7. a 8. 3. 2015
Rychlebské hory koncem zimy

Toužil jsem ještě jednou tuhle sezonu provětrat sněžnice.

rychlebky_03-2015_clanek_mapa
Trasa měří cca 23 kilometrů a našlapete nějakých 900 m nahoru a 1300 m dolů…

Je fakt, že když se v sobotu brzo ráno přesunuji z jarního Brněnska přes celou Moravu, tak vypadám se sněžnicemi na báglu jako povedený exot a ještě v Branné a Ostružné si při pohledu z okna vlaku říkám, že se s tím „harampádím“ asi táhnu zbytečně. Na druhou stranu množství běžkařů ve vlaku a na internetu vysledované sněhové zpravodajství naznačují, že tomu snad tak nebude.

Před devátou vystupuji pod modrou oblohou v Ramzové a za krásného slunečného počasí se vydávám po červené směrem na Petříkov. Za hotelem odbočuji na místní značení a do stoupáku směrem na Smrk. Pár desítek metrů to ještě zkouším jen v botách, ale pak už mě propadání a podkluzování přestává bavit a sněžnice jdou z báglu na nohy. Cestu si pamatuji z loňského jarního výšlapu, a tak vím, že mě čeká slušné dvouhodinové stoupání. Sněhu je v lese ještě kolem 30–50 cenťáků, takže jsem fakt rád, že jsem sněžky vzal. Občasnými výhledy z lesa směrem k Jeseníku je ale jasně vidět, že v podhůří už se vlády ujímá jaro.

rychlebky_03-2015_clanek_1

Kolem jedenácté jsem na nejvyšším vrcholku Rychlebek (1127 m n. m.) a jelikož se zde nachází rozcestí několika běžeckých tras, tak je tady podle předpokladu běžkařů, jak když naseje. Rychlá svačinka, pár hltů čaje a mizím rychle po žluté po polských hranicích odtud. Na tuto cestu se naštěstí nevydává nikdo a taky po pár desítkách metrů narážím na naprosto panenský sníh bez jakýchkoliv stop přede mnou… pro sněžnice rajská hudba ;o)

rychlebky_03-2015_clanek_2

Sice se zatahuje, ale pořád je příjemné teplo a totální bezvětří, takže si užívám klidu hraničních hvozdů, který ruší jen křupání sněhu pod mými nohami. Někde u Klínového vrchu se zatažená obloha opět protrhává a nastává znovu parádní azuro. Sníh jiskří v paprscích předjarního slunce, stíny stromů na něm malují svoje abstraktní obrazce, hraniční patníky zdobí bílé čepice a mé romantické já je na vrcholu blaha :o)

rychlebky_03-2015_clanek_3

Kratším, ale celkem prudkým stoupáním vycházím na Kovadlinu (989 m n. n.), což je krásný vyhlídkový bod, kde si dávám poctivou pauzu. Pod sebou mám Stříbrné údolí a před sebou pak výhledy na Smrk, Šerák, Keprník či Studený. V „ostrém provozu“ zde poprvé testuji parádní aplikaci pro chytré mobily s názvem PeakFinder Earth, která vám přehledně zobrazí okolní kopce, na které se právě ze svého stanoviště díváte. Můžu potvrdit, že funguje skutečně bezvadně a je k dispozici jak pro iOS, tak pro Android.

PeakFinder-Earth_Kyvadlo

rychlebky_03-2015_clanek_4

Z Kovadliny sestupuji do sedla Peklo a následně stoupám na Břidličný (945 m n. m.) odkud znovu klesám, abych poté opět vyšlápl na další kopec s názvem Pomezný (921 m n. m.). Počasí je pořád naprosto excelentní, slunko hřeje jak o život a pod modrou oblohou se člověku šlape tak nějak radostněji ;o)

rychlebky_03-2015_clanek_5

Z Pomezného klesám stále po patnících na rozcestí pod Špičákem, kde se ani nezastavuji a hned si vyšlapávám závěrečných cca 300 metrů na vrchol Špičáku (957 m n. m.), kde hodlám dnešní výšlap ukončit. Podle předem dohledaných údajů na internetu odtud mají být parádní výhledy, takže se těším na západ a východ slunce. Jaké je ale nahoře moje zklamání, když zjišťuji, že není vidět ani prd, jelikož celý rozlehlý vrchol pokrývá zatraceně hustý a vzrostlý les! Po návratu domů vše ještě jednou prověřuji na netu a přicházím na to, že všechny články píšící o výhledech jsou hodně staršího data a v mezičase si příroda, mrcha jedna, dělala co chtěla a výhledy si „vzala zpět“ :o) Což pak potvrzuje i jeden z aktuálnějších cestopisů, který se mně podařilo následně dohledat.

Ale tak nevadí… vždyť mám za sebou překrásný den na prosluněných a zasněžených horách, tak proč se rozčilovat pro nějaké výhledy‑nevýhledy, no ne? :o) Mám ještě asi hodinku světla k dobru, takže v klídku a pohodičce v překrásném podvečeru udupávám místo na stan, buduji nocleh a rozehřívám sníh na čaj. Mám žízeň jako kráva, pití žádné, takže mě málem klepne, když zjišťuji, že v kartuši dochází plyn. Vzývám všechna možná i nemožná božstva, aby stála při mně, a aby plyn vydržel aspoň na rozpuštění a lehké ohřátí vody na jednu termosku. Nakonec to vychází taktak, ale čaj (byť pochybné kvality) mám :o)

rychlebky_03-2015_clanek_6

Se setměním zalézám do spacáku, ale spát se mně ještě rozhodně nechce, takže následuje čtení na mobilu, několik drobných večeří a pár vycházek před stan. Noc je bezvětrná a překrásně jasná – Velký vůz či Cassiopeia nad mým stanem září jak o život. Před půlnocí usínám a budím se jen jednou, to když se mně zdá, že se pode mnou vyfoukla karibába. S úlevou zjišťuji, že to byl fakt jen sen (nebo varování osudu, abych s sebou konečně začal vozit lepení?) a pak to hrnu až do rána.

V šest mě budí tydlifón, a když se protahuju před stanem, tak zaslechnu křupání sněhu a celkem s údivem pozoruji týpka, který v tuhle časnou hodinu přichází zespodu na vrchol. Dáváme se do řeči, a tak se dozvídám, že s partou stanují dole na rozcestí, že ho nebaví dlouho spát, a tak že si vyšlápl na vrchol na svítání, protože odtud mají být prý krásné výhledy. Když mu sděluji, že jsem si myslel to samé a jediné, co jsem tady našel, je tenhle hustý les kolem nás, tak je z toho taky celkem zklamaný. Kór když v průsvitech mezi smrky tušíme, jak nádherné představení se právě odehrává na východním obzoru :o( Být to v létě, tak by se snad dalo zkusit prodrat smrkovými sečemi a doufat, že se to někde „otevře“, ale v lese je kolem půl metru sněhu, spousta vývratů a spadaných větví. A prodírat se někudy byť jen pár set metrů by byla dřina na hodinu a navíc s nejistým výsledkem. Popřejeme si šťastnou cestu, maník se vrací dolů ke svým kamarádům, já snídám a začínám pomalu balit.

rychlebky_03-2015_clanek_7

V sedm mám sbaleno a pomaluji sestupuji dolů na rozcestí, kde se po červené TZ vydávám na sestup do Žulové. Po pár stech metrech klesání sněhu ubývá natolik, že sněžnice jdou na batoh a podél Skorošického potoka pokračuji nádherným předjarním lesem už jen v botách. Když poprvé po dvou dnech stoupnu na suchou zem, tak se až leknu, jaktože se nikam nepropadám a nekloužu :o) Mám celkem dost času, takže se poflakuji a užívám si překrásného rána v rychlebských hvozdech.

rychlebky_03-2015_clanek_8

Docházím ke Skorošické hájence a odtud už mě čeká jen drcení asfaltu, což je sice v tvrdších botách opruz, ale parádní krajina kolem na to dává zapomenout. Osada Horní Skorošice má i v roce 2015 pořád neskutečný nádech časů minulých a stačí jen zavřít oči, trošku popustit uzdu fantazii a máte před sebou předválečné Sudety jak vymalované. Osamělé usedlosti s typickými, cihlami do kříže vyzděnými, průduchy na povaly a do stodol, mohutné staré lípy před staveními, zvlněná podhorská krajina kolem… genius loci, historická dramata, staré křivdy a zločiny, duchové minulosti, kraj vlkodlaků a Aloise Nebela… I když místní obyvatelé tohoto kraje to možná všechno vidí jinak…

rychlebky_03-2015_clanek_9

V jednu chvíli zaslechnu zuřivé ňafání a z blízkého stavení se ke mně řítí pes. No… pes… čivava :o))) V první chvíli si musím promnout oči, jestli se mně to nezdá a rozhlížím se, jestli někde za stromem nestojí moje Ája a nesměje se, protože zmíněná čivavka jakoby z oka vypadla našemu Čertovi. Když doběhne ke mně a začne se rvát s mojí nohavicí, tak vidím, že je přecejen trošku tmavší než ten náš ďábel, ale stejně je ta podoba úžasná :o)

rychlebky_03-2015_clanek_10

Po chvilce to raťafáka přestává bavit a vrací se zpátky domů, takže můžu pokračovat dál. Procházím přes Skorošice a po silnici vycházím nad obec, odkud se otevírají další krásné výhledy jak na Rychlebky za mnou, tak na protější Žulovskou pahorkatinu s nepřehlédnutelnou Boží horou. Chvilku jdu po kraji pastviny podél silnice, abych dal odpočinout nohám od asfaltu a pak už jen scházím dolů do Žulové. Na náměstíčku jsou naštěstí i teď v neděli dopoledne otevřené jakési minipotraviny, takže okamžitě kupuji minerálku a hned před kšeftem ji do sebe liji jak o život, protože žízeň je obrovská a ten čaj‑nečaj už se mně fakt pít nechce :o)

Courám se přes Žulovou a vzpomínám na parné léto roku 2007, kdy jsme tady strávili týden dovolené (cifix, to už bude osm let!). Ještě se jdu podívat na známou kostelní věž zajímavého tvaru a přilehlý hřbitov a pak už jen čekám třičtvrtě hoďky na nádru na vlak, kterým opouštím tenhle překrásně zapomenutý kraj. Kraj, kde na turistu narazíte v jakékoliv roční době jen výjimečně, a který si stále uchovává svoje zvláštní kouzlo. A v duchu už spřádám plány na nějaký letní komplet přechod z Bílé Vody až na Králičák ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Z výšlapu jsem sestříhal i jakés‑takés video, tak kdo bude mít chuť, může mrknout. Dovolím si doporučit přepnutí na 1080p HD pomocí „ozubeného kolečka“ v pravé spodní části YT přehrávače (viz screenshot pod videem).



hd-video

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně