3.–6. 7. 2016
Západní Tatry po cestách méně vyšlapaných

Přechod Liptovských kop, Tiché a Tomanovské doliny a části Červených vrchů…

zapadni-tatry_07-2016_mapa
Podle MÝCH měřítek poměrně náročná trasa měří přes 40 kilometrů a našlapete kolem 3500 výškových metrů nahoru i dolů. Klikni pro přesun na mapy.cz


Poznámka úvodem: Pokud máte morální problém s chozením mimo značky v chráněných územích, raději nečtěte dál a tuto stránku opusťte. Pokud vás zajímá můj názor na tuto problematiku, tak šéfredaktor Trekingu Otakar Brandos to řekl za mě mnohem lépe např. tady nebo tady. Můžete si projít i diskuze pod odkazovanými články, případně si dohledat další texty k této problematice na zmíněném serveru nebo i jinde na internetu. Víc se mně tady k tomu vyjadřovat nechce, každý ať si to přebere jak libo…


Kombinace víkendu, jednoho dne volna a dvou státních svátků samozřejmě přímo vybízela k nějaké „větší akci“. Původně jsem chtěl vyrážet už v sobotu, ale přechod fronty mě přinutil na poslední chvíli změnit plán a do žlutého busu u brněnského Grandu tak sedám až v neděli ráno. V Olomouci přestup do žlutého vlaku a frčím do Liptokuldy. Po cestě ještě párkrát lehce sprchne, ale je krásně vidět, jak se oblačnost a celý frontální systém odsouvají směrem na východ a de facto přede mnou utíkají pryč. V Mikuláši si přes hoďku počkám na bus a před čtvrtou odpolední vysedám na zastávce Pribylina, Zruby (což je jen označení zastávky v jízdních řádech – v mapě hledejte osadu Podbanské). Chvilku se motám podél silnice, ale to už mě žlutá značka vyvádí po asfaltové cyklostezce do Tiché doliny. S hrůzou pozoruji děsivost zvanou hotel Permon a z představy, že tady někdo dobrovolně tráví dovolenou mně běhá mráz po zádech. Ale tak každý podle své chuti, no…

zapadni-tatry_07-2016_clanek1

Tichá dolina je ve svém začátku krutě poznamenaná kalamitou a těžbou dřeva a opravdu to není hezký pohled. Rychle docházím k rozcestí Tichá, horáreň, kde opouštím žlutou TZ a podél Krížneho potoka začínám zvolna stoupat směrem na Opálené. Na posledním možném místě plním flašky z potoka až po vrch, protože další voda bude až zítra pod sedlem Závory. V určitém místě odbočuji z vyjeté cesty na sotva znatelnou stezku, která mě přes louku a pročištěné polomy vyvádí do lesního stoupáku. Je potřeba natáhnout návleky, protože po uplynulých deštích je tady fest mokro a tráva do půl lýtek by mně za chvilku udělala v botech rybníky. Hned na začátku lesa jen s pusou dokořán koukám na množství hub a z velikosti pravých hřibů či kovářů houbařovo srdce plesá.

zapadni-tatry_07-2016_clanek2

Pomalu stoupám ztichlým tatranským lesem přes Opálené nahoru k Všivákům, občas překročím na cestě medvědí trus a já si jen tak v duchu přemýšlím, jestli se na tomto výšlapu konečně zadaří a uvidím medvídka na vlastní oči. Nahoře se konečně otevírají ze začátku aspoň částečné výhledy k hradbě Vysokých Tater tyčící se po mé pravici nad Kôprovou dolinou. Za zády se dole pomalu Liptov choulí do podvečerního hávu, dění na obloze obzvláštňují různé kreace oblaků a slunečních paprsků. Přecházím Všiváky (1811 m n. m.) a po 3,5 hodinách celkem výživného stoupání nacházím krásný plácek na stan v podstatě hned na cestičce – z jedné strany mě pěkně kryje kosodřevina, na straně druhé se nabízejí úžasné výhledy ke Kriváni, Nefcerské věži a do mohutné Kôprové doliny. Po dostatečné kochačce a nějakém tom focení věším jídlo kus od nocležiště na větev a s výhledem ze stanu na podvečerním světlem nasvícenou slovenskou národní horu usínám…

zapadni-tatry_07-2016_clanek3

zapadni-tatry_07-2016_clanek4

Budím se až o půl šesté a malým „průhledem“ kolem Všiváků vidím, že Liptov se koupe v moři nízké inverzní oblačnosti. Tyhle pohledy k zbláznění miluji, takže hodně rychle balím a bez snídaně už po nějaké půl hoďce vyrážím od Všiváků nahoru směrem ke Krížné. Po ránu je kosa jak v psírně a rozhodně bych ocenil aspoň tenké rukavice, které jsem si, blbec, samosebou nevzal. Ale výstup na Krížnou mě po chvilce rozehřívá víc než dost – ze sedla na vrchol (2039 m n. m.) je to na kilometru asi 260 výškových metrů. Výhledy z vrcholu jsou ale úžasné a vynahrazují tu dřinu měrou vrchovatou. Na jihu již zmíněný Liptov pod dekou nízké oblačnosti, na západ ode mě boční hřeben Liptovských kop klesajících do Tiché doliny, za ní pak hřeben Grešovo s Holým vrchem a ještě dál pak vrcholky Západních Tater směrem k nejvyšší hoře Bystrá. Východním pohledům pak samozřejmě vévodí Kriváň, kolem jehož vrcholu se v silném větru honí čepice vysoké oblačnosti. Sedám do závětří na snídani a hlavu si z těch úžasných pohledů můžu vykroutit :o) Nikde ani noha a já zažívám další z horských rán, která se hluboko vrývají do mé romantické duše…

zapadni-tatry_07-2016_clanek5

zapadni-tatry_07-2016_clanek6

zapadni-tatry_07-2016_clanek7

Balím harampádí a vydávám se po překrásném a liduprázdném travnatém hřebeni k dalšímu putování. Z Krížné klesá vyšlapaná cestička do sedla, aby opět vystoupala (chvíli jsem se pěkně zamotal a namakal v husté kosodřevině) na další z vrcholů Liptovských kop – Predný Holý vrch (1984 m n. m.). Vzduch už je prohřátý, takže si vyšlapuji jen v rozepnuté mikině a stíny oblaků na všech úbočích okolních hor jsou nádhernou podívanou. Z Holého vrchu klesám do Turkova sedla, abych následně vyfuněl na další dvoutisícovku a zároveň nejvyšší bod tohoto celku – Veľkou kopu (2052 m n. m.). Na ní se cesta prudce stáčí východním směrem a za dalším sedlem stoupá na Veľkou Garajovu kopu (1969 m n. m.). Koukám na Kôprovský štít, dole pod ním se lesknou Temnosmrečinská plesa, severozápadním směrem se pak k nebi tyčí úžasný zubatý hřeben Orla Perć. Když počasí a zdraví dovolí, tak se v září konečně pokusím o jeho zdolání.

zapadni-tatry_07-2016_clanek8

Dávám si na sluníčku asi 45 minut pauzu, protože potřebuji usušit stanové tropiko mokré od ranní rosy. Taky žaludek se hlásí o slovo, takže si v závětří dávám něco na zub, následně balím věci a úzkou stezkou po okraji hřebene s hlubokými pohledy do Tiché doliny se vydávám dál.

zapadni-tatry_07-2016_clanek9

Je potřeba ještě přejít Tichý kopec (1913 m n. m.), klesnout do sedla a vystoupat na poslední bezejmenný vrchol Liptovských kop (1979 m n. m.). Odtud už následuje sestup do sedla Závory, odkud můžete po červené TZ vystoupat na Hladký štít na polských hranicích. Já ale mířím jinam, takže jenom okouknu krásnou Kobylí dolinku s plesem a vydávám se na sestup Tichou dolinou. Po dosavadním víceméně travnato‑hlinitém pohodovém trajdání není chodník z vyskládaných kamenů zrovna příjemnou změnou, ale krása této horní části Tiché doliny je skutečně impozantní. Nad hlavou se mně tyčí na jedné straně Svinica, Beskid a Kasprův vrch, na straně druhé pak závěr hřebene právě prošlých Liptovských kop. Zdravím se s do protivky jdoucí rodinkou a jejich otec se mě ptá na medvědy. Když odvětím, že jsem BOHUŽEL žádného neviděl, tak se musí dvakrát ujistit, jestli slyšel správně, a zda mám skutečně touhu tuhle největší slovenskou šelmu spatřit na vlastní oči. Pak si zaťuká na čelo a pokračuje dál :o)

zapadni-tatry_07-2016_clanek10

Scházím do pásma lesa a přímo na stezce koukám na hromádku relativně čerstvého medvědího trusu. Neujdu ani 300 metrů a další. A další, a další a další… napočítal jsem jich na pár kilometrech asi patnáct :o))) Dolina je málo navštěvovaná, takže tady mají asi méďové celkem klid. Okolní tatranské hvozdy jsou tady nádherně divoké, pod cestou šumí Tichý potok… prostě překrásné místo, kde jsem poprvé v životě a líbí se mi tady moc. V jednom příhodném místě u potoka si dávám pauzu na další jídlo, dobírám vodu a pokračuji v sestupu. Červená značka končí u rozcestí Pod Kasprowým vrchem a s ní bohužel končí i krásná příroda této lokality. Dál totiž pokračuje vyasfaltovaná cyklostezka lemovaná vyrubanými stráněmi, kde řádili větrné kalamity a lesáci jak černá ruka – smutné pohledy. Navíc se asfalt na slunci taví a smrdí to jak v asfaltárně :o( Nejraději bych tady nebyl, ale ty dva kiláky prostě musím přetrpět. U rozcestí Pod Tomanovou dolinou s nadšením a radostí opět opouštím značenou cestu a mizím konečně do lesa – do kdysi přístupné, ale nyní již dlouho oficiálně uzavřené, Tomanovy doliny.

zapadni-tatry_07-2016_clanek11

Zprvu výrazná vyjetá cesta přechází po chvíli v sotva znatelnou lesní cestičku, kterou začínám v odpoledním vedru pomalu stoupat nahoru. Když v jednom místě narazím na sotva viditelnou odbočku a o něco níže slyším silné hučení vody, je mně jasné, že jsem nad Tomanovským vodopádem, ke kterému se určitě chci jít podívat. Nechávám bágl v křoví a jen s foťákem scházím nějakých sto metrů dolů po cestičce, kde narážím na poměrně zachovalý turistický přístřešek z dob, kdy tudy ještě vedla značka. Jeho střecha je v pořádku a v případě nouze by vás před deštěm ochránil. Výhled od něj už je bohužel zarostlý stromy a z krásného vodopádu je průhledy mezi větvemi vidět pramálo. A až dolů k potoku tedy rozhodně sestupovat nemíním, takový nadšenec zase nejsem ;o)

Vracím se k batohu a pokračuji ve výstupu. Na jedné malé loučce mně trošku zatrne, protože z lesa naproti vychází člověk a setkání s tanapákem bych si tady zrovna nepřál, ale ukazuje se, že jde o nějakého polského strejdu. Pozdravíme se, usmějeme se na sebe a jdeme si každý svojí cestou. Jak je štreka v dolině takřka nepoužívaná, tak je na mnoha místech pekelně zarostlá obrovskými lopuchy a někdy je celkem dřina se tímto hustým podrostem prodrat. Navíc je tady dusno jako v pekle, ale cestička se občas přiblíží k potoku, takže se dá opláchnout a napít. Taky medvědích hovnisek je tady opět jako když naseje, a jelikož nejsem zase úplný magor, tak o sobě dávám v těchto nepřehledných místech vědět v podstatě neustálým klepáním trekových hůlek… U rozpadlé studánky na rozpadlé lavičce dávám větší pauzu a plním všechny flašky až po okraj. Pomalu se totiž blížím k závěrečnému výšvihu do sedla a nahoře už nikde až do zítřejšího odpoledního sestupu opět voda nebude.

zapadni-tatry_07-2016_clanek12

Opouštím pásmo lesa a vcházím do (sub)alpínského pásma s dechberoucími pohledy na Červené vrchy nad hlavou či zpětnými výhledy do doliny. Z Tomanovských ples po levé ruce dole už zbývá jen pár „kalužin“, zbytek pohltila rašelina. V klidu si vyšlapuji nádherným podvečerem, kochám se zmíněnými pohledy, když v tom zaslechnu na úbočí Stolů nade mnou hluk kamenů narážejících do sebe a taky perifením viděním registruji nějaký pohyb. Stáčím zraky patřičným směrem… A JE TO TADY!!! Ko‑neč‑ně jsem se dočkal vytouženého okamžiku a na vlastní oči mám možnost pozorovat necelých 200 metrů ode mě exemplář Ursus arctos neboli medvěda hnědého. Jak přebíhal krátké suťové pole, tak tlapami rozpohyboval pár kamenů, které mě na jeho přítomnost upozornily. Ruka automaticky sahá po foťáku, zoom na max a bez jakéhokoliv nastavování pálím salvu snímků jeho směrem v naději, že aspoň jedna fotka bude jakžtakž ostrá :o) Méďa se ještě na chvilku zastaví, koukne mým směrem (další dávka snímků) a v mžiku mizí v kosodřevině, jen se mu za patami práší. Stojím ještě pár minut potichu na místě a čekám, jestli se ještě přecejen na chvíli znovu neobjeví, ale je definitivně pryč. Celé to trvalo jen pár desítek sekund, ale stejně mám na tváři úsměv, jako kdybych vyhrál ve Sportce :o) Nádhera, nádhera, nádhera!

zapadni-tatry_07-2016_clanek13

Pokračuji prudkým závěrečným stoupákem nahoru do sedla a za pár minut už sedím na jeho hraně a vychutnávám si podvečerní výhledy na okolní Červené vrchy (Tomanová, která ční nad sedlem a čeká mě ráno, slibuje slušnou rozcvičku :o)), do doliny, k Vysokým Tatrám či na druhé straně k překrásnému polskému vápencovému Kominiarskému vrchu. Další z okamžiků (podpořený setkáním s medvědem), který se na dlouho usazuje v mých mozkových závitech. Nacházím si krásné rovné místo s měkkou trávou ukryté v kosodřevině, stavím stan a jdu si s večeří sednout zpátky na hranu sedla k jednomu z nejhezčích výhledů, které jsem na Slovensku zatím viděl. Dominantní Svinica na obzoru je úžasná!

zapadni-tatry_07-2016_clanek14

Sice ještě není ani sedm hodin, ale musím uznat, že toho mám celkem plný brejle, takže lezu do peří a za chvíli jsem v limbu. Za setmění mě budí hlasy venku a do sedla dochází několik dalších lidí na nocleh. Vylízat se mně ale nechce, takže jen počkám, až si postaví stany, zalezou do spacáků a chrním v bohovském tichu horského hřebene dál. Ve tři ráno se jdu vycvrkat a je to další z doslova „nebeských“ zážitků. Je totální bezvětří, jasno a Mléčná dráha nad mojí hlavou září tak, až se z toho pohledu lemovaného okolními potemnělými tatranskými končiary točí hlava. Noční fotografové by si tady užili do aleluja, ale já stativ na kopce netahám a laborovat ve tři ráno s pokládáním foťáku na batoh do mokré orosené trávy, a zkoušet nějaké dlouhé expozice na samospoušť, se mně nechce ani za mák :o) Prostě si tenhle další z úžasných zážitků budu pamatovat jenom v hlavě ;o)

Prebúdza ma brieždenie – překrásná slovenská věta, kterou jsem si vždycky přál použít. Tak teď ;o) Je půl páté a já jen koukám, co to tady vyrostlo přes noc za „kemp“ – kromě mě ještě další dva stany, tarp a dva týpci ve žďárácích :o) Všichni mají ale ještě půlnoc, takže balím maximálně potichu, abych je nebudil a zároveň v mezičase dělám několik snímků probouzejícího se dne. Svítání na horském hřebeni je něco, co ani slova, ani fotky či video nikdy dokonale nezprostředkují, a kdo to nezažil, asi stejně nepochopí. Ti, co si k této magii někdy přičichli, ji mají zarytou hluboko v sobě a budou za ní putovat, co to jen půjde ;o)

zapadni-tatry_07-2016_clanek15

zapadni-tatry_07-2016_clanek16

Stejně jako po včerejší noci, tak i dnes začínám den peckoidním stoupákem. Ten dnešní na Tomanovou (1977 m n. m.) je ještě prudší než včerejší – na třičtvrtě kiláku asi 300 výškových metrů a to celé okořeněno prodíráním kosodřevinou v dolní části a sypající se sutí nahoře. Ale ty ranní výhledy ze stoupání a následně z vrcholu… ach! Sluneční paprsky pronikající přes oblaka vytvářejí neskutečné kreace nad Tomanovskou a Tichou dolinou, Červenými vrchy a Vysokými Tatrami. Na druhé straně Kominiarsky vrch, další pokračování mé cesty po překrásné hřebenovce přes Smrečiny a Veľkou Kamenistou, dál vzadu obě Bystré, masivní Klin, na kterém jsem spal loni, za ním špice Barance… na obzoru Babí hora a Pilsko… pořád je na co koukat. Travnaté hřbety jsou plné kvetoucích horských rostlin, krásná oblaka umocňují atmosféru a opět malují svými stíny abstraktní letící obrazce na horská úbočí… nikde nikdo… jen šumící vítr, neskutečná slovenská horská krajina a já ;o)

zapadni-tatry_07-2016_clanek17

zapadni-tatry_07-2016_clanek18

zapadni-tatry_07-2016_clanek19

Touhle pohádkovou cestou pokračuji dolů do sedla a následně vystupuji na další nádhernou výhledovou dvoutisícovku Smrečiny (2068 m n. m.), kde si dávám další kochací pauzu. Sluníčko už pěkně hřeje a je tady fakt nádherně.

zapadni-tatry_07-2016_clanek20

Sestup ze Smrečin vede po celkem exponovaném kamenitém hřebínku, kde vám při sestupu navíc dost ujíždí drobný štěrk a suť pod nohama a je potřeba skutečně dávat pozor při každém kroku. Jdu jako kdybych měl v gatích a zakazuji si udělat chybu, protože tady by každé uklouznutí či zaškobrtnutí mohlo mít hodně nemilé následky. Navíc mně v jednom místě sotva znatelná cestička mizí v celkem velkém suťovisku a nezbývá než držet směr a pustit se kamenným polem cestou necestou. Trvá asi 15 minut než se mně podaří „seskákat“ mezi kameny a dostat se dolů na cestu kolem hraničníků. Tam už se jde dobře, ale v začátku stoupání na Veľkou Kamenistou přehlédnu málo patrné rozdvojení cestičky a bohužel se vydávám tou špatnou. Takhle, ona není „špatná“, jenom nevede na vrchol :o) Pořád čekám, kdy se začne stáčet k vršku hory, ale po několika stech metrech je mně jasné, že jsem sešel do traverzu a nahoru se nepodívám. Vracet se rozhodně nebudu a rvát to napřímo brutálně prudkým svahem se mně taky nechce ani omylem. Ale zas tak nic strašného se neděje a upřímně – v koutku duše jsem trošku rád, že můžu pošetřit ten zbytek sil, co ještě mám ;o)

zapadni-tatry_07-2016_clanek21

Traverzem po sotva znatelné stezce podcházím vrchol a na  druhé straně se vracím na hřebenovku nějakých 700 až 800 metrů nad Pyšným sedlem. Scházím do sedla, kde na mě čeká kamzičí pantáta a bohužel už taky turistická značka a tím pádem končí liduprázdno :o( Nejvíc mě dostává jeden mladý polský týpek v moderních slunečních brýlích, čepici kšiltem dozadu a se selfie tyčkou v ruce. Drží tu blbinu s telefonem před sebou a dělá jednu pózu za druhou. Kroutí se u toho jak modelka při nějaké fotosession a já se dusím smíchy. Tváří se, jako kdyby zdolal K2, a když jde při jedné póze na kolena jako metalový zpěvák na kraji pódia a rukou teatrálně ukazuje k vrcholu Bystré, tak už mně po tvářích tečou regulérně slzy smíchu :o)))

V sedle dávám větší pauzu… v žaludku kručí jak o život, ale zbývá mně už jen hrst sušeného masa a ovoce. Polykám pár kousků, balím celkem rychle větrem vyfoukaný a sluníčkem vysušený stan a vydávám se do posledního stoupání tohoto výletu směrem k vrcholu Blyště. Musím teda přiznat, že už toho mám nad hlavu a tenhle úsek jdu v poledním vedru fakt na krev. Holt v těchto chvílích už je poznat moje slabá fyzička, ale mně to zase tak nevadí ;o) Nemusím za každou cenu běhat týden na těžko po hřebenech, tyhle několikadenní výšlapy mně ke štěstí bohatě stačí ;o)

zapadni-tatry_07-2016_clanek22

S celkem velkou úlevou přicházím k odbočce do traverzu pod Blyštěm a rád této zkratky využívám. Na Blyšť ani na Bystrou se tentokrát drápat nebudu, byl jsem na obou loni a teď už chci dolů. Po nepříjemně se sypajícím chodníčku scházím do Bystrého sedla, kde se na hraně nad padákem do Pyszniańské doliny krásně vystavuje další Rupicapra rupicapra tatrica.

zapadni-tatry_07-2016_clanek23

Chvilku po dvanácté začínám scházet do Gáborové a Račkové doliny, kterou jsem sestupoval i loni, takže vím, že do kempu ATC Račkova se to ještě póóóótááááhnéééé jako sopel. Doliny jsou to ale krásné a samozřejmě nezapomínám pokukovat po Klinu a hřebeni Otrhanců nade mnou. Kolem koliby pod Klinom v celkem velkém teple scházím až do pásma lesa. Poslední pohled přes rameno k hřebenům a je třeba se ploužit dál Navíc je tady Račkova dolina taky silně poznamenaná těžbou, podél cest stojí těžká technika, lesy dorvané… rozhodně nic pěkného na pohled. Šel bych tudy rychleji, abych to měl už za sebou, ale už fakt nemůžu. Moje tělo už je v těchto chvílích poháněno v podstatě jen myšlenkami typu sprcha, polévka, řízek, moře kafe, oceány piv :o)

zapadni-tatry_07-2016_clanek24

Do kempu docházím s úderem čtvrté odpolední… Hikeplanner udává čas na tenhle úsek 2:50, mně to trvalo holt o hoďku déle. Ale hlavně, že jsem tady ;o) Mohl bych spát ve stanu, ale zbaběle využívám posledního volného pokoje v turistické chatě Viola a nechám tělo odpočinout v peřinách. Jdu si dát rychle sprchu (narozdíl od loňska teče dokonce i lehce vlažná :o)) a pálím do hospody. Poznámky ohledně obsluhy si nechám pro sebe, protože bych se akorát zase vytočil, ale věřte tomu, že tahle partička by si v klasické české hospodě nevydělala ani na slanou vodu. Ale co… nějaké jídlo jsem dostal, nějaké kafe a pivo nakonec taky, takže pohoda‑jazz ;o) Kolem deváté to balím, protože už se mně zavírají oči a po zalehnutí do postele usínám stylem účetního Filiniho „klidně spěte, vzbudím vás půl hodiny před Ortisei“ ;o)

V noci se přehání přes kemp celkem solidní bouřka a já jsem víc než rád, že mám pořádnou střechu nad hlavou… tohle bych ve stanu někde na hřebeni nechtěl zažít ani omylem. Bouřka s blesky na hřebenech a vrcholech je v podstatě jediné, z čeho mám při svých výletech opravdu strach :o( Ráno opouštím kemp po šesté a v klidu se courám nádherným podhorským svítáním směrem k silnici s autobusovou zastávkou. Příroda kolem je krásně opláchnutá nočním deštěm a kapky vody se všude kolem třpytí v ranním slunci jako miliony rozházených malých střípků. Busem potom frčím zpět do Liptovského Mikuláše a odtud s RegioJet přes Olomouc a Brno k domovu…

Závěrem…
Úžasný a nezapomenutelný výšlap do Západních Tater (i když někteří řadí Liptovské kopy již do Tater Vysokých)! Krásně jsem vychytal počasí a prošel si nádherná, méně známá a hlavně liduprázdná místa. Výhledy z Liptovských kop k hradbě hřebenů okolo vysokotatranského Kriváně, nádherné pohledy k Nefcerské věži nad Kôprovou dolinou, ke Kôprovskému štítu a Temnosmrečinským plesům, překrásná horní část Tiché doliny, zarostlá a nenavštěvovaná Tomanovská dolina, vytoužené setkání s medvědem, večer a ráno v Tomanovském sedle s neskutečnými výhledy do doliny a na okolní Červené vrchy, ranní hra mraků, světel a stínů, slunečné ráno na Tomanové a Smrečinách… zážitky, které se ve mně na dlouho usadí a budu z nich brát sílu v šedivých dnech obyčejného života. Psal jsem to tady už po loňském výšlapu na Otrhance a napíšu to znovu – zkuste jednou vynechat profláklou roháčskou podkovu (kór teď, kdy nová lanovka chrlí davy na Brestovou) a zkuste i jinou část Západních Tater. Věřím, že budete navýsost spokojeni ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na pěknou řadu spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-z-uboci-Vsivaku-na-Liptov-pod-dekou-oblacnosti_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_zleva-Hruby-stit_Cubrina_Mengusovsky_Hlinska-dolina_Nefcerska-veza_Krivan_Liptov_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-z-uboci-Krizne-na-Liptov-pod-dekou-oblacnosti_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-z-Krizne-smerem-k-Rohacum_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-z-Liptovskych-kop-do-udoli-potoka-Koprovica_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_Velka-kopa-a-Turkova-dolina_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_vlevo-Velka-kopa-a-Magura_na-horizontu-Cervene-vrchy_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_Kobylia_Temnosmrecinska-a-Hlinska-dolina_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-Ticha-dolina_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_svitani-nad-Tomanovou-dolinou_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_svitani-nad-Tomanovou-dolinou_slunecni-paprsky_z-uboci-Tomanove_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-z-vrcholu-Tomanove-na-Kominiarski-wierch-a-Oravu_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-z-Tomanove-ke-Smrecinam-a-Velke-Kameniste_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama-mezi-Tomanovou-a-Smrecinami-smerem-ke-Kominiarskemi-wierchu_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_pohled-zpod-Smrecin-k-Velke-Kameniste_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_Pysznianska-dolina_800px

Zapadni-Tatry_07-2016_panorama_Kamenista-dolina-zpod-Blyste_Cervene-vrchy_Vysoke-Tatry_800px


blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně