Údolím Bílé vody…

Krásný výlet přes rozkvetlé jarní louky…

V sobotu bylo nahlášený excelentní výletový počasí a anóbrž všichni kámoši včetně manželky už něco měli, tak jsem narychlo v pátek naplánoval trasu a v sobotu ráno vyrazil sám. Jelikož se odpoledne hrálo semifinále MS v hokeji, tak jsem nechtěl vyrážet až někam do Tramtárie, abych ten hokej v pohodě stihnul. Tudíž jsem v sedm přejel z Rosic vlakem do Zastávky a odtud busem na konečnou v malé dědince jménem Zálesná Zhoř.

Ze Zhoře vyrážím po žluté turistické do malého kopečka, kde mě čeká hned první příjemné rozptýlení. Na cestě pípe jakési ptáče, které ještě neumí lítat a snaží se usilovným poskakováním dostat ode mě co nejdál. Nechci ho stresovat, takže potichu zalehnu k němu, rychle cvaknu dva tři záběry (na chvilku ztichl a „pózoval :o)) a nechávám ho na pokoji. Nad lesem vede cesta kolem Zhořského Dvora, což je parádně udržované malé hospodářství s kravínem. Žlutá se znovu noří do jehličnatého lesa, kde ještě poměrně nízké ranní slunce čaruje se stíny, a potom pomalu klesá do údolí potoka Bílá voda. Tady žlutou opouštím (došli byste po ní do Zbraslavi) a rozhoduji se držet vodního toku a jít bez značek.

udolim-bile-vody-1-ptak

Bílá voda teče většinou na rozhraní lesa a nádherných rozlehlých luk, které jsou teď na jaře samozřejmě poseté květy, kam očisko dohlédne. Pampelišky střídají blatouchy, kopretiny a čertvícoještě a je to pro mě čirá radost se po pracovním týdnu za počítačem courat sem a tam voňavou trávou a občas se jen tak vyplácnout na záda a pozorovat mraky. Co chvíli vyskočí z trávy odpočívající srnec, zlostně na mě zabeká (něco asi jako Co mě rušíš, vetřelče?!) a hopsající bílá prdelka mizí v blízkém lese. Na nebi chytají káňata teplé vzdušné stoupáky a vykružují svoje pomalé spirály, na pařezu se svým specifickým způsobem pídí nějaká píďalka, mravenci makají na svém obřím mraveništi jak zběsilí, na blízké borovici se dva veverčí samečci rubou hlava nehlava o teritorium a samičku až kůra lítá… prostě paráda. Stačí si jen na chvilku sednout a potichu koukat kolem. Klidně si brblejte pod vousy cosi o kýčovitém romantismu, ale já tohle fakt miluju ;o)

udolim-bile-vody-2-louka

Bez většího bloudění mně asi po třech hodinkách (ale to jsem se fakt strašně coural!) cesta přivádí až k lomu v Mariánském údolí (po našem „v Marientálu“). Rozhoduji se, jestli lom obejít lesem a vydrápat se do kopce nad něj (shora ho ještě vyfocenej nemám), ale slunko už je v nadhlavníku a fotky by stejně stály za prd. Navíc se mně už do toho krpálu nějak nechce a těším se dom na oběd :o) Takže cvakám jen dvě ilustračky a po silnici, kde naštěstí nic nejezdí, se courám až zpátky do rodných Rosic.

udolim-bile-vody-3-krajina

FOTOGALERII Z VÝLETU (50 FOTEK) NAJDETE ZDE

Mapa výletu (klikni pro zvětšení):

udolim-bile-vody_05-2012_mapa_lowres
blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně