27.–29. 9. 2018 – Nízké Tatry

Částečný přechod západní části oblíbeného slovenského pohoří…

Ve čtvrtek trávím skoro osm hodin v autobusech a zadek mám osezený do placata. Podvečer v sedle Čertovica je ale krásný a na nebi se odehrává parádní divadlo. Nocleh beru v nově zrekonstruovaném domečku Horské služby a můžu jen chválit. Všechno čisťounké, voní to dřevem, měkké postele, teplá voda, kuchyňka atd., atd. Palec nahoru!



V pátek vyrážím ještě za šera… v noci byla jasná obloha, teď je ale hodně zataženo a z východu slunce nebude nic. Někde na Lajštrochu se to ale trhá a pohledy na Liptov a k Vysokým Tatrám jsou samozřejmě parádní.



A moc hezký okamžik zažívám, když oblačnost „natéká“ do Starobocianské doliny…



Na Štefáničce si dávám oblíbenou kapustnicu, ve které stojí lžíce, jedno točené a za půl hoďky mažu dál. Vrchol Ďumbieru vynechávám a dlaždičky plné lanovkářů směrem k Chopku probíhám, jak to nejrychleji jde. Na Kamenku bych ani nešel, ale potřebuji využít pohostinnosti jejich toalet, a když už tam jsem, tak jedním točeným nepohrdnu ;o) Mraky vřískajících dětí mě ale rychle vyhánějí, státní svátek v ČR holt poslal na hory spoustu lidí…



Za Derešemi lidí ubývá, počasí se mění každou minutou. V jednu chvíli modrá obloha a výhledy, za minutu vidíte prd :o)





V Krížském sedle se pasou dvě stádečka kamzíků a myslím, že tahle fotka se mně docela povedla ;o)



Funím na Kotliská a Chabenec… počasí se stabilizovalo a tak si užívám výhledů a krásného pozdního odpoledne.





Celkem svižně scházím na útulnu Ďurková, protože je mně jasné, že tam bude dneska celkem nával a rád bych chytnul flek nahoře na matracích. Bohužel :o( Útulna je k prasknutí narvaná už od oběda a vršek beznadějně obsazen. Nemám stan ani žďárák, takže mě trošku uklidňuje správcova informace, že kolem desáté se přeskládají dole stoly a lavice a bude se spát všude. V průběhu večera docházejí další a další lidé a uvnitř není k hnutí, o vedru a smradu ani nemluvím :o) Sedím na kraji lavice na půl zadku, imrvére do mě někdo kope, strká… je to masakr. Ale někteří nesedí vůbec a postávají buď uvnitř, v předsíni nebo dokonce mrznou venku. U stolu, kde sedím, vříská skupina opilých Ostraváků. Jedna věc je s úsměvem říkat, že Ostravsko je kraj razovity, druhá věc je poslouchat nekončící tok vulgarit a historky o tom, kde se kdo ožral, poblil, posral a koho přefiknul. A jejich baby si s chlopy v ničem nezadají a mluví snad ještě sprostěji. Nejsem žádný svatoušek, umím říct hovno i prdel a rád se taky napiju, ale všechno by mělo mít nějaké meze… tohle už je moc i na mě :o(

Chce se mně chrnět, ale holt musím vydržet do zavíračky, až odejdou lidi nahoru na poval, další ven do stanů a spodek útulny se upraví ke spaní nás ostatních. Dostávám místo vedle dřeva u kamen, přímo v cestě ke dveřím, takže si asi dovedete představit, jak jsem se vyspal, když šlo během noci asi 20 lidí na záchod ;o)

Ráno je venku fujtajbl mordor… malinko nasněžilo, fičí něco jako menší orkán (na hřebeni stabilně tak 80–100 km/h, v nárazech tak 120 km/h), viditelnost na jednu až dvě tyče zimního značení, zima jak v psírně. Možná se to během dne zlepší, možná ale ne. Jsem z toho všeho tak nějak otrávený, že se rozhoduji to zabalit a původně plánovaný nocleh v Hiadelském sedle a Starohorské vrchy vynechat. Mažu v tom sajrajtu bez zastávky přes Ďurkovou, dále přes Zámostskou, Latiborskou a Veľkou hoľu do sedla pod Skalkou a tam se dávám po žluté na sestup do Liptovské Lúžné. Počasí se vylepšilo, i když nahoře na hřebenech se pořád honí oblačnost. Plán už měnit nebudu a balím to. Sestup do Lúžné je po většinu cesty odporný, od lesáků rozmlácená přímka bez serpentin, plná kamení, zbytků dřeva a prudká jako prase… kolena dostávají pěkně zabrat. Ale výhledy jsou občas moc pěkné…



Dole v pásmu lesa se můžu aspoň bavit sledováním mraků hub a je to pro mě rozhodně nejpříjemnější část dneška :o) Na focení nemám čas, ale ta spousta rozmanitých druhů je úžasná. Kousek před dědinou mám ještě trošku problém v podobě dvou býčků, kteří si stoupli do cesty a nemíní uhnout ani o píď. Mám z těchto zvířat celkem respekt, takže to radši rázně obcházím velkým obloukem :o) V Lúžné stíhám ještě kafe v krčmě, převlíct triko, poladit bágl a přes Ružomberok, Trenčín a Brno se kodrcám po zbytek dne k domovu…





Závěrem…
Nebyla to ani skvělá, ani úplně blbá akce. Občas ty výhledy okořeněné zajímavou oblačností byly moc fajn a jsem rád, že jsem se zase po dlouhé době trošku prošel po kopcích. Na druhou stranu nutno přiznat, že mě to už nebere jako dřív a nevím, nevím, kdy zase vyrazím…



FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE



Na výšlapu jsem nacvakal materiál na pár spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může pohledat v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2018 Mach Napište mně