3. – 6. 7. 2015
Západní Tatry – hřeben Otrhanců a Bystrá

Když jsem na loňském výšlapu v Západních Tatrách sestupoval Jamnickou dolinou, zaujal mě hřeben tzv. Otrhanců (Ošarpanců) nad mojí hlavou. Rok se s rokem skoro sešel a nastal čas si splnit přání…

zapadni-tatry_07-2015_clanek_mapa
Délku trasy a celkové převýšení udávají mapy.cz a hikeplanner na mapy.hiking.sk rozdílně. Podle prvních ujdete cca 30 km a nastoupáte/naklesáte asi 2400 výškových metrů. Podle Slováků jde o 33 km a převýšení necelých 2200 metrů nahoru i dolů. Vyberte si ;o)


V pátek večer se přesunuji do Brna a žlutým autobusem pak přes noc na Slovensko. Po třetí ráno vystupuji v Liptovském Mikuláši, kde mě čekají skoro tři nekonečné hodiny na nepohodlné lavičce v hale vlakového nádraží. Před šestou přijíždí bus a v půl sedmé vystupuji na rozcestí Račkova dolina (mimochodem – Račkova, Ráčkova, Ráčková… všechny tyhle názvy lze dohledat. Čert aby se vyznal v tom, jak se vlastně dolina jmenuje :o)).

Jelikož se mně ani ve Studentech, ani na nádru v Liptokuldovi nepodařilo usnout, tak stejně jako před rokem jsem ráno jak zbitý pes :o( Tohleto cestování přes noc už asi vážně podnikat nebudu. Ale je krásné slunečné ráno, mířím mezi voňavými smrkovými lesy pod modrou oblohou k horám, tak kdo by myslel na nějakou únavu? Procházím kolem probouzejícího se kempu, kde budu chrnět zítra a pokračuji dál po modré TZ Úzkou dolinou na Nižnou lúku. Tady je poslední možnost dobrat vodu, takže plním z potoka tři 1,5litrovky až po okraj. Je hlášené velké vedro a moc dobře si pamatuji na šílený sušák, který mě doslova drtil na loňském výšlapu na „vedlejším“ hřebeni… a to už rozhodně nechci podstupovat.

Z rozcestí na Nižné lúce odbočuje zelená TZ do lesa a začíná hodně výživné, táhlé až nekonečné stoupání na hřeben. Výhledy zatím žádné, ale aspoň stín stromů zmírňuje stoupající vedro. Prokousávám se tímhle úsekem docela ztěžka a nohy vůbec nejdou… snad se to rozejde nahoře. Dřinu mně zpříjemňuje pár prvních letošních borůvek a taky hodně úsměvný nález uprostřed lesa. Loni jsem našel při výstupu na Brestovou ve výšce cca 1400 metrů výstavního hříbka, letos v podobné výšce pod Otrhanci tohle:

zapadni-tatry_07-2015_clanek_1

K této fotce vyhlašuji anketu:
1) Jaké národnosti byla žena, která tady uprostřed tatranského hvozdu tyhle lodičky zanechala?
2) Proč zrovna Polka?

Konečně smrky ustupují kleči, travnatému a posléze skalnatému hřebeni a já dolézám na první vrchol hřebene Otrhanců – Nižnou Maguru. Od kempu sem to dělá na cca 5 kilácích asi 1000 metrů převýšení… slušný začátek :o) Dávám poctivou pauzu a řádně se mažu opalovacím krémem, protože tady nahoře to teda peče jako na pánvičce. No a samozřejmě si můžu hlavu ukroutit z nádherných výhledů na všechny strany. Na jedné straně masivní Baranec a Smrk, pod nimi nádherná Jamnícka dolina, na straně druhé Račkova dolina a nad ní se vypínající masiv Bystré. Paráda!

zapadni-tatry_07-2015_clanek_2

Skalnatým a krásně členitým hřebenem pokračuji dál na Ostredok. Po cestě se pomalu za Barancem vynořují první vrcholy roháčské podkovy – Ostrý Roháč a Plačlivé… následně i Tri kopy, Baníkov a Pachoľa. Kombinace nedostatku spánku, celkem těžkého batohu a vedra zpomaluje můj postup a začíná mně být jasné, že dneska podle původního plánu na Bystrou rozhodně nedojdu. Ale co, plány jsou zásadně od toho, aby se měnily ;o) Kam dojdu, tam dojdu… co bych si s tím lámal hlavu. Takže si po hřebeni přes Vyšnou Maguru vykračuji velmi uvolněným kochacím tempem a v hlavě mně zní slova Radůziny skladby Tenhle svět není jen pro silný:

…počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel.



Ona to samozřejmě myslí obrazně, ale i takhle při konkrétním šlapání, to má něco do sebe :o)

zapadni-tatry_07-2015_clanek_3

Výhledy jsou pořád famózní a občasný mrak zakrývající slunce v tomhle parnu vůbec nevadí – ba naopak. A stíny oblaků malujících po zelených úbočích tatranských štítů jsou přece tak překrásnou podívanou. A co různých horských kvítek všude kolem září v trávě! Milovníci a znalci flóry tady musí být v sedmém nebi… tolik tvarů, druhů, barev… kdybych fotil jenom kytí, tak můžu donést stovky fotek a každá bude jiná.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_4

Na Jakubině (druhá nejvyšší hora Západních Tater, 2194 m n. m.) s krásným kruhovým výhledem dávám opět poctivou pauzu a užívám si rozhledů. Ze sousedních Vysokých Tater jsou kvůli oparu pouze siluety, ale i tak je to hezké panorama. Kriváň, Vysoká, Bradavica… občas už nějaký vrchol i poznám :o) Z Nízkých Tater není za Liptovskou kotlinou skrz opar vidět pomalu ani ta silueta, ale Volovec a další roháčské vrcholy se krásně vypínají nad Jamníckou dolinou, stejně jako na druhé straně obě Bystré nad dolinami Račkova a Gáborova. Nádherně jsou vidět taky polské vápencové Tatry (Kominiarski Wierch, Temniak), nepřístupná Osobitá na slovenské straně a nezapomínám omrknout shora Hrubý vrch, Končistou a Klin, kam povede moje další cesta. Slunko se po‑ma‑lin‑ku začíná sklánět k obzoru a hory se začínají vylidňovat… super! ;o)

zapadni-tatry_07-2015_clanek_5

Po dostatečném pokochání na Jakubině přecházím po hřebeni na vedlejší Hrubý vrch a cestou se otevírá krásný pohled z výšky na malebná Račková plesa dole v ledovcovém kotli pod mýma nohama. Zajímavostí je, že když je málo vody, tak jsou plesa tři, za vyššího stavu vody se naopak slévají v jedno velké.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_6

Na Hrubém vrchu (polsky Jarząbczy Wierch, 2137 m n. m.) se ani nezastavuji a pokračuji dále na Končistou. Řada lidí už sešla do dolin a několik jich to otáčí směrem k Volovci a k noclehu u Jamníckých ples. Z čehož mám samozřejmě velkou radost, protože mimo pár jedinců zůstávám na hřebeni v této části skoro sám. Na Končisté si v příjemném podvečerním vánku dopřávám svačinku a taky trošku provokuji přes Viber kamarády, kteří se touhle dobou potí ve čtyřicítkách na vyžhaveném Brněnsku ;o) Je na čase taky popřemýšlet o noclehu a jako nejvhodnější varianta se mně zdá ještě poslední dnešní výstup na lehký respekt budící Klin (polsky Starobociański Wierch, 2176 m n. m.) a bivak na jeho vrcholku s hezkým výhledem na západ a východ Slunce.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_7

Taky se nesmím zapomenout zmínit o kamzících. Když zahlédnu prvního v dálce na svahu pod Končistou, tak jsem nadšen. Když po pár desítkách minut musím některé na cestě skoro prosit o dovolení projít, protože mají lidi na háku a nechají do sebe skoro strkat, tak už mě to tak nebere :o))) Opravdu, tolik kamzíků jsem zatím jinde neviděl. Chodí kousek od vás, dokonce jako kdyby čekali, jestli jim nehodíte nějakou dobrotu a nejeví sebemenší známky plachosti.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_8

Drápu se na vrchol zmíněného Klinu a je mně jasné, že dál už dneska opravdu nepůjdu… začínám toho mít plný kecky. Vršek plný kamenných mužíků je zabrán polskou dvojicí, která se evidentně chystá fotit západ/východ a nocovat nahoře, takže jen pozdravím a přesouvám se jižním směrem na druhou stranu vrcholu, kde nacházím parádní travnatý plácek s kamennou zídkou proti větru a skulení se do doliny… a tady moje dnešní šlapání končí. Hory jsou ztichlé a kamzíci si mě chodí prohlédnout, co že to tady chystám za ležení. Slunce klesá k obzoru, já si v tomhle kouzelném bezvětrném podvečeru sedím o samotě pod vrcholkem Klinu, koukám na dloužící se stíny tatranských končiarov a povznesen nad strasti běžného bytí mám jediné přání – ať tyhle chvíle neutíkají tak rychle.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_9

zapadni-tatry_07-2015_clanek_10

Jakmile zmizí poslední sluneční paprsek, tak se trochu ochlazuje a tělo, znavené celodenním pochodem v celkem náročném terénu a počasí, si žádá odpočinek. Zalézám do peří, ještě chvilku odháním dotěrné bodající pipky shlukující se nad mým obličejem koukajícím ze spacáku, ale pak mě únava přemáhá a usínám pod tmavnoucí tatranskou oblohou… Když mě kolem půl třetí ráno probudí otravný močák, tak se lekám, že jsem se prospal až do dopoledne – naprosto jasná obloha a záře Měsíce dělají z noci téměř den :o) Po nezbytném úkonu se vracím ještě na dvě hoďky do postele a už teď zjišťuji, jak bylo prozíravé zalézt do žďáráku a na bágl natáhnout pláštěnku. Všude je tolik rosy, že to vypadá, jako po dešti. V půl páté mě budí nemilosrdný zvuk budíku na telefonu, a i když bych si ještě tak hodinku či dvě dáchnul, tak zrod nového dne ve výšce skoro 2200 metrů si přece nenechám ujít… když už jsem tady ;o) Při vylézání ze spacáku si ještě všímám hromádky naprosto čerstvých kamzičích bobanů asi 1,5 metru od mého spaní. Ten zvědavý opičák, co si mě tady večer zblízka prohlížel, si to sem snad v noci přišel označkovat nebo co? Ještěže mně nenakadil do chrnící huby čučící ze spacáku :o)))

Rychle se škrábu pár metrů nahoru na skalnatý hřebínek s výhledem na východní obzor a přicházím akorát… první ranní paprsky se přelévají přes hřebeny Vysokých Tater. A to samé, co jsem zažíval večer, se teď opakuje na druhé straně vrcholku. Klid, samota, šumící vítr, vycházející Slunce… překrásné hory a doliny všude kolem mě… neskutečný relax a nádhera!

zapadni-tatry_07-2015_clanek_11

Po dostatečné kochačce se vracím k nocležišti, polykám snídaňovou tatranku, balím zvlhlé věci a vydávám se na další cestu. Dělá se pěkně větrno a ranní vzduch má ke včerejší výhni hodně daleko, takže jsem vděčný za to, že jsem nebyl líný se táhnout i s dlouhými kalhotami a větrovkou. V kraťasích a mikině bych teď pěkně klepal kosu. Dokonce dochází i na kapuci… Vracím se zpátky na vršek Klinu (Poláci před chvilkou odešli) a po červené TZ sestupuji do Gáborova sedla. Cestou se nabízí překrásné pohledy z kolmých srázů směrem do polské Pyszniańské doliny…

zapadni-tatry_07-2015_clanek_12

V Gáborově sedle potkávám maminku s asi desetiletou holčičkou, které taky očividně spaly nahoře. Super! Tomu říkám výchova k lásce k horám a přírodě od útlého mládí ;o) Kamzíků je tady zase jako když naseje a já pokračuji po hraničních patnících do Bystrého sedla. Tenhle úsek zpod Klinu do Bystrého sedla se mně fakt moc líbí, ty polské srázy si nenechte ujít!

Původně jsem chtěl přelézt Bystrou a pokračovat dolů po žluté TZ Bystrou dolinou, ale nějak se mně přestalo chtít… mnohem víc mě láká Gáborova a Račkova dolina. Ale když už jsem v sedle pod nejvyšší horou Západních Tater (2248 m n. m.), tak ji přece nevynechám! Ale vzhledem k tomu, že se budu do sedla zase vracet, se můžu vyprdnout na to, táhnout se nahoru s almarou na hrbě ;o) Tudíž hážu bágl za haldu kamení, flašku s pitím do ruky a jde se nahoru traverzem po modré na lehko. Což je každopádně mnohem větší pohoda než s báglem, ale i tak je to půlhodinka pěkné makačky. Při výstupu a hlavně nahoře pořád fučí jak na motorce, takže jsem stále rád za dlouhé kalhoty a větrovku s kapucí. Nahoře na chvíli sedám na šutr do závětří a ranní výhledy na všechny strany samozřejmě nemají chybu. Obzvlášť vedlejší masivní Nižná Bystrá spojená s Bystrou kamenitým Grúněm je nádherná. Škoda, že nepřístupná…

zapadni-tatry_07-2015_clanek_13

zapadni-tatry_07-2015_clanek_14

Po chvíli ke mně dochází trojice Čechů, se kterou se míjíme už od rána od Klinu. Mají slušný hokej v okolních vrcholech a dokonce ani neví, že právě stojí na Bystré :o) Chvilku pokecáme, popřejeme si šťastnou cestu a já se pomalu vydávám na sestup. Abych nemusel úplně stejnou cestou, tak to beru po jasně znatelném (byť neznačeném) hřebínku na sousední vrchol Blyšť a z něj už po červené TZ dolů do sedla k batohu. Času mám hafo, trochu přestalo foukat a sluníčko zase peče jak o život, takže vytahuji všechny vlhké věci z báglu, roztahuji je na trávě, převlíkám se do kraťasů a dávám si skoro hodinový veget. Nikde ani noha a zase mám celý hory jen pro sebe… nádhera ;o) Kamzíci si opět kolem mě chodí jak slepice na dvoře a kolikrát se až leknu, když se náhle otočím a nějaká ta horská kozénka stojí dva metry za mnou a čučí :o) Pěkné zážitky! O překrásné výhledy taky není nouze, ale pomalu je potřeba se pohnout dál. Při balení harampádí ke mně dochází tak dvacetiletá holčina s hodně velkým báglem… sama si courá a spí po hřebenech… bomba… spřízněná duše ;o) Taky nechává batoh dole a jde nahoru na lehko. Já mezitím dobaluji a začínám scházet po modré do doliny k potoku.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_15

Když dorážím ke Gáborovu potoku, tak neváhám ani chvilku a vyměňuji zbytek zteplalé břečky ve flašce za čerstvou potoční dobrotu a je to paráda – skoro po dvou dnech se dosyta nachlastat křišťálové ledové vody :o) Slunko zase předvádí, co dovede a navíc se v dolině ukryté mezi hřebeny nepohne ani stéblo… výheň jak v kovářské peci. Ale Gáborova dolina je nádherná! Kombinace modré oblohy, zelených koberců trávy a borůvčí, soliterních ostrůvků kleče, šedých kamenů a suťovisk… to vše zarámováno šuměním horské bystřiny a okolními štíty… pohádka!

zapadni-tatry_07-2015_clanek_16

U koliby pod Klinom se napojuje žlutá značka jdoucí od Račkových ples a pomalu začíná přibývat lidí stoupajících nahoru. Upřímně řečeno už se těším až travnaté podhorské louky opustím a zalezu do stínu lesa, protože to teplo je fakt únavné. Ale nezapomínám ani koukat kolem sebe a úbočí Otrhanců po pravé ruce, Nižné Bystré po levé ruce a Jakubiny či Klinu za mnou jsou pastvou pro oči. Ani se nechce věřit, že jsem tam před chvilkou byl :o) Po pár pauzách (hlavně u vody na opláchnutí) vcházím konečně do lesa a pomalu sestupuji až na rozcestí Nižná lúka, kde jsem včera začínal a dále do kempu.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_17

V ATC Račkova mám zamluvený nocleh stejně jako loni v turistické chatě Fialka, a i když už začala sezona, tak mám kupodivu trojlůžkovou cimru sám pro sebe. Dávám si jedno vytoužené orosené točené, které v tom vedru jen zasyčí a jdu se zabydlet a vykoupat. Malé bojlerky nad sprchovými hadicemi mě naplňují bláhovou nadějí, že by mohla téct aspoň vlažná voda, ale kulový, Nalezenec, ku‑lo‑vý! Nejsem žádný otužilec a tak je pro mě ledová sprcha docela utrpením :o) Rychle očáchat, namydlit, rychle spláchnout a za drcení kleteb a nadávek bleskurychle ven na sluníčko. Proč se na mě všichni venku dívají jako na blázna, když se ve čtyřicetistupňovém pařáku klepu zimou, nechápu doteď :o)))

Jdu se chvilku natáhnout na postel, ale pak mě hlad a žízeň ženou zpět do spárů hospody. Po jídle se přesouvám na venkovní zahrádku a ve stínu slunečníku u kafe a piva pozoruji okolní cvrkot, čtu si a tak vůbec si v klídku lebedím a odpočívám.

zapadni-tatry_07-2015_clanek_18

Ráno vstávačka po páté, hygiena, vrátit klíče a pomalu se šourám po asfaltce podhorským úsvitem k rozcestí na bus, který mě odváží do Liptovského Mikuláše. Tady mám zase přes dvě hoďky čas, ale naštěstí je na nádru funkční wifina (je tohle i někde u nás na nádraží?), tak mně čas rychle uteče. RegioJet má sekeru jen 10 minut, takže pohodička. Jedu vlakem se Student Agency poprvé a paráda! Sakra, jaktože to u soukromníka jde a člověk si fakt připadá jako v 21. století a u ČD… no nic :o) V Holomóco přesedám z Jančurova vlaku pro změnu do Jančurova autobusu a frčíme na Brno. Když o půl čtvrté vystupuji z klimatizovaného busu na rozpálené parkoviště u Grandu, tak mě málem škrábne… hrozný vedro! Tak tak chytám vlak do rodného městečka a akce Západní Tatry 2015 končí…

Závěrem…
Hřeben Otrhanců je fakt nádherný… pořád se na něm něco děje a rozhodně se nebudete nudit. Nejsou tam ani žádné exponované pasáže (řetězy apod.), takže z toho strach mít nemusíte a navíc je méně navštěvovaný než hlavní roháčská podkova. Na druhou stranu je ale nutno uznat, že jde o náročnější túru a měli byste si při jednodenním výšlapu předem dobře rozvrhnout čas a myslet na bezpečný návrat. Jakubina, Končistá, Pyszniańská dolina, Bystrá, Gáborova dolina… všechna tahle místa mě opravdu nadchla a ukázala zase jinou tvář Západních Tater, než jsou trochu profláklé vrcholky kolem Ostrého Roháče. No a noc na Klinu? Když si vzpomenu, jak jsme relativně před pár lety koukali s Ajkou coby horští zelenáči na ty divný lidi s obrovskými batohy, kteří mířili v podvečer nahoru, zatímco my jednodeňáci s malým batůžkem dolů a na chatu, a říkali si, že noc na hřebeni musí být něco úžasnýho… a stačilo se jen trochu hecnout a můžu to teď zažívat taky. Nádhera a splnění snu! Plňte si je taky, dokud je čas ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Z celé akce jsem sestříhal i krátké video (tentokrát spíš foto slideshow… nějak jsem byl líný víc natáčet), tak kdo bude mít chuť a tři minutky času, tak může mrknout. Dovolím si doporučit přepnutí na nejvyšší možnou kvalitu pomocí „ozubeného kolečka“ v pravé spodní části YT přehrávače:




Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na pár spojovaček, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Západních Tatrách a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně