26.–28. 12. 2014
Zimní Velká Fatra

Konečně se zima, která ještě v půlce prosince (nejen) tady u Brna připomínala spíš jaro, umoudřila a aspoň ve vyšších polohách na Slovensku napadl sníh a řádně přituhlo. A druhý vánoční svátek v kombinaci s víkendem si přímo říkal o nějaký větší výšlap…

velka-fatra_12-2014_mapa
Túra měří asi 30 km, během kterých nastoupáte přes 1400 výškových metrů a skoro 1600 sestoupáte

V pátek ráno jedu do Brna a odtud se Studentem do Olomouce, kde mně za chvilku frčí Pendolino do Ružomberku. Tímhle SuperCity vláčkem jedu poprvé v životě a není to vůbec špatný svezení :o) V Ružomberku rychle přebíhám na autobusák a za pár minut už se vezu do Revúc, kde před jednou hodinou odpolední vysedám na rozcestí Teplô. Je pod mrakem, na zemi 5–10 čísel sněhu a já se vydávám po žluté nahoru k útulni Limba. Výstup zasněženým lesem je pohodový a klidným tempem dorážím asi za dvě hoďky a po překonání cca 600 výškových metrů k útulni.

velka-fatra_12-2014_clanek1

Útulna Limba funguje asi dva roky a více se o tomto „zařízení“ dozvíte na jejich stránkách. V době mé návštěvy byl na chajdě chatár Peter s přítelkyní Denisou a chtěl bych jim touto cestou ještě jednou poděkovat za strašně krásné přijetí a pohodovou atmosféru. Kromě mě je na Limbě ještě asi šest lidí a večer u svíček, piva, kafe či famózního domácího boršče je hodně pohodovou záležitostí. Celý večer nás taky baví svými výstupy místní půlroční zrzavé kotě Lima, které předvádí fakt hodně zábavné výstupy s balancováním na židli nebo rameni Denisy, případně nebojácným odháněním dotěrného psíka jedné z návštěvnic. A pokud Limbu navštívíte, tak rozhodně nevynechejte návštěvu místní kadibudky… a nechte si otevřené dveře. Famózní výhled na Nízké Tatry mně dal zapomenout i na fakt, že mně přimrzal prdlák k desce :o))) Večer se přesně podle předpovědi vyjasňuje a jasná obloha s miliony hvězd a srpkem Měsíce, čerstvý sníh a pohled na zářícího „hada“ Liptovské Lúžné v údolí opravdu bere dech. Nádhera! Kolem sedmé to balím a přesouvám se nahoru na poval na kutě.

Krásně odpočatý vstávám v půl sedmé, potichu si snáším věci dolů, rychlá snídaně z vlastních zásob, loučení s Peterem a Denisou a ještě za šera se vydávám nahoru na Rakytov. Chatařova meteostanice ukazuje krásných -13,6 °C, ale výstupem v čerstvém sněhu se rychle zahřívám. Asi po půl hoďce mě ve svahu nad útulnou dohání jeden z návštěvníků Limby, kterému krásné ráno nedalo a vyrazil si na Rakytov. Evidentně má mnohem lepší fyzičku než já, takže mně po chvíli mizí v kopci. Já se nikdy za žádného „terminátora“ nepovažoval, takže si v klidu stoupám dál svým kochacím tempem a pozoruji rozjasňující se východní obzor.

velka-fatra_12-2014_clanek2

velka-fatra_12-2014_clanek3

Místy jsou v prudkém svahu ledové plotny s vyfoukaným zmrzlým firnem, takže jsem při jejich traverzování rád za nesmeky s ocelovými hroty, které jsem si prozíravě vzal. Ne že by to bez nich nešlo, ale sichr je sichr. Pomalu docházím pod Severní rakytovské sedlo a v tu chvíli začíná to nejkrásnější přírodní divadlo, co znám – východ slunce. Foťák má pohotovost a domů posílám SMSku tohoto znění:

„Jiskřivých -14 °C, panenský prašan vůkol, modrá čistá obloha, bezvětří… a nad Nízkými Tatrami vychází slunce!!!“



Myslím, že text zprávy nebo následující fotky hovoří za vše.

velka-fatra_12-2014_clanek4

velka-fatra_12-2014_clanek5

Kousek pod vrcholem se opět potkávám s týpkem, který se vrací na Limbu, přejeme si vše nejlepší do nového roku a já po chvilce taky dorážím na vrchol Rakytova (1567 m n. m.). Letní výhled odtud už znám z našeho předloňského přechodu VF, ale v zimě jsem na tomto vršku, který se svým 360stupňovým výhledem řadí k jedněm z nejkrásnějších na Slovensku, poprvé. Sice tady nahoře fučí jak na motorce a je pěkná kosa, ale tohle zlatobílomodré ráno a kruhový výhled na půl Slovenska zahání všechny nepříjemnosti. V naprosté samotě stojím nad vším tím lidským pinožením tam dole a s očima navrch hlavy hltám tu krásu kolem. Jihovýchodním směrem za Minčolem a Čiernym kamenem září vysněžený hřeben Velké Fatry od Ploské přes Ostredok až po Krížnou a za ním vykukuje majestátní Borišov. Na východě za Lyscem a Turčianskou kotlinou se leskne taktéž zasněžený hřeben Lúčanské Malé Fatry, kde jsem coural nedávno. Severozápadním směrem lze na obzoru tušit siluetu Beskyd a více na sever se pak předvádí v plné parádě kriváňská část Malé Fatry s oběma Kriváni, Chlebem, Veľkým Rozsutcem a nepřehlédnutelnou homolí Stohu. Na severovýchodě se nad Liptovskou kotlinou plnou nízké oblačnosti vypínají ranním sluncem překrásně nasvícené vrcholky Západních Tater a na východě se v protisvětle a narůstající oblačnosti částečně ukrývá hřeben Nízkých Tater. Točím se na vrcholku jak na obrtlíku a nevím, kterým výhledem se kochat dřív… neuvěřitelné chvilky. Kdyby pro nic jiného, tak pro těchto pár okamžiků mně stál celý tenhle výlet za to ;o)

velka-fatra_12-2014_clanek6

Odcházím z vrcholku a hledám cestičku hodně prudkým sešupem do Jižního rakytovského sedla. Sníh ještě naštěstí není zmrzlý a do vyšších stupňů lavinového nebezpečí je na začátku zimy taky daleko, takže se dá sestupovat s dostatečnou opatrností jakžtakž v pohodě. V sestupu mě předbíhá nějaký další „běžec‑terminátor“, který se vynořil čertví odkud za mými zády a za chvíli mizí dole. Jeho tempo mě nechává zcela chladným a dál pokračuji svým rozvážným krokem :o) Dole procházím známou Skalní bránou s pěkným průhledem na Čierny kameň a pokračuji do sedla pod Minčolem. Ze sedla vede značka svahem pod vrcholem, ale touto cestou nepůjdu. Jednak nechci riskovat, že bude traverz zledovatělý a bez pořádných maček a cepínu nechci zbytečně „tahat kočku za ocas“ a druhak se přece neochudím o výhledy z krásného kopce. Z vrcholku Minčolu (1398 m n. m.) mě po chvilce vyhání ledový vichorec a taky bohužel pozoruji velkou oblačnost, která se pozvolna natahuje od Nízkých Tater přes celou oblohu.

velka-fatra_12-2014_clanek7

Scházím dolů a po rovné pláni přicházím pod Čierny kameň, kde dávám v závětří pauzu. Vzpomínám, jak jsme tady v parném červenci 2012 s Ájou doslova chlemtali ledovou vodu z potůčku a musím se v duchu pousmát… dneska bych spíš uvítal, kdyby tady tekl potok vřelého grogu :o) Procházím lesem pod Čiernym kamenem s občasnými výhledy a následně mě cesta vyvádí na pěkně zasněženou planinu, která vede až do sedla pod Ploskou. Sněhu je tady místy po kolena, vítr nabírá na síle a snižuje už tak nízkou pocitovou teplotu. V sedle se chci na chvíli zašít do závětří v přístřešku, ale ten je jednak plný nafoukaného sněhu a druhak do něj stejně fičí jako venku. Asi na 30 sekund si sundávám rukavice, jen abych si strčil do pusy pár kousků sušeného masa, ale i tahle chvilka stačí v tomhle počasí na to, abych po dalších pár desítkách sekund ucítil v prstech takovou bolest, že mně málem vyhrknou slzy do očí. Snažím se zmrzlé prsty rozhýbat jak jen to jde, ale ono to nejde :o) Batoh jde znovu dolů a rychle vyhrabávám náhradní pletené rukavky, které vší silou rvu na ty, co už mám na rukou. Sice se s těmi „bakulemi“ na rukou málem nevejdu do poutek na trekových hůlkách, ale aspoň trošku to pomáhá. Stoupám v prudkém bočním větru po pláni na Ploskou a po pár desítkách metrů konečně cítím, jak krevní oběh pořádně dobíhá i do konečků prstů a zase je fajn :o) Ani na takových kopečcích jako je Velká Fatra není počasí radno podceňovat a i z malé nepozornosti se může stát velký malér. Třeba takovou ztrátu rukavic v tomhle počasí si vůbec nedovedu představit.

velka-fatra_12-2014_clanek8

Na Ploské není vidět dál než na 4–5 tyčí, takže se zde ani nezdržuji a mažu dál. Při sestupu do sedla pod Borišovem se oblačnost částečně protrhává a slunce děrami v mracích krásně nasvětluje Ploskou za mnou a Borišov přede mnou. Docházím k chatě, kde je narváno k prasknutí a vlhký vydýchaný vzduch s nemožností si normálně sednout ke stolu mě odrazuje od posezení a jdu se raději na chvíli natáhnout nahoru na pokoj. Asi po hodince cestou na záchod kontroluji stav v hospodě a jelikož nápor lidí s blížícím se soumrakem polevil, tak si jdu dát něco k jídlu. Kapustnica, kterou dostávám, je neskutečná bomba! Fakt velká miska vařící polévky narvaná zelím, bramborami, masem a klobásou plus výborný chleba mě uvádí do stavu blaženosti :o)

velka-fatra_12-2014_clanek9

Dělám si čaj do termosky na druhý den, ještě chvilku zevluji na pokoji a pak se vracím dolů na pivo a kafe. Během večera se chata znovu plní k prasknutí a podle lidí, kteří se byli mrknout na okolních salaších je i na nich všude narváno „po strop“. První záchvěv krásné zimy holt vylákal na hřebeny spoustu lidí a já si jen medím, že jsem si zvolil trasu, kde jsem za celý den potkal jenom asi dva nebo tři lidi ;o) Časem si sedám ke dvěma mladším Slovákům a u pár piv docela dobře pokecáme o slovenských horách a vůbec všem možném. Kolem deváté se s kluky loučím a jdu chrnět.

Budíka mám na 6:15, ale po návštěvě hajzlíku si ještě na půl hoďky zalézám do spacáku. Před sedmou už ale vynáším potichu věci na chodbu, abych nerušil spolunocležníky, balím bágl, polykám fidorku a pár hrstí sušeného ovoce a za šera mizím od chaty po modré TZ do lesa.

velka-fatra_12-2014_clanek10
I když se dají na chatu pod Borišovem dohledat na internetu všemožné reakce, já jsem byl s občerstvením a ubytováním moc spokojen. Na druhou stranu – domácí přístup a atmosféra Limby je mně přecejen bližší ;o)

Pod zataženou oblohou sestupuji asi 45 minut prudkým klesáním do Necpalské doliny, kde se značka napojuje na asfaltku, po které se budu trmácet dlouhé tři hodiny. Cesta je naštěstí aspoň ze začátku celkem zasněžená, takže nohy tolik netrpí, ale zase namrzlý asfalt pod sněhem ukrývá jednu klouzačku za druhou, takže opatrnost je na místě na každém kroku. Poměrně fádní a nepříliš záživnou cestu aspoň malinko oživuje Necpalský potok, který cestu kopíruje. Dělám pár pauz, sem tam fotku a taky celkem slušně pociťuji efekt, kdy studený vzduch doslova natéká z okolních kopců do doliny. Je tady fakt výrazně chladněji než nahoře, kde teploměr ráno na chatě ukazoval -10 °C. Kolem půl dvanácté konečně dorážím do obce Necpaly, kde ještě asi 20 minut klepu kosu na autobusové zastávce. No a pak už jen zdlouhavé cestování s přestupy v Martině, Žilině, Hranicích na Moravě a Brně. Před devátou večer pak konečně odemykám dveře domu, kde mě vítá milovaná Andělína a ze stolu voní pečené kuře s fazolemi ;o)

Závěrem…

Když si vzpomenu, jak jsem se ještě poměrně nedávno vyhýbal zimním výšlapům… a stačila jedna či dvě túry a doslova mě to polapilo. A můžu se teď jenom tlouct do hlavy, že jsem s tím nezačal dřív… o kolik krásných chvil jsem se tím připravil. A přitom stačí jen trošku slušné vybavení, špetka zdravého rozumu, chuť zvednout zadek z tepla obýváku a zážitky se jen hrnou. A o ty už vás nikdy nikdo nepřipraví ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal i materiál na nějaké spojovačky, takže kdo má zájem se porozhlédnout po Veľké Fatře a okolí ve velkém rozlišení, ať pohledá v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně