Filmový klenot opět zazářil!

Kdo nezabrousil ve středu 18. 11. večer na ČT2 může jen trpce litovat, případně mazat do půjčovny (ehm... nebo na torrenty, že? :o)). Dávali totiž jeden z nejoriginálnějších českých filmů, který kdy v moderní historii vznikl, a který se nedá k žádnému podobnému, mně známému, dílku přirovnat - Pějme píseň dohola. Tenhle snímek spadá naprosto dokonale do kategorie „milovat nebo nenávidět“... nic mezi tím :o) A asi jste pochopili, na které straně barikády tak nějak stojím já. A jsou mně naprosto ukradené všechny kritiky označující film za totální hovadinu! :o)



Prvotina scénáristického dua Hřebejk-Jarchovský (netřeba blíže představovat) pod režijním vedením Ondřeje Trojana spatřila světlo světa těsně po revoluci a zavádí nás do bizarního světa pionýrských táborů let osmdesátých. Směska naprosto famózních neherců a začínajících herců (Aňa Geislerová, Jiří Strach, Václav Chalupa) vytvořila neskutečně úchylnou koláž, podbarvenou neméně ujetou hudbou Zikkuratu a dotvářenou grafickou parádou mezititulků a titulků šumného Davida Vávry .

Pokud jste mladší ročníky a netrávili jste prázdniny v „osmdesátkách“ na táborech, nešmírovali holky ve sprchách nebo totálně ožralé vedoucí v táborové kuchyni, neztrapňovali se u nadpozemsky dementních her a scének u „posvátného“ ohně, neúčastnili se neméně jetých nočních stezek odvahy či večerních diskoték, asi vám Pějme píseň dohola nic moc neřekne. Mnohým mým stářníkům se však při vyslovení názvu filmu loudí na rty slůvko „kultovní“.

Na závěr si půjčím jeden velmi výstižný citát z internetové diskuze: „Ujetá komedie o ujetých lidech s dementním kulturistou a skvělou hudbou... zvláštní spojení, ale funguje skvěle :o)“

Tak Bizone, HU!



A kdo by měl málo, tak šup sem.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2018 Mach Napište mně