17.–18. 9. 2014
Svítání na Veľkém Choči

Kvůli mizernému počasí nám v poslední době několik akcí kleklo, takže když to konečně vypadalo na sluníčko a navíc se vyskytla možnost vzít si dva dny v týdnu volno, tak jsem neváhal ani chvilku. Na nejvyšší bod Chočských vrchů už jsem měl políčeno dlouho, spojení celkem vyhovující, tak proč si nezajet na otočku zafotit svítání na Veľkém Choči?

velky-choc_09-2014_mapa
Trasa měří asi 20 kilometrů během nichž nastoupáte slušných cca 1370 a sestoupáte cca 1260 výškových metrů (plus případná odbočka na Malý Choč a zpět)

Před druhou odpolední vystupuji ze „žlutého“ autobusu v Ružomberku a hned se pouštím po červené značce přes sousedící obec Likavka. Za ní mířím konečně do lesa, pryč od rachotu aut, sekaček atp. Je příjemné teplo, lehce pod mrakem… excelentní počasí na výšlap. Procházím kolem zříceniny Likavského hradu a mířím dál nahoru lesem směrem k Prednému Choči. Výstup je celkem výživný, ale užívám si samoty v pěkném lese a cesta rychle ubíhá. Všude kolem je plno hub, kromě tun ryzců pravých to jsou sice většinou „žabiny“, ale i jejich množství a velikost je překvapující… místy vidím doslova koberce obrovských klobouků všemožných barev a tvarů. Taky listy buků už se občas barví do podzimních tónů a dotváří parádní atmosféru babího léta.

velky-choc_09-2014_clanek1

Na rozcestí Predný Choč jsem kolem čtvrté a jelikož pořád doufám, že to stihnu až nahoru na západ slunce, tak na vyhlídku (10 minut tam a 10 zpět) ani nejdu a hned mažu dál. Krátkým, ale prudkým sestupem do sedla Spuštiak ztrácím pracně vydobyté výškové metry, dávám krátkou pauzu a následně pokračuji po modré TZ pod Kopou a Zadným Chočem směrem ke Strední poľaně. Na Prední poľaně v místě bývalé Hviezdoslavovy chaty je odbočka k prameni, ale jelikož mám v GPSce zanesen ještě jeden pramen (potoka) až pod Strední poľanou, tak odbočku cíleně míjím a pokračuji dál. Na Strední poľaně se solitérními smrky se otevírá krásný výhled na samotný Veľký Choč a planině vévodí stavba legendárního Hotelu Choč.

velky-choc_09-2014_clanek2

velky-choc_09-2014_clanek3

Kolem šesté u něj nechávám bágl a jdu hledat výše zmíněný pramen. Koryto potůčku sice pod východním krajem poľany nacházím, ale není v něm bohužel ani kapka. Takže mně nezbývá než se vyškrábat prudkou rozmoklou strání zpátky na cestu a potupně se vrátit asi půl kiláku až na Prední poľanu, ze které je to k prameni ještě dobrých 350 metrů. A to celé samozřejmě zase zpátky :o(

K báglu se vracím před půl sedmou a je mně jasné, že z focení západu slunce dneska nebude nic. Jednak to nahoru časově už nestíhám a druhak se žádná nebeská paráda kvůli oblačnosti konat stejně nebude. Čili se rozhoduji využít pohostinnosti Hotelu Choč, přespat tady, ráno si přivstat a stihnout nahoře aspoň východ slunce, který by měl být díky předpovídanému vyjasnění epesní. Takže si s posledními zbytky světla v klidu chystám ležení nahoře na povale, večeřím a s úžasem poslouchám neskutečný rachot troubících jelenů v říji. Takhle intenzivně sám uprostřed temných slovenských hvozdů jsem to ještě nezažil a ještě teď mě příjemně mrazí v zádech… hodně intenzivní zážitek! Pusťte si audio ukázku níže, představte si, že sedíte sami uprostřed nočního lesa a z několika stran se rozléhají tyhle zvuky. A celou noc! Když jsem se během spánku občas trošku probral, tak jsem si připadal jak na záchodě po obzvlášť vyvedené pařbě, kde spoustě lidí nesedlo pití :o)))








Budíka mám na 4:15, ale stejně mě ve čtyři vyhání ze spacáku plný močák. Obloha je neskutečně jasná, nad hlavou září miliardy hvězd a z lesů se neustále ozývají říjní jelení samci. Balím a bez snídaně vyrážím ve 4:40 nahoru. Poľana je osvětlená měsícem, ale v lese je ještě tma jak v ranci, takže čelovku na hlavu a šlapem. Výstup od Hotelu Choč na vrcholek rozhodně není „zadarmo“ a i přes ranní chlad ze mě za chvilku pěkně lije. Dole na rozcestníku byl údaj 1:05 a daří se mně ho dodržet na minutu přesně, takže v 5:45 vycházím na vrcholek Veľkého Choče. Východní obzor už začíná blednout a pomalu se připravuje zrod nového dne. Nahoře fučí jak na motorce a je tady pěkná kosa. Sedám pod vrcholek do závětří a nad příkrými severovýchodními srázy, ze kterých se až točí hlava, trpělivě čekám na půl sedmou…

velky-choc_09-2014_clanek4

Je mně sice jasné, že žádné daleké výhledy s poznáváním vrcholků se kvůli oblačnosti nad všemi obzory konat nebudou, ale vůbec mně to nevadí. Nízká oblačnost válící se v dolinách pode mnou a z ní vystupující vrcholky rozličných kopců a kopečků jsou také neskutečnou podívanou. Přesně v 6:28 se přes tatranský hřeben přehoupne první paprsek a začíná divadelní představení, jaké umí jen příroda, a které se mně nikdy neomrzí. Totálně zmrzlými prsty se snažím ovládat foťák a aspoň částečně zachytit tu úžasnou atmosféru horského svítání.

velky-choc_09-2014_clanek5

Po chvilce přichází nahoru mladý polský pár, prohodíme pár slov, dělám jim nějaké fotky‑vrcholovky a po čtvrthodině zase mizí zpátky dolů k Valaské Dubové. Zůstávám na vrcholku opět sám, a i když sílící vítr přináší mračna oblačnosti snižující viditelnost na minimum i ke mně, tak se tímhle divadlem kochám celkem dvě hodiny. Chvilku není vidět na pět kroků a v tu ránu se to zase celé otevře a člověk kouká od obzoru k obzoru – pecka!

velky-choc_09-2014_clanek6

Dokonce se na mém stínu v jednu chvíli vytvoří celkem čitelná gloriola – to jsem osobně taky zažil poprvé :o)

velky-choc_09-2014_clanek7
Tento jev vzniká zpětným ohybem světelných paprsků a projevuje se jako slabé soustředné barevné prstence kolem stínů vržených do vrstvy oblačnosti či mlhy. Úkaz je též znám pod názvem Brockenský přízrak podle hory Brocken nacházející se v pohoří Harz v Německu, kde byl často popisován.

Snažím se i něco natočit na telefon, ale s videem jsem nikdy kamarád moc nebyl, tak tenhle pokus prosím berte s nadhledem a shovívavě ;o) Ale snad se aspoň trošku té atmosféry zachytit podařilo…

velky-choc_09-2014_clanek_video
Klikni na náhled pro přehrátí videa. Pokud byste měli s přehráváním problém, video najdete i tady.

Po dvou hoďkách jsem zmrzlý jak sobolí hovno, zkřehlými prsty balím bágl a foťák (příště si vem rukavice, vole!) a před osmou odcházím po červené TZ směrem k sedlu Vráca. Sešup z vršku je pěkně prudký a ohlazené vlhké kameny kloužou jako hrom. V jednom bodě je dokonce sestup odjištěn krátkým řetízkem a opatrnost je tady celkem na místě. A i když si dávám majzla na každý krok, tak stačí chvilka nepozornosti při koukání po vrcholku protějšího Malého Choče a už jedu po šutrech po pérdeli jak namydlený blesk :o) Naštěstí to končí jen lehce naraženým loktem, takže v klidu pokračuji dál…

velky-choc_09-2014_clanek8

V sedle Vráca jsem asi za 20 minut, hážu bágl do křoví a jen s foťákem se vydávám neznačeným chodníčkem nahoru na Malý Choč. Cesta je sice na několika místech zatarasená vyvrácenými stromy, ale celkově není problém na vrchol trefit. A i z tohoto menšího bráchy „Veľkého šéfa“ jsou ohromující výhledy! Liptovská kotlina směrem k Nízkým Tatrám naplněná až po okraj nízkou oblačností připomíná vanu plnou koupelové pěny… jen do ní hupsnout. Nád‑he‑ra!

velky-choc_09-2014_clanek9

Kochám se asi půl hoďky, vracím se k báglu do sedla, sedám na sluníčko a konečně si dopřávám snídani. Před půl desátou se zvedám a následuje sestup stále po červené TZ. Les je tady zjevně taky po nějaké kalamitě a cestu mně kříží spousta popadaných velikánů. I když je sem tam něco prořezáno, tak různého přelézání, podlézání, obcházení a prodírání si užívám víc než dost.

velky-choc_09-2014_clanek10

Před desátou jsem u pramene pod Malým Chočem, kde doplňuji vodu a dávám pauzu po těch „smrkových prolézačkách“. Cesta pak pokračuje v pohodě pěkným smíšeným lesem, povlává mírný větřík, přes barvící se koruny stromů prosvítá slunko… další překrásný den babího léta. Nemám kam spěchat, takže si vyšlapuji velmi zvolna a užívám si téhle úžasné pohody, samoty a ticha.

velky-choc_09-2014_clanek11

Docházím k rozcestí Žimerová, odkud se otevírají fakt překrásné zpětné pohledy na vápencová bradla chočských vrcholků. Krátká pauza na pár fotek a jde se dál. Po pár desítkách metrů narážím na přístřešek, o kterém už jsem předtím četl na Hikingu, a kde se dá parádně přenocovat ať už dole na lavicích nebo nahoře na povale. V případě potřeby se dá vynést i stůl a další nocležníci se tak můžou uložit na zem, před přístřeškem je ohniště s lavičkami.

velky-choc_09-2014_clanek12

Z luk na Žimerové začíná cesta strmě klesat lesem a nastává peklo. Příkrý svah a mazlavé kluzké blatíčko protkané stejně kluzkými ohlazenými kořeny – přímo ďábelská kombinace! Nelze to nikudy obejít a jak jsem si až doposud uchovával oblečení jakžtakž čisté, tak tady vypadám po chvilce jak čuně :o) I když se snažím jít co nejopatrněji a každý krok si dvakrát rozmýšlím, asi třem výživným držkopádům se nevyhnu. A to ani nepočítám před kolika ryponi mě zachránily trekové hůlky. Dole sebou hážu do trávy u Žimerova potoka a jsem fest vyřízený. To zhruba hodinové zatínání celého těla a soustředění se na každý pohyb člověka vyšťaví víc než výstup na Veľký Choč :o) Odpočívám na sluníčku, oplachuji se průzračnou a ledovou vodou z potoka a snažím se dostat aspoň ty největší blátivé fleky z hader, aby mě vůbec vzali do autobusu :o) Ještě poslední pohled k vápencovým skalám chočského masivu prosvítajícím mezi korunami stromů a nádherným slunečným dnem scházím přes rozcestí v Jastriabej dolině a kousek po silnici do lázeňské obce Lúčky.

velky-choc_09-2014_clanek13

Z Lúček mě pak autobus odváží zpátky do Ružomberku, odkud pokračuji klasicky „žluťákem“ do Brna a vlakem k domovu…

Závěrem…

Možná si někteří z vás klepou na čelo, že se mně chtělo ze dvou dní strávit asi 12 hodin cestováním a trmácet se takovou dálku kvůli jednomu kopečku. Inu, chtělo… a buďte si jistí, že toho nelituji ani vteřinku. Večer (noc) před salaší na Strední poľaně s bouřlivou jelení říjí okolo nebo dvě hodiny za svítání na vrcholku Veľkého Choče – to jsou zážitky, které vám nevynahradí sebevětší výplata. Což můžete brát a nemusíte… každý soudruh dle své chuti ;o) Překrásná túra, překrásné zážitky…

PS: Neméně úžasným zážitkem pro mě bylo „testování“ ponožek Bridgedale MerinoFusion Trekker. Měl jsem je poprvé a můžu se jen tlouct do hlavy, že jsem si je nepořídil dřív. Doporučuji ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Chočských vrších a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně