Vysoké Tatry – srpen 2013
Přes Priečne sedlo

Túra č. 2: Hrebienok, Zamkovského chata, Malá Studená dolina, Téryho chata, Priečne sedlo, Zbojnícka chata, Veľká Studená dolina, Hrebienok
Stoupání 1310 m, klesání 1310 m, vzdálenost cca 18,5 km, čas cca 8,5 hod.
Pozn: Pozor, pokud jste „normální člověk“ a ne nějaký „běžecký terminátor“, tak nevěřte údaji z hikeplanneru na 
mapy.hiking.sk, který udává čas necelých 7 hodin a vyhraďte si na túru raději 8–9 hodin, jež udává tištěná mapa. Vyzkoušeno za vás ;o)

Ze Smokovce vyjíždíme zubačkou na Hrebienok a malou odbočkou přes vodopády Studeného potoka šlapeme k Zamkovského chatě. Tady Ája naznává, že se na dnešní náročnou túru necítí, a že se půjde projít po magistrále ke Skalnatému plesu s tím, že si kdyžtak vyjede lanovkou do Lomnického sedla a kdyby se zadařilo, tak i na Lomničák. Nakonec se jí daří obojí a je moc spokojená. Já po jízdě lanovkou za docela dost peněz netoužím (jo, takhle vylézt si na Lomničák po svých – to by byla jiná), takže se držím původního plánu. Čili se rozdělujeme a já už sám za chvíli vycházím z lesa a stoupám Malou Studenou dolinou směrem k Téryho chatě. Podle mnohých je Malá Studená jednou z nejhezčích dolin Vysokých Tater a i já se kochám tímhle úsekem víc než dost.

Tuhle krásnou terasovitou dolinku ohraničuje z východu Lomnický a ze západu Prostredný hrebeň. Protéká jí Malý Studený potok a uzavírá ji Kotlina Piatich Spišských plies se známou Téryho chatou (2015 m n. m.) nad kterou se tyčí masiv Ľadového štítu. Hlavně zadní část ještě pod prahem (tzv. Malý svah) s Téryho chatou, kde se potok rozlévá do více ramen a razí si cestu alpinskými loukami je prostě nádherná.

VT_08-13_mala-studena-dolina

Počasí bohužel není tak krásné jako včera, je zataženo, jen sem tam vykoukne kousek modré oblohy a prosvitnou sluneční paprsky a okolní hřebeny jsou dost často ukryty v mracích. Pro focení není tohle počasí vůbec dobré, ale přesto se snažím cestu jakž takž zdokumentovat. Na Teryně si dávám zelňačku a kofolu na posilněnou, okukuji chvíli okolní plesa a následně už šlapu do kopce přes Pfinnovu kopu a následně sestupuji do Dolinky pod Sedielkom. Odtud jsou krásně vidět dřevěné „výztuže“ v suťovém poli pod sedlem Sedielko (2376 m n. m.) a hlavně Priečne sedlo (2352 m n. m.) mezi Širokou a Priečnou vežou – místo, kvůli kterému víceméně podnikám tuhle túru.

Prvně je nutno nastoupat serpentinami v suťovisku ještě nějaké ty metry, ohlédnout se na Lomničák, jehož bradavka v podobě observatoře se občas zablýskne ve slunci, a následně se pustit do posledních cca 70 metrů, což je hodně strmá záležitost jištěná spoustou řetězů. O Priečnom sedle se mluví jako o velmi obtížném a technickém úseku. Nedoporučuji tyhle informace nějak podceňovat, ale za dobrého počasí se pro běžného turistu bez závratě jedná v podstatě o zábavu pro zpestření túry.

VT_08-13_priecne-sedlo

Osobně na řetězy moc nehrabu, zejména v místech, kde je s vámi více lidí. Není totiž nic horšího než když se přecejen spolehnete na řetěz, přenesete váhu a v tu chvíli vám nějaký nedočkavý jouda cukne s druhým koncem, na který se právě pověsil. Takže i tady na řetězy kašlu a vystupuji úplně v pohodě podél nich. Občas je potřeba zapojit ruce, ale jinak je to skutečně spíš zábava a netřeba se tohoto místa nějak děsit. Asi po deseti metrech mě ta obrovská zadnice, jejíž stokilová majitelka nade mnou na každém druhém kroku ječí, že už dál nevyleze, přestává bavit, takže ji v podstatě obíhám bokem a v naprosté pohodě si lezu pár metrů od řetězů sám až nahoru. Železa jsem se tak na celé stěně ani jednou nedotknul, což neříkám z důvodu nějakého malicherného machrování, ale jako další důkaz toho, že opravdu nejde o nějakou horolezeckou drsňárnu ;o) Jenom ta slečna s tatínkem, co dolézali nahoru pode mnou si asi nemysleli, že ta moje zelňačka na Teryně byl nejlepší nápad :o))) Jo, jo, jestli jste si vzpomněli na zeměměřiče Calboniho, tak jste trefili hřebík do hlavy ;o)

Na druhé straně sedla se zase pro změnu zasekává nějaká mladá Polka na pár kramlích a když kolem ní procházím jak po schodem takřka s rukama v kapsách, tak se jen tak udiveně otočí a jme se dalších pět minut přemýšlet, jak udělat další krok. Chjo, občas ty lidi fakt nechápu. Tahle má evidentně závratě už na druhým schodku u samoobsluhy, po šutrech chodí jak po rozžhaveným uhlí, na nohách bílý plátěný tenisky a vydá se přes Priečne sedlo :o( Lidi, trošku soudnosti. Nejenom, že serete spousty dalších turistů kolem sebe, když blokujete průchod, ale ono se vám opravdu může něco stát.

Následuje sešup do Streleckej kotliny odkud můžete naproti vidět Slavkovskou kopu, Slavkovský štít a hodně výraznou a svému jménu dostávající Bradavicu. Kolem Streleckých plies pod mohutným Ostrým štítom (2367 m n. m.) pak přicházím k Sivým plesom, odkud už je vidět Zbojnícka chata naproti přes dolinu. Žlutá značka se však stáčí prudce doprava, aby obešla úplný začátek Veľkej Studenej doliny, takže se zatím neradujte… na Zbojandu je to ještě slušná štreka ;o) Radovat se pomalu můžete až na břehu Starolesnianskeho plesa, odkud už to k chatě skutečně není daleko. Mimochodem, Veľká Studená dolina je údajně dolina s největším počtem ples v Tatrách, čemuž rádi uvěříte už jen v blízkosti zmiňované Zbojníckej chaty (1960 m n. m.), okolo které se to plesy jen „hemží“.

VT_08-13_sesterske-pleso-zbojnicka-chata

U chaty doplňuji cukry tatrankou, pár minut odpočívám a jde se dál. Teď si tak uvědomuji, že jsem se ani nebyl podívat uvnitř :o) Jinak Zbojnická chata je z těch, na kterých funguje klasická vynáška a vidět nosiče je pro obyčejného člověka fakt zážitek. Potkávám cestou dolů asi tři a slovy se dá jen těžko vyjádřit obdiv k jejich výkonům a fyzičce.

VT_08-13_nosic

Kolem Dlhého a Vareškového plesa sestupuji Vareškovou kotlinou až dolů k Veľkému Studenému potoku, který protéká Veľkou Studenou dolinou. Po pravé straně se nad dolinou vypíná Slavkovský štít (2452 m n. m.), po levici pak Prostredný hrebeň se Žltou vežou (2385 m n. m.) a horolezci oblíbeným Prostredným hrotom (2441 m n. m.). Pohledy podél potoka až do Popradské kotliny a na siluetu Nízkých Tater na obzoru taky stojí za to.

VT_08-13_velka-studena-dolina

Cesta pak pokračuje ještě kus lesem, kde se cpu borůvkami a za chvíli už pomalu přicházím k rozcestí Nad Rainerovou chatou, kde se shodou okolností přesně nachlup potkávám s Ájou mířící od Skalnatého plesa :o) Společně pak ještě chvilku pozorujeme krásně vybarvenou lišku, která pózuje na kameni na kraji lesa nedaleko Hrebienku a pak už frčíme zubačkou dolů. Úžasná, úžasná, úžasná túra!!!


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Tatrách a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.


Vysoké Tatry – srpen 2013
Úvod
1. Mengusovská dolina, Kôprovský štít a zpět
2. Malá Studená dolina, Téryho chata, Priečne sedlo, Velká Studená dolina (právě čtete)
3. Mlynická dolina, Bystrá lávka, Furkotská dolina
4. Vycházka kolem Studeného potoka
5. Monkova dolina, Kopské sedlo, Zelené pleso, Velká Svišťovka, Skalnaté pleso

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně