20.–21. 7. 2013
Přírodní park Svratecká hornatina aneb Kolem Vírské přehrady

Další krásný červencový víkend, další krásný letní výlet. Tentokrát na dva dny pod širák na Bystřicko…

V sobotu ráno nás vyzvedává Honza autem a ve stejné čtyřčlenné sestavě jako nedávno na České Kanadě vyrážíme směr Bystřice nad Pernštejnem. Obloha je teď ráno ještě modrá, ale při kafču na bystřické benzince už se zatahuje, a když vystupujeme v obci Písečné (start a cíl naší cesty), nebe už je plechové jak vrata. Je fajn, že díky tomu není takové vedro, ale na focení nic moc.

Písečné – Vítochov – Karasín – Vír – Chlum – Javorův kopec – Horní les – Nyklovice – Sulkovec – Na Jedli – Dalečín

cca 27 km

svratecka-hornatina_mapa1
Klikni pro přesun na mapy.cz

Zelená turistická značka vede z Písečného do vedlejší obce Vítochov s jednou z nejstarších památek na Moravě – hřbitovním raně gotickým kostelem sv. Michaela. Ve Vítochově se k zelené připojuje ještě červená značka a obě společně nás vedou kousek po silnici za vsí, následně doleva slušným stoupákem smrkovým lesem nahoru a poté už přes louky a pastviny s krásnými výhledy přicházíme do obce Karasín. Ta je známá především díky své lyžařské sjezdovce a rozhledně. Na rozhlednu se samozřejmě jdeme podívat, pak dáváme v bufetu pod rozhlednou nějaké drobné občerstvení, krátkou pauzu a šlapem dál.

Bystricko_07-13_clanek_1

Z Karasína nás vede cesta (červená TZ) přes pole s prvními výhledy na Vírskou přehradu a potom dlouhým sestupem lesem až k silnici těsně pod hrází přehrady. Děláme malou odbočku ze značené trasy a jdeme se na hráz mrknout. Kromě krásných výhledů na vodní dílo nás těší taky „dění“ na obloze, která se protrhává a objevuje se modro a sluníčko. Z hráze sestupujeme serpentinami po silnici až dolů k přepadu a potom procházíme samotnou obcí Vír. Narážíme hned na dvě otevřené hospody, ale jelikož víme, že nás čeká hodně slušný výstup na hřeben a nechceme nechat zatuhnout nohy, tak odoláváme a šlapeme dál. (Mimochodem, tohle si při svých pubertálních čundrech vůbec nedokážu představit! Minout v letním vedru otevřenou hospodu a hrnout se radši hned do kopce…? Pfff, asi fakt stárnu :o)).

Bystricko_07-13_clanek_2

Táhlý výstup lesem po modré TZ nám zpestřuje nějaký místní satan, který kolem nás prohučí na krosce a obdaří naše frňáky mrakem výfukových zplodin. Po nějakých 120 výškových metrech vycházíme z lesa na louky a je jasné, že to byl další kopec, který stálo za to vyšlapat. Krásné výhledy z lokality V Loučkách nemají chybu, zvlněná krajina Svratecké hornatiny je fakt překrásná. Po dalších loukách a pastvinách pokračujeme po modré přes vesničku Chlum a dál k přírodní památce Javorův kopec opět s úžasnými výhledy k údolí Svratky a Vírské přehradě.

Bystricko_07-13_clanek_3

Svratecká hornatina samozřejmě nejsou žádné Tatry, ale věřte tomu, že cesty nahoru‑dolů vám dají (obzvlášť v letním horku) celkem zabrat. Ale ty výhledy fakt stojí za to. A tahle slova stoprocentně platí například o výšlapu k rozhledně Horní les. Táhlý a docela prudký výstup lesem je odměněn naprosto famózním zážitkem ze zmíněné rozhledny. Tenhle telekomunikační vysílač je celoročně zdarma přístupný a rozhled na celé Bystřicko z výšky 62 metrů prostě nemá chybu! Přestože vzduch není úplně křišťálový, tak na severu dokonce vidíme siluety masivu Králického Sněžníku a Jeseníků. Překrásný zážitek! Po sestupu z rozhledny přijíždí tlupa asi dvaceti cyklistů plus nějací další pěší turisté, takže si medíme, jaké jsme měli štěstí, že jsme chytli půlhoďku, kdy jsme na Horním lese byli zcela sami.

Bystricko_07-13_clanek_4

Svačinka, napít a už nahazujeme bágle a jde se dál. Krásnými voňavými smrkovými lesy s borůvkovým podrostem scházíme po modré TZ do obce Nyklovice. Tam zrovna probíhá jakési setkání rodáků spojené s oslavami místních hasičů. Vedro už je fakt trochu úmorné, takže sedáme na zahrádku místní restaurace, dáváme jednu výbornou studenou točenou Poličku a pozorujeme cvrkot kolem. Nad silnicí plachta s nápisem „Vítáme rodáky“, hasiči v nažehlených uniformách, místní Andulky konečně se chlubící „těmi novými lodičkami“, babičky v květovaných šatech, strejcové v tesilkách a propocených košilích s prosvítajícím tílkem, děti upatlané od lízátek a sladkých limonád řádící na houpačkách, břinkající dechovka, … letní vesnická „sláva“ v celé své kráse… Miloš Forman by se tetelil blahem :o)

Z Nyklovic vycházíme po silnici nad obec (bez turistického značení) a míříme do vedlejší vesnice Sulkovec. Jelikož se nám nechce jít po silnici, tak v zatáčce u křížku scházíme polní cestou k lesu a následně pod dráty elektrického vedení vycházíme na další louky s dalšími krásnými výhledy směrem ke Karasínu. V tomhle úseku se opět osvědčily off‑line turistické mapy v mobilu, které před pár dny vydal Seznam, a které na tomhle výšlapu testuji v ostrém provozu. Jistě, mají ještě řadu nedokonalostí a našla by se spousta vylepšení (moc pěkně to shrnul třeba Pixy), ale i tak je to paráda a jde se podle toho jedna radost. Pro mě osobně konec otravného rozkládání a skládání papírové „plachty“ a zápasení s ní ve větru ;o)

Bystricko_07-13_clanek_5

Do Sulkovce vcházíme areálem zemědělského družstva a já už se těším, až se předvedu s překvapením, které jsem si připravil. Ještě krátký dotaz v místní hospodě a vedu své spoluvýletníky k pěkně opravenému statku s bílou fasádou, jenž se nachází hned za zmíněnou krčmou. Tam je zkouším ze znalosti filmových reálií a když nahodím nápovědu, že se nacházíme v rodném kraji Vojtěcha Jasného, okamžitě z Áji a Honzy vypadává „Všichni dobří rodáci“. A je to tak. Ve statku, na který se právě díváme, bydlel filmový František (Radoslav Brzobohatý). A jelikož považuji zmíněný film z roku 1968 za ten úplně nejvíc nejlepší z celé historie naší kinematografie, tak je pro mě tahle chvíle docela silným zážitkem. Dům najdete tady, a i když je to přinejmenším divné, tak jsem si ho zapomněl vyfotit :o) Tudíž jeho současnou podobu musíte případně omrknout na úvodní stránce webu obce Sulkovec (fotka vpravo s podzimním javorem) anebo v článku na jihlavské idnes.

Ze Sulkovce odcházíme po zelené TZ do zalesněného kopce za vesnicí a na druhé straně vycházíme opět na úžasné louky a pastviny s dalekými výhledy. Ještě vycházíme na lokalitu s všeříkajícím názvem Vršek a nahoře na kraji luk shazujeme ve stínu lesa batohy a dáváme pauzu. Slunce už pomalu začíná klesat, stíny se dlouží a dechberoucí podvečerní výhledy do překrásné krajiny mně skoro berou řeč. Jestli tohle není léto podle mých představ ve své krystalické podobě, tak už nevím ;o)

Bystricko_07-13_clanek_6

Asi po čtvrt hodince oddychu a kochání pokračujeme dál podél totálně šíleného socialistického pomníku partyzánům v lokalitě Na Jedli. Bylo to tak hnusný, že jsem ani nevytáhl foťák. Představte si uprostřed lesa tři ohavné betonové monolity se samopalem na každé straně… chudáci partyzáni, tomu říkám „pocta“ :o( Nakonec se mi podařilo fotku památníku vygooglit, tak aspoň pro představu (foto: djmojmir).

Kousek od téhle zrůdnosti vychází cesta opět na kraj lesa a my se v podvečerním slunci zas a znovu těšíme z krásných výhledů (tentokrát k severu, směrem na Jimramov) a úžasné přírodní scenérie s roztroušenými balíky sena na pastvinách. Fotím jak o život a nemůžu se té parády nabažit. To jsou jedny z těch chvil, kvůli kterým vyrážím zas a znovu ven ;o)

Bystricko_07-13_clanek_7

Zacházíme do lesa a stále po zelené TZ sestupujeme dolů do Dalečína – cíle naší dnešní cesty. Už jsme za celý den celkem pěkně uťapaní a hladoví, poslední kus se jde navíc nepříjemně po silnici, takže všichni máme v hlavách už jen jednu představu – večeři a orosené pití :o) V Dalečíně ještě odbočujeme ke zbytkům místního hradu s hezkým podvečerním výhledem na obec a pak už hledáme jen a pouze hospodu. Ta se jak na potvoru nachází na úplně druhé straně dlouhé vesnice a ještě navíc v kopci. Poslední metry už jdeme fakt „na krev“ :o)

Kuchaře bohužel prošviháváme o půl hoďky (kdyžtak s tím počítejte, v Ditta baru vaří jen do sedmi!), ale aspoň nám usměvavá servírka ohřívá každému 200gramovou ďábelskou klobásu s čerstvým chlebem a hořčicí. No a pak už jen relax na pěkné zahrádce před hospodou, pár piv a karty až do půlnoci. S výběrem místa na spaní se moc nemažem a zalamujeme to pár desítek metrů od hospody na kraji vesnice u cesty a traktorové vlečky :o) Testujeme s manželkou poprvé fólie Tyvek (k sehnání a více o nich tady) a taky naše nové Husky EVOmatky s aluminiovou vrstvou. K ránu je trošku chladno, protože je nádherná jasná noc, ale já si připadám, jak kdybych ležel na podlaze příjemně vyhřáté podlahovým topením… super.

Bystricko_07-13_clanek_8

Dalečín – Velké Janovice – Pletenice – Písečné … (+ Zubštejn)

cca 7 km (+ 1–2 km)

svratecka-hornatina_mapa2
Klikni pro přesun na mapy.cz

Vstávám tradičně první už před pátou a zatímco ostatní „medvědi ještě chrní v brlozích“, beru foťák a číhám na svítání. Slunko se pomalinku vynořuje nad protější hřeben a postupně nasvěcuje okolní krajinu. V údolíčku pod námi se válí chuchvalce ranní mlhy, na okolních pastvinách bučí krávy, u lesa se pase srnka v orosené trávě a první paprsky pronikají kolem věže kostelíka na protější stráni… magické momenty, které mně navždy utkví v hlavě. Nádhera!

Bystricko_07-13_clanek_9

Po šesté vylézá ze spacáků zbytek „posádky“, nějaká ta hygiena, snídaně z vlastních zásob, sbalit a vzhůru na cestu. Hned od našeho ležení vybíhá žlutá TZ pěkně svižně nahoru, takže si dáváme po ránu pěkně do těla. Na kopci procházíme lesíkem a na jeho druhé straně čeká opět odměna v podobě dalekých rozhledů po tomhle úžasném koutu naší země. Přes voňavé louky a mezi malými políčky scházíme do vesnice Velké Janovice. Na jejím druhém konci, když značka odbočuje ze silnice, narážíme na volně přístupnou třešeň u lesní cesty obsypanou krásně zralými plody a tak se ládujeme sladkými srdcovkami až kolem nás pecky lítají. A po pár desítkách metrů nacházíme přímo v trávě na cestě shluk velkých i menších křemenáčů. Bereme je, a i když se pak doma ukáže, že jsou z velké části červivé, na jeden malý balíček do mrazáku plus na jednu smaženici to stačí.

Bystricko_07-13_clanek_10

Pokračujeme po žluté přes čistý smrkový les s borůvčím a malinami (další přesnídávky) a na jeho konci na rozcestí Pletenice přecházíme na zelenou TZ směřující do Písečného k autu. Zlátnoucí pole a daleké výhledy opět nenechávají v klidu můj foťák a my se pomalu a v klidu loudáme touhle esencí léta ke konci našeho výletu ;o)

Bystricko_07-13_clanek_11

Autem se pak ještě přesunujeme do nedaleké obce Pivonice a jen tak nalehko si vyšlapáváme kopec k zachovalé zřícenině jednoho z největších moravských hradů – Zubštejna. Pár desítek minut couráme po hradě (opět moc hezké daleké výhledy směrem na Bystřici n. P. a Štěpánov n. S.), scházíme k autu a výborný oběd v Bystřici v restauraci Rozhledna na náměstí zakončuje tenhle po čertech povedený dvoudenní výšlap.

Bystricko_07-13_clanek_12

Pokud se nebojíte občasného výstupu do kopce a máte rádi rozmanitou krajinu, kde se střídají pole, louky, remízky, lesy, pastviny, malé vesničky, … vše okořeněno rozhlednami, zříceninami a vodní nádrží, tak neváhejte a vyražte na Svrateckou hornatinu. Jistě jste pochopili, že moje doporučení máte ;o)

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Bystřicku a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně