2.–4. 9. 2016
Orla Perć

Orla Perć – dvě slova, při jejichž vyslovení příjemně zamrazí v zádech každému příznivci horské turistiky. Legendární horská stezka na polské straně Vysokých Tater budí respekt i touhu… Tři roky jsem se chystal na její zdolání – první rok jsem si ještě netroufnul, loni zradilo počasí a letos… to konečně vyšlo!

Orla-Perc_09-2016_clanek-mapa
Celá moje trasa měřila asi 30 km s převýšením 2200 metrů nahoru i dolů. U samotné Orlí Perće počítejte s vysokou náročností terénu, která vám znásobí vámi běžně chozené časy na lehčích trasách. A rozhodně tentokrát nepoužívejte k plánování mapy.cz, které právě s náročností cesty neumí počítat a uvádí naprosto nereálné časy. K plánování doporučuji použít např. výborný hikeplanner na http://mapy.hiking.sk.


V pátek ráno do Olomouce busem RJ, tam přestup na jejich vlak. Ten má bohužel 20 minut sekeru a vzhledem k tomu, že v Popradu mám na přestup na bus 28 minut, tak to bude o prsa. Cestou přidáváme ke zpoždění dalších 5 minut, ale autobusák je v Popradu naštěstí hned před vlakáčem, takže i ty tři minutky mně stačí na přeběhnutí a hupsnutí do autobusu jedoucího na hraniční přechod Lysá Poľana. Jen co vyjíždíme, začíná drobně pršet, ale je jasně vidět, jak nahoře svítí na Gerlach sluníčko, takže jsem v klidu. Tohle mají být podle předpovědi jediné kapky tohoto víkendu a nakonec je to pravda…

Před pátou odpolední vystupuji na hraničním přechodu, ujídám něco ze zásob v báglu a vyrážím na chatu. Nejprve je potřeba projít asfaltovou ohavnost jménem Palenica Białczańska – neskutečná autostráda s davy stovek a stovek Poláků, kteří teď odpoledne míří (povětšinou) od Morskieho Oka zpátky do civilizace. Vůbec nechápu, co taková stáda k tomu plesu žene… skoro to vypadá jako nějaká „pouť do Mekky“, kterou každý Polák musí aspoň jednou za život absolvovat :o) Klopím hlavu do země a šlapu si po kraji silnice sám proti všem :o)

U obřího parkoviště je kasa, protože v Polsku se za vstup do NP platí, ale teď odpoledne už tam nikdo není. Posunky se ptám strejdy, který řídí šílený provoz aut vyjíždějících z parkálu, kde možno zakoupit bilety, ale ten mě jen odmávne s tím, že teď takhle pozdě odpoledne už si nepotřebuji nic kupovat a ať jdu dál. Ještě mu říkám, že budu v NP tři dny, ale on furt, že to není problém, ať jdu. Tak jo, no… nutit mu těch 15 zloťáků nebudu ;o) Od kasy jsou to ještě další tři šílené asfaltové kilometry s davy polských kobylek a já si radši ani nepředstavuji, jak to musí vypadat přímo u Morskieho Oka, když je slunečná prázdninová sobota :o( Pokud si budete moct vybrat, tak vřele doporučuji se nevydávat do polských Tater o prázdninách, víkendech a příp. polských svátcích. Poláků je skoro 40 mega a víkendy v Tatrách milují…

Orla-Perc_09-2016_clanek-1

Orla-Perc_09-2016_clanek-2

Za mostkem přes potok Roztoka u rozcestí Wodogrzmoty Mickiewicza konečně odbočuji po zelené do doliny Roztoki. Lidí, kteří schází do protivky ubývá a cesta podvečerním lesem podél potoka celkem příjemně ubíhá. Po vyjití z lesa se objevují nad hlavou konečně první hřebeny a štíty a jakmile narazím na boudu malé nákladní lanovky, vím, že jsem pod chatou. Závěrečný výšvih vás ještě trošku potrápí, protože to na kiláku dělá cca 240 výškových, ale to už (po asi 2,5 hodinách z Lysé Poľany) přicházím s podvečerem ke krásné horské chatě z kamenů a s dřevěnou šindelovou střechou – Schronisku w Dolinie Pięciu Stawów Polskich.

Orla-Perc_09-2016_clanek-3

Před chatou i uvnitř jsou neskutečné zástupy lidí, ale probojovávám se k okýnku recepce a mojí „Massa Bob English“ domlouvám ubytování, které tady mám zamluvené od začátku března. Ne, to není překlep, ani jsem se nezbláznil :o) Začátkem března jsem poptával ubytování na začátek září na chatě Murowaniec „za kopcem“, ale měli totál plno. Tak jsem zkusil tohle schronisko V dolině pěti polských ples a první reakce zněla stejně – plno. Zkusil jsem poptat jiné zářijové termíny a najednou došel e‑mail, že se jim jedno místo na mnou požadovaný víkend v mezičase uvolnilo, a že mně ho hned slečna recepční blokla. Paráda a klika jako hrom. Pokud byste chtěli spát v posteli, tak doporučuji zkusit zamlouvat raději rok předem – a to myslím smrtelně vážně. Trochu blbý je, že musíte poslat zálohu, kterou vám vrátí (-10% poplatek) jenom tehdy, pokud zrušíte pobyt minimálně tři týdny před nástupem. Pobyt budete samozřejmě takřka výlučně rušit z důvodu špatné předpovědi počasí, což ale tři týdny předem nemáte šanci odhadnout :o( Pokud vám ale nevadí trocha nepohodlí, tak počítejte s tím, že na chatě a v jejím okolí se vyspíte kdekoliv. V době mé návštěvy se spalo na zemi v turistické kuchyňce, po všech chodbách na celé chatě, na lavičkách, stolech a verandě před chatou, na pláccích trávy v blízké kosodřevině, na břehu plesa před chatou… všude! Desítky a desítky lidí… Když jdete v noci na záchod, tak šlápnete tak na pět lidí v chodbě a dva odstrčíte i se spacákem od dveří, abyste se vůbec na hajzlík dostali… masakr! :o)

Budík na mobilu mě budí ve 4:15, protože chci vyrážet ještě za tmy. Potichu se vysoukávám z pokoje, překračuji ty volně pohozené „mrtvoly“ v chodbě a scházím dolů do zádveří, kde už se chystá dalších pár lidí. Potřebuji někde načepovat vodu do flašek, ale zdá se mně, že turistická kuchyňka je zamčená a nejde se dostat dovnitř. Ptám se jednoho z Poláků, jestli by mně mohl poradit… tvrdí, že kuchyňka je stopro otevřená, a že si tam jde zrovna dělat čaj. Tak jdu s ním… Zabere za kliku, zatlačí do dveří a ty se skoro nepohnou. Udiveně zakroutí hlavou, zabere víc – a dveře se malinko pootevřou. Nakoukne škvírou dovnitř, usměje se a opře se do dveří vší silou a plnou vahou těla. Za dveřmi se ozvou zvuky, které zní asi tak, jako když dáte dva Poláky do spacáků a pak je ve spánku natvrdo srolujete prudce otevřenými dveřmi k protější stěně přes další jejich spolunocležníky :o))) Borec s veselým hlaholením vchází do malé místnosti, kde kromě zmíněných dvou „odhozených“ chudáků chrní dalších snad 5–7 lidí… pod dřezem, vedle odpadkáču, pod stolem s varnou konvicí, v rohu v sedě… kdekoliv, jakkoliv… fakt síla :o) Maník neváhá ani chvilku a rozsvěcí světlo, z čehož mají všichni spáči strašnou radost a já jen čekám, kdy po něm někdo vystartuje. Ale všichni jsou celkem v pohodě, a když navíc ta veselá kopa zahuláká něco ve smyslu Obudzić się, góry czekają!, tak se dokonce i někteří navzdory krutému budíčku ze svých spacáků usmějí…

Napouštím vodu, dotahuji bágl, nasazuji čelovku a jde se. Venku je navzdory brzké hodině celkem teplo a jen se usmívám, když kužel světla z čelovky oblizuje jednoho spáče za druhým v širokém dalekém okolí chaty… tady se fakt spí všude. Cesta po kamenném chodníku podél Przedniho Stawu Polskiho je v pohodě a přede mnou svítí jen pár světýlek z čelovek lidí, kteří vyrazili o chvilku dřív. Většina jich navíc odbočuje nahoru po černé TZ (ano, Poláci mají narozdíl od nás či Slováků ještě černou značku) na Kozi Wierch, kudy já ale nepůjdu – chci si užít celou trasu Orlí stezky, takže pokračuji dále po modré. Výstup do sedla Zawrat je sice trošku zdlouhavý, ale vede po pohodovém chodníku z balvanů, takže se jde dobře. Východní obzor se odívá do toho překrásného oranžového odstínu, který dokáže vykouzlit jenom svítání na horách a navíc se na obloze nad obzorem vytváří parádní halový sloup, který jsem viděl naposledy na Ukrajině. V dolině pode mnou se lesknou hladiny Czarnyho a Zadniho Stawu, naproti se vypíná silueta Valentkové a dál na jih i vrcholek slovenského Kriváně. Vrcholky hřebenů se barví světlem vycházejícího slunce a já opět s neskutečným nadšením v duši hltám tuhle nepřenositelnou nádheru horského svítání…

Orla-Perc_09-2016_clanek-4

Orla-Perc_09-2016_clanek-5

Orla-Perc_09-2016_clanek-6

V sedle Zawrat dávám pod dohledem majestátní Świnice krátkou pauzu a jde se na věc. Zřejmě teď všichni čekáte podrobný popis trasy, ale mně se do toho ani nějak nechce. Pokud zapátráte na netu, tak popisů najdete mraky – doporučuji například ten od Aleny Ilčíkové nebo na tatry.cz – a mně přijde, že už bych se jen opakoval. Následující slova tak berte spíš jako popis mých dojmů z této hodně náročné, ale neskutečně nádherné túry…

Orla-Perc_09-2016_clanek-7

A že jde skutečně náročný výšlap, tak tím si buďte jisti. Samozřejmě nesmíme zapomínat, že se pořád bavíme o ZNAČENÉ TURISTICKÉ trase… a ne o horolezecké cestě! A v tom případě je to soda, jaká nemá na Slovensku obdoby ;o) Když jsem zmínil horolezce, tak ačkoliv nejsem žádný znalec, dovolím si tvrdit, že 70–80 % Orlí stezky je regulérní lezení za II. (místy snad i za III.) UIAA. Tahle trasa vám nedá takřka vydechnout a je potřeba se soustředit při každém stupu, při každém chytu… pamatujte na to, že za dobu své existence (od r. 1906) už na této cestě zahynula takřka stovka lidí :o(

Orla-Perc_09-2016_clanek-8

Pokud se na Orlí prť chcete vydat, opravdu dobře zvažte svoje možnosti na bezpečný přechod této trasy. Přelezli jste v pohodě např. Priečne sedlo, Baníkov, Ostrý Roháč nebo Tri kopy? Pak by vám OP nemusela dělat problémy, ale pořád myslete na to, že je mnohonásobně náročnější než všechny zmíněné slovenské túry a jde v podstatě o mírně až středně těžké lezení s použitím techniky tří pevných bodů. Což neznamená, že vás od OP odrazuji – přesně naopak! Je překrásná a její návštěvu vřele doporučuji! Pokud jste ale měli například na zmíněném hřebeni Roháčů nějaký morální či fyzický problém se vzdušnou expozicí, pohybem na řetězech, plotnách či úzkém skalnatém hřebínku, tak si vám skromně dovolím poradit – nepokoušejte štěstí a Orlu Perć nechte plavat.

Orla-Perc_09-2016_clanek-9

Co mně osobně hrálo nejvíc na morál nebyly ani expozice v řádech stovek metrů, ani kluzké skalní plotny, prudké stěny bez pomůcek či postupová „železa“ (řetězy, kramle, žebříky, …), ale neustálá a nekonečná klesání a stoupání. Ztráty výškových metrů jsou tady fakt hodně velké a navíc ty sestupy v rozeklané žule nebo suti (či kombinaci obojího) jsou možná víc o hubu než šplhání po řetězech… fakt upřímně jsem se při každém sestupu těšil na to, až ho budu mít za sebou a budu moct zase začít lézt po stěně nějakého brutál kolmého krpálu :o)

Orla-Perc_09-2016_clanek-10

Další věcí, která podle mě stojí za zmínku, je zvětralost a lámavost tatranské žuly. Vřele doporučuji si na každý chyt prvně řádně sáhnout a zkusit s ním pohnout. Zůstalo mně v ruce takhle při zkoušení aspoň 5–10 šutrů a představa, že se vám to stane přesně ve chvíli, kdy se na chyt spolehnete a přenesete váhu, není moc příjemná. Nechci si tady hrát na nějakého chytrolína a radílka, ale fakt si na tohle dávejte majzla ;o)

Orla-Perc_09-2016_clanek-11

Počasí – bez debat jedna z nejdůležitějších okolností přechodu. Pokud jste (jako já) opravdu jenom turista s průměrnou kondicí, tak si stoprocentně počkejte na bezchybnou předpověď a sucho. Jít tuhle trasu za mokra nebo nedejsatan při námraze či na sněhu je pro „normálního“ člověka podle mě obrovský risk a osobně bych to nezkoušel ani omylem. Pokud by vás nahoře přecejen zastihla změna počasí (déšť, sněžení, silný vítr apod.), tak mějte pečlivě nastudované únikové trasy (které navíc nejsou vůbec jednoduché!) a nerozhodujte se ani na chvilku to zabalit, i kdyby to mělo znamenat únik do jiné doliny než jste měli naplánováno předem. Pokud chcete jako já sestupovat do Doliny Pięciu Stawów Polskich (měl jsem na chatě věci a zamluvený nocleh), tak poslední možností je sestup z Koziho Wierchu, což je bohužel dost na začátku celé trasy. Později už se do této doliny nedostanete a nezbude vám nic jiného než riskovat celý přechod až na Krzyżne nebo slézt na druhou stranu k Murowanci.

Orla-Perc_09-2016_clanek-12

Vybavení – doporučuje se helma, rukavice a někdy i ferratový set. Z těch cca 30 lidí, kteří šli OP ve stejnou dobu jako já, měli helmu tak dva nebo tři. Já ji neměl, ale neříkám, že se nemůže hodit. Když kolem Polky, která stála asi dva metry vedle mě při (mimochodem jediném!) čekání na řetězech, prosvištěl ve vzdálenosti cca pěti metrů šutr jak pěst, tak se mně postavily chlupy na celém těle a paní zbledla, jako kdyby uviděla ducha :o( Každopádně až shora uslyšíte volání „Uwaga, kamień!“, tak se přitiskněte ke skále, jako kdybyste s ní chtěli splynout ;o) Rukavice měli snad všichni, ale já je z batohu nevytáhl. Nebyla zima, takže železa na skále nestudila a přecejen jsem dal přednost přímému kontaktu rukou se skálou – připadal jsem si tak při lezení jistější. A ferratový set? Nevím no… jeden týpek se tam nacvakával k žebříku v místě zvaném Kozia Przelecz, ale jinak jsem ho u nikoho neviděl a připadá mně celkem zbytečné se s tím tahat. OP totiž není ferrata, tady železné pomůcky neslouží k jištění, ale k postupu. A samosebou nezapomeňte na dostatek vody, protože nahoře nenajdete ani kapku. Za mě bych řekl tak tři litry, ale samozřejmě každý má jiný pitný režim…

Orla-Perc_09-2016_clanek-13

Orla-Perc_09-2016_clanek-14

Zajímavá místa trasy? Tak těch je tolik, že snad ani nelze nic zásadně vyzdvihnout :o) Celý hřeben je prošpikován železnými pomůckami a pokud vás to na řetězích či kramlích baví jako mě, tak se nebudete nudit ani minutu. Pěknou zajímavostí je určitě třímetrový žulový viklan (nazývaný Chłopek) v sedle Zamarzła Prezełecz nebo osmimetrová „drabinka“ (žebřík) v kolmé stěně pod Kozim Wierchom s několikasetmetrovou expozicí. A pokud jste jako já nenarostli do nějaké větší výšky, tak váš morál možná prověří tzv. szczelina u Skrajnyho Granatu, což je asi 80centimetrový „překrok“ přes slušně hluboký skalní zářez. Přede mnou se tam zasekla jedna Polka a její manžel měl co dělat, aby ji přemluvil k překonání této překážky. Popravdě řečeno, taky jsem si chvilku ten jeden dlouhý krok rozmýšlel a hodně dobře si pohledem přeměřoval přesný centimetr došlapu na druhé straně :o)

Orla-Perc_09-2016_clanek-15

Orla-Perc_09-2016_clanek-16

Orla-Perc_09-2016_clanek-17

Výhledy na všechny strany jsou po celou cestu jak jinak než excelentní – Dolina Pięciu Stawów Polskich, Świnica, Kościelec, Valentková, Kriváň, Liptovské kopy (ach, tam bylo nedávno móóóc dobře), Czarny staw Gąsienicowy, Giewont, Červené vrchy, Západní Tatry, Belianky, … no a samozřejmě ten přenádherný zubatý hřeben Orlí stezky kolem vás ;o) Mně se po slunečném ránu kolem poledního zatáhlo a byl velký opar, ale i tak jsem si výhledy vychutnával jak o život…

Orla-Perc_09-2016_clanek-18

Orla-Perc_09-2016_clanek-19

Orla-Perc_09-2016_clanek-20

Orla-Perc_09-2016_clanek-21

Značení mají Poláci perfektní a nemusíte se bát, že byste ani v nepřehledných suťoviscích ztratili značku. Jediný drobný problém jsem (nejen já) zaznamenal na Kozim Wierchu, kde vede chvíli spolu černá a červená značka. Černá sestupuje zpět do Doliny Pięciu Stawów Polskich a červená pokračuje dále po hřebeni. Ze začátku ale dost lidí zmátne, že červená taky brutálně klesá a mají strach, aby omylem nesešli dolů, když chtějí pokračovat v hřebenovce. Tam jsem po nalezení značky exceloval se svým lingvistickým nadáním, když jsem skupinku Poláků navigoval ve stylu „czerwony szlak is there, ty panimáješ?“ :o))) Pěkně jim cukaly koutky, ale jak byli rádi, když viděli, že jim skutečně ukazuji správnou trasu! Pche, a pak že se ve světě nedomluvím ;o)

Orla-Perc_09-2016_clanek-22

Orla-Perc_09-2016_clanek-23

Sestup ze sedla Krzyżne, kde oficiálně Orla Perć končí, ke schronisku v Dolině Pięciu Stawów Polskich má trvat podle rozcestníku hoďku a půl, ale doporučuji tomu moc nevěřit. Pokud nejste fakt nabušený „terminátor“, tak toho po právě zdolané hřebenovce budete mít celkem plný kecky a ten sestup se tááhnééé jako sopel. Je k naštvání, že chatu vidíte „kousek“ před sebou přes údolí… skoro by stačilo natáhnout ruku a vzít si tam čerstvě natočené studené pivo, ale kdepak… vy ještě musíte pěkně obejít závěr doliny a kolem Wielkiho a Przedniho Stawu se teprve doštrachat ke schronisku. Trvalo mně to přes dvě hodiny a trošku jsem litoval, že jsem byl líný si vzít hůlky – tady by je moje kolena ocenila.

Orla-Perc_09-2016_clanek-24

Orla-Perc_09-2016_clanek-25

Orla-Perc_09-2016_clanek-26

Orla-Perc_09-2016_clanek-27

Orla-Perc_09-2016_clanek-28

U schroniska jsem přesně po 11 hodinách šlapání s neskutečně hřejivým pocitem splněného snu. Okamžitě si stoupám do fronty u bufetu a jdu si s točeným polským kelímkáčem za 8 zł sednout ven… taky se po namáhavé túře vždycky tak těšíte na pivo? :o) Hrknu ho tam, jdu si hodit věci na pokoj a chci si dát sprchu, jenže prd leda… Ještě před chvílí prý tekla aspoň studená, teď už jsou všechny sprchy mimo provoz – prý nějaká awaria :o( Co už teď? Jdu dolů do jídelny a dávám si vepřový šnycl s bramborami (kotlet schabowy z ziemniakami)  za 18 zł celkem v pohodě porce a chuťově taky OK… taková klasika. Snad až na ten kopr na bramborách :o) Mně to naštěstí nevadí, ale být tady moje milá Andělína a dostat na talíř milimetr kopru, tak mají Poláci ze schroniska do minuty kůlničku na dříví :o))) Jinak tam mají dobrou vychytávku, jak vás přivolat k okýnku, když je vaše jídlo připravené. Třeba na malofatranské chatě pod Chlebom dostanete lísteček a pak někdo zařve (před chatu přes mikrofon a reprák) vaše číslo. Tady dostanete po zaplacení takové zelené blikající elektronické „čudo“ s diodami (velikost asi 10×10×2 cm) a jakmile se vám to v ruce zběsile rozbliká, tak víte, že máte zvednout zadek a jít si pro gábl. Docela dobrá vymyšlenost :o)

Orla-Perc_09-2016_clanek-29

Rychle sním jídlo, kupuji dalšího pivsona a padám na lavičky před chatu, protože v jídelně je na chcípnutí – vydýchaný vzduch, smrad zpocených těl, vedro a výpary z kuchyně… ďábelská kombinace :o( S dalším pivem si jdu ještě do kuchyňky zalít svoje 3v1 a tohle lze (oproti českým či slovenským turistickým chatám) nutno Polákům jen závidět. V kuchyňce mají všichni k dispozici zdarma dřez s tekoucí vodou, prostředky na mytí nádobí, nějaké skleničky, hrnky, příbory, … dvě varné konvice… kdokoliv si tady může uvařit vlastní čaj či kávu, zalít si horkou vodou instantní potraviny, umýt si nádobí, … v několika zásuvkách dobít telefony. Dokud na to vidím, tak si čtu před chatou Bujón v šumienke od Mišo Diviaka, a přestože už jsem tenhle skvost jednou četl, tak se znovu chlámu až mně tečou slzy a Poláci kolem mě si nenápadně ťukají na čelo :o)

Po setmění to balím a lezu na cimře do spacáku. Je nás tady osm, ale nějací maníci sem ještě propašovali svoje kamošky a kámoše, takže se přestavuje nábytek a dělá se další místo na spaní na zemi. No síla :o) Všechny chodby venku před pokoji už jsou opět okupované do posledního centimetru nocležníky, kteří si svůj pracně vydobytý kousek podlahy drží snad už od oběda :o) A nejen vydobytý, ale i zaplacený – postel stojí 45 zł/os./noc, na zemi je to, tuším, za 20 zł. Před umývárkami i záchody fronty na hodinu… šílené! Zkouším nutkavé močopuzení zaspat, ale tři piva a kafe prostě neukecám, takže asi po půlhodině musím. Fronta se nezmenšila ani o fous, na zemi už se spí. Lidi si ve spacácích natáhli přes oči takové ty masky na spaní, do uší vrazili špunty a chrní. A nad nimi (a po nich) přešlapují desítky lidí toužících dostat se na hajzlík než bude pozdě, mlátí jim dveřmi u hlavy atp. Bizár jako prase :o) Když už přemýšlím o tom, že vylítnu ven a budu zdrhat někam za chatu do kosodřeviny, tak se otevřou dveře z jednoho WC a slečna, která měla být právě na řadě zaváhala, a na několik sekund se otočila ke své kamarádce. V tu chvíli neznám smilování, s močákem jak žárovkou ji natvrdo předbíhám a rychle se zamykám na hajzlíku. Ano, je to nečestné a nesportovní, a i přes dveře jsem pochytil spoustu nových polských nadávek, které jsem ještě neznal. Ale jsou chvíle, kdy člověk nemůže jinak :o)))

Ráno vstávám až po šesté, protože mám hafo času. V klidu si balím, dávám si před chajdou tatranku a nádherným horským svítáním začínám scházet zpátky stejnou cestou, jakou jsem v pátek přišel. Nahoře je ještě klid, ale dole v lese už začíná provoz v protisměru houstnout, a když vyjdu na asfaltku, tak je to to samé šílenství, co v pátek. Akorát teď jdou zase všichni nahoru a já dolů :o) Po nějakých 2,5 hodinách (od chaty) docházím znovu na hraniční přechod Lysá Poľana, a jelikož nechci odpuzovat při zpáteční cestě spolucestující v autobusech smradem, tak si jdu dát hned za mostem lehčí koupel do hraniční říčky Biela voda. V tom vedru a po třech dnech je ledová horská voda přímo balzámem. I když jsem se cestou flákal, jak to šlo, tak mám ještě skoro hoďku čas do příjezdu autobusu. Sedím na lavičce u parkoviště a nechápavě sleduji ranní nájezdy polských turistů. Znovu opakuji – je fakt neskutečné, kolik Poláků míří o víkendu do hor… takové davy nezažijete ani v červenci na Štrbském plese :o(

Orla-Perc_09-2016_clanek-30

Orla-Perc_09-2016_clanek-31

V Popradu mně asi za 3/4 hodinky frčí žlutý bus rovnou do Brna. Po usazení se zjišťuji, že podivná paní vedle mě trpí samomluvou a začínám tušit, že těch cca šest hodin k brněnskému Grandu bude na zbláznění :o) Navíc pořád – ale skutečně POŘÁD – něco přehrabuje ve velké tašce, kterou má pod nohami. Zanoří se pod sedadlo, chvíli šustí a hrabe, pak vytáhne prázdnou (!) umělohmotnou krabičku na jídlo, otevře ji, chvíli zkoumá, zavře, otočí o 90 stupňů a zase ji minutu se šustěním a hekáním vrací na dno tašky. A za pět minut to udělá znovu. A znovu. A znovu! A znovu!!! Mám sto chutí jí tu podělanou krabičku vzít a vyhodit z okna. Případně se jí zeptat, jestli čeká, zda se v té prázdné krabičce skutečně něco časem zhmotní :o))) A aby toho nebylo málo, tak si po chvíli nasadí sluchátka, pustí si na monitoru seriál Přátelé a celou – opravdu CELOU – cestu až do Brna co minutu vyprskává smíchy. Půlka autobusu se k nám při každém jejím výbuchu otáčí a pohledem mně naznačuje, jak se mnou soucítí :o)

Asi v půlce cesty se mně začíná dělat zle, nedobře… Ne z té paní (i když :o)), ale nějak na mě dolehla kombinace únavy z náročné túry, málo (nekvalitního) spánku, málo jídla nebo co… třepe se mnou zimnice, je mně zle od žaludku a bolí mě snad i vlasy. Zkouším to zaspat, ale vždy když už se začnu propadat do úlevného spánku, tak mě vyburcuje další výbuch smíchu té šílené baby vedle :o) V Brně mám co dělat, abych sebou při slézání schůdků z autobusu neseknul – je mně fakt mizerně. Ploužím se na vlakáč a ještě ke všemu cítím, že na mě jde solidní průjem, takže rychle do podchodu na hajzlíky. Půlhodinka večerním vlakem do domovských Rosic je utrpením a já už si představuji jenom vřelou sprchu a okamžité upadnutí do bezvědomí v posteli. Domů od vlaku se místo obvyklých 5–6 minut plazím snad čtvrt hodiny a přemýšlím, jestli se po cestě dřív (s odpuštěním) poseru, pozvracím nebo sebou seknu.

Andrejka má milovaná se mně chystala s výborným gáblem, ale já nejsem schopen polknout ani fň. Jen při pohledu na jídlo se mně navaluje :o( Bágl se špinavými, smradlavými, vlhkými věcmi upadá na zem v předsíni (vybalovat se bude jindy), polykám dva brufeny, lezu do sprchy a za brutální zimniční klepotice se plazím nahoru do ložnice, kde konečně padám do betle. A trvá mně pak skoro tři dny než se tělo dostává do normálu…


Závěrem…
Orla Perć byla můj obrovský sen, na který jsem myslel dlouhé tři roky, a který se mně letos konečně splnil. Jsem šťastný, skutečně šťastný. Když jsem před pár lety začínal s intenzivnějším šlapáním po kopcích a óóóbr zážitkem pro mě bylo i vyšlápnutí k jesenické Barborce, tak bych si ani omylem nepomyslel, co za čas dokážu zvládnout, a že si troufnu i na takovouhle potvoru polskou zubatou :o) Nějaké zdravotní problémy, které stejně po pár dnech odezněly, mně ani náááhodou nemůžou pokazit ten překrásný pocit z toho, že jsem to dokázal… z toho, co jsem viděl, zažil… a jak jsem si to užil. Už jsem to tady kdysi psal a rád to zopakuji – plňte si sny, dokud to jde aneb jak se říkalo v jisté reklamě: Až se ti promítne tvůj život, ať je na co koukat ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na čtyři spojovačky, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

012-zpod-sedla-Zawrat_Zadni-Staw-Polski_nad-nim-nasvicene-Hladke-sedlo-a-Valentkova_vzadu-Krivan_doleva-pak-stity-od-Strbskeho-pres-Koprovsky-k-Rysum-panorama_800px

023-nad-sedlem-Zawrat-smerem-k-Kozia-Przelecz_Zadni-Staw-Polski_nad-nim-Valentkova_vlevo-vzadu-Krivan_uprostred-vzadu-Liptovske-kopy-a-pak-Zapadni-Tatry_vpravo-Swinica-panorama_800px

058-u-Koziho-Wierchu_panorama-do-Doliny-Pieciu-Stawow-Polskich_800px

068-panorama-mezi-Kozim-Wierchem-a-Skrajnym-Granatem_Czarny-Staw-Gasienicowy_vlevo-Swinica_vzadu-vapencovy-Giewont-a-polske-Zakopane_800px


Na závěr přihodím ještě jedno dvoudílné video. Netočil jsem je já, pouze jsem je našel na YouTube a celkem dobře vám ukáže, na co se máte případně zhruba připravit, pokud vyrazíte na Orlu Perć ;o)





blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně