4. a 5. 10. 2014
Vsetínské vrchy

Mlhou, blátem a deštěm ze Vsetína do Velkých Karlovic…

vsetinske-vrchy_10-2014_mapa
Klikni pro přesun na mapy.cz. Jedná se o mírně až středně náročnou trasu o délce cca 40 kilometrů s převýšením asi 1500 metrů nahoru a asi 1300 metrů dolů.

Po delší době se mnou vyráží i Ája, a i když ještě dva dny před akcí zněla předpověď úžasně, tak nakonec bylo všechno jinak. Už když vylézáme v sobotu v 9 hodin ráno z vlaku ve Vsetíně, tak je nám z pohledu na plechovou oblohu a nízkou oblačnost jasné, že žádné sluncem prozářené podzimní lesy se tentokrát konat nebudou. Chytáme se žluté značky a přes Lysný a podél mnoha samot a chalup na loukách a pasínkách docházíme na rozcestí Krošenky. Všechny cesty jsou rozblácené, v lese se válí mlha, nebe zatažené… atmosféru to má, ale troška sluníčka by neuškodila.

01-mlha

02-mlha_podzimni-les

03-orosena-pavucina

04-mlha

05-mlha

06-louky

07-chalupy

08-vyhledy_podzim

Kolem poledního se přece jenom nízká oblačnost na chvilku protrhává a pár kousků modrého nebe a několik paprsků slunce tak zahlédneme. Což je ale po zbytek víkendu všechno :o)

09-louky

10-chalupy

11-chalupy

12-vyhledy_podzim

13-louky

Od Krošenků vycházíme po červené na Vsacký Cáb, kde s nostalgií vzpomínám na lyžařský kurz, který jsem tady kdysi dávno se základkou absolvoval. Na terase chaty dáváme rychlou kofolu a vývar a v duchu se královsky bavím výbavou a oblečením „víkendových“ rodinek s kočárky před chatou. Všichni (včetně dětí) drahé outodorové hadry renomovaných značek v řádech tisíců korun a courají opatrně s kočárem po asfaltce před chatou, aby si náááhodou neušpinili nohavice od vlhké trávy nebo bláta. Úplně ty vyfešákované středostavovské tatínky a maminky vidím a slyším, jak se o pár dní později chlubí v Praze na večírku známým, jak byli „v divočině a dávali ten autdór“... eh :o( Rychle mažeme dál, protože nás čeká ještě slušná štreka. Obloha je zase zatažená, v lese takové šero, že je to skoro na čelovku. Kromě tajuplné a mlhavé atmosféry se kochám taky množstvím podzimních hub kolem cest. Takové mraky obrovských lišek obecných jsem snad v životě neviděl… některé jsou tak velké, že se vyvrací ze země vlastní vahou!

14-mlha_podzimni-les

15-blativa-cesta

Cesty jsou čím dál horší a neustálé podkluzování v 10–20 centimetrech kluzkého bláta je vysilující. Celou štreku už od rána taky potkáváme z protisměru běžící/jdoucí účastníky dálkového běhu/pochodu Salomon Ultra 95 km (propozice, trasa), který startoval v pátek o půlnoci ve Vsetíně a do 24 hodin museli účastníci přeběhnout přes Javorníky a Vsetínské vrchy zpět do Vsetína. Klobouk dolů před každým, kdo něco takového dokáže, ale přes úžasný sportovní výkon mně tohle nic moc neříká. Já si radši vyšlapuji přírodou v klidu a kochám se ;o) Navíc deštivé počasí, které před víkendem i o něm panovalo, udělalo ze závodu docela slušné peklo. Jedna slečna se dokonce po naší informaci, že na Vsacký Cáb je to ještě asi 6 km a cesta je pořád stejně strašná, dala do pláče. A zdůrazňuji, že na Cábu ještě ani zdaleka nebyl cíl závodu. Mno, každému co jeho jest :o)

16-mlha-les

Aby toho nebylo málo, tak začíná pršet a z hlášených 0,1mm přeháněk je několikahodinový regulérní vytrvalý déšť, který mění už tak rozbahněné cesty doslova v bažiny a ve vyjetých kolejích po chvíli zurčí regulérní potůčky. Natahujeme ponča a návleky a šlapeme v dešti dál.

17-Aja
Žena-božena šlapala statečně a za celých 40 kiláků ani jednou nezabrblala! Kdo z vás to má?! ;o)

Přes Lušovku a Šerhovny docházíme k přístřešku pod vrcholem Tanečnice, ale nahoru už těch 200 metrů nejdeme, protože popravdě řečeno máme toho počasí, podkluzování a čvachtání v bahně celkem plný zuby… navíc by nás tam stejně čekal nulový výhled. Dáváme krátkou pauzu a v neustávajícím vydatném dešti pokračujeme další hoďku a půl po červené až na Čarták, kde máme zamluvené ubytování. Tam docházíme před půl sedmou, takže nakonec ani nebyly potřeba čelovky (se zatměním jsem celkem počítal). Rychlá večeře, kafe, sprcha a jdem chrnět.

Ráno vyrážíme po snídani chvilku po osmé a jak na potvoru se zrovna vyhrne z lesa asi 50 turistů‑seniorů a šlapou stejnou cestou jako my po červené na Soláň :o( Halekání, hlasité telefonování… rádobyvtipkování… OMG, to je pro individualistu a samotáře jako já NĚCO! Mám dokonale zkažené ráno, pár kiláků šlapu mlčky a mezi zuby drtím kletby :o) Sem tam se otevře výhled na okolní stráně a hřebeny, ale ani to mně náladu nezvedá.

18-vyhledy

19-vyhledy

Naštěstí je na Kotlové otevřené jakési občerstvovací okénko v kolibě u cesty a celá uhulákaná výprava tam zasedává k venkovním stolkům. To znamená jediné – my si nic nedáme a rychle pryč! :o) Na rozcestí Pálenice opouštíme červenou hřebenovku a po modré sestupujeme dolů do Miloňova. Stejně jako včera jsou i tady lesy kolem cest plné hub, lišky obecné i nálevkovité, záplavy stročka trubkovitého… pro lošáka zprohýbaného byste sem mohli jet s multikárou! Bedle, holubinky, čirůvky a řada dalších hub, kam oko dohlédne… nádhera! Před rozcestím Miloňov ještě dáváme řeč s partičkou kravek a pak už jen drtíme asfalt až do Velkých Karlovic.

25-kravy

26-kravy

V původním plánu bylo jet vlakem ve dvě, ale jelikož celkem s údivem zjišťujeme, že je krátce po jedenácté (jsme rychlíci!), tak fofrem vyhledávám v telefonu spojení a pádíme na dřívější vlak v 11:24 h. Přes Vsetín, Hranice na Moravě a Brno pak míříme k domovu…

Závěrem…

Počasí mě ani tak neštvalo, i když toho plácání se v blátě bylo tentokrát až‑až, ale stejně mě tenhle kraj nějak extrémně nezaujal. Husté lesy, pastviny se samotami, sem tam výhled… jako je to pěkný, ale že bych to musel vidět dvakrát…? Stejně to mám s protějšími Javorníky, nelákají mě vůbec Beskydy, Orličky, Jizerky… snad to ani neumím rozumově zdůvodnit a místní patrioti mě budou nenávidět, ale nemůžu si pomoct. Sorry ;o) Čímž neříkám, že nestojí za to tam jet… kdo má tenhle typ krajiny rád a nevadí mu minimální výhledy, jistě si přijde na své. Za mně osobně, s nadsázkou a ve zkratce řečeno: po lese a vyjetých lesáckých cestách můžu courat za barákem a nemusím se kvůli tomu příště crcat přes půl Moravy ;o)

Fotogalerii tentokrát nehledejte, protože zrcadlovku jsem kvůli pičasí z báglu ani nevytáhnul a nacvakal jsem jen mobilem těch pár dokumentárních záběrů, které jste právě viděli u článku…

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně