Ze Studence přes Pyšel a Budišov do Pozďatína – 7. 5. 2011

Počasí mělo být v sobotu excelentní, volno jsem měl taky a jelikož nikdo jiný nemohl, vyrazil jsem na výlet sám. A zvolil jsem moje oblíbené Studenecko…

mapa-studenec-pozdatin-05-2011

Vstávám v pět a v sedm už stojím na kraji lesa u Studence. Zdejší kraj mám fakt moc rád… nádherné čisté smrkové lesy, spousta polních cest, v polích a na loukách roztroušené remízky s borovicemi a velkými balvany, malé vesničky, sem tam nějaký potok, řeka, … prostě přesně můj šálek čaje. Ze Studence si pomalinku vyšlapuji po žluté značce voňavými smrčinami, ptáci řvou jak o život, šikmé ranní slunce nakukuje do lesa a čaruje se stíny, všechno voní jarem, nikde ani noha… paráda!

U rybníka Maršovce na kraji lesa se kochám krásným výhledem a pozoruji spousty vodního ptactva. Fotky těchto potvůrek ovšem nečekejte, na to nemám ani vybavení, ani trpělivost :o)

Šlapu dál směrem k Pyšeli mezi rozlehlými poli okořeněnými zmíněnými remízky a sem tam ozdobenými kvetoucí sytě žlutou řepkou. Ta v kombinaci se zelenými stromy a modrou oblohou vytváří parádní jarní paletu barev. Těsně před vesnicí lehce ztuhnu, když se na mě zpoza keře vyřítí dva pejsci zvící telete, ale naštěstí je po chvilce panička odvolává a já tak můžu dovolit srdci se znovu rozběhnout :o) V Pyšeli na chvíli opouštím turistické značení, procházím dědinou a chci se podívat na blízký rybník s podivným názvem Berkules, u kterého jsem ještě nikdy nebyl. Přes les a mezi loukama se pak vracím na žlutou značku a pokračuji směrem do Kamenné.

Při průchodu Kamennou se rozštěká snad stovka místních „čtyřnohých obranářů“ a předávají si štěkot od domu k domu, podle toho kudy zrovna jdu. Je to takovej rachot, že čekám, kdy na mě vyběhnou místní, že jsem je svým průchodem vesnicí vzbudil :o) Raději rychle zahýbám do lesa k potůčku Kameňák, kde dochází k menšímu průšvihu. Při exponování tekoucí vody na dlouhý čas se na displeji foťáku zjevuje neblaze proslulý canoňácký Error 99! Zkouším všechno možné, několik vypnutí/zapnutí, vytažení/výměna baterky… nic! Sem tam můžu po restartu udělat jeden snímek, ale další fotku už stroj nezapíše a zahlásí error. Samozřejmě jsem z toho celkem rozmrzelý, ale co už teď? Tak šlapu dál a přicházím k divoké Oslavě. Řeka je tady fakt krásná, plná omletých balvanů, které s pozadím šťavnatě zelených lesů a modré oblohy vypadají skutečně impozantně. Podaří se mně sem tam ještě exponovat, i když to chce hodně přemáhání a ještě víc restartů foťáku, ale pár snímků mám.

U Panského mlýna dávám oddech a jabko a po úzké silnici (po modré turistické) šlapu do vesničky Oslava. Odtud hezkými lesy a kus podél potoka až nad Budišov a dolů do tohoto městyse. Mám spoustu času, tak přemýšlím o návštěvě místního zámku s velkou zoologickou expozicí Moravského zemského muzea. Bohužel právě probíhá poslední dopolední prohlídka a další je až ve 14 hod., což už nestíhám. Tak se jdu aspoň projít do veřejně přístupného zámeckého parku s rybníčky a nakonec se vydávám hezkou javorovou alejí i na blízký Zrádný kopec (Věterák) se zříceninou větrného mlýna. Varování: pokud nejste ultrašílenec na zříceniny větrných mlýnů, ani tam nechoďte. Zřícenina je v současnosti zcela zarostlá stromy, není z ní vidět ani šutrák a hlavně – stojí na soukromém oploceném pozemku :o) Balím to a mažu do místní hospody zahnat hlad a žízeň.

Jak na potvoru vtrhne do podniku těsně přede mnou asi čtyřicítka „silničních vší“ (čti cyklistů) pokročilého věku, vytvoří u výčepu frontu v trojstupu a začínají vymýšlet… malý Svijany… jahodovej džus… jééé, vy nemáte jahodovéééj, tak jakééj máte? … A máte čaj? … A jakej čaj máte?… A ještě malý Svijany… a 15 velkejch piv… a 67 žvejkaček… a 584 malejch piv… a 3759 česneček… BRRRR!!! Šlak by mě trefil! :o))) Ale šlajznu mám jak trám, takže si poctivě vystojím frontu na jedno orosený a když už je hospodskej v tom ohřívání česnečky pro tenhle zájezd, tak dávám taky jednu (vynikající!).

Původně jsem chtěl jet k domovu rovnou z Budišova, ale jelikož je do vlaku furt hromada času, tak se rozhoduji jít podél kolejí na některou z dalších zastávek (podle času). Vesele si to štráduji krajem pole, když metr ode mě vyskočí ze stínu pod uskladněnými dřevěnými sněholamy srnec. Chvilinku jsem počkal, zkontroloval srdce (jestli ještě běží), kalhoty (jestli v nich něco nepřibylo) a mažu dál :o))) Před železničním přejezdem u zastávky Kojatín se zastavuji v mém milovaném zatopeném mini-lomíku, nadherně umístěném v březovém hájku. Fotil bych až bych brečel, ale foťák stávkuje tvrději než řecký odborář. Pokud se chcete na tenhle parádní kousek přírody mrknout, tak nahlédněte do téhle mojí fotogalerie pořízené skoro na chlup před dvěma roky a nalistujte si fotky č. 23–33.

Nakonec docházím až na zastávku Pozďatín (takže celkem to dneska hodilo pěkných 25 kiláků), lokálkou do Studence a zpátky k domovu. Doma samozřejmě hned googluji „canon error 99“ a po chvilce hledání to vypadá, že problém bude ve sklu. Několik uživatelů Tokiny 12-24/f4 mělo naprosto stejné příznaky jako já (error až od určité clony, s jiným sklem v pohodě… prý častý problém tohoto objektivu – poškozený pásek s kontakty) a narazil jsem i na adresu servismana od Tokiny. Takže teď už je můj širokáč v Litoměřicích a já pevně doufám, že se mně za pár dní navrátí v pořádku. O výsledku budu informovat…

FOTOGALERII Z TOHOTO VÝLETU NAJDETE ZDE!!!

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně