Ronnie, gratuluji!!!

Další mistrovský snookerový Sheffield je za námi a děly se tam letos věci…

Už jen vyřazení řady ostřílených matadorů v úvodní části šampionátu bylo nemalým překvapením a jen ukázalo rozmanitost této úžasné hry, kde je možné opravdu vše. Například světová jednička Selby se poroučel v prvním kole a jeho tristní výkon omlouvají snad jen zdravotní problémy. John Higgins – je potřeba k tomuto jménu něco dodávat? A přesto byl rád, že se prodral výsledkem 10:9 z prvního kola přes kvalifikanta Lianga, v druhém kole si ho „dal k večeři“ legendární Stephen Hendry. No a když jsme u něj – co dodat k jeho oficiálnímu ukončení kariéry, které oznámil právě letos v Sheffieldu? Je škoda, že už ho nebudeme na okruhu vídat, ale na druhou stranu má svoje odehráno a jeho zářez v historii snookeru a šampionátů bude zářit ještě hodně dlouho. Vždyť nikomu jinému se nepodařilo zvednout nad hlavu pohár v Crucible sedmkrát!!! Díky a nashle, Stephene!

Pojďme ve zkratce k dalším hráčům a jejich výkonům na letošním mistrovství…

Shaun Murphy – moc ho nemusím a tak mě jeho vyřazení v prvním kole mladým dravcem Jonesem celkem škodolibě potěšilo ;o)
Stephen Lee – to samé v bleděmodrém ;o)
Neil Robertson – Australan letos předvedl takový standardní, ničím nevybočující výkon. V zápase s Ronniem, kdy byl vyřazen, byl nemastný‑neslaný a po zásluze prohrál.
Peter Ebdon – zná ho vůbec ještě někdo kvůli snookeru nebo už je z něj jenom dvorní psycholog Aliho? Samozřejmě přeháním, ale víte, jak to myslím…
Mark Allen – eh, tomuhle bouřlivákovi pořád nějak nemůžu přijít na chuť. Z letošního mistrovství si ho budeme pamatovat asi jen kvůli tomu, jak se za stavu 6:9 s Cao Yupengem radoval z potopení poslední černé a nějak si v té radosti nevšiml, že spadla i bílá. Což byl v důsledku konec zápasu a celého turnaje pro Allena :o)
Mark Williams – nějak neměl šťávu a přes budoucího vítěze neměl šanci projít.
Jamie Jones – další z mladých útočníků, který se se svým drzým až bezhlavým stylem málem prostřílel až do semifinále. Tohle jméno si budu pamatovat, až trošku vyzraje, tak těm starým pardálům ještě ukáže.
Ryan Day, Barry Hawkins, Matthew Stevens – všichni tři mě strašně příjemně překvapili! Hlavně Matt hrál krásnej snooker, bavil se tím, a to, že skončil na tágu Ronnieho těsně před branami finále, nelze ani omylem brát jako zklamání nebo špatný výsledek. Thumbs up!
Stephen Maguire – kdyby mně někdo před semifinále s Alim tvrdil, že to Maguire projede, tak bych si hodně zostra poklepal na čelo. Nemá cenu nic dodávat, Stephen to nezvládl a skončil letos v semifinále.
Judd Trump – jeho famózní a dechberoucí pětadvacetiframová bitva s Alim byla ozdobou letošního šampionátu a ať už fandíte komukoliv, musíte uznat, že to bylo podívaná pro bohy!!! Já bohužel fandím Juddovi, takže ten závěr pro mě byl hodně smutnej. O to víc, že manželka fandí Alimu :o))) Kdyby Judd letos v Sheffieldu vyhrál, tak mohl sesadit z postu světové jedničky Marka Selbyho a potajmu jsem v to doufal :o) Teď už vím, že i kdyby přešel přes Kapitána Allistera, tak by turnaj nevyhrál. Ale stejně hraje úžasně! ;o)

No a to nejlepší na závěr…

Allister „Captain Ali“ Carter – mám tohoto sympaťáka a jeho hru hodně rád, ale přiznávám, že před turnajem bych ho na finalistu netipoval ani náhodou. Zmíněná bitva s Juddem ho podle mě hrozně nakopla a to mu pomohlo dostat se až skoro na vrchol. Možná i „psycho‑spolupráce“ s Ebdonem na tom má nezanedbatelný podíl. Bohužel (pro Aliho) na něj ve finále čekal…

Ronnie „The Rocket“ O’Sullivan – co k tomuto jménu a jeho letošnímu výkonu a vítězství dodávat?!?! Ronnie se snookerem bavil jako už dlouho ne a byla čirá radost jeho výkony sledovat. Jak kdysi kdosi trefně poznamenal: „Nad O’Sullivanem můžete vyhrát jenom tehdy, když on vám to dovolí.“ Tahle slova se letos v divadle Crucible přetavila ve stoprocentní pravdu a Raketa to nedovolil nikomu. Hodně příjemně mě překvapila jeho nadmíru zodpovědná a přesná hra do jistot, kterou dříve moc nevyznával. Strašně mu jeho čtvrté vítězství na World Snooker Championship přeji a sledovat, jak drží v jedné ruce synátora, v druhé vítězný pohár a od stropu sálu se sypou konfety bylo… eh… prostě NÁDHERNÉ!!!

PS: Nesmím zapomenout ještě na jednu úžasnou postavu mistrovství, kterou byla velesympatická a všem známá rozhodčí Michaela Tabb. Její výkon ve finále byl stoprocentní, i když v jednu chvíli se při přenastavování růžové pěkně zapotila :o) Použít víc než jedno „markovátko“ jsem osobně viděl poprvé v životě. Ostatně její slova o téhle situaci na Twitteru hovoří za vše: „Wow, what a session that was! I was shaking so much with that pink, I was scared I would knock the balls everywhere! Lol Game on now! :-)“


Takže to byl letošní šampionát z mého pohledu. Sledujete snooker? Baví vás tahle hra gentlemanů? Máte jiný názor na něco z výše uvedeného? Další postřehy…? Napište do komentářů…

world-snooker-championship-2012

blog comments powered by Disqus
© 2005–2018 Mach Napište mně