4. – 6. 9. 2015
Přechod Rychlebských hor

Sice jsem měl být v tento termín na vrcholech Orlí stezky (polská Orla Perć), ale předpověď počasí nestála za moc a mně se nechtělo trmácet takovou dálku, abych se pak nakonec na hřeben skrz mokro, námrazu, silný vítr a první letošní sníh třeba vůbec nedostal. Jako náhradní destinaci jsem zvolil poměrně blízké Rychlebky, protože jsem po proflákaných a úmorně teplých prázdninách hrozně toužil někam vypadnout a být tam hlavně sám…

rychlebky_09-2015_mapa
Trasa měří cca 40 kilometrů a našlapete poměrně solidních 3200 m nahoru a asi 2800 m dolů. Klikni pro přesun na mapy.cz

V pátek po obědě se přesouvám přes Brno busem na severní Moravu. Vystupuji v podvečer v Lipové‑lázních, v pauze dávám dvě rychlá startovní piva a dvěma dalšími autobusy se přes Javorník dostávám do Bílé vody. Tady – doslova „na konci světa“ – vystupuji u léčebny v půl deváté večer již za tmy. Sprintuji za první strom, protože močák už má rozměry balónu na basket, nahazuji bágl na hrb, čelovku na hlavu a mizím od posledních světel vesnice do temných a voňavých lesů na polských hranicích. Po nějakých cca dvou kilácích mám v plánu zabivakovat na rozcestí U Šišky, kde by měl snad být nějaký turistický přístřešek, ale i když okolí řádně prosvěcuji čelovkou, žádný nenacházím. Nic se neděje, posunu se ještě kousek za paseku do lesa a fláknu sebou někde do žďáráku. Po pár desítkách metrů ale kužel světla olízne jakousi boudu hned u cesty. Jdu se na ni mrknout, a když nakouknu dovnitř, tak vím, že dneska budu mít spaní jak v hotelu.

Jde o nějakou lesáckou budku, kde si zřejmě myslivci uskladňují v době přikrmování zvěře (v zimě) obilí, žaludy atp. Nyní je ale bouda prázdná, na zemi čisto, takže nic nebrání se tady uvelebit. Ještě nějaká rychlá večeře, vyčistit tesáky, pokoukat na hvězdnou oblohu a kolem půl desáté hurá do peří. Spí se mně tak dobře, že ráno se vykopávám ze spacáku aspoň o třičtvrtě hoďky později než jsem měl v úmyslu :o) Ale co, není kam spěchat a tak před osmou vyrážím v klidu na hlavní putování po Rychlebkách…

Rychlebske-hory_09-2015_clanek1

V noci mě asi dvakrát probudil výstřel z kulovnice a i teď po ránu to poměrně nedaleko práská ostošest. Jsem z mysliveckých rejdů malinko nervózní, tak svoji nafukovací karimatku v oranžovém reflexním obalu přidělávám z venku na batoh. Možná je to zbytečná připosranost, možná by to k ničemu nebylo, ale jak se říká „chleba to nežere“ a „sichr je sichr“. Případy nechtěného postřelení čundráků už se staly a nerad bych pak ležel někde před hájovnou ve výřadu jako trofej ;o)

Po sbalení pokračuji ještě chvilku po červené TZ, ale z té se pak odpojuji na neznačenou lesní cestu mířící k hranicím. Lehké vystoupání na hřeben a od této chvíle už se patníků v podstatě nepustím. Podcházím vrchol kopce Javorník a scházím do sedla Růženec. Tady si dávám krátkou pauzu a s lehkým mrazením v zádech pozoruji poslední zbytky sloupů, které v předlistopadové éře držely drátěnou oponu (byť na socialistické hranici). Taky je zajímavé se začíst do textů na info panelu o historii tohoto místa, kupeckých cestách, zaniklé osadě, … Kdo by se chtěl o obci Rosenkranz dozvědět více, tak může např. tady.

Rychlebske-hory_09-2015_clanek2

Čeká mně asi hodinové stoupání na Borůvkovou horu s rozhlednou, kam taky o půl desáté dorážím. Zatím tady není ani noha, ale koukám, co se tady všechno od mojí minulé návštěvy tohoto místa před osmi lety změnilo. Je tady areál jak na fesťák… desítky stolů, lavic, zastřešené posezení, bufet, kadibudka, … asi to tu v sezóně pěkně žije. Ale jak říkám, teď jsem zde naštěstí sám, takže nechávám bágl dole a mažu rychle po 155 schodech za výhledy. Ta polská „placka“ za Otmuchovským a Nyským jezerem je fakt neskutečná :o) Dělám pár fotek, slézám k báglu, rychlá svačinka a jde se dál. Kousek se ještě držím značky, ale pak odbočuje modrá dolů do Travné a tam já nepůjdu. Kdyby byl podvečer, tak bych o tom i uvažoval a šel otestovat pohostinnost známé restaurace U Oravců, ale teď je před jedenáctou dopoledne, takže opouštím značku a mažu po hraničnících dál.

Rychlebske-hory_09-2015_clanek3

Občas si na roztroušených příhraničních pasekách a loukách dávám pauzu, lehám do suché trávy, bágl pod hlavu a jen tak si čučím na letící mraky nad hlavou. Přesně tohle jsem potřeboval… nádhera ;o) V 11 hod. docházím do sedla s hraničním přechodem Przelȩcz Lądecka / Travná. Je tady moc hezký výhled na polskou stranu, ale právě se tady rojí nějaká polská tlupa z autobusu, takže rychle pryč. Krásnými pěšinkami v borůvčí mezi hustými smrkovými lesy pokračuji dál přes vrcholy Travná a Čedičový vrch. Rychlebky nejsou samozřejmě žádné velehory, ale věřte tomu, že se to tady nahoru dolů vlní hodně slušně ;o) Po připojivší se modré TZ pokračuji na vrch Koníček a dolů na lesní přechod Ladek Zdrój / Černý kout. Tady přecházím na zelenou značku a přes Černý a Hraničný vrch docházím přes pokosené louky na známé Hraničky. Docela tady fučí, ale stejně si dávám chvilku pauzu a přemýšlím nad osudem kdysi vzkvétající osady. Bohužel se přes ni nemilosrdně přehnala historie v podobě dvou zvrácených ideologií a kromě jedné zázrakem přeživší chalupy zbylo z Hraniček jen pár zbytků zdí zarostlých náletovými dřevinami a plevelem. Více o Hraničkách / Gränzdorfu třeba zde.

Rychlebske-hory_09-2015_clanek4

Rychlebske-hory_09-2015_clanek5

Chci si u studny dobrat vodu, ale letošní parné léto je znát i tady a z trubky se akorát tak práší :o( Po červené se lehkým výstupem vracím zpátky na hranice a následně stoupám na Borůvkový vrch. Z něho pokračuji dále směrem k hoře Czartowiec, pod níž dělám tu chybu, že se nedržím české červené TZ, která vede k prameni pod Stráží, ale jdu pořád po hraničnících, které vedou přímo na vrchol. Takže si nechtěně dávám jako „nášup“ slušný stoupák na zmíněný Czartowiec a poté scházím dolů, kde se patníky opět potkávají s červenou značkou. Vodu potřebuji, takže se musím kousek vrátit a slézt z prudšího kopce dolů ke staré hájence. Tady nechávám bágl a s PETkami sestupuji ještě pár výškových metrů k prameni. Neteče zrovna proudem, ale zaplaťsatan, že vůbec teče. S lahodnou ledovou vodou se vracím k báglům, dávám si svačinu a po červené se zase drápu zpět na hranice.

Za pár minut jsem pod Špičákem, ale na slibované a neexistující výhledy z vrcholu už se nachytat nenechám – v březnu stačilo ;o) Takže pokračuji „oblíbeným“ stylem nahoru-dolů-nahoru-dolů přes vrcholy Pomezný a Břidličný (další leháro s koukáním do mraků) do sedla Peklo, kde moje dnešní putování ukončuji. Napřed se jdu ale podívat asi 300 metrů celkem slušným sešupem k prameni Peklo, jestli by se tam v přístřešku nedalo přenocovat. Jde ale jen o takové to prťavé posezení dvě lavice-stolek-stříška, navíc na štěrkové cyklostezce obrostlé plevelem. A voda z pramene tady taky neteče, takže jsem udělal moc dobře, že jsem dobral u hájenky. No, každopádně tady rozhodně spát nebudu, tudíž se vracím zpátky do kopce do lesního sedla a definitivně shazuji almaru ze zad. Hned vedle cesty je velký žlab plný nafoukaného suchého listí a mně je jasné, že dneska budu zase hajat jak v peřinách. Vyhazuji pár větví, nahrnuji na dno ještě větší vrstvu listí, na to plachtu, žďárák a vymalováno – postel lepší než v Interhotelu. Sice to vypadá trošku jako hrob, ale nefouká tam (a že v lese studeně fučí) a je tam nádherně měkko a teplo ;o)

Rychlebske-hory_09-2015_clanek6

Upravuji ohniště, dělám u něho cosi jako závětří, chystám dřevo a jdou se opíkat špekáčky a nahřívat rohlíky. Po skvostné večeři, která po docela náročném dni fest bodla, ještě hodný čas koukám do plamenů, poslouchám zvuky večerního lesa a přemýšlím si o všem možném i nemožném… dokonalý duševní detox. Nechávám ohýnek maximálně vyhořet, zbylé uhlíky důkladně zalévám vodou, pro jistotu vše zaskládávám kameny a jde se chrunět. V „posteli“ je naprosto dokonalé poležení, příjemně unavený jsem taky (dnešní etapa měla 27 km s poměrně slušným převýšením 2600 m nahoru a 2300 m dolů), ale spánek ne a ne přijít. Takže skoro do půlnoci koukám na hvězdy mezi korunami mohutných smrků nad hlavou a pokračuji v rozjímání o věcech všelikých…

Rychlebske-hory_09-2015_clanek7

K ránu mě kromě obvyklého močopuzení budí drobný deštík, ale zapínám žďárák nad hlavou, otáčím se na bok a chrním v pohodě dál. Kolem šesté už se ale vyhrabu z pelechu definitivně a v drobném mrholení docela svižně balím harampádí, kdyby se náhodou mínilo rozpršet nějak víc. Snídani zatím vynechávám (najím se někde po cestě) a po půl sedmé jsem připraven k odchodu. Oproti včerejšku je solidní kosa, fučí hodně čerstvý studený vítr a občas padá i nějaká voda… počasí na osamělé bloumání hlubokými hraničními lesy jak dělané ;o)

Rychlebske-hory_09-2015_clanek8

Dneska mě čeká už jen nějakých 13 kiláků na vlak, takže není kam kvaltovat. Na Kovadlině, s jindy báječným výhledem, ale nemá dneska skrz počasí moc cenu se zdržovat, takže pokračuji dál přes Klínový směrem ke Smrku. Kupodivu tady zbylo celkem dost borůvek, jsou po dešti pěkně opláchnuté, takže se co chvíli zastavuji a láduji sladkými kuličkami. Jak je člověk ukryt mezi stromy v hustém lese, tak vítr ani tolik nevadí, ale když vyjdu na odlesněnější vrcholovou část Smrku, tak si rázem připadám spíš jak na zimním výšlapu a rukavice bych rozhodně užil. Jdu se na chvíli zašít do závětří v přístřešku, ale když k němu přicházím, nevěřím vlastním očím. Je vůbec možné, aby lidi byli taková prasata?! Všude bordel jak v tanku, haldy flašek, papírů, konzerv (bohajeho, kdo se ještě dneska tahá s konzervami?!), nejrůznějších obalů… lítá to po lese… mraky posraných hajzlpapírů v nejbližším okolí přístřešku… hnus fialovej. Člověku je z toho částečně smutno a částečně na blití… radši odtud rychle mizím…

Rychlebske-hory_09-2015_clanek9

Po červeném místním značení scházím pomalu do Ramzové, rozhodnut, že dopolední vlak nechám ujet, dám si někde polívku, kafe a pivo a pojedu domů po obědě. Jenže když jsem na horním okraji sjezdovky nad apartmánovým komplexem a pohled na hodinky říká, že je 10:55 hod., tak mě napadá, že bych ten v 11:19 možná stihnout mohl :o) Přitahuji popruhy na báglu a palba dolů. Po kluzké mokré trávě na prudké sjezdovce s těžkým batohem je to sranda převeliká :o) Dole na asfaltce za běhu skládám hůlky a s několika drobnými pauzami na vydýchání dobíhám v 11:10 na nádraží (resp. na autobusovou zastávku, protože je výluka a vlaky jsou nahrazeny gumokoly). Ještě si stíhám převlíct propocené triko, poladit zabalení batohu a za chvilku už v odjíždějícím autobuse nechávám za zády krásný kraj Aloise Nebela…

Rychlebske-hory_09-2015_clanek10

Závěrem…
Už jsem něco takového potřeboval, jak koza drbání. O prázdninách jsem se z různých důvodů nikam nedostal (kdo by taky kam jezdil, když i v 1000 m n. m. panovaly třicítky?!), a tak jsem si po abstinenční výletové krizi výšlap po Rychlebkách užíval naplno. Jen dupat do kopců, proplétat se borůvčím, koukat do nebe nebo ohně a vypudit z hlavy všechny sračky šedivých všedních dní. Jinak hřebenovka Rychlebek není otázkou výhledů ani zajímavých skalnatých vrcholů – v podstatě tady půjdete skoro pořád v lese a uvidíte kulový. Ale kdo na sebe nechá působit ducha místa a zatraceně zajímavé historie, ten si tenhle kraj zamiluje. A pro hledače samoty a nepřelidněných stezek optimální – za celou dobu jsem mimo zájezd Poláků na silnici v sedle nad Travnou potkal asi 5 (slovy pět!) lidí. Tak zase někdy, Borůvkové hory…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na dvě spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Rychlebkách z rozhledny na Borůvkové hoře ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně