26. 12. 2017
Žďárské vrchy

Další den hnití v křesle u cukroví a většinou přiblblých pohádek už bych nesnesl, takže jsem na Štěpána sbalil sakypaky a vyrazil…

zdarske-vrchy_26-12-2017_mapa
Trasa měří kolem 20 km a má celkem zanedbatelné stoupání i klesání kolem 500 metrů. Klikni pro přesun na mapy.cz.


Vstávám ve 3:30 a přes Brno a Žďár n. S. dorážím v 8:45 do obce Vojnův Městec. Na Vysočině je o pěkných pár stupňů méně než u nás na Brněnsku, pofukuje studený vítr snižující pocitovou teplotu, je mlhavo, sychravo, nevlídno. Tudíž předpokládám, že budu mít cesty a lesy jen pro sebe, protože víc magorů jako já tady asi nebude :o)

Po modré TZ opouštím V. Městec a přes pole a smrkové lesy mířím směrem na Novou Huť. Kousek před touto miniosadou narážím na cestě na přírodní zajímavost, kterou jsem už dlouho toužil najít, ale doposud jsem neměl to štěstí. Jedná se o tzv. ledové vlasy nebo též mrazový květ. Ke vzniku těchto překrásných útvarů na tlejících větvičkách listnáčů je potřeba zvláštní kombinace vlhkosti, teploty a zřejmě v tom mají prsty i dřevokazné houby. Více se o tomto jevu můžete dozvědět např. na stránkách myko.cz.

zdarske-vrchy_26-12-2017_01

zdarske-vrchy_26-12-2017_02

zdarske-vrchy_26-12-2017_05

zdarske-vrchy_26-12-2017_04

Z Nové Huti pokračuji dál po modré nebo v její blízkosti, občas sejdu do lesa a brouzdám se cestou necestou… Všude kolem mlha, absolutní ticho přeruší jen občasné zurčení lesních potůčků… parádní atmosféra ;o) A samozřejmě nezapomínám koukat po houbách :o) Penízovku sametonohou na kořenu smrku uprostřed čistě smrkového lesa jsem našel poprvé v životě – tohle rozhodně není její běžný biotop. Kolem lesních cest raší spousta kuřátek, ale co mě totálně doráží je pěkný exemplář lišky obecné. Je 26. prosince!!! :o)

zdarske-vrchy_26-12-2017_06

zdarske-vrchy_26-12-2017_08

zdarske-vrchy_26-12-2017_09

zdarske-vrchy_26-12-2017_10

zdarske-vrchy_26-12-2017_07

Ve stoupání po červené TZ na Tisůvku má okolní les čím dál krásnější mlhavou atmosféru a také je tady bohužel vidět řádění podzimních větrných smrští. Obrovské koláče smrkových vývratů se tyčí v zamlženém lese jako smutné monumenty…

zdarske-vrchy_26-12-2017_13

zdarske-vrchy_26-12-2017_11

zdarske-vrchy_26-12-2017_15

zdarske-vrchy_26-12-2017_14

zdarske-vrchy_26-12-2017_12

zdarske-vrchy_26-12-2017_16

Tisůvka je mohutná rulová skalní hradba s délkou asi 60 metrů a výškou až 15 metrů rozdělená úzkou průrvou. Horolezci na ní mají pár cest, hnízdí zde mimo jiné puštík, kalous či krkavec, okolí je zarostlé borůvčím a kapradiním. Pěkné místo…

zdarske-vrchy_26-12-2017_17

zdarske-vrchy_26-12-2017_18

Sestupuji z Tisůvky, přecházím silnici nedaleko Cikháje a stoupám na Žákovu horu. Ve vyšších partiích tady přibývá sněhu, takže výšlap aspoň trošku připomíná zimní akci :o) Také klacků s ledovými vlasy je tady spousta a nahoře je celkem slušná zima.

zdarske-vrchy_26-12-2017_21

zdarske-vrchy_26-12-2017_19

zdarske-vrchy_26-12-2017_20

zdarske-vrchy_26-12-2017_22

Dávám pauzu na tatranku, pár hltů čaje a pokračuji dál. Při sestupu je potřeba občas dát trošku majzla, zledovatělá místa, namrzlé kameny a kořeny kloužou jako hrom. Dole u retenční nádrže na Břímovce (bývalý Rumpoltův rybník s mlýnem) narážím na slušné hejno jedlého pařezníku pozdního, ale jednak dnes houby nesbírám a druhak ta mrcha roste stejně nedosažitelně vysoko :o)

zdarske-vrchy_26-12-2017_24

zdarske-vrchy_26-12-2017_23

Přecházím silnici a stále po červené TZ pokračuji k rozcestí u Devíti skal. Na oblíbený vyhlídkový bod dnes nepůjdu – určitě to tam bude klouzat jak potvora a shora by v tomhle počasí bylo beztak vidět akorát tak prd. Pokračuji dál na Lisovskou skálu, což je podobné místo jako výše zmiňovaná Tisůvka. Za kopcem Křovina to stáčím dolů směrem na Samotín, který obcházím, napojuji se na zelenou TZ a ta mě dovádí do cíle mé cesty – obce Kadov.

zdarske-vrchy_26-12-2017_25

zdarske-vrchy_26-12-2017_26

zdarske-vrchy_26-12-2017_27

zdarske-vrchy_26-12-2017_28

Přiznávám, že v původním plánu bylo, že tady budu dva dny… mám s sebou stan a spacák, chtěl jsem si dát v Kadově večeři, jít přespat někam za dědinu a ráno pokračovat do Nového Města na Moravě. V Kadově jsem ale nečekaně brzo (už před třetí odpolední), třeští mě hlava, trochu mě berou záda, venku je fakt nevlídně a mně už není dvacet, abych si potřeboval něco dokazovat ;o) Zjišťuji, že před pátou jede z Kadova bus do Žďáru a rozhoduji se to zabalit. Řízek v penzionu Klokočí zazdívám dvěma Rychtáři 10° a frčím večerem k domovu…

Závěrem…
Nechci, aby to vyznělo, jakože se tenhle výlet nepovedl. Ba naopak, jsem moc rád, že jsem vypadl z vánoční nudy a stereotypu a celkem slušně protáhl tělo s těžším báglem. Atmošku to mělo, pěkně jsem si vyvětral hlavu, dokonce narazil i na nějaké houby… prostě fajn výšlap, který jenom skončil o něco dřív, než bylo původně plánováno ;o)

blog comments powered by Disqus
© 2005–2018 Mach Napište mně