5.–6. 4. 2014
Rychlebky a Králický Sněžník

Déšť, mlha, oblaka, vítr, sníh i slunečno na dvoudenním treku z Ramzové přes Smrk, Kladské sedlo, Králický Sněžník a vodopády Prudkého potoka do Vysokých Žibřidovic…

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_mapa
Klikni pro přesun na mapy.cz

V sobotu před devátou vystupuji z vlaku v Ramzové, kde mě vítá jednolitá šedivá zamračená obloha a já pomalu začínám tušit, že minimálně dneska si plánovaného sluníčka moc neužiji. Ale co, hlavně že jsem „na kopcích“ a mám před sebou dva dny samoty v krásné přírodě. A navíc, jak se říká: „Neexistuje špatné počasí, je jenom špatně vybavený turista“ ;o) Z vlaku se mnou vystupuje asi desítka dalších výletníků, ale naštěstí všichni míří na druhou stranu než já, takže ski areálem procházím sám a kousek nad ním začínají padat první dešťové kapky. Chvíli šlapu dál, ale vydatný jarní deštík má takovou intenzitu, že i když softshellka i kalhoty mají DWR úpravu, tak nechci riskovat promočení. Takže pauza a rychle natahuji marmoťácké nepropro hadry, které jsem ještě v „ostrém provozu“ neměl možnost vyzkoušet. Navýsost oceňuji celorozepínací nohavice u kalhot, protože se člověk nemusí vyzouvat. V situaci, kdy vám prší na hlavu, všechno kolem je mokré, takže se nemáte kam posadit, a poskakovat v ponožkách po blátě či mokré trávě se vám nechce ani trošičku, je tahle vychytávka k nezaplacení. Sice to chce trošku cviku při oblékání, při vysvlékání zase člověk vypadá jako striptér, ale za tu pohodu a rychlost to stojí :o) Na bágl natahuji pláštěnku a jde se…

Cesta vede hned od ski areálu svižně do kopce a po místním červeném značení stoupám na Smrk coby nejvyšší vrchol Rychlebských hor (1127 m n. m.) Horský smrkový les kolem mě má krásnou deštivou atmosféru a já si užívám totálního ticha a samoty. Ve vyšších partiích je všude kolem tolik borůvčí, že se ani nedivím, že se někdy Rychlebkám přezdívá „borůvkové hory“. Však si moc dobře pamatuji, jak jsme se na nich s manželkou v létě 2007 pásli kolem Borůvkové hory. Kromě borůvčí se taky objevují drobná políčka sněhu, který tady ještě na některých stinných místech nestihl roztát. Na Smrku dávám v přístřešku chvilku pauzu, láduji se epesním švestkovým koláčem od mé milované ženušky a jelikož déšť neustává, nemá cenu vyčkávat dál. Ještěže je teplo a hlavně bezvětří… kapuci na hlavu a frčí se dál…

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek1

Od teď povede má celá dnešní cesta od patníku k patníku po česko‑polských hranicích. Vycházím z lesa a v dálce za oblačností se na obzoru matně rýsuje silueta Králického Sněžníku – mého dnešního cíle.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek2

Přecházím Brousek a Travnou horu a za neustálého vytrvalého deštíku si vychutnávám tajemnou atmosféru hlubokých a liduprázdných hraničních hor a lesů. U neznačené odbočky k chatě Paprsek mně probleskne hlavou kacířská myšlenka to tady zabalit, sejít na chatu, vyžebrat nocleh, zrušit se Šerákem, přespat v peřinách a ráno v klídku sejít do Starého Města na vlak :o) Rychle zaháním tyhle zrádné nápady a za neustávajícího deště pokračuji dál po hranici.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek3

Přes Bílé kameny a Dzial docházím na Polskou horu (1106 m n. m.), kde se cesta prudce stáčí k jihozápadu na Kunčický hřbet. Při sestupu z Polské hory potkávám partičku asi deseti Poláků jdoucích opačným směrem a jeden z nich má na báglu přivázaný krásný a pravidelný jelení shoz, který musel najít někde cestou. Docela závistivě se po něm otáčím – něco takového se mně ještě nikdy najít nepodařilo. Pokračuji v sestupu deštivým lesem a v tom je najednou „něco jinak“. Zastavuji se, přemýšlím, dumám… a najednou mně to dochází – neprší! :o) Po čtyřech hodinách vytrvalé jarní zálivky už kape jenom ze stromů. Shazuji nepropro bundu a kaťata a v duchu posílám pozdravy do Marmotu, protože jejich oblečení splnilo přesně to, co se od něj očekává. Kromě nepatrné vlhkosti na ramenou (kde dostává zátěr na bundě nejvíc zabrat od popruhů od báglu) jsem naprosto suchý a hlavně „nezapařený zevnitř“. Přestože je nezvyklé teplo, tak stačilo mít polorozepnuté nohavice a větrání pod pažemi a žádná zásadní kondenzace vlhkosti na vnitřní straně oblečení se nekoná. A dokonce i letní trekové botky s „jakous‑takous“ membránou tenhle čtyřhodinový deštík zvládly úplně v pohodě a uvnitř není ani kapka. Paráda!

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek4

Pokračuji přes Kunčický hřbet na Chlupenkovec, kde potkávám dva polské kluky, kteří se mě na něco ptají. S úsměvem a omluvným pokrčním ramen jim dávám najevo, že jim nerozumím. Taky se usmějí, zabrblou něco jako „pan jzie z Czieska“ a jdou dál. Kua, jestli mně ještě někdy někdo bude tvrdit, že čeština a polština jsou příbuzné jazyky a polštině se dá v pohodě rozumět, tak ho plácnu po papuli tím nejtlustším česko‑polským slovníkem :o) Tuhle situaci už jsem zažil několikrát a nerozumím polsky ani prd. Ale ANI PRD! :o)

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek5

Z Chlupenkovce pak scházím stále po hraničních patnících úžasně zamlženými lesy do Kladského sedla. Když už tady po několikáté zmiňuji patníky… až se někdy budete nacházet na česko‑polských hranicích, tak si schválně všimněte, že do kamene vytesané písmeno P (Polsko) je o dost větší než ČS (původní Československo). A jestlipak víte, proč tomu tak je? Aha? Nevíte? Tak já vám to řeknu ;o) Když se pořádně na hraničník podíváte (neplatí to úplně pro všechny, ale pro většinu ano), tak zjistíte, že písmeno P bylo původně D (Deutschland). Po II. světové válce, odsunu Němců a změně hranic pak Poláci pouze „přitesali“ spodní kolmou nožku a z déčka tak vytvořili písmeno P. Tolik zajímavá vsuvka z historie ;o)

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek6

V Kladském sedle, které geograficky odděluje Rychlebky od masivu Králického Sněžníku, se přímo na hraničním přechodu (díky Schengenu samozřejmě spíše „bývalém“) nachází chata Sedlo. Ani jsem nečekal, že v tomhle počasí bude otevřeno, ale opak je pravdou a usměvavá chatařka mně nabízí na výběr z několika druhů lahvových a plechovkových piv. Podle pípy se dá předpokládat, že za letního vyššího přílivu turistů tady mají i točené. Beru si lahváča ke stolku ven před chatu, koukám do zamlženého lesa, popíjím a je mně prostě báječně. Je teprve něco po třetí hodině, takže času hafo, protože mě čeká už „jenom“ cca tříhodinový výstup na Králičák a stmívá se teď až o půl osmé. Navíc je mně už definitivně jasné, že skrz počasí se nahoře žádné výhledy a západy slunce dneska konat nebudou, takže opravdu není kam spěchat.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek7

Kolem půl čtvrté se zvedám a pomalu začínám stoupat stále po hranicích na Králický Sněžník. Cesta je místy slušně strmá, ale jak jsem psal – mám čas, takže se fakt nikam neženu a pomalinku v klidu stoupám vytrvale vzhůru. Kousek nad Hraniční horou se polská zelená TZ vedoucí „po patnících“ dotýká naší červené a modré, ale já se držím dále hranic. V těchto vyšších polohách už značně přibývá sněhových políček, a kde neleží sníh, tam je země fest podmáčená po deštích a vodou z tajícího sněhu.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek8

Místy je to spíš na holínky než na letní trekovky na mých nohách, ale snažím se skákat po kamenech a kořenech, jak to jen jde a držím nohy v suchu. V sedle Stříbrnická už toho mám ale dost, opouštím podmáčené bažiny na polské hranici a přecházím na českou červenou TZ vedoucí po zpevněné cestě. Vody je i tady dost, ale je to přecejen o něco lepší. Procházím kolem Francisky (chata HS) a po vynoření se nad horní hranici lesa mě čeká svižný vítr, vlhká oblačnost kolem mě a viditelnost tak na pět tyčí. Možná si řeknete, že je to pech, se sem vyštrachat v takovém nečase, ale věřte nebo ne, já jsem nadšen. Nikde samozřejmě ani noha a atmosféra je prostě dokonalá… fakt mě to baví ;o)

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek9

Už předem jsem si naplánoval, že pokud to bude možné, tak přespím u bývalé Lichtenštejnovy boudy, jejíž zbytky poskytují příjemné závětří. Navíc je to místo zdusávané každoročně tisícovkami turistů jdoucími se vyfotit u sošky slůněte, takže přírodě rozhodně postavením stanu na pár hodin neublížím ani co by se za nehet vešlo ;o) Jelikož potřebuji vodu, tak pokračuji kolem slůněte až k prameni Moravy a následně se vracím. Přímo na vršek Králického Sněžníku tentokrát nepůjdu… už jsem tam párkrát byl, stejně tam není skrz mlhu vidět na krok a fakt si nepotřebuji dokazovat, že ještě těch pár set metrů nahoru dojdu a „udělám si čárku za dobytí vrcholu“ ;o) Stavba stanu mně nezabírá ani deset minut, doplňuji potřebné kalorie ve formě pečeného bůčku s chlebem, ještě se chvilku kochám tichem a mlžnou atmosférou a pak už zalézám do peří. Chci si ještě chvilku číst, ale nějak mě to příjemné teplo spacáku uspává, takže kolem osmé už chrním jak mimino.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek10

Ve dvě ráno se budím teplem a normálně musím na chvíli rozepnout spacák a mikinu a „vyvětrat se“. Pak to hrnu až do půl šesté, kdy mě budí hodně solidní poryvy větru. Jsem sice ukryt za zídkou, ale vichorec jak na potvoru fučí podél ní, takže chvílemi mám stan skoro připlácnutý na obličej. Nicméně kotvil jsem poctivě a duralové pruty mého Pinguina drží jak helvétská víra… teď už vím, že s tímhle stanem se rozhodně větrnějšího počasí bát nemusím. A co se vysrážené vzdušné vlhkosti týče, tak opět nenacházím ráno na vnitřní straně stanu, na spacáku ani nikde jinde jedinou kapičku… odvětrávání výrobce fakt vychytal.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek11

Kolem šesté vylézám ze spacáku, nezbytná špetka hygieny, tatranka ke snídani, sbalit a pokračuje se dál. Počasí tady nahoře je stejné jako večer, a i když se slunce snaží chvílemi prodrat oblačností, je vidět akorát tak ke slůněti. Sestupuji stejnou cestou kolem Francisky a najednou koukám – objevují se stíny od sluníčka a místy se oblaka trhají a vykukuje modrá obloha. Že by se to nakonec vylepšilo? Uvidíme…

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek12

Dorážím do sedla Stříbrnická, kde se odpoutávám od včerejší trasy a po modré vystupuji na Stříbrnickou (1250 m n. m.). z jejíhož úbočí se otevírá pěkný zpětný výhled na Králičák. Když vylezu z lesa za Stříbrnickou, padá mně čelist, protože příroda si tady pro mě nachystala zas takovou podívanou, že nezažít tento víkend nic jiného, tak tohle za to stálo! V údolí nad Starým Městem, které se rozprostírá mezi touhle částí králickosněžnické podkovy a hřebeny Jeseníků (ve směru Keprník, Vozka ap.) se válí obrovské kupy nízké oblačnosti jak bublající pěna v obrovském hrnci. Popocházím blíž k okraji hřebene a s hubou dokořán sleduji v dokonalém tichu horského rána tuhle překrásnou podívanou… uff, mráz po zádech!!!

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek13

Po dostatečném pokochání a focení pokračuji dál horským lesem k Černé kupě a Mokrému hřbetu. A jestli jsem si včera myslel, že jdu po podmáčené půdě, tak to jsem netušil, co mě čeká tady. Les je doslova poset sněhovými poli a podmáčený je tak, že je to skoro na plavky a koupací čepici ;o) Když zkouším jít tajícím sněhem, propadám se do půl lýtek (skoro jak v prosinci na Vozkovi :o)), a když zkouším sněhová pole obejít, zajíždím do mechu a rašeliny rychleji než král Já I. hledaje dcerku svoji ;o)

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek14

Namáhavý a pomalý postup tímto terénem končí až kousek pod vrchem Sušina (1321 m n. m.), kde přecházím na zpevněnou širokou cestu (červená TZ) a kolem několika řopíků z linie pevnostního opevnění docházím k rozcestí Mokřiny. A tady začíná další překrásná část tohoto výšlapu – kaskády Prudkého potoka. Obloha se protrhává čím dál víc a slunko už svítí skoro stabilně. Což je na jednu stranu moc fajn, ale na stranu druhou bude z focení vody na dlouhý čas prd :o) Podél Prudkého potoka jsem ještě nikdy nešel a po tom, co jsem si o tomhle kousku přírody dohledal předem na netu, jsem se těšil jako hrom. A hned první metry divoké stezky podél neskutečně nádherného horského potoka ukazují, že bylo na co se těšit!

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek15

Bystřina si to drandí v krásném zářezu horského údolíčka a cestou vytváří spoustu kaskád, peřejí a vodopádků… obzvlášť teď na jaře za vyššího stavu vody. Cesta, která vede kolem potoka, patří k mírně náročnějším trasám, ale zase nějak extrémně se toho bát nemusíte… prostě jenom občas přelezete nějaký ten kámen nebo spadlý strom. Pokud znáte vodopády Bílé Opavy ve vedlejších Jeseníkách, tak je to hodně podobné. I když na rovinu – Prudký potok se mně možná líbí o malinko víc ;o) Taky mně dochází voda, takže neváhám a za použití Sawyer filtru dobírám rovnou z potoka. Miluji tuhle věcičku! ;o)

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek16

A když jsem zmínil Bílou Opavu, tak je tu další podobnost. I tady řádil orkán Kyrill a v dolní části jsou jeho pozůstatky dodnes hodně čitelné. Kalamitní dřevo už sice bylo vytěženo, ale odlesněné svahy a několik lesních velikánů padlých v potoce a přes cestu ukazuje, jakou sílu v lednu 2007 vítr měl.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek17

Mezi rozcestníky Kaskády Prudkého potokaPod srubem je potřeba potok několikrát přejít z jednoho břehu na druhý. Asi na dvou místech jsou lávky v různém stádiu rozkladu (ale dá se), jednou je potřeba přeskákat po kamenech nebo naplavených kmíncích. Za letního sucha to bude pohodička, teď to byl sice trošku adrenalin, nicméně zmákl jsem to (zaplaťsatan za trekové hůlky). U zmíněného rozcestníku Pod srubem přecházím na zpevněnou skorosilnici, po které svižně mažu až k moc hezké hájence Bystřiny (pramen pitné vody). Kdybych chtěl, tak po silnici můžu pokračovat až do Vysokých Žibřidovic k vlaku (červená TZ), ale kdo by dobrovolně šlapal asfalt? Takže u hájenky přecházím na modrou značku, která mě krátkým, ale celkem prudkým stoupákem vyvádí na louky a pastviny nad zmíněnou obcí, kam mířím. Na to, abych to vzal po modré až do Vysoké a následně po žluté do Žibřidovic už nemám čas, takže to v lokalitě Cibulka stáčím na neznačenou polňačku mezi pastvinami, která mě dovede dolů do obce.

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek18

Ještě než tam ale sejdu, tak přichází další úžasný úsek výletu. Už pastviny se solitérními stromy a výhledy na okolní lesy na Cibulce jsou nádherné, ale když přelezu kolem vršku Větrovec a otevře se přede mnou krásné panorama, čelist opět padá až kamsi na prsa. Spektakulární výhled od Rychlebek nad Starým Městem přes zvlněnou podhorskou krajinu kolem Vysokých Žibřidovic až po kopce nad Hanušovicemi, to vše zarámováno vrcholky Jeseníků přímo naproti, opravdu bere dech. Dost mě mrzí, že počasí nepřeje focení (opar, špatné světlo) a představuji si tady stát při západu slunce (nízké světlo za zády) za skvělé viditelnosti a s foťákem na stativu. Uff, to by bylo panorama! Takhle se musíte spokojit s tím, co jsem z toho vší silou „vydoloval“ ;o) Ale každopádně zážitek si z těchto míst odnáším hodně silný…

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek19

Jelikož jsem se focením a kocháním zdržel víc než je zdrávo a potřebuji chytit v Žibřidovicích vlak, nasazuji ostré tempo a beru to po pastvinách cestou necestou dolů do vesnice. Tou jenom proletím a polňačkou za vsí mířím k lesu… vlaková zastávka je totiž o dost jinde než vesnice samotná. Říkám si, že místní budou mít určitě nějakou cestu přes les k vlaku vydupanou, ale buď prd nebo jsem ji nenašel. Zběžně koukám na GPSku a beru to zatraceně strmým krpálem bez cesty direkciál dolů lesem. Když mě les vyplivne na silnici, zjišťuji, že stojím asi sto metrů od nádražní budky a do odjezdu vlaku zbývá asi 15 minut. No nejsem já šikulka?! :o) Stíhám ještě malou svačinku, převlíct propocené triko a to už přijíždí motoráček řady 810 zvaný „autobus“, aby mě odvezl do nedalekých Hanušovic. Když si rovnou u mašinfíry kupuji ve 13:20 hod. jízdenku, tak si uvědomuji až neuvěřitelnou skutečnost – tohle je PRVNÍ člověk, kterého dneska vidím! Nááádhera! (Tím nemyslím vzhled toho fíry, ale fakt, že jsem celý den nepotkal živou duši ;o)).

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek20

Na hanušovickém nádru naproti pivovaru Holba posedím půl hoďky a pak už mě přímý vlak odváží zase zpět z krásných kopců do poněkud nudnějších brněnských nížin…

rychlebky-a-kralicky-sneznik_04-2014_clanek21

Závěrem…
Úžasné, úžasné, úžasné dva dny o samotě v kopcích!!! Ověřil jsem si funkčnost vybavení v náročnějších podmínkách a prošel zhruba 43 km (cca 1500 výškových metrů nahoru, cca 1800 dolů) překrásnou přírodou za zvláštního počasí. Za necelých 30 hodin jsem zažil déšť, hustou mlhu, bezvětří i silné větrné poryvy, viděl jsem oblaka nade mnou, kolem mě i pode mnou, šlapal jsem sněhem, vodou i suchými pastvinami, hřál se na sluníčku, užíval si divokosti a krásy Prudkého potoka, kochal se výhledy nad Žibřidovicemi… a při tom všem potkal jenom asi deset Čechů, patnáct Poláků a hospodskou na Kladském sedle ;o) Jestli hledáte klid a krásnou přírodu, zkuste tenhle kout naší vlasti. Nejlépe samozřejmě mimo sezonu, protože jinak budete stát třeba u pramene Moravy v dvacetiminutové frontě :o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně