mala-fatra_05-2014_clanek3

Za Javorinou následuje krátká oddechová pasáž do sedla Príslop pod Suchým, ale odtud už začíná nemilosrdné stoupání lesem a kosodřevinou nahoru. Slušnou představu si asi uděláte, když vám řeknu, že na rozcestníku i v mapě je na 0,8 km vyhrazeno 50 minut :o) Přes 250 výškových metrů zdoláváme asi za hoďku, ale když člověk nahoře udělá posledních pár kroků z kosodřeviny a zničehonic se před ním otevře neskutečný kruhový výhled, tak je veškeré funění do kopce v sekundě zapomenuto. Okamžitě si vybavuji nejkrásnější odpověď na otázku „Proč vy vlastně pořád lezete někam nahoru?“„No přece abychom se podívali dolů.“ ;o)

mala-fatra_05-2014_clanek4

Nahoře fučí jak na motorce, takže dopínáme bundy ke krku, Ajče odlovuje další keš a pokračujeme na jeden z nejkrásnějších úseků malofatranské hřebenovky – přes Biele skaly, Stratenec, sedlo Priehyb až na Malý Kriváň. Tenhle úsek jsme ještě nikdy nešli a jsme nadšeni… třeba takové Biele skaly jsou fakt nádherné.

mala-fatra_05-2014_clanek5

Bohužel se trochu kazí počasí, vytváří se velká oblačnost, pořád fouká silný studený vítr a při stoupání na Malý Kriváň kolem sněhových polí to připomíná spíš nějakou zimní akci :o) Nahoře na sebe navlíkáme další vrstvu, dáváme svačinu a já čekám v závětří kamenné zídky než Andělína najde těžší kešku v suťovisku pod vrcholem. Od betonové ohyzdnosti na vrcholku není vidět ani prd, takže nemá cenu se tady zdržovat a přes další sněhová políčka pokračujeme nám již známou a několikrát prošlou částí hřebene směrem k Veľkému Kriváni.

mala-fatra_05-2014_clanek6

Při přechodu hezkého vápencového hřebínku je pořád skoro nulová viditelnost, ale při klesání do sedla Bublen se bílá tma občas roztrhne a objevují se výhledy do údolí a na okolní hřeben.

mala-fatra_05-2014_clanek7

Ze sedla vyšlápáváme na vrchol Pekelník a s občasnými výhledy mezi mraky na fešácký Veľký Rozsutec s jeho menším bráchou pokračujeme k hraně Veľkého Kriváňa. I když je nám jasné, že nahoře se dneska žádné výhledy konat nebudou, stejně stoupáme z hrany až na vrchol, protože přece nevynecháme nejvyšší bod tohoto pohoří (1709 m n. m.). A navíc je tam keška :o)

mala-fatra_05-2014_clanek8

Sestupujeme do Snilovského sedla a následně scházíme upravenou cestou k Chatě pod Chlebom, kde (jak už jsem zmínil) máme zamluveno ubytování na dnešní noc. Od chaty mizí lidi na poslední lanovku dolů do Vrátnej a zůstávají pouze nocležníci. Ale těch teda je! My jsme si prozíravě zamluvili postele už asi před měsícem a navíc jsme tady celkem brzo, takže si ještě ke všemu můžeme zabrat spodní pelesti a rychle zasednout místa v restauraci, což se jeví jako navýsost prozíravé, protože v průběhu odpoledne a večera přichází na chatu fakt slušná kvanta lidí. Obsazeny jsou všechny tři pokoje, nahoře na povale je prý hlava na hlavě, před chatou stojí asi deset stanů a dobrých 10 lidí nakonec ještě spí na lavicích v hospodě :o)

V podvečer se oblačnost aspoň chvílemi částečně protrhává, takže občas vybíhám před chatu udělat pár fotek a taky se bavíme tím, že máváme do on-line webkamery kamarádovi, který sedí doma u počítače. Dokonce nám na dálku „dělá fotku“ screenshotem obrazovky svého počítače. No já vím, je to malinko infantilní… no a co! :o)))

mala-fatra_05-2014_clanek9

mala-fatra_05-2014_clanek10

Příjemné posezení v hospodě je okořeněno tím, že obsluha vytahuje televizi a večer se pouští zápas hokejového MS Česko vs. Slovensko. Jsme na slovenské chatě, která je z 95 % natřískaná Čechy a takovýhle zápas :o) Po konci utkání (se šťastným koncem pro český tým) se restaurace zavírá a lidi se pomalu trousí do spacáků.

Ráno nás kolem šesté budí nepříjemný zvuk dešťových kapek bubnujících na parapet a pohled z okna nevěští nic dobrého. Leje jako z konve, obloha je černá jak viks a fučí silný vichorec. Opět nemáme kam spěchat, takže poleháváme a doufáme ve zlepšení počasí. Kontroluji na telefonu předpověď na několika serverech a naději do žil mi vlévá zjištění, že všude svorně tvrdí, že má být dneska krásný slunečný den. Kolem sedmé přestává pršet, na východě se protrhává oblačnost a ukazuje se modrá obloha. Juch! :o) Snídáme před chatou z vlastních zásob, dělám ještě pár fotek s parádními výhledy směrem k Veľké Fatře a vyrážíme na cestu. I tady se sluší aspoň na dálku poděkovat za neskutečně vstřícný přístup obsluze, která s úsměvem zvládala brutální nápor hostů. S ubytováním i jídlem/pitím taky naprostá spokojenost, takže od nás opět palec nahoru a doporučení!

mala-fatra_05-2014_clanek11

Většina lidí nastupuje od chaty zpátky na hřeben po modré a žluté značce vedoucí do Sedla za Hromovým, ale my to bereme zpátky do Snilovského sedla. Nechceme totiž vynechat vrchol Chleb, když už jdeme tu hřebenovku, a hlavně je tam opět keška, že… :o) Při výstupu na Chleb se během pár minut počasí znovu kazí, fouká ledový vítr, hřeben zahaluje oblačnost a viditelnost klesá na pár metrů. Samozřejmě nás to trochu mrzí, ale nedá se nic dělat a šlapeme dál. Někde mezi Chlebem a Hromovým se ale oblačnost trhá, objevuje se modrá obloha a definitivně nastává překrásný slunečný jarní den s pohádkovými „krajinářskými“ mraky, který vydrží až do večera. Takže předpovědi nakonec nekecaly ;o)

mala-fatra_05-2014_clanek12

Pokračujeme nádhernou hřebenovkou přes Sedlo za Hromovým, Steny – južný vrchol, Stienky na Steny – severný vrchol. Ty výhledy, které se tady otevírají na všechny strany prostě bez přehánění berou dech. Hltám tu krásu očima i závěrkou foťáku a jsem v sedmém nebi… přesně pro tyhle okamžiky to všechno dělám :o) Ájule si loguje dalších pár keší a pak už s obdivem sledujeme překrásné panorama Stohu a obou Rozsutců. Tenhle pohled na zmíněné tři vrcholy plus Poludňový grúň před náma považuji za jeden z nejkrásnějších na Malé Fatře.

mala-fatra_05-2014_clanek13

Na severním vrcholu Sten dáváme pauzu, sedáme do suché trávy v závětří pod hřebenem a pěkných pár minut se kocháme již zmíněným výhledem.

mala-fatra_05-2014_clanek14

Vycházíme nahoru na Poludňový grúň, odkud tentokrát naštěstí nemusíme sestupovat po sjezdovce dolů k Chatě na Grúni (fujtajbl krpál!) a pokračujeme dál do Stohového sedla. Po levé ruce se pořád výstavně ukazuje Veľký Rozsutec a před náma se tyčí úctyhodný Stoh (1607 m n. m.). Na tomto vrcholu jsme ještě nikdy nebyli, takže cíl je jasný. A i když tahle homole vypadá ze spodu hodně masivně, výstup na ni zvládáme překvapivě v pohodě. Ze sedla jsme (i přes klouzání v blátě ve spodní lesnaté části výstupu) na vrcholu za necelou hodinku a oba jsme výhledy na všechny světové strany nadšeni. Koukáme na Chočské vrchy s nepřehlédnutelným Veľkým Chočem, Veľkou Fatru, stále zasněžené vrcholky Nízkých a Západních Tater, masiv Veľkého Rozsutce… no prostě náádhera! Jestli pro tohle nestojí za to se sem vydat, tak už vážně nevím ;o)

mala-fatra_05-2014_clanek15

Po odlovení další kešky, oddechu a focení sestupujeme travnatým úbočím do sedla Medziholie. Zpočátku nádherný a pohodový sesup s výhledy se v dolní zalesněné části opět mění v kluzké peklo. Blatíčko je jak povolené máslo a v příkrém terénu stačí jednou neopatrně šlápnout a jedete jak na klouzačce ukryté pod sněhem. Jdeme oba jak kdybychom měli naděláno v kalhotách a rychlost našeho postupu se blíží rychlosti líného šneka po pěti rohypnolech. Nakonec se ale do travnatého sedla přecejen dostáváme a opět koukáme na překrásný Veľký Rozsutec, tentokrát zespodu. Tento vrchol je do 15. června pro turisty uzavřen z důvodu ochrany hnízdících ptáků, což ovšem evidentně nikoho netankuje. Na vršek stoupá řada lidí a i zezdola je vidět, že na vrcholku to vypadá jako na lázeňské promenádě. Tak nevím, no… k čemu potom taková uzávěra je?

mala-fatra_05-2014_clanek16

My zákaz porušovat nebudeme a vydáváme se obejít Rozsutec po modré TZ. Mezi kótami Pod Rozsutcom a Pod Medziholím je to úžasná cesta a překrásný kus malofatranské přírody. Vypadá to tady jako v nějaké zahrádce – kvetoucí jarní louky, roztroušené balvany, solitérní stromy a keře, výhledy na protější hřeben s vrcholy Osnica a Ostré, … Na louce poznávám dokonce přísně chráněné a vzácné orchideje – kvetoucí vstavače a o kousek dál na kraji lesa nacházím jednu plodnici smrže obecného. Následující cesta lesem už ale tak zábavná není. Jdeme tudy už asi potřetí a vždycky je to celkem nudný opruz… prostě tenhle úsek nemáme rádi. Asi po hodince ale konečně vycházíme z lesa do sedla Medzirozsutce a před náma se objevuje v odpoledním světle pod modrou oblohou Malý Rozsutec. Ajce se nahoru už nechce, ale já bych vrchol nerad vynechal. Zanechávám ji tudíž dole v sedle Zákres na louce s batohy a jen s foťákem vybíhám sám nahoru. Na řetězech je volno, takže si dělám takový menší osobák – z úpatí až k vrcholové ceduli za 9 minut ;o) Výhledy jsou samozřejmě i tady parádní (Beskydy, Západní a Nízké Tatry, Choč, …), ale jelikož nechci, aby na mě Ája dlouho čekala, tak to asi po deseti minutách nahoře balím a mažu dolů.

mala-fatra_05-2014_clanek17

Vracíme se do sedla Medzirozsutce a po modré TZ začínáme sestupovat dolů. Na rozcestí Pod Tanečnicou (další keš) se chvilku kocháme zpátečním výhledem na Malý Rozsutec a pak už se noříme do lesa a následně do Horných dier. Lávky, řetězy a žebříky jsou od naší poslední návštěvy opravené, některé přidané, přibyly taky různé kovové stupy a kramle pro bezpečnější průchod tímto nádherným kaňonem plným kaskád a vodopádků. Užíváme si poslední úsek našeho putování a po průchodu Dolnými dierami scházíme za krásného podvečerního světla do Bieleho Potoka.

mala-fatra_05-2014_clanek18

mala-fatra_05-2014_clanek19

V Potoce si jdeme jen hodit bágle na pokoj (domluvené ubytování v soukromí) a rychle mažeme zpátky do koliby hotelu Diery na zaslouženou večeři a pár piv. No a druhý den ráno už jen přesun podél silnice do Terchové, odlov poslední kešky u kostela, busem do Žiliny a odtud vlakem přes Hranice na Moravě do Brna a domů…

Závěrem…

Přes počáteční menší obavy z předpovědi počasí jsme nakonec měli kliku jako hrom a na tenhle překrásný přechod budeme dlouho vzpomínat. Prošli jsme si úseky, kde jsme ještě nikdy nebyli, navštívili po čase místa nám už známá a znovu žasli nad neskutečnou krásou hornaté slovenské krajiny. Pokud jste jen trošku zdatnější turisté (naše trasa měřila asi 45 km s převýšením cca 2900 výškových metrů nahoru a 2700 metrů dolů) a výše zmíněná místa jste snad ještě nenavštívili, tak neváhejte a jeďte. Opravdu to stojí za to…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Malé Fatře ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně