10.–11. 6. 2016
NP Podyjí

Náš nejmladší národní park, který letos slaví své 25. narozeniny, mám takřka za barákem, a přesto jsem tam doposud nikdy nebyl :o) Tak jsem se tam zajel na otočku mrknout…

Podyji_06-2016_mapa
Trasa měří asi 35 km a počítejte s převýšením necelého kilometru nahoru i dolů. Klikni pro přesun na mapy.cz.


V pátek přijíždím autobusem v půl šesté odpoledne do Znojma a vydávám se napříč historickým centrem. V tomhle městě jsem nebyl sto let a jsem strašně mile překvapen jeho vizáží. Krásně upravené domy a okolí, spousty uliček, historických budov, kostelů, hospod, kaváren, vináren, … fakt pěkný.

Podyji_06-2016_clanek1

Od kostela sv. Mikuláše se otevírá hezký výhled na vodní nádrž Znojmo v podhradí. Je celkem solidní vedro, a tak přemýšlím, že bych se někde zastavil na jedno, ale nakonec na to kašlu a scházím rovnou dolů k řece. Přecházím lávku přes Dyji a po žluté TZ začínám kopírovat břeh vodní nádrže. Jsem tu sám, v lese ve stínu stromů je celkem příjemně… pohoda. Podél cesty občas vidím houby (holubinky, lišky, hřiby plstnaté, babky, růžovky, dubáky, …), ale všechno je celkem zaschlé a rozpraskané – už by to opět chtělo déšť.

Podyji_06-2016_clanek2

Od rozcestí Trouznické údolí vychází cesta nahoru na pěkné vyhlídkové místo zvané Sealsfieldův kámen. Nikde ani noha, dubové háje, lehounký větřík, zapadající slunce, meandry Dyje hluboko pode mnou, … moc příjemný večer na hezkém místě. Posedím, pokoukám, pokochám, něco zbaštím a jde se dál.

Podyji_06-2016_clanek3

Cesta se chvíli motá v úbočí kopce a následně klesá dolů k řece. Dochází mně voda, takže je potřeba někde dobrat… díky Sawyer filtru s klidným svědomím rovnou z Dyje ;o) Tady dole pod korunami stromů už je celkem solidní tma, ale když se občas vyjde z lesa, tak je vidět ještě dobře. Cesta je poměrně fádní, jediným zpestřením je snad jenom „udržovaná zřícenina“ bývalého Baštova mlýna.

Podyji_06-2016_clanek4

Dalo by se tady přenocovat na rovné pokosené louce, ale ještě se mně nechce spát, tak pokračuji podle plánu až k přístřešku pod Šobesem, kde kolem 22:30 usínám. V noci je krásně teplo, vstávám sám od sebe v půl páté, sbalení, hygiena ve dvou deci vody, malá snídaně a v 5:15 vyrážím dál.

Přecházím po lávce přes Dyji a stoupám na známou vinici Šobes. Hmmm… světoznámý Šobes… vlastně ani nevím, co jsem od toho čekal. Prostě pár vinohradů v kopci… takových vinic s hezčími výhledy a okolím je i kolem Ivančic víc. Nijak mě to tady prostě nezaujalo. Navíc tady začíná asfaltová cyklostezka pro zpocené funící kondomy s kokosem na hlavě, kteří tady ale naštěstí takhle brzo ráno neotravují ;o)

Podyji_06-2016_clanek5

Z asfaltu mě začínají pálit šlapky, a tak jsem rád, když u odbočky k vyhlídce Železné schody vcházím opět na klasickou lesní cestu. Na vyhlídku 300 metrů tam a 300 zpátky ani nejdu… další částečný pohled na řeku v údolí mě nijak neláká. Nudné cesty naprosto obyčejnými lesy mě pak provázejí dál a dál po červené značce, vše okořeněno dalšími porcemi cykloasfaltu :o( Aspoň se bavím koukáním do lesa po houbách, jinak je to záživné asi jako Otázky Václava Moravce. V podstatě bez zastávky mažu až do obce Lukov, kde si v tamní pidi‑COOPce kupuji ledňáka, kterého pojídám na lavičkách před obchodem společně s pár místňáky snídajícími prvního lahváče :o)

Podyji_06-2016_clanek6

Z Lukova pokračuje moje cesta nejprve přes pole a následně dalšími veskrze obyčejnými a nezáživnými listnatými či smíšenými lesy směrem k obci Čížov. Na pár místech v lese narážím na hezké růžovky a jelikož mám s sebou naštěstí látkovou tašku, tak je beru – bude aspoň skvělá večeře. A potěší i nález krásného dubáka přímo u cesty (byl úplně zdravý a řízky z něj neměly druhý den na oběd chybu ;o))

Podyji_06-2016_clanek7

U rybníčka Starý před Čížovem si fotím ze břehu krásně kvetoucí lekníny, když v tom periferním pohledem zahlédnu, že země kolem mých nohou jakoby se hýbala. Mrknu pořádně a zjišťuji, že stojím mezi asi deseti až patnácti malými užovkami obojkovými :o) Taková spousta plazících se „tkaniček“ a věřte‑nevěřte, nepodaří se mně vyfotit ani jednu. Ty malé mrchy jsou rychlé jako blesk a před mým objektivem mizí v travnatém a křovinatém porostu dřív než stihnu stisknout spoušť :o)

Podyji_06-2016_clanek8

U Čížova cvaknu zbytky pohraničních zátarasů, které tady stojí jako memento předlistopadové doby a přes dědinu pádím dál. Po modré značce vcházím do dalších nepěkných zaplevelených lesů a začínám toho mít plný brejle… zdejší krajina mě zoufale ne‑ba‑ví. Kde jste mé milované čisté voňavé smrkové lesy Vysočiny? Už nedělám žádné zastávky a kolem pár rybníků (většinou smradláky zarostlé žabincem) to hrnu k obci Lesná. Tam na mobilu zjišťuji, že když si máknu, tak bych mohl chytit vlak z vedlejší dědiny Šumná, který jede za 40 minut. Další (kolikáté dneska už?!) drhnutí asfaltu a se šlapkami rozpálenými do běla přicházím na nádraží pár minut před odjezdem v 11:25 hod. Přes Okříšky a Náměšť n. Osl. pak dojíždím domů a jsem celkem rád, že to mám za sebou…

Závěrem…
Jak jste asi pochopili, tenhle výlet se mně moc nepozdával. Třeba je chyba ve mně, ale Podyjí mně prostě nesedlo. Můžete namítnout, že jsem neprošel všechna zajímavá místa a budete mít pravdu. Ale nějak si nedovedu představit, čím by se zbytek území mohl výrazně lišit od toho, co jsem viděl. Co by mě tak mohlo nadchnout? Třeba Ledové sluje, kam je vstup zakázán? Nebo zřícenina Nového hrádku, kam můžete jen s průvodcem a po zaplacení vstupného? Hmmm, tak to sorry.

Já vás rozhodně od návštěvy těchto míst nechci zrazovat… dovedu pochopit, že když někdo bydlí v paneláku na sídlišti a celý týden čučí z okna akorát na smradlavé parkoviště, tak je rád za jakýkoliv kousek zeleně a víkendový výlet k Dyji ho nadchne. Taky broučkaři, kytičkáři, cyklisti nebo milovníci vína si tady asi přijdou na svoje, ale pro mě to moc není. A proč je tenhle naprosto průměrný kout naší přírody prohlášen za národní park už mně hlava nebere vůbec. Takové údolí Oslavky je podle mě mnohem hezčí a bez nějakých přiblblých ochranářských pravidel. Ale nemusím rozumět všemu ;o) Takže víceméně jedinými pozitivními body výletu byly historický střed Znojma, podvečer na Sealsfieldově kameni, půl tašky hub a první test mého nového mazlíka ;o)

Tak (nejspíš) zase nikdy, Podyjí…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na dvě spojovačky, takže kdo má zájem o večerní výhledy ze Sealsfieldova kamene ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

NP-Podyji_06-2016_vyhlidka-Sealsfielduv-kamen_panorama-zapad-slunce-I_800px

NP-Podyji_06-2016_vyhlidka-Sealsfielduv-kamen_panorama-zapad-slunce-II_800px

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně