24.–27. 9. 2016
Přechod západní části hřebene Nízkých Tater

Po letošním nepříliš vydařeném výletu na Ukrajinu jsme si chtěli s Ájou trošku spravit chuť a spáchat ještě jednu společnou větší akci… a hřeben Nízkých Tater už jsme měli v merku delší dobu. Sice jsme už před pár lety po NT trošku pocourali, ale tenkrát to bylo ještě „turisticky“ – výlezdy lanovkou, jednodenní túry s lehkým batůžkem atp. Od té doby se náš přístup k pobytu na horách malinko změnil, takže hřebenovka na těžko byla jasným řešením. Jít to až z Telgártu nám ale přišlo už trošku moc, takže si dáme „jenom“ západní část ze sedla Čertovica na Donovaly…

nizke-tatry_09-2016_mapa
Pokud se rozhodnete jít tuhle parádní hřebenovku, tak počítejte s délkou skoro 60 kilometrů a solidním převýšením okolo 3000 výškových metrů nahoru i dolů. Klikni pro přesun na mapy.hiking.sk.


Ve středu 28. 9. je státní svátek, takže si bereme oba na pondělí a úterý volno, a když to spojíme s víkendem, bude času habakuk. V sobotu ráno vyrážíme z Brna s oblíbeným žlutým dopravcem, protože letmé prozkoumání možnosti jet s modrým státním molochem mě akorát tak vytáčí do ruda (včasná jízdenka, kterou nemůžete v případě potřeby vrátit?!?!? Vítejte v 21. století á la ČD!). V Popradu přesedáme na místní linku a frčíme tmavnoucím podvečerem do sedla Čertovica. Tady je po sezóně úplně mrtvo a jediné, co funguje, je penzion STIV. Mohli bychom postavit stan, ale bereme „mastňácky“ pokoj… přecejen už nám není dvacet a troška pohodlí občas nezaškodí ;o) K jídlu už teď večer nic nemají, takže ujídáme na pokoji něco z vlastních zásob, chvilku couráme za soumraku kolem penzionu, dáváme kafe a jdeme brzo chrnět – čekají nás náročné tři dny…

nizke-tatry_09-2016_clanek01

Budíček před šestou, rychlá snídaně, sbalení, v půl sedmé nám správce odemyká dveře a my vyrážíme za naším krásným dobrodružstvím. Cesta vede hned za silnicí rovnou direkciál hore po sjezdovce, což je celkem slušná rozcvička. Je krásné ráno začínajícího podzimu, nad hlavou modré nebe, nad východním obzorem vychází slunce a z Lajštrochu se otevírají dechberoucí výhledy přes moře inverzní oblačnosti v Liptovské kotlině směrem k Vysokým Tatrám. Do toho se z dolin a okolních lesů ozývá troubení říjných jelenů a doplňuje tak tuhle kulisu úúúžasného rána na slovenských horách!

nizke-tatry_09-2016_clanek02

Za stále parádního počasí klesáme v tichu a samotě do Kumštového sedla, odkud stoupáme na Králičku. Cestou se otevírají výhledy k Rovné holi, Štiavnici a Ďumbieru – nejvyššímu vrcholu Nízkých Tater (2043 m n. m.), který nás dnes také čeká. Obloha nad námi je pořád modrá, skoro totální bezvětří, nikde nikdo… občas u cesty zasvítí rudé jeřabiny a kolem červenající se borůvčí, dole inverzní oblačnost… paráda!

nizke-tatry_09-2016_clanek03

nizke-tatry_09-2016_clanek04

nizke-tatry_09-2016_clanek05

nizke-tatry_09-2016_clanek06

Při sestupu z Králičky na chatu gen. M. R. Štefánika se ale oblačnost z okolích dolin zvedá, a ta vysoká naopak padá na hřebeny, a tak během pár minut není z okolních kopců vidět skoro nic. To se ovšem nedá nic dělat, tak to prostě na horách chodí. Ke Štefáničce dorážíme v cárech vlhké mlhy s mizivými výhledy. Ale to nádherné ráno za to stálo! V sychravém počasí bereme zavděk krátkým posezením uvnitř vytopené chajdy a něco teplého do žaludku taky bodne – místní kapustnica je skvělá!

nizke-tatry_09-2016_clanek07

Po pauze nás čeká výstup na zmíněný Ďumbier a ten nás rozehřívá víc než slušně. Nahoře je bohužel vidět kulový, takže Ajka jenom odlovuje kešku v suťovisku kousek pod vrcholovým křížem a jdeme odtud. Stejně sem proudí po „kachličkách“ od lanovky lidí jak much, takže není důvod se tady zdržovat – spíš naopak.

nizke-tatry_09-2016_clanek08

nizke-tatry_09-2016_clanek09

Cesta přes Krúpovo a Demänovské sedlo na Chopok je celkem pruda a ani mně moc nevadí, že výhledy jsou skrz oblačnost větší část cesty nic moc. Ale uznávám, že pohled do Širokého sedla s pozadím Krakovy hoľe je parádní.

nizke-tatry_09-2016_clanek10

Chopok – kapitola sama pro sebe. Většina z vás určitě ví, jak to tam v současnosti vypadá, a co se tam děje… kdo neví, může si informace a fotky o hrátkách společnosti Tatry Mountain Resort, potažmo finanční skupiny J&T, dohledat na internetu. Máme kliku, že je neděle, protože ve všední dny aby si tady člověk dával bacha na to, aby ho nesejmula tatrovka nebo bagr :o( Na vrchol Chopku v zástupu kobylek a mizivé dohlednosti nejdeme ani omylem a přes ohavné staveniště se mezi monstry lanovek snažíme co nejrychleji zmizet pryč odtud. Hrozný :o(((

nizke-tatry_09-2016_clanek11
Výňatek ze slovenského zákona o územní ochraně přírody a krajiny a jejích stupních
Na území, na ktorom platí V. stupeň ochrany, je zakázané:
  • zasiahnuť do lesného porastu a poškodiť vegetačný a pôdny kryt,
  • stavať lesnú cestu alebo zvážnicu,
  • zriadiť poľovnícke zariadenie alebo rybochovné zariadenie,
  • osvetľovať bežeckú trať, lyžiarsku trať alebo športový areál,
  • rušiť pokoj a ticho,
  • chytať, usmrtiť alebo loviť živočícha,
  • meniť stav mokrade alebo koryto vodného toku, najmä ich úpravou, zasypávaním, odvodňovaním, ťažbou tŕstia, rašeliny, bahna a riečneho materiálu okrem vykonávania týchto činností v koryte vodného toku jeho správcom v súlade s osobitným predpisom,
  • umiestniť stavbu.


Až na Dereše vede pořád nudný vyskládaný chodník a já už se těším, až bude tenhle fultajbl úsek Ďumbier–Dereše za náma. Cestou nějaká keška a to už konečně docházíme do sedla Poľany a nahoru na Poľanu. Vzpomínáme, jak jsme tady kdysi odbočovali na boční hřeben na Zákľuky a Bôr, který se nám hodně líbil. Nyní ale pokračujeme dál po červené TZ klasickou hřebenovkou. Počasí je pořád hodně oblačné, ale taky to má něco do sebe… když se občas proderou sluneční paprsky mezerou v mracích, tak se nabízejí zajímavé světelné kreace…

nizke-tatry_09-2016_clanek12

Z Poľany sestupujeme do Krížského sedla, kde dáváme větší pauzu, protože jednak už jsme za celý den celkem uťapaní a druhak nás čeká třešnička na dortu dnešního dne – výstup na Kotliská a Chabenec. Nakonec to rozhodně není tak hrozné a zvládáme oba vrcholy celkem v pohodě. Nahoře malá pauza, ale ne nadlouho, protože s přicházejícím večerem klesá teplota, a když do toho ještě na hřebeni lehce foukne, tak člověk sakra rychle prochládá…

nizke-tatry_09-2016_clanek13

nizke-tatry_09-2016_clanek14

nizke-tatry_09-2016_clanek15

Teď už nás čeká jenom pohodová cesta víceméně po hřebeni na Malý Chabenec a HLAVNĚ máme krásné výhledy na západ slunce. Sice se před slunečním kotoučem pořád honí oblaka, ale i přesto (nebo možná právě proto) je to úžasné a dramatické divadlo a je pro mě opět čirá radost něco takového zažívat na liduprázdném hřebeni krásných hor. Je to jako překrásná odměna za tu větší část dne prošlapanou v mracích s nepříliš dalekými výhledy…

nizke-tatry_09-2016_clanek16

nizke-tatry_09-2016_clanek17

V houstnoucím šeru nás trošku zaskočí výkřik „Ahoj!“ na vrcholu Malého Chabence. Koukáme, odkud na nás kdo volá a z nedaleké hromady balvanů na nás mává asi desetiletý klučina a kření se od ucha k uchu. Trošku udiveně a pobaveně mu odpovídáme na pozdrav a přemýšlíme, kde se tady vzal a co tady takový prďola teď skoro v noci dělá. Za pár metrů máme jasno… jeho rodiče opodál staví stan a vaří večeři. Zdravíme se na dálku zamáváním a já před nimi pomyslně smekám. Tenhle klučina měl na rodiče kliku a určitě ho láska k horám a přírodě bude provázet celý život…

nizke-tatry_09-2016_clanek18

Za houstnoucí tmy sestupujeme k útulně Ďurková, kde máme v plánu strávit noc. Střechu boudy vidíme už z dálky, ale ten sestup k ní se nám zdá po celém dni celkem náročného šlapání nekonečný. Ke konci už skoro nevidíme pod nohy, ale jsme líní vytahovat čelovky, takže už to nějak potmě dopajdáme :o) Po 12,5 hodinách šlapání (!) dorážíme k útulně, kde nás vítá krásný bílý samojed. Kouknu pořádně… a druhý. A třetí. Čtvrtý! Pátý!!! Ne, nemám halucinace z únavy… správce útulny tady skutečně chová pět (!!!) těchto překrásných chlupatých bafanů. Moje drahá polovička, zarytá milovnice jakýchkoliv pejsků, se k nim okamžitě nadšeně hrne a v tu ránu zapomíná na únavu z namáhavé túry :o) Po pár minutách „ňuchmání“ s psíky se jdeme dovnitř optat na místo k noclehu. Je tady jenom asi dvacet lidí (všechno hřebenovkáři jdoucí na těžko jako my), takže místa na povale je dost – celkem se tam vejde asi 30 až 40 lidí a další můžou spát i dole na zemi, stolech, lavicích, …

Dáváme si vynikající čočkovku, Ajka kofolu, já jedno studené plechovkové a o půl deváté to jdeme nahoru na matrace zalomit. Ani ostatní návštěvníci to dole nijak nehrotí a kolem deváté večerní je v útulni tma a slyšet je pouze pravidelné oddychování unavených poutníků ze spacáků.

Vstáváme kolem sedmé, koupí čaje podpoříme opravu střechy, posnídáme, nějaká ta hygiena, podrbat pár samojedů za ušima, dobrat vodu u nedalekého vydatného pramene a o půl deváté vyrážíme nahoru… Počasí bylo ráno zase nevlídné, přes hřeben se honily cáry mlhy, ale se stoupající teplotou se oblačnost rozpouští, a když stoupáme po zelené TZ zpátky na hřeben, tak už máme nad hlavou modré nebe…

nizke-tatry_09-2016_clanek19

nizke-tatry_09-2016_clanek20

nizke-tatry_09-2016_clanek21

Dneska nás čeká překrásná a liduprázdná část cesty… začínáme výstupem na Ďurkovou. Hřeben odtud dál se krásně pozvolna vlní, nečekají tady žádné brutálnější výstupy a sestupy jako včera. Žloutnoucí tráva, červenající borůvčí, solitérní smrky, ostrůvky kleče, modrá obloha s oblaky, výhledy k Liptovu, Západním Tatrám či Veľkému Choči, klídek, pohodička… pa‑rá‑da!

nizke-tatry_09-2016_clanek22

nizke-tatry_09-2016_clanek23

nizke-tatry_09-2016_clanek24

Přes sedla Zámostskej a Latiborskej hoľe stoupáme na vrchol Latiborskej hoľe… výhledy zpět po právě prošlém hřebeni jsou fakt nádherné. Jsme v těchto místech poprvé v životě a minimálně moje nadšení z krásné a liduprosté horské přírody nezná mezí. Po okolních hřebenech a úbočích se honí stíny mraků a dodávají tak krajině na plastičnosti… scenérie, které nelze nemilovat ;o)

nizke-tatry_09-2016_clanek25

nizke-tatry_09-2016_clanek26

Občas sedáme do trávy a jen tak koukáme kolem… sice není zrovna vedro, ale v bundě se to dá. Pod nohama se nám vine had Liptovské Lúžné, severovýchodu vévodí silueta Západních Tater, severozápadu pak obrysy Veľkého Choče, části Veľké Fatry či vzdálenější Malé Fatry. Cesta dále traverzuje vrchol Veľké hole na jejímž úbočí se ještě činí trojice brusinkářů. Přes sedlo vyšlapáváme na Skalku a dále na vrchol Košarisko. Necháváme u rozcestníku batohy a zimní cestou podél tyčí se vracíme pár desítek metrů na výhledový bod nad pomníčkem zahynulým pomocníkům partyzánů. Ajka tady má kešku, já překrásné výhledy pro oko a foťák. Doporučuji tohle místo s úžasnými rozhledy neminout.

nizke-tatry_09-2016_clanek27

Po kochací pauze nahazujeme almary na hrby a pokračujeme dál na náš dnešní nejvyšší bod Veľkou Chochuľu. Občas pozdravíme do protivky jdoucí dvojici nebo jednotlivce, ale jestli za celý den potkáváme nějakých 10–15 lidí, tak je to moc. Veľká Chochuľa nakonec není zas tak strašný kopec, jak se z dálky zdálo a vrchol nabízí zase zcela nové pohledy na hřeben Veľké Fatry od Krížné přes Ostredok, Chyžky, Ploskou, Čierny kameň, Rakytov až po konec hřebene nad Ružomberkem, nad kterým se pak vypíná (dle mnohých) nejhezčí výhledový bod Slovenska – Veľký Choč. Dáváme si větší pauzu, protože v žaludcích už kručí. Ájule opět odlovuje keš a pak už se jen trumfujeme v poznávání jednotlivých vrcholů protější VF. Naproti už taky vidíme Novou hoľu s výraznou lanovkou a pod ní ležící Donovaly – náš zítřejší cíl.

nizke-tatry_09-2016_clanek28

nizke-tatry_09-2016_clanek29

Posunujeme se na vedlejší Malou Chochuľu a následně skalnatým chodníčkem v kleči na Prašivou. Tady se pěkných pár minut zasekáváme na kamenitém suťovisku na odlovu, ale nakonec mám kliku a té mojí zarputilé kačerce kešku nacházím ;o) Nyní už nás čeká „jenom“ sestup do Hiadelského sedla – našeho dnešního cíle. Ale ten teda je :o) První třetinu jedete po štěrku a suti jak Jánošík po hrachu, pak chvilku mírně lehčí sestup hustým lesem s očekáváním medvěda za každou zatáčkou a následně „strmilovák“ lesem dolů do sedla. A dlouhý je to jak Liptovská Lúžna :o) Přiznávám, že poslední kilák už toho mám plný zuby… při zatínání celýho těla a opatrném našlapování se člověk zpotí snad víc, než kdyby to funěl nahoru…

nizke-tatry_09-2016_clanek30

nizke-tatry_09-2016_clanek31

nizke-tatry_09-2016_clanek32

Ale nakonec mezi posledními stromy přecejen „zasvítí“ louka a zanedlouho už i střecha přístřešku. Kolem páté odpolední celkem rádi shazujeme rance ze zad a sedáme na lavičky v přístřešku. Chvíli dáchneme a dokud je světlo, tak vyrážíme na dřevo a dolů ze svahu ke studánce pro vodu. Neteče příliš vydatně, ale stačí to natolik, že kromě naplnění flašek si dávám i něco jako „koupel do půl těla“… ledová voda mě krásně osvěžuje a taky už se mně nechce zvracet pokaždé, když se nakloním ke svému podpaží :o)))

nizke-tatry_09-2016_clanek33

Jdeme ještě za šera odlovit kešku kousek od tábořiště a pak už pomalu chystáme ležení. Na poval se vejde asi 8 až 10 lidí, dole na lavicích či zemi by se vyspala řada dalších. Máme ale kliku, že jsme tady dnes sami (přecejen je všední den), takže se můžeme roztahovat dle libosti. Něco zbaštíme, nachystáme nahoře karibáby a spacáky a jdeme si udělat před přístřešek ohýnek. Ája má dneska svátek, takže jí vařím „sváteční kafe“ a pak už jen za houstnoucí tmy sedíme pod jasným a neskutečně hvězdnatým nebem, kecáme o všem možném nebo jen tak koukáme do plamenů a nasloucháme zvukům okolní přírody. Obzvláště jeleni v říji zase řádi jak najatí a z okolních lesů to troubí ze všech stran. Romantiku trošku narušují siluety obřích sloupů elektrického vedení, které Hiadelským sedlem vede, ale to nám rozhodně tenhle krásný večer nepokazí ;o)

Vařím ještě jedno kafčo a v duchu si představuji, co by na to asi tak řekl nějaký pražský hipsta‑barista, kdyby nás viděl, jak nám šmakuje „tři v jednom“ podávané v gumovém skládacím kelímku :o))) Pro nás má ale v tu chvíli cenu té nejdražší kávy světa v nejluxusnější kavárně, a co si o tom kdo myslí, je mně totálně u řiťky ;o) Necháváme vyhořet oheň, zaléváme uhlíky vodou, pro jistotu je ještě zaskládávám kameny a lezeme po žebříku na poval chrunět. Chvilku ještě kecáme, ale po pár minutách už se nám zavírají oči, takže brounoc

Noc je teplá a klidná s jedinou výjimkou – to když si jeden z říjných jelenů usmyslí, že nejlepší místo na jeho hrdelní ryk je pár desítek metrů od „našeho“ přístřešku. Je to takový rachot, že se oba budíme a chvilku přemýšlím, jestli neslezu dolů a nemrsknu do lesa jeho směrem šutrák :o) Což je samozřejmě vtip a nikdy bych to neudělal. Musíme to holt vydržet a pokusit se usnout i při tom troubení, což se nakonec daří. Naštěstí i jelen nakonec někam odkráčel nocí, protože až do rána už je klid.

Vstáváme před šestou, rychlá snídaně, sbalení, kafe a krásným jitrem vyrážíme na poslední část našeho putování. Hned nad sedlem nás zahřívá celkem slušný stoupák na Kozí chrbát, který už vlastně nepatří do Nízkých Tater, ale je nejvyšším vrcholem Starohorských vrchů. Někde v půlce kopce nás začínají olizovat první sluneční paprsky, mezi větvemi probleskuje modré nebe – ráno jako z pohádky. Z lesa se občas nabízejí částečné výhledy jižním směrem a je vidět, že na Horehroní se pod modrou oblohou válí nízká oblačnost. Takže trošku pohneme zadkem, ať si užijeme těchto nádherných ranních pohledů z nezalesněného vršku…

nizke-tatry_09-2016_clanek34

Vycházíme z lesa na náhorní louky s podzimně vybarvenou travou a dle očekávání je to krása nesmírná. Na jedné straně hřeben Veľké Fatry, za zády respekt budící Prašivá s krásným oblakem jako čepicí, po levici mlhy v údolí Hronu, před sebou celý Kozí chrbát… dále za ním pak nádherné louky Hadliarky a Kečky, kam směřují naše kroky. Dáváme delší pauzu a kocháme se do zásoby, protože tohle je opravdu parádní ráno na překrásném místě…

nizke-tatry_09-2016_clanek35

nizke-tatry_09-2016_clanek36

nizke-tatry_09-2016_clanek37

nizke-tatry_09-2016_clanek38

Scházíme do sedla Hadlanka a následně pohodovou travnatou cestou pomalu stoupáme na zmíněnou Hadliarku a Kečku. Výhledy, okolí i počasí pořád na jedničku s hvězdičkou a já jsem z těchto míst fakt nadšen. V trávě září fialové květy ocúnů jesenních, částečně listnaté lesy se už pomalu barví do podzimních tónů… za pár týdnů to tady bude totální pastva pro oči. Na Kečce dáváme další pauzu, koukáme na fešácky se vystavující hlavní hřeben Veľké Fatry, Ajka odlovuje správně vypočítanou „lušťovku“ a užíváme si posledních krásných rozhledů…

nizke-tatry_09-2016_clanek39

nizke-tatry_09-2016_clanek40

nizke-tatry_09-2016_clanek41

nizke-tatry_09-2016_clanek42

Z Kečky už totiž červená TZ sestupuje lesem v úbočí kopce Barania hlava směrem k lokalitě Štrosy. Dole na louce se nachází „útulna“, o které se více dozvíte např. na Trekingu. Až k ní nejdeme, ale i zdálky vypadá v pohodě a udržovaně, což potvrzují i letošní komentáře pod odkazovaným článkem. Supíme na poslední pidikopeček v lese a pak už jenom sestupujeme dolů na Donovaly… Jak bývají ty návraty do civilizace v poslední dny výšlapů už jen takovou „nutností“ a leckdy i trošku nudou, tak tohle je přesný opak. Kozí chrbát a Kečka jsou překrásné a jejich návštěvu můžu jen doporučit…

nizke-tatry_09-2016_clanek43

Těsně nad obcí nás ještě při dvoukilometrovém drcení asfaltu potěší pohled na stádo ovcí pod modrou oblohou s krásnými oblaky a poslední pohled k hřebeni Veľké Fatry, následně pak k části hřebene právě prošlých Nízkých Tater. Pohled na děsuplnost zvanou Donovaly už rozhodně naše oči netěší a Ajka tohle komerční hovadstvo plné nevkusných „resortů“, apartmánových krabic a předražených hotelů, jež působí v jinak malebné krajině jako pěst na oko, celkem trefně nazývá obludáriem. Ale tak každému, co jeho jest…

nizke-tatry_09-2016_clanek44

nizke-tatry_09-2016_clanek45

nizke-tatry_09-2016_clanek46

Na zastávku přicházíme asi půl hodinky před odjezdem autobusu, takže načasování máme perfektní ;o) Malinko hygieny s vlhčenými ubrousky, čistá trika ať nás vůbec pustí do autobusu, doladit bágly a za chvíli už náš výšlap definitivně končí a bus nás odváží do Ružomberku. Tam pádíme rovnou do mé oblíbené samoobslužné nádražky, kde dáváme pořádný, poctivý a chutný oběd za pár éček a potom jdem ještě za roh na zahrádku na kafe. No a ve dvě odpoledne sedáme opět do „žluťáka“, který nás v sedm večer vyhazuje u brněnského Grandu. Následně ještě půlhoďka vlakem domů a akce „Nízké Tatry 2016“ je definitivně minulostí…

Závěrem…
Nádherná, nádherná akce! Počasí vyšlo víceméně na jedničku (no dobře, občas na dvojku :o)), plán cesty jsme splnili do puntíku, prošli jsme místa, která už jsme znali, i ta, která pro nás byla krásnou novinkou. Přiznávám, že pokud už v životě nenavštívím úsek Ďumbier–Dereše, tak mě to absolutně vadit nebude a rozhodně se tam nijak v nejbližších letech nepoženu… ať si tam finanční magnáti z J&T postaví třeba aquapark a wellness centrum – myslím, že teď už je to stejně jedno :o( Zato hřeben od Poľany po Donovaly mě doslova nadchnul a určitě tam zase nějakou trasu vymyslím (jen se děsím toho, aby nějakýho kikota nenapadlo postavit lanovku třeba z Korytnice-kúpele na Prašivou nebo Veľkou Chochuľu). Náročná, ale opravdu krásná hřebenovka splnila naše očekávání… a navíc co lepšího může být, než si takový parádní výšlap užít ve společnosti milované osoby… díkec, Andělíno ;o) Tak zase někdy, Nízké Tatry…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na řadu spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

Nizke-Tatry_09-2016_01_z-Lajstrochu-k-Rovne-holi-a-pres-inverzi-na-Liptove-k-Zapadnim-a-Vysokym-Tatram_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_02_z-Lajstrochu-ke-Kralicce-Dumbieru-Stiavnici_vpravo-vzadu-Krakova-hola_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_03_mezi-Lajstrochem-a-Kumstovym-sedlem_vpredu-Kralicka_vzadu-Stiavnica-a-Dumbier_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_04_Siroka-dolina_naproti-Krakova-hola_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_05_podvecer-mezi-Kotlisky-a-Chabencem_pohled-ke-Skalce-Ziarske-holi-a-do-udoli-potoka-Lomnista_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_06_zapad-slunce-mezi-Chabencem-a-Malym-Chabencem_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_07_mezi-Durkovou-a-sedlem-Zamostske-hole_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_08_mezi-Durkovou-a-sedlem-Zamostske-hole_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_09_z-Latiborske-hole-na-sever-k-obci-Zelezno-Magure-a-Salatinu_vzadu-v-oparu-Liptov-a-Zapadni-Tatry_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_10_z-Latiborske-hole-k-Liptovske-Luzne-Salatinu-Liptovu-a-hrebeni-od-Durkove-ke-Kotliskam_panorama_800px

Nizke-Tatry_09-2016_11_severovychodni-panorama-z-vrcholu-Kosarisko_800px

Nizke-Tatry_09-2016_12_mezi-Velkou-a-Malou-Chochulou_panorama-k-Velke-Fatre-a-Chocskym-vrchum_800px

Nizke-Tatry_09-2016_13_mezi-Malou-Chochulou-a-Prasivou_panorama-smer-Donovaly_800px

Nizke-Tatry_09-2016_14_cesta-z-Koziho-chrbatu-do-sedla-Hadlanka-a-na-Kecku_panorama_800px

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně