2.–4. 8. 2014
Západní Tatry

Do Roháčů jsem se chystal už loni na podzim, ale dva víkendy po sobě mě tam počasí nepustilo. Letos to vypadalo taky všelijak, ale ve finále se udělala v deštivém a bouřlivém přelomu prázdnin překrásná slunečná dírka přesně na můj dlouho dopředu naplánovaný výšlap.

rohace_08-2014_mapa
Trasa má cca 30 kilometrů, je potřeba nastoupat asi 2700 metrů nahoru a zhruba stejně tolik sešlapat dolů

V pátek večer se přesunuji do Brna odkud mě ve 23:30 odváží bus na Slovensko. Bohužel to není pohodlný „žluťák“, ale nějaký jiný dopravce a sedačky nepatří mezi nejpohodlnější. Navíc vedle mně (a trošku i na mně) sedí asi 130kilový drobeček, takže o plánovaném spánku si můžu nechat leda tak zdát… Před šestou vysedávám v Nižné, kde mě vítá plechová obloha, padající vlhká mlha a fest ohavné autobusové nádraží.

rohace_08-2014_clanek1

Mám hodinku čas na přípoj, takže se snažím na jediné lavičce aspoň na chvíli usnout, ale moc se nedaří. To jsem zvědav, jak tuhle probděnou noc „ocením“ dneska na hřebenech :o( Před sedmou přijíždí autobus a kolem půl osmé vystupuji před Zverovkou pod modrou oblohou a zářícím sluncem. Tak to těm klukům norským ušatým tentokrát vyšlo ;o)

rohace_08-2014_clanek2

Nabírám v chatě vodu, pohledem spočívám na siluetě hlavního hřebene Roháčů (už abych tam byl!) a po modré se přesouvám přes les na parkoviště Pod Spálenou. V lese je pořádně napršeno a všude vidím mraky hub. Růžovky, suchohřiby, klouzci, lišky, holubinky, … jáj, tady by se to sbíralo. Tuhle chuť si musím samozřejmě nechat zajít a nezbývá než doufat, že i u nás na jižní Moravě letos porostou.

Od obrovského parkoviště, kde už jsou uskladněny jednotlivé části nově budované lanovky, procházím lesem a jen smutně koukám na řádění stavebníků. Satan vás chraň se pokusit přespat nahoře na hřebeni… to byste totiž tím, že sebou fláknete ve žďáráku pod kleč, mohli způsobit Tatrám nepřekonatelnou újmu a mohla by vás potkat pokuta od zelených pidižvíků až do výše 66 €. Ale jakmile máte prachy na lanovku plus přidružený sportovní areál a správný vliv, tak se na nějaké to „drcnutí“ do TANAPu tak nekouká. Chjo :o(

rohace_08-2014_clanek3

Vedro začíná být přímo pekelné a stoupání Spáleným žlabem nemá konce. Jak to jen jde, tak se oplachuji ledovou vodou z potoka a v posledním možném místě taky doplňuji PETky až po okraj, protože jenom v tomhle úvodním úseku dnešní dlouhé túry už z nich rapidně ubylo a nahoře voda není. Aspoň že jsou všude mraky velkých a sladkých borůvek, kterými se láduji při každé pauze. A co se hub týče, tak ještě ve 1450 m n. m. nacházím přímo u cesty výstavního praváka :o)

rohace_08-2014_clanek4

Na Predném Salatíně (1624 m n. m.) si dávám zaslouženou pauzu a kochám se prvními pořádnými výhledy. Nepřístupná Osobitá, Orava pod chomáčky nižší oblačnosti, v oparu siluety Pilska a Babí hory, nade mnou Brestová, Salatín a celá řada dalších vrcholů „roháčské podkovy“, za ní vrcholky Vysokých Tater… nádhera!

rohace_08-2014_clanek5

Zdolávám další část hřebene a konečně docházím skoro po čtyřech hodinách až na vrcholek Brestové (1902 m n. m. – od Zverovky přes 900 výškových metrů). Pofukuje tady příjemný větřík a plochý vrchol poskytuje překrásné výhledy na všechny strany. Lehám do trávy, vyzouvám se, suším na sluníčku fusky, svačím a kochám se pohledy na Roháčskou dolinu s okolními štíty, vápencový Sivý vrch, siluetu Chočských vrchů s jejich nepřehlédnutelným šéfem Veľkým Chočem (sakra, na ten se musím taky někdy podívat!) a v hutném letním oparu jen tak tak viditelné siluety obou Fater a Nízkých Tater.

rohace_08-2014_clanek6

rohace_08-2014_clanek7

Po oddechu pokračuji po hřebenu dál – nejprve sestupem do sedla Parichvost a následně poměrně výživným stoupákem na oba vrcholy Salatínu (2047 m n. m.) oddělené malým sedélkem. Slunko praží jak o život a začíná se na mně taky asi pomalu projevovat únava z probdělé noci v hrkajícím autobuse. Ne že bych byl zralý „na ručník do ringu“, ale cítím, že jsem utahanější než jindy. Naštěstí kouzelné výhledy z hřebene na všechny strany zahánějí jakékoliv chmury a užívám si výšlapu dál na plné pecky.

rohace_08-2014_clanek8

Čekají mě Skriniarky a konečně taky nějaká zábava na skále. Mají tady být někde řetězy, ale když k nim dojdu, tak je to přesně takové, jaké jsem čekal. I s velkým batohem nemám potřebu se jich ani jednou dotknout a exponovanější úsek přecházím naprosto v pohodě. Čímž netvrdím, že by se za mokra a námrazy setsakra nehodily, ale v tomhle příjemném letním počasí se Skriniarek opravdu nemusí bát nikdo. Cesta pokračuje na Spálenou (2083 m n. m.), kde dávám pauzu na focení a odpočinek a pokračuji přes malé sedlo k respekt budící Pachoľe. I tady narazíte na řetězy a nutno říct, že jsou zde mnohem víc k užitku než ty na Skriniarkach. A zase tady zažívám to, co už ve slovenských horách mnohokrát – fešácká slečinka v módním tričenku a teniskách piští uprostřed řetězu, že nemůže ani nahoru, ani dolů, a co že má dělat…? Naštěstí ji po chvíli její kamarádi přemluví, ať se nebojí, radí jí, kam dát nohu, kam dát ruku a pomalu ji dostávají dolů pod řetězy, kde děvčica sedá na kámen a nemá daleko k slzám. Když pak zaslechnu, že pokračují přes Skriniarky až na Brestovou, tak si v duchu klepu na čelo… tohle je prostě čirý nerozum a myslím, že pro slečnu to nebude příjemný zážitek.

Celkem strmá a členitá kamenná stěna mně taky dává s větším báglem trošku zabrat, ale mnohem horší je žízeň, která na mě v tom horku doléhá silou neskutečnou. Ze dvou litrů už mám poslední cca dvě deci a čeká mě ještě řádná štreka. Tudíž se pod vrcholem Pachoľy rozhoduji ke „zbabělému“ traverzu neznačeným, ale čitelným chodníkem ve východním svahu, kterým se dostávám do Baníkovského sedla. Vrchol tohoto překrásného kopce tak zůstává nezdolán, ale ani zpětně toho nelituji a hodnotím své rozhodnutí jako správné. Však ona tady Pachoľa patrně ještě nějaký čas bude a aspoň je důvod k návratu…

rohace_08-2014_clanek9

V sedle dávám pauzu a pomalým tempem stoupám na nejvyšší bod mého dnešního putování – Baníkov (2178 m n. m.). Tady už jsem kdysi jednou stál, když jsme s Ájou jako „horští zelenáči“ přešli přes Tri kopy a následně sestupovali Spálenou dolinou.

rohace_08-2014_clanek10

Tentokrát se ovšem na vrcholu obracím na druhou stranu a přes sedlo vyšlapávám na vrch Príslopu (2142 m n. m.) odkud budu už jen sestupovat. Jsou odtud parádní výhledy na mohutný Baranec naproti a k Liptovské Maře v podhůří…

rohace_08-2014_clanek11

I když jsem s vodou šetřil jak lékárník, tak už došla a žízní napuchlý jazyk pálí jak čert. V krku mám tak vyprahlo, že kdybych zakašlal, tak se ze mě snad bude prášit :o) Scházím do Jaloveckého sedla, očima hypnotizuji střechu Žiarske chaty dole v údolí a vidina studené kofoly mě vydatně popohání při sestupu, i když notně unavené nohy protestují ostošest. Ono taky sestoupat po takové celodenní túře (navíc bez předchozího spánku – blbče!) nějakých 950 výškových metrů není žádná sranda. Naštěstí se časem dostávám do pásma kosodřeviny a hlavně borůvčí a modré sladké kuličky jsou pro mou vyprahlou hubu přímo požehnáním! A když ještě o další kus níž protíná cestu horský potok, jsem na vrcholu blaha. Je mně úplně šumák, jestli se někde proti proudu válí ve vodě zdechlý kamzík a chlemtám vodu jak žíznivý pes. Už o dost veseleji sestupuji pomalu až k Šarafiovému vodopádu a kolem symbolického hřbitova přicházím konečně na Žiarskou chatu.

rohace_08-2014_clanek12

Půllitr vysněné kofoly do mě jen zasyčí a po krátkém vydýchání se jdu ubytovat na poval, kde mám zamluvené jedno místo v kóji se spaním ve vlastním spacáku. Dávám si sprchu, převlíkám propocené triko a vracím se do hospody. Po guláši a jednom oroseném točeném na terase je člověku hnedka líp :o) Nijak ale posezení neprotahuji, protože spánkový deficit se stále hlásí o slovo a pokud chci zítra zdolat plánovaný Ostrý Roháč, tak je potřeba si řádně odpočinout. A i když to na povale (dle ranního vyprávění některých účastníků) žije dlouho do noci, tak kolem osmé večer jsem během tří minut „tuhej, jako žádnej druhej“.

Na neděli jsou hlášeny po poledni nějaké deštíky s možností bouřek, takže je potřeba vyrazit nahoru zavčas. Vstávám před pátou a za necelou hoďku už šlapu překrásným ránem od chaty zpátky na hřebeny směrem do Žiarskeho sedla. Slunce zatím přes hřebeny na moji cestu podél krásného potoka Smrečianka nesvítí, takže se jde dobře. Užívám si samoty a nádherným horským ránem pod dohledem masivního Barance nad mojí hlavou stoupám pomalu vzhůru. Nezapomínám ani na další poctivý košt letošní úrody borůvek, a i když nohy už nejdou jak včera, tak krása okolní přírody a horských štítů, jež pomalu nasvěcuje stoupající slunce, mně dává sílu. Přes rozcestí Pod Homôľkou dorážím do Žiarskeho sedla (1917 m n. m.), kde si dávám poctivou pauzu a takřka bez dechu se kochám výhledy zpět do Žiarske doliny, na Baranec, členitý hřeben Otrhanců či Plačlivé a Ostrý Roháč nade mnou.

rohace_08-2014_clanek13

V sedle mě dohání skupinka mladých kluků a holek, se kterou jsem prohodil už pár slov včera a jež vyrážela z chaty ráno chvíli po mně. Tak nějak se k nim připojuji a společně stoupáme na Plačlivé. Až na vrchol ale nejdeme, protože kousek pod ním vede značka traverzem doprava směrem k hlavnímu cíli dneška – Ostrému Roháči. Po krátkém sestupu do sedélka dávám hůlky na batoh a začíná nejkrásnější a nejzajímavější část celé dvoudenní túry – spousta skal, lezení a řetězů… paráda! Okamžitě mě přestávají bolet nohy – tenhle úsek mě prostě baví. Partička, ke které jsem se připojil, se hecuje, že zmákne celý Ostrý Roháč bez doteku řetězů, tak se k výzvě přidávám. A i když to s většími batohy jde o něco pomaleji, tak při troše pozornosti a zkušeností s pohybem ve skalách, zdoláváme v pohodě všechna exponovaná místa úzkého skalnatého hřebínku tohoto dominantního vrcholu Roháčů (no dobře, přiznávám, jednou jsem se přidržel kotvicí skoby ;o)).

rohace_08-2014_clanek14

rohace_08-2014_clanek15

Dolézáme na vrchol, kde dělám skupině vrcholovku svým širokáčem, protože jejich fotograf má moc „dlouhé sklo“ a na špičce Ostrého Roháče (2088 m n. m.) není tolik místa, aby se mu kamarádi vešli do záběru :o) Následně nechávám tuhle partu odejít a sedím ještě chvíli sám na špici tohoto úžasného vrcholu a užívám si neskutečných výhledů na všechny strany. Krajinářské oblaky dokreslují tuhle fantastickou vyhlídku a já jsem opět na vrcholu blaha… tyhle okamžiky prostě miluji ;o)

rohace_08-2014_clanek16

Po dostatečné kochačce a focení slézám do Jamníckého sedla a dávám se pomalu na sestup Jamníckou dolinou. Je kolem poledního a přesně podle předpovědi se začínají nad horami kupit bouřkové kumuly, takže ústup z vršku je to nejrozumnější, co se dá v tu chvíli udělat. U Jamníckých ples sebou hážu do trávy a dávám si delší pauzu na odpočinek a svačinu. Sleduji zespodu úctu vzbuzující skalní věž právě zdolaného Ostrého Roháče a jsem fakt hodně spokojený a šťastný ;o)

rohace_08-2014_clanek17

Po oddychu pokračuji kolem druhého plesa v dalším sestupu překrásnou Jamníckou dolinou, kterou se rozléhá varovné pískání svišťů. Po chvíli dokonce jednoho zahlédnu na kameni a opodál postávají další dva. Jamnícka dolina je mnohými považována za nejkrásnější dolinu Západních Tater a v této horní části u Jamníckeho potoka vytékajícího z ples (Kokavské záhrady) je to fakt ráj… A to nemluvím o blahu, když při jedné z dalších pauz vyzuji boty a vrazím rozpálené šlapky do ledové vody horské bystřiny :o)

rohace_08-2014_clanek18

Po levé ruce se nade mnou vypíná již zmíněný hřeben Otrhanců a já si v duchu dělám poznámku o tipu na příští túru v tomto pohoří. Od rozcestí Záhradky se cesta noří do lesa a nastává další borůvkobraní :o) A i když začíná hřmít, tak nikam nespěchám, protože do kempu Račkova je to ještě tak daleko, že dešti stejně neuteču. Ale popravdě – vůbec mně to nevadí a dokonce se na déšť trochu těším, protože to vedro je fakt vysilující. Kousek pod rozcestím Pod Smrekom potkávám skupinku „typických Poláků“ – je půl druhé odpoledne, jsou hlášené bouřky, nad horami hřmí jak v pekle a oni si v rozšmajdaných teniskách stoupají směrem k hřebeni. Už jen ta igelitka z Tesca jim v ruce chyběla :o) V duchu si opět klepu na čelo, ale rozmlouvat jim nic nehodlám… stejně bych jim nerozuměl ani slovo… strašná řeč! :o)))

Pršet začíná zrovna u koliby Pod Pustým, takže využívám přístřešku, dávám pauzu a v klidu natahuji návleky, pončo a pláštěnku na batoh. V tu chvíli dobíhá první vyděšená a na kost promoklá Polka z před chvílí zmíněné partičky a s očima navrch hlavy se mě ptá, jestli do nás „něuděržší blýsžškavica“ a svoje slova doprovází mohutným klikatým posunkem od nebe k zemi. Odvětím, že opravdu netuším, jestli zrovna do nás udeří blesk, ale že to tady v dolině v lese není moc pravděpodobné, a že udělali dobře, že se vrátili. Z jejího výrazu je mně jasné, že mně nerozumí ani slovo, ale s tím já nic nenadělám :o) V lese vidím přicházet její přátele, takže se loučím, přeji hodně štěstí a odcházím houstnoucím deštěm na další sestup dolinou. Bouřka nakonec není tak strašná, ale po deštích rozblácená cesta rozježděná lesáky, kteří tady likvidují následky květnové větrné kalamity, je teda mňamka. Někde u rozcestí Jamnícké a Račkové doliny přestává pršet a já v klidu docházím Úzkou dolinou do autokempu Račkova.

Mám zamluveno ubytování v pokoji turistické chaty Fialka a když odemknu dveře a spatřím závěsy na okně, tak se i přes značnou únavu musím začít chechtat. Prostě se to paní pokojské asi už nechtělo předělávat :o)))

rohace_08-2014_clanek19

Nějaká ta hygiena, večeře, pivo, kafe a jdu chrnět. Ráno vstávám v pět, dojídám poslední zásoby, balím a překrásným ránem s vycházejícím sluncem šlapu po asfaltce (sic) podél potoka Račková směrem k rozcestí Pribylina, Esperanto.

rohace_08-2014_clanek20

Ještě pár posledních pohledů k horám… poděkování, že mě nechaly pokochat se jejich krásou a pak už jen zdlouhavá a propršená cesta autobusy přes Liptovský Mikuláš a Brno k domovu.

Hodně náročné, ale naprosto kouzelné dva dny v Západních Tatrách, na které budu dlouho vzpomínat…



FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE



Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Západních Tatrách ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně