Vysoké Tatry – srpen 2013
Belianky a Veľká Svišťovka

Túra č. 5: Ždiar, Monkova dolina, Široké sedlo, Kopské sedlo, Veľké Biele pleso, Chata pri Zelenom plese, Veľká Svišťovka, Skalnaté pleso
Stoupání 1730 m, klesání 850 m, vzdálenost cca 18 km, čas cca 8 hod.

A je tady závěrečná túra. Túra, na kterou se těším stejně jako před pár dny do Priečneho sedla… Belianky! Zhruba 14 km dlouhý hřeben Belianskych Tater leží takřka kolmo na hlavní hřeben Tater Vysokých a poutá především krásou svých vápencových stěn, příkrými travnatými svahy a bohatou flórou. V roce 1978 ho Správa TANAPu z důvodu ochrany přírody uzavřela. V roce 1993 byl otevřen alespoň chodník z osady Ždiar do Kopského sedla, který byl několik let jednosměrný a zpoplatněný. V současnosti už za vstup neplatíte a zrušena byla i zmíněná jednosměrka. Co ovšem stále bohužel zůstává, je nemožnost projít legálně kompletní hřebenovku od chaty Plesnivec přes Bujačí vrch, Ždiarsku vidlu až po Muráň (či naopak). Debaty na téma otevření nebo neotevření téhle úžasné trasy už se vedou řadu let, obě strany mají tuny argumentů, ale jak se zdá, k ničemu to zatím nevede a asi ani dlouho nepovede. Pravdou je, že původní chodník na zmíněné hřebenovce je stále udržovaný a řada lidí po něm prochází. I když jsem poměrně slušňák, který nařízení dodržuje, nebudu rozhodně v tomto případě nelegální turisty odsuzovat a upřímně řečeno – rád bych tam příště zašel taky ;o) Pokud se člověk chová slušně, neřve, nenechává za sebou brajgl a jde pouze po vyšlapané cestičce, tak si nemyslím, že by tatranské přírodě ublížil. A jak už jsem psal v úvodníku k téhle naší dovolené v Tatrách – klidně vstup zpoplatněte rozumnou částkou, vybudujte v potřebných místech zpevněné chodníky a pusťte tam už, kruci, lidi. Ale teď už k výšlapu samotnému…

VT_08-13_belianky1

Brzo ráno jedeme autobusem do obce Ždiar (cca 900 m n. m.) a kolem hotelu Magura vstupujeme do Monkovej doliny. Počasí nám dneska přeje a čeká nás nádherný den plný modré oblohy a sluníčka. Po chvilce se lesní cesta začne docela solidně zvedat a my v hustém a vlhkém lese podél Rígeľského potoka nabíráme potřebné výškové metry. Asi po 1,5–2 hodinách poměrně úmorného výstupu se začínají stromy rozestupovat a nad námi pozorujeme zdvíhající se vápencové stěny. Vcházíme do pásu luk a při zpětném pohledu se otevírá pěkný výhled směrem na Ždiar, Spišskou Maguru a Pieniny.

VT_08-13_belianky2

Brzo také narážíme na stáda srnců a kamzíků, kterých je tu požehnaně a pomalu stoupáme v dopoledním slunci prudkou travnatou a kvetoucí strání k Širokému sedlu (1825 m n. m.) pod Ždiarskou vidlou, kam zhruba za další hodinku dorážíme.

VT_08-13_belianky3

Ta neuvěřitelná nádhera, která se před vámi v jeden okamžik v sedle otevře a ukáže panorama Vysokých Tater, vám dá v sekundě zapomenout na namáhavý výstup. Stojíme skoro beze slova a jen hltáme tenhle pohled, který doslova bere dech. Tipujeme, který štít je který, fotíme, odpočíváme a ukládáme si do hlav tu okolní krásu. Nechci být nějak extra patetický, ale je to fakt, kurva, parádní výhled! ;o) Jen škoda značky upozorňující na přísný zákaz vstupu na chodník pokračující kolem vrcholu Ždiarskej vidle (2142 m n. m.) a dál přes nejvyšší vrch Belianek – Havrana (2152 m n. m.) až k Muráni (1890 m n. m.). Chjo…

VT_08-13_belianky4

Po dostatečné kochačce pokračujeme neskutečně překrásným traverzem po svahu směrem k Vyšnému Kopskému sedlu (1933 m n. m.) pod vrchem Hlúpy (2060 m n. m.). Tady už se kamzíci dají skoro krmit z ruky a taky tady se s nelibostí díváme na zákazovou ceduli nedovolující pokračovat přes Jatky k Bujačině. Jak závidíme slečně, která na zákazy prdí, obchází ceduli a maže si to na nádhernou hřebenovku. Ale třeba je pracovnicí TANAPu a jde sčítat kamzíky, co my víme? A pokuta od zelených mužíků se statusem veřejného činitele se může údajně vyšplhat na cca 70 eur, což není pro našince zrovna málo :o( Prohazuji ještě pár slov s mohutným krkavcem sedícím na vyhlídce a pomalu sestupujeme po boku svahu do Kopského sedla (1750 m n. m.).

VT_08-13_belianky5-krkavec

Tady se napojuje cesta, která přivádí turisty z doliny Zadné Meďodoly a značka dále pokračuje kolem Belianskej kopy a následně sešupem do Doliny Bielych plies. U Veľkého Bieleho plesa (1615 m n. m.) se moc nezdržujeme, protože na posezení u rozcestníku je lidí jak much na hovně a kolem Trojrohého plesa si to šupajdíme po kamenitém chodníku k Chate pri Zelenom plese (1551 m n. m.). Těšíme se na jedno točený na chuť, ale Brnčálka (dřívější název chaty) je doslova zavalena turisty a fronta stojí ve čtyřstupu až ven. Takže sedáme na čtvrt hoďky na břeh neskutečně smaragdového plesa, svlažujeme hrdla z vlastních zásob, doplňujeme cukry tatrankami a kocháme se mohutností Jahňacího štítu (2229 m n. m.) a Jastrabej veže (2137 m n. m.) nad chatou.

VT_08-13_zelene-pleso

Po pauze pokračujeme po červené kolem malebného Čierneho plesa (1579 m n. m.) s pozadím Belianských Tater a následně prudkými serpentinami v kamenném svahu na Veľkou Svišťovku. Čím výš stoupáme k vrcholu, tím je výhled na štíty nad Brnčálkou a Belianky velkolepější. V jednom místě jsou opět instalovány řetězy a opět si jich ani nevšímáme a okolo nich v pohodě stoupáme dál k vrcholu. Co na nich ovšem předvádí jedna rodinka, o tom si vykládáme ještě dva dny! Kdyby jich všech pět zhučelo do Doliny Zeleného plesa, tak by mě to vážně nepřekvapilo. Jedno z děcek dokonce v jednu chvíli vypadalo, jako že se mu podaří udělat na řetězu smyčku kolem vlastního krku a za jekotu sourozenců a rodičů se oběsit… děsný! Tohle přeceňování vlastních schopností, blokování dalších turistů, nevhodná obuv, strach z výšek, totální neschopnost pohybu v kamenitém terénu atp. je všechno, co NEMÁ být při výstupu/sestupu na exponovanější kopce jako je třeba Veľká Svišťovka. Může se to říkat a psát pořád dokola, ale je to marný, je to marný… je to marný.

VT_08-13_vystup-na-svistovku

Po nějaké hodince a půl nás nahoře čeká prvně Sedlo pod Svišťovkou (2023 m n. m.) obsazené bandou uřvaných Poláků, takže rychle mizíme na poslední úsek a suťoviskem se dostáváme na vrchol ve výšce 2037 m n. m. Odtud je krásný výhled na Zelené pleso, Jahňací štít a spol., vápencové štíty Belianských Tater, celou Popradskou kotlinu, Huncovský štít (2351 m n. m.), Malý- (2513 m n. m.) a Veľký Kežmarský štít (2558 m n. m.).

VT_08-13_pohled-ze-svistovky

Po vstřebání téhle parády, pár fotkách a oddychu sestupujeme zpátky do sedla, následuje další sestup nad Huncovskou kotlinou a pak už jen nudný traverz v kamení na Skalnaté pleso (1751 m n. m.). Tam dáváme konečně jedno pěnivé a lanovkou frčíme dolů do Tatranskej Lomnice. Když se člověk dívá z lanovky na bagry, buldozery a shrnovače, které drancují kosodřevinu, horské louky a lesy kvůli sjezdovkám a jejich technickému zabezpečení nebo na ohavnost jménem hotel Encián (a okolí) na Skalnatém plese a uvědomí si, že on by za každé „prdnutí do kosodřeviny“ dostal flastra od tanapáků, tak je z toho jednomu hořko. Ale nechci končit takhle smutně… tahle túra i celý týden v Tatrách byli parádní a rád bych se sem ještě někdy podíval. A třeba jsem vás popisem túr nebo nějakou fotkou taky nalákal…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Tatrách a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.


Vysoké Tatry – srpen 2013
Úvod
1. Mengusovská dolina, Kôprovský štít a zpět
2. Malá Studená dolina, Téryho chata, Priečne sedlo, Velká Studená dolina
3. Mlynická dolina, Bystrá lávka, Furkotská dolina
4. Vycházka kolem Studeného potoka
5. Monkova dolina, Kopské sedlo, Zelené pleso, Velká Svišťovka, Skalnaté pleso
(právě čtete)

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně