27.–28. 8. 2016
Rychlý výpad na Medvědskou hornatinu

Omrknout tuhle málo navštěvovanou část Hrubého Jeseníku jsem se chystal už dlouho a vždycky to nějak nevyšlo. Až nyní…

Medvedska-hornatina_08-2016_mapa
Trasa měřila hrubým odhadem něco kolem 23 kilometrů s převýšením kolem 1100 metrů nahoru i dolů. Počítejte s poměrně náročným terénem, který může plánovaný čas výletu prodloužit. Klikni pro přesun na mapy.cz.


Konec letošních prázdnin nás poctil vedrem až nepříjemným, takže jsem rád z rozpáleného Brněnska aspoň na chvíli zmizel směrem ke kopcům. Ono teda nakonec v Jeseníkách bylo taky vedro na padnutí, ale to je jiná :o)

Za krásného letního svítání vyrážím vlakem z Brna do Olomouce, kde přesedám na bus. Po desáté vystupuji z autobusu ve Vrbně pod Pradědem na rozcestí Ludvíkov, proplétám se přilehlou obcí Železná a kousek nad ní opouštím veškeré cesty. Pokračuji po kraji pastvin s pěknými výhledy na protější stráně nad Mnichovem, nad hlavou brutálně čistá a modrá obloha, pofukující větřík… parádička. Jen teplo už je i teď dopoledne víc než dost. Občas je potřeba prolézt mezi dráty elektrických ohradníků, ale naštěstí se jimi neprohánějí elektrony, takže v pohodě ;o) Taky je místy nutno to vzít trochu krajem lesa a na holých lýtkách naskakují první škrábance od ostružiní a puchýřky od kopřiv. Ale dlouhé kalhoty si v tom vedru rozhodně oblékat nehodlám ;o)

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek1

Odbočuji mezi stromy a po lesních cestách docházím pod Suchý vrch. Na tuhle oblast jsem se celkem těšil a rozhodně jsem nebyl zklamán. Jedná se o přírodní rezervaci s kamennými moři a nádherným lesem jak z Tolkiena. Vydrápat se nahoru sice dává zabrat, ale okolní příroda mně tu dřinu vynahrazuje. Někdo by v tom třeba žádnou krásu nehledal, ale hustý a zachovalý les ponechaný svému přirozenému vývoji, všude plno bujícího mladého podrostu, obrovské polštáře mechů, mraky borůvčí s nádherně zralými a velkými borůvkami, křemencová kamenná moře, solitérní borovice, … líbí se mně tady moc! Prý jde také o světoznámou paleontologickou lokalitu, ale já žádné zkamenělé ramenonožce nenašel… možná proto, že jsem je nehledal ;o)

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek2

Prodírám se až na vršek, kde někdo v lese vystavěl vrcholovou pyramidku z kamení, ale kolem ní ještě pokračuji cestičkou v borůvčí na západní okraj Suchého vrchu. Nejdřív narážím na kamennou ohrádku vhodnou pro bivak 1—2 lidí, pak na velký dřevěný kříž na borovici a od něj už se otevírají výhledy na protější Medvědí vrch a Orlík. Sedám do stínu stromu na okraji parádního kamenného moře a dávám si pořádnou pauzu. Řádně oddechnu, něco zbaštím, kochačka, pár fotek, … je tady fakt překrásně! Ale je třeba se pohnout dál, takže vzhůru dolů… Na severní straně se ještě u jednoho kamenného moře otevře hezký výhled, takže nějaké foto a jde se definitivně dolů…

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek3

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek4

Sestup touhle stranou kopce je celkem prudký a sotva znatelné stezky myslivců, houbařů či lesní zvěře jsou střídány prodíráním se hustým pralesovitým hvozdem. Všude je celkem dost hub (hlavně suchohřibů), ale všechno je rozpraskané a suché jako troud. Trošku mě překvapuje vykácená paseka uprostřed lesa v příkrém svahu s odkorněnými kmeny a nádobami na záchyt kůrovce. Taky to tady možná nebude s tou přírodní rezervací a samovolným vývojem lesa tak žhavé ;o) Zpoceného jak dveře od chlíva mě po ztrátě cca 200 výškových metrů les vyplivuje u bezejmenného přítoka potoka Rudná, kde si dávám další pořádnou pauzu. Na slunku suším propocené triko, filtruji plnou flašku vody a opláchnout se do půl těla v ledové vodě je v tomhle vedru víc než příjemné. Pak si ještě hodnou chvíli poležím jen tak uprostřed lesa, ruce pod hlavou a sleduji křižáka, jak šikovně opravuje svoji síť – dokonalý duševní relax ;o)

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek5

Po příjemné pauze balím saky‑paky a vylézám na cestu za potokem, kterou pokračuji vzhůru proti proudu. Po vyfunění asi 150 výškových narážím na další lesní cestu vedoucí po vrstevnici, což je aspoň na chvíli vítaná úleva. Po chvilce je ale potřeba opět začít stoupat a s pomocí GPSky v telefonu funím ke zbytkům zříceniny tajemného hradu Quinburk – nejvýše položenému hradu na území Moravy a Slezska. Tohle parádní místo skryté v lese nabízí krásné skalky a pěkné výhledy. Bohužel nejhezčí výhledové místo je, čertvíproč, oplocené, ale jak se říká, kde je vůle, je i cesta ;o) S velkou opatrností lze obejít krajní kůl plotu v kamenitém svahu a dostat se tak na vyhlídku. Kompaktní vrstva suchého jehličí v příkrém terénu klouže jako led, takže opatrnosti není nazbyt – dolů by se člověk pěkně proletěl ;o) Ale za tu trošku adrenalinu ten výhled stojí…

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek6

Vracím se opatrně před oplocení k batohu, zdálky zdravím dvojici přicházející k tomuto místu shora (jediní dva lidé, které jsem za celý den potkal!) a drápu se k dalším skalkám této krásné lokality. Nacházím i skálu s plaketou Johna Lennona, kterou zde instaloval neznámý autor začátkem 80. let. Loni na podzim prý ale zmizela a příznivci Quinburku nechali vyrobit věrnou maketu, kterou letos na jaře znovu osadili na původní místo. Malé ohniště je důkazem, že sem občas nějaký tramp zabloudí a přenocuje… červenající jeřabiny krásně kontrastují se sytě modrou oblohou a ohlašují blížící se babí léto a podzim…

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek7

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek8

Opouštím tohle parádní místo skryté před zraky „běžných turistů“ a málo znatelnou cestičkou mezi dalšími skalkami vycházím po pár stech metrech na asfaltovou cestu. Po ní se dávám doprava, abych z ní po asi 700 metrech u dřevěného přístřešku odbočil na takřka nepoužívanou lesní cestu vedoucí pod Orlík. A musím říct, že tenhle úsek mě taky nadchnul. Cesta je zarostlá měkkou travou a obrovskými mechovými koberci – člověk si připadá jako kdyby šel po peřinách :o) Naprosté ticho, horský les kolem voní létem, občas zazurčí malinký potůček, mezi korunami smrků probleskují sluneční paprsky, … nádhera.

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek9

Docházím k odbočce jasně znatelným průsekem k vrcholu Orlíka a vydávám se po ní vzhůru. Po těch hodinách mezi stromy přijdou nějaké výhledy vhod, takže s přibývajícími výškovými metry se čím dál častěji otáčím přes rameno a koukám na krásnou krajinu, která se vystavuje východním směrem…

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek10

Menší překvapení přichází na vrcholu Orlíka – další plot jako kráva! Táhne se na obě strany do daleka a překonat ho přes velká drátěná oka je nemyslitelné. Naštěstí je přímo na cestě jakási „brána“ z vodorovných kuláčů, po které se dá s troškou šikovnosti v pohodě přelézt na druhou stranu…

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek11

Kousek za oplocením odbočuji prudce doleva a znatelnou štrekou ve vysoké trávě mířím na Medvědí louku. Cesta je v těchto partiích taky moc pěkná, občas vám pod nohama zažbluňká nějaká rašelinová louže, suchá tráva šustí ve větru, odlesněná holina pozvolna zarůstá novým smrkovým lesem, atmosféru dotváří suché pahýly stromů, které nevydržely nápor drsného zimního počasí, v mechu se vystavují mraky hub všech barev a velikostí… hodně pěkné. Na Medvědí louce se rozhoduji to pro dnešek zabalit. Toho tepla bylo až až a mně už se prostě nikam drápat nechce. Z Medvědí louky sbíhám k zelené TZ a po celkem nudné asfaltce to hrnu nějakých 9—10 kiláků slunečným a stále výživně horkým podvečerem zpátky do Vrbna, odkud jsem ráno vyrážel.

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek12

Medvedska-hornatina_08-2016_clanek13

Zapadávám do autokempu, kde se sice právě odehrává jakýsi sraz motorkářů, ale mně je to celkem fuk. Padá do mě pár studených orosených Svijan jak Němci do krytu, klobása, kafe a jde se chrnět. Spacák rozkládám do trávy hned za bufetem a bujaré motorkářské hýření nemůže zabránit tomu, abych za pár minut byl v limbu ;o)

Za nějakou hoďku či dvě mě budí dunění jak u Verdunu… otevřu oči a přímo nad mou hlavou se právě odehrává poměrně velkolepý ohňostroj. A můžu teda říct, že sledovat ze spacáku vybuchující girlandy světelných květů s pozadím neskutečně zářící Mléčné dráhy na temné letní obloze byl hodně parádní zážitek. Jakmile tohle nebeské divadlo končí, tak opět upadávám do říše snů. Když se jdu kolem třetí ráno vycvrkat, tak zjišťuji, že ohňostrojem zábava drsných borců a bab v kožených hadrech smrdících benzinem rozhodně nekončila a pěkných pár desítek jich ještě kalí u pódia, na kterém týrá hudební nástroje jakási partička „muzikantů“. Kua, slyšet Koller Černé anděly v jejich podání, tak se oběsí na E struně ještě před koncem první sloky…

Ráno vstávačka v půl šesté, rychlé sbalení, hygiena, tatranka a po šesté mě odváží bus z Vrbna do Olomouce, odkud to přes Brno beru k domovu…

Závěrem…
Moc pěkná vycházka po neznačených cestách a často zcela mimo jakékoliv stezky, která mě zavedla na dosud nenavštívená místa Hrubého Jeseníku, a která mně krásně pročistila hlavu po pracovním vypětí uplynulých týdnů. A taky taková rozcvička na nadcházející „polský víkend“ ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně